20.7.20

Veronika Tardonová: České školství mi dalo řád. V zahraničí jsem pak měla výhodu, říká návrhářka

Právě dokončuje studium na londýnské univerzitě Central Saint Martins, kterou prošli i světově uznávaní módní návrháři jako Alexander McQueen či Stella McCartney. V rámci stáží prošla i ateliéry významných módních domů jako jsou Marc Jacobs v New Yorku nebo Kenzo v Paříži. Spolupracuje s českou návrhářkou Klárou Nademlýnskou. Andrea Vytlačilová (24) má před sebou skvělou budoucnost.


Z rozhovoru v OnaDnes.cz vybíráme:

Připravilo vás české školství pro studium na prestižní zahraniční škole dostatečně?
Rozhodně ano. České školství mi dalo hlavně disciplínu, řád. Máte termíny odevzdávek a musíte plnit spousty úkolů. Taky si myslím, že máme dobrou výuku jazyků, protože s nimi jsem neměla sebemenší problém. Mám za sebou základní uměleckou školu a na střední jsem chodila také na výtvarku a dějiny umění, a to mi dalo základ, na kterém mohu stavět dál. V Anglii třeba pozoruju, že spousta lidí kreslit neumí, což mě samotnou hodně překvapilo, protože návrhář přece od podstaty povolání kreslí. Ne všichni si prošli tím klasickým drilem, jakým procházíme na výtvarných školách my. Myslím, že jde ale především o styl výuky. Musela jsem si projít i techniky, které mi úplně nesedly, nebavily mě, ale musela jsem je dokončit, a právě to, že dokončíte započatou práci, mi dalo asi nejvíc. A později se mi to vyplatilo i na stáži u Marca Jacobse v New Yorku. Když mi dá někdo úkol, pak přestože jsem vyčerpaná, dodělám ho na maximum svých sil. Lidé jiných národností remcali, že už nemůžou, ale já se do projektu zakousla a dodělala ho. Vedení si toho všimlo, dalo mi větší zodpovědnost a já jsem se mohla profilovat skrz kolekci. A opravdu si myslím, že mi tuhle disciplínu vštípilo právě české školství.

Jak jste na tom byla zpočátku se sebevědomím?
Spousta českých studentů studujících na zahraničních univerzitách si stěžuje, že jim české školství nedalo dar sebeprezentace. Když jsem tam nastoupila, strašně jsem se styděla. V ateliéru jsem před lidmi nechtěla kreslit, a když jsem něco představovala učitelům, myslela jsem, že u toho umřu. Naštěstí tam ale bylo tak rychlé tempo, že jsem to všechno přestala po chvilce řešit, protože na to nebyl jednoduše čas. Nevím, jestli je to výukou, národem, nebo kulturou, ale někteří lidé jsou zvyklí se prodávat a umějí to opravdu geniálně. Na škole jsem zjistila, že 80 % práce tvoří prezentace, a na to já jsem naučená nebyla. Vždycky jsem odvedla maximum práce a pak jsem si stoupla a řekla: „Tady je moje práce, prosím o kritiku,“ čímž jsem celou svou práci shodila. Některé kultury však mají jakýsi dar, že té práci nevěnují zase tolik času, ale během prezentace ji prodají tak, že bych si jejich modely koupila i já. Najdou v ní všechny roviny, cesty a významy, a já jenom zírám.



https://www.idnes.cz/onadnes/moda/moda-zahranici-skola-navrhari-kenzo-marc-jacobs-andrea-vytlacilova.A200514_135218_modni-trendy_nvo?h=69437619926E6F6BD1C7213BE234A339

3 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

České školství mi dalo řád.

Pytlikům dala řád jejich rodina a vlastní rozum.
Není nezbytné spoléhat se na cokoli jiného...

Unknown řekl(a)...

Dle příspěvků mnohých aktivistů je české školství nejhorší na světě. Jsem z toho naprosto zmaten.

Eva Adamová řekl(a)...

Jestli ono to není naopak, a to že máme nejhorší školní aktivisty na světě.

Okomentovat