2.9.20

Petra Mazancová, Daniel Pražák: Školství? To nejsou jen roušky

Jak dokládají všemožné vtipy na konto roku 2020, byl to rok nelehký a překvapivý. Je pravděpodobné, že i ten následující bude v lecčems podobný, protože hlavní původce nejistot a překvapení – covid-19 – zůstává stále mezi námi. V posledních dnech to vypadá, že diskuse o vzdělávání je jen o rouškách a manuálech. Neřešíme tak nic, co dlouhodobě české školství trápí, ale posté čteme a slyšíme různé interpretace a názory na koronaopatření.


Z článku v deníku Lidové noviny vybíráme:

Přesto považujeme za dobré zmínit, že se ministerstvo polepšilo. Na jaře se ředitelé dozvídali o manuálu z médií, stejně jako o všech chystaných opatřeních, což vyvolalo vlnu negativních vášní, kdežto aktuální podzimní manuál nejdříve dostali ředitelé do datových schránek. A to dokonce ve slíbeném termínu. Zároveň manuál pro školy dává ředitelům velkou svobodu, jaká hygienická opatření ve své škole – vzhledem k situaci v jejich okolí – zvolí. Ani to bohužel nezabránilo mnoha mediálním spekulacím, co bude tento manuál obsahovat. Je ovšem smutné, že první významná změna, a to zrušení povinnosti nosit roušky ve školách, přišla již po dvou dnech.

Neredukujme diskusi o českém školství pouze na roušky na chodbách a dezinfekci. I přesto, že výuka v době zavřených škol byla velkou výzvou, naše školství čekají v tomto školním roce další a možná z dlouhodobého hlediska významnější výzvy, na které by také měla být upřena naše pozornost, i když možná nejsou tak novinářsky vděčné.

První výzva přímo souvisí se situací na jaře. Z dat České školní inspekce víme, že přibližně deset tisíc dětí nebylo nijak zapojeno do výuky v době uzavření škol a nevíme, co čtvrtletní nepřítomnost dětí způsobila a jakým rizikům musíme předcházet. Více než kdy jindy bychom měli myslet na to, jak žáky znovu zapojit a jak je připravit na případnou další izolaci. S tím souvisí i vzdělávání budoucích učitelů, kteří by měli vědět, jak si poradit s distanční výukou.(...)

Musíme řešit, jak se vyrovnat s nedostatkem učitelů. Již více než rok se ví, že ve školství chybí šest tisíc učitelů a každý rok se tento počet zvyšuje. Zabývá se někdo vážně tím, že nebude mít kdo učit? Protože i kdyby v září nastoupili do škol všichni absolventi pedagogických fakult, tak se situace nezlepší. Současnou výzvou tak není jen zvýšení počtu začínajících učitelů, ale i přilákání těch, kteří již učili a změnili profesi, zpět do školství.

S tím souvisí i další, dlouho a často zmiňovaná výzva, a tou je dlouhodobé podfinancování českého školství, které v mezinárodním srovnání zemí OECD vykazuje vzhledem k podfinancování velmi slušné výsledky. K roku 2021 je plánované navyšování platů pracovníků ve školství a také další investice. Snad nezůstane pouze u nákupu techniky, ale půjde také o další investice, i ty měkké.

Žádné komentáře:

Okomentovat