15.7.20

Zdeněk Lanz: „Znásilněná“ klasifikace aneb Naše vzdělanost a její cesta do pekel

O tom, že druhé pololetí školního roku 2019/2020 bylo mimořádné, nemůže být pochyb. 10. března skončila výuka ve školách a ze dne na den museli učitelé i žáci přejít na tzv. výuku distanční. K tomu bylo zapotřebí příslušné technické vybavení a samozřejmě i schopnost umět s ním pracovat.

Z článku na webu Neviditelný pes vybíráme:

A při čtení pasáže týkající se hodnocení letošních maturantů jistě mnohým učitelům vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Posuďte sami.

"Žáci posledních ročníků, kteří budou konat závěrečnou zkoušku nebo se přihlásili k maturitní zkoušce, se nebudou hodnotit stupněm „neprospěl(a)“ nebo slovem „nehodnocen(a)“. Zákon č. 135/2020 Sb. připouští k závěrečné zkoušce nebo maturitní zkoušce všechny přihlášené žáky (bez povinnosti mít ukončen poslední rok vzdělávání), ale neruší školám povinnost předat i těmto žákům vysvědčení za druhé pololetí. Je proto nezbytné vyhotovit i těmto žákům jejich vysvědčení...

... Pokud by takový žák měl být v jednotlivém předmětu na vysvědčení hodnocen stupněm prospěchu „5 - nedostatečný“ nebo ekvivalentním slovním hodnocením nebo slovy „nehodnocen(a)“, bude namísto toho uvedeno slovo „prospěl(a)“. Co se týká celkového hodnocení u výše uvedených žáků (přihlášeni k maturitní zkoušce nebo závěrečné zkoušce), tak se namísto stupňů neprospěl(a) nebo nehodnocen(a) uvedou na vysvědčení slova „prospěl(a)“."


Spravedlivé je ovšem poznamenat, že ministerstvo bylo pod silným tlakem školské veřejnosti (potenciálních voličů, různých profesních sdružení a petic), jednotlivé konkrétní školy pod možná ještě silnějším tlakem rodičů žáků (viz např. můj článek Volejte řediteli?).

Společenská objednávka je takto nastavena a mnoho lidí si navíc plete právo na vzdělání s právem na úspěšné absolvování zvolené školy. Bez ohledu na to, že tím ubližují svým vlastním dětem.

Pro školství, pro společnost a její vzdělanost je to každopádně cesta do pekel.






7 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...

Já bych to tak neprožívala, ono se pak stejně u maturity ukázalo, kdo je kdo.

Větším průšvihem našeho školství je, že klasifikační stupeň 5 už byl de fakto zrušen při závěrečné klasifikaci na základních školách a že do vyšších ročníků se táhnou žáci se zásadními nedostatky ve znalostech a dovednostech, což jim zabraňuje ve vyšších ročnících v učení. Kdyby slabí žáci opakovali ročník, a to nejlépe už na prvním stupni, zvládali by alespoň základy, takto neumí nic a je pak smutné poslouchat vyjádření učitelů z učňáků, kteří tvrdí, že žáci s praktických škol k nim dorazí s většími znalostmi a dovednostmi a s lepším vztahem k učení než žáci, kteří na běžných základkách vyšli z devátého ročníku.

Nicka Pytlik řekl(a)...

mnoho lidí si navíc plete právo na vzdělání s právem na úspěšné absolvování zvolené školy

Je-li prosté obdržení nějakého certifikátu (ovšem bez té certifikované hodnoty) vnímáno jako úspěch...

Jana Karvaiová řekl(a)...

Paní Adamová, pětky se stále ještě dávají. Bohužel, ne moc na prvním stupni, kdy by ještě šlo leccos napravit.
Pro Pytlíka -a no je to vnímáno, protože jako CV dokládáte jen ten papír, nikdo už se neptá na to,co umíte. Ono se to většinou později i ukáže, ne prd, ale to už takový jedine c obsadil místo pro jiného, který se třeba víc snažil, jen neměl u pohovoru prořízlou držku.

Jana Wallis řekl(a)...

Mohu se zeptat, jak by pětky "leccos napravily"?

A ještě jedna otázka: vy znáte, paní Karvaiová, nějakého personalistu, který příjímá jen podle CV a "prořízlé držky"?

Nicka Pytlik řekl(a)...

jak by pětky "leccos napravily"?

Je to docela prosté... přinejmenším by tak nějak naznačily pravý stav věcí.
To by mohl být docela dobrý začátek možného řešení problému

Eva Adamová řekl(a)...

"jak by pětky "leccos napravily"?"

Když se nechá na prvním stupni dále bez opakování ročníku postoupit dítě, které se v první a druhé třídě nenaučilo číst a psát a ještě ani nezvládá všechna písmenka, má o problémy ve vyšších ročnících postaráno. Podobně je to s dítětem, které v matematice nezvládne sčítání a odčítání s přechodem přes desítku. Takové děti už ve třetí třídě sotva lapají po dechu. Kdysi tyto děti opakovaly ročník a k těmto dovednostem se dopracovaly o rok později, ale dopracovaly. A pak se s nimi ve vyšších ročnících dalo vcelku solidně pracovat. Dnes nám nastupují do šesté třídy žáci, kteří nezvládají trivium a jsou na druhém stupni nevzdělavatelní. Druhé propadnutí na prvním stupni se svého času vcelku logicky zrušilo, takovému dítěti totiž bylo lépe v praktické škole. Hraniční děti pak většinou ještě opakovaly šestý nebo sedmý ročník a např. v matematice končily zlomky a procenty a i to pro ně bylo na hranici chápání. Ale důležité bylo, že se těmto dětem nebrala schopnost pracovat samostatně. Dnes táhneme hraniční děti za pomoci asistentů, kteří v podstatě pracují za ně, přes závit do devítky a vychováváme z nich nesamostatné a nepoužitelné jedince. No a protože praxe se vyvinula tak, že diagnóza LMP se dětem nepřiznává, nemají tyto velmi slabé děti ani snížené výstupy a v osmičče a devítce se učí např. výrazy s proměnnými. Nikdy mi nikdo nevysvětlil, k čemu jim to bude dobré, jelikož neumí ani sčítat pod sebe, nezvádají základy procent a sotva dočtou větu do konce.

Eva Adamová řekl(a)...

A paní Wallis, Vy neučíte na základní škole, že ne? A učíte vůbec? Protože, kdybyste učila, mohla byste takovéto děti, které nezvládají ani trivium, zahlédnout dnes už i na maturitních oborech, kde se do nich tlačí ledacos, přičemž tyto děti nejsou schopny ani určit sousední státy ČR na slepé mapě.

Okomentovat