3.8.20

Kateřina Svobodová: Obecní kroniky kosí ochrana soukromí

Kronikář obce Vikantice, ležící v bývalých Sudetech na Šumpersku, mezi mnoha událostmi z let druhé světové války zaznamenal i milostný románek dvou tamních obyvatelek se zajatými ukrajinskými vojáky. Obě ženy jmenuje, přidává jejich věk i domy, kde bydlely. A také uvádí, že je další místní německé selky, u nichž zajatci pracovali, udaly a tím prakticky záletné ženy odsoudily k vězení.

Z článku v deníku Lidové noviny vybíráme:

Pokud by kronikář podobnou událost chtěl zapsat dnes, kvůli ochraně osobních údajů by nemohl. Kdyby jí nedbal a do pamětní knihy příběh detailně popsal, mohli by všichni zúčastnění – nebo kdokoli z nich – požádat, aby zápis vymazal. „Ochrana osobních údajů velice omezuje kronikáře v jejich práci,“říká Tomáš Hromádka, letopisec působící na portálu Kronikari.info a ve zpravodaji Kroniky a kronikáři, jenž poskytuje informace a servis všem písmákům ponořeným do obecních dějin.

Zdaleka však nejde o to, že by nemohli psát o milostných pikanteriích, aférkách a drbech z obecního života. Potíže mají i s popisem takových oficialit, jako jsou gratulace k životnímu jubileu či vítání občánků. Bez souhlasu zúčastněných nemohou kronikáři zaznamenat jména účastníků, jejich data narození, bydliště a často ani snímky, jež tvoří přílohu letopisů. A právě nutnost dodržování zmíněných předpisů je jedním z hlavních důvodů, proč na české obecní kroniky dolehl formalismus a proč bývají plné studených úředních záznamů. Zhruba čtvrtina obcí je dokonce nevede vůbec, a to přesto, že jim to ukládá zákon o kronikách obcí z roku 2006.(...)

Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) připouští výjimky – do kronik lze kupříkladu psát o veřejně známých osobách či o podnikatelích, jejichž údaje jsou uvedeny ve veřejné části obchodního nebo živnostenského rejstříku. „Obce jsou sice při porušení zpracování osobních údajů osvobozeny od finančních sankcí, ÚOOÚ je však může napomenout, nařídit jinou formu zpracování či zakázat činnost,“vypočítává Hromádka.

Dodatečné zásahy do kronik se nelíbí historikům. Martin Franc, který se zabývá dějinami životního stylu a stravování na Masarykově ústavu Akademie věd, říká, že se tím kroniky připravují o některé badateli mimořádně ceněné výjimky. „Ty tvoří takovou tu mikrohistorii, která se v oficiálních pramenech dohledává těžko. Zpětné zasahování do paměťového textu mi vadí asi ze všeho nejvíc.“

4 komentáře:

mirek vaněk řekl(a)...

No nezbývá nic jiného, než aby kroniku psal nějaký nadšenec ilegálně. Tak tomu i v minulosti často bývalo. Oficiální zápisy totiž musely odpovídat vládnoucímu světnázoru. A řada událostí do oficiálních zápisů nešla.

Unknown řekl(a)...

Občas napíši nějaký školní almanach, historický článek do regionálních novin,...Bez jmen, fotek, pikantností je to o ničem.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Řešili jsme loni na městě, když se hledal nový kronikář. Také jsme zkonstatovali, že je to kravina. ztrácí se tím cenné historické věci, které by jednou mohly sloužit našim předkům. Takhle tzv. korektnost je nesmysl na entou.

fandamoudry řekl(a)...

GDPR v současné podobě je absolutní hrůza. V podstatě by nešlo ani napsat, že Hitler, Stalin, Mao,...byli masoví vrazi.

Okomentovat