2.7.20

Jan Jícha: Proč české děti nesnášejí češtinu aneb na prahu druhého obrození

Čeština je krásná řeč, mnohotvárná a dynamická, dá se v ní provolávat „Já se tam vrátím“ i s rapovými hvězdičkami zvracet všechny hnusy světa. Trpělivě snáší bulvární i youtuberkulózní banalizaci a myslí si své – takových už bylo, kdo z ní chtěli to či ono odkrájet, zapomenout či nahradit cizojazyčnem, a hle, je tu pořád stejně čilá jako v době kralické, pohrává si s novotvary, ale žádný nenechá rozbujet do zhoubné mohutnosti.


Z komentáře v iDNES.cz vybíráme:

Po proběhlé koronakrizi se navíc odhalila tragická realita výuky češtiny v celé nahotě: na supl za vyřazené učitele nastoupili rodiče a s hrůzou zjistili, že se jejich děti učí totéž co oni před třiceti lety, že jim to nedokážou vysvětlit, protože to sami nikdy nepochopili, a zejména že na všetečné otázky „k čemu to je“ neznají jinou odpověď než „k ničemu“. A mají pravdu – jediným důvodem, proč se v češtině učí právě tohle a právě takhle, je stoletá tradice a postrach jednotných přijímaček, které jsou ve své aktuální podobě zločinem na vztahu českého národa k vlastní mateřštině.

Osobně učím češtinu pětadvacet let a neumím nazpaměť vyjmenovaná slova po m ani všechny souřadicí spojky. Přitom nikdy neváhám, jak se píše myslet nebo omyl, bezchybně užívám čárky, dokážu vyjádřit svůj názor, ve tvorbě současných hitmakerů snadno rozeznám, že nikdy nepřečetli žádnou českou báseň, a mezi školním slohovým průměrem vycítím literární talent a pomůžu mu rozkvést. Český jazyk se mi – po několikaleté bolestné etapě zvané základní škola – stal opět nástrojem, médiem, radostí, láskou, předmětem zábavy, hrdosti a sebevědomí. Musel jsem ale zapomenout na to, že mi po jistou dobu byl jen učivem, látkou a přítěží.


Autor je ředitel základní školy, básník a spisovatel.

5 komentářů:

Vít Tomis řekl(a)...

Přitom nikdy neváhám, jak se píše...

A co autorovi žáci?

Josef Soukal řekl(a)...

Kdyby se autor soustředil méně formu a více na obsah, mohl by snad napsat text, k němuž by mělo smysl diskutovat.

Nicka Pytlik řekl(a)...

se navíc odhalila tragická realita výuky češtiny v celé nahotě

V logice ministra školství a expertů všeho druhu je nejvyšší čas zrušit povinnou maturitu z českého jazyka. Přinejmenším na deset let až do doby, než se začne učit stejně kvalitně, jako se bude učit matematika.

Eva Adamová řekl(a)...

"Osobně učím češtinu pětadvacet let a neumím nazpaměť vyjmenovaná slova po m ani všechny souřadicí spojky. Přitom nikdy neváhám, jak se píše myslet nebo omyl, bezchybně užívám čárky,..."

Pan Jícha to vše podává, jakoby byl problém v systému výuky češtiny. Já se ale domnívám, že problém není v systému, ale že je v některých učitelích 1. stupně a v jednotlivých češtinářích. Znám takové, kteří opravdu po dětech chtějí znalost vyjmenovaných slov zpaměti s tím, že i záměna pořadí je problém, ale na druhou stranu znám takové učitele, kteří dokáží skvěle naučit správný pravopis bez těchto tanečků. Zase na druhou stranu ona ani ta znalost vyjmenovaných slov zpaměti, i když je děti už po nějakém čase vyjmenovar nedokáží, zřejmě nikoho nezabila, že?

Silvie A. řekl(a)...

s hrůzou zjistili, že se jejich děti učí totéž co oni před třiceti lety

Co se za třicet let v češtině změnilo natolik, že by se letos mělo učit něco jiného než před třiceti lety?

Učit v angličtině totéž jako v roce 1990 mi připadá OK.

Po 25 letech vyučování češtiny neumět vyjmenovaná slova nazpaměť (a pozpátku) dokáže jenom dement.

na všetečné otázky „k čemu to je“ neznají jinou odpověď než „k ničemu“

A tuší pan ředitel, básník a spisovatel, k čemu je žáčkům schopnost rozpoznat podmínkovou větu skutečnou od podmínkové věty neskutečné? Tak ať nad tím nehloubá, a prostě jenom ať rodičům řekne, že to pořebují.
Angličtinář jim vysvětlí podrobnosti.

Okomentovat