17.7.20

E-Bezpečí: Co v prevenci rizikového chování v online prostředí skutečně nefunguje?

Nefunguje strašení, zákazy, projekce videí bez následné řízené diskuse, výklad bez možnosti diskuse a dotazování, příliš mnoho "drsného" obsahu a jednorázové akce bez dlouhodobé systematické prevence.

1. Strašení

Démonizování internetu a internetových služeb, vzbuzování strachu a paranoi, všudepřítomné strašení internetovým zlem...

2. Zákazy

Zakazování používání internetových služeb vede ke snaze děti ochutnat zakázané ovoce a zákazy překračovat... a to za zády rodiče či učitele. Řešením je vytvořit pravidla, na kterých se rodič s dítětem dohodne.

Pozor, v tomto případě nejde o regulaci času tráveného v online světě z důvodu budování zdravých návyků! Regulace času tráveného na internetu u malých dětí je zcela v pořádku. Stejně jako regulace závadného obsahu u malých dětí...

3. Projekce videí bez následné řízené diskuse

Projekce videí bez následného rozboru a řízené diskuse s experty je málo efektivní forma prevence. V dítěti sice vzbudí zájem o téma, ten však velmi rychle bez následného korigování a rozboru problému opadne.

4. Výklad bez možnosti diskuse a dotazování

Důležitou zásadou úspěšné prevence je co nejvíce zapojit cílovou skupinu, aktivně se ptát, pracovat s úkoly, modelovat situace, diskutovat o problémech, nabízet různé alternativy řešení. Pouhý výklad nestačí.

5. Příliš mnoho "drsného" obsahu.

Při realizaci prevence je třeba omezit drsný vizuální obsah (pornografii, extrémní násilný obsah apod.), který dítěti představujeme. Příliš drsný obsah vede k traumatizaci a může způsobit více problémů než užitku. Veškeré sexuálně explicitní a násilné scény u malých dětí cenzurovat!

6. Jednorázové akce bez dlouhodobé systematické prevence

Jedna preventivní akce za rok? To je skutečně málo. Prevence by měla být systematická, dlouhodobá, promyšlená, cílená na posilování dobrých vztahů mezi žáky a podporu zdravého klimatu.



Centrum PRVOK PdF UP / E-Bezpečí
www.e-bezpeci.cz

13 komentářů:

Silvie A. řekl(a)...

Řešením je vytvořit pravidla, na kterých se rodič s dítětem dohodne.

A když se to osvědčí, budou se vytvářet pravidla silničního provozu, na kterých se dohodne policie se zdrogovanejma cikánama bez řidičáku.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Paní Silvie- ten váš komentář je blbý.

Silvie A. řekl(a)...

Paní Jano, nicméně na něm trvám. Považuji za nesmyslné vytvářet pravidla dohodou mezi dospělým (u kterého předpokládáám znalost důvodů, proč regulovat, a následků neregulovaného chování) a dítětem (které ty potřebné znalosti nemá).

Kdyby dítě vědělo, co a proč je žádoucí regulovat, (opět!) nemá smysl dohadovat pravidla, protože znalostmi vybavené dítě si to ohlídá samo - ví proč a co hlídat.

Podle vás, jaký je přínos dítěte do dohadování pravidel?

Jana Karvaiová řekl(a)...

Ve škole s dětmi pravidla dohadujeme. Ta, jak se budeme chovat ve třídě nebo na chodbě. je to důležité, protože děti ví, že to není jen výmysl úči,ale i jejich a že s tím souhlasily.
jen můžeme s dětmi nastavovat společně taková pravidle, kde to zvládnou. To je jasné. podle toho, jak se vyvíjejí. já např. dávám i prostor v hodinách Praktických činností, kdy žáci mohou sami navrhovat náplň hodin. jsou to deváťáci, takže tohle zvládnou a pak neremcají, že musí dělat kraviny. A taky je to učí tomu, že většina demokraticky rozhodne.
nelze ovšem po dětech chtít nastavovat celková pravidla ve školství, to je každému (možná) jasné.

Silvie A. řekl(a)...

jak se budeme chovat ve třídě nebo na chodbě. je to důležité, protože děti ví, že to není jen výmysl úči,ale i jejich a že s tím souhlasily

Z větší části vám to nevěřím. Není to sice výmysl úči, ale je to výmysl řídi a přes to nejede vlak. Souhlas dětí v tomto případě není věcí dohody, ale podmínkou pro setrvání na škole.

Jinak připomínám, že šlo o pravidla pro bezpečné chování u počítače, který je on-line, a to je setsakramentsky závažnější a nebezpečnější, než jak se chovat na školní chodbě.

Pro dohadování dávám žákům prostor když řešíme čajový dýchánek. A ani tam to není příliš demokratické - třída si musí určit krále (nebo císaře, královnu, císařovnu) a ta jediná reprezentuje třídu při dohadování se mnou.

Jana Karvaiová řekl(a)...

No, tak nevěřte. je to vaše právo. jen vím, že většinou když dáte dětem prostor a na výběr, je jejich chování lepší. My to tak prostě máme. Máme i programy, které jedeme. pomáhá nám s tím Kompas - středisko výchovné péče. v poslední době máme program Kočičí zahrada. Víte, my to aspoň zkoušíme, někdy je to lepší nekdy horší. Ale zkoušíme.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Co se týká online prostředí - ve škole samozřejmě je jednodušší s tím pracovat. V domácnostech se to moc nedělá. Rodiče často ani nekontrolují, co přesně jejich dítě sleduje. Když pak posloucháte děti, o čem se mezi sebou baví, nestačíte se divit. jenže rodiče dnes všeobecně dětem moc času nevěnují, takže je to těžké.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Tedy pytliky by docela zajímalo, kterak lze obecně dohadovat pravidla provozního chování v prostředí, které je hojně ošetřeno právními normami všech možných úrovní.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Tak ono to začíná tím, že FB je od...
Na porno stránky se dostanete tím, že odkliknete, že je vám 18.
Drastické filmy jsou bez omezení.
Totéž s hrami - na obalu je od 16+.
Sledování youtube - dtto - bez omezení.
Minimálně žáků se baví o nějakých webech s informacemi. Minimálně žáků vede politické diskuse. Většina jich vypráví o videích, hrách, sociálních sítích. Ještě tak znají wikipedii.
když jim v hodině zadáte - vypracuje nyní xyz a použij net, kliknou na první odkaz, který se jim na seznamu objeví a dělají ctrl.
V těch hodinách informatiky se musí naučit s počítačem pracovat, protože to prostě moc neumí )udělat si v něm pořádek, najít co uložili, cloudy, office). Věřte, umí to jen málo dětí, větišna ne. Do zblbnutí opakuji, že nemají doma točit vide, že nemají popisovat své soukromí. je to marný, marný marný. Baví se s vámi doma o tom vaši? NE NE NE!
Pustím jim Na hory a za dva dny vidím na FB holku v podprdě.
Co mám dělat víc?
Ve škole vše dodrží, ale...

Ygrain řekl(a)...

Silvie, to byl hnusný komentář. Jako extrapolace k dětem je to odpudivé a cikány jste do toho vážně tahat nemusela, a ani neměla.

Souhlasím, že dítě není a nemůže být rovnoprávný partner při stanovování pravidel, ale nevidím důvod, proč ho nezapojit, nebo s ním aspoň nediskutovat, v míře, kterou je schopno pojmout.

Silvie A. řekl(a)...

dítě není a nemůže být rovnoprávný partner při stanovování pravidel, ale nevidím důvod, proč ho nezapojit

Aha, a že "dítě není a nemůže být rovnoprávný partner při stanovování pravidel" vám jako důvod nestačí.

Připadá mi, že s dětmi hrajete jakousi šarádu, že je necháváte v domněnce, že si ta pravidla mohou stanovit sama. Nemohou!

Jakou ptákovinu míníte tím "zapojit" ?

Dětem můžete pravidla vysvětlovat, můžete s dětmi diskutovat, ale nemůžete je nechat stanovovat pravidla chování ve škole.
Leda tak pravidla čajového dýchánku.

Co se týče "zdrogovaných cikánů bez řidičáku", v této lokalitě a v tomto kulturním prostředí jde o symbolického nejnebezpečnějšího účastníka silničního provozu. Pokud u vás používáte jiný symbol, dejte vědět. Třeba na to přistoupíme.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Paní Silvie:
Kdysi jsem chodila na dvouletý seminář Respektovat a být respektován. Věřte, byl o to pro mě takové ambivalentní. Některé věci se zdály takové až moc jednoduché. Ale protože jsem měla malé děti a zároveň učila u puberťáků, tak jsem to prostě vyzkoušela. A ejhle tyhle primitovnosti fungovaly a fungují dodnes. Jen to chtělo zkusit. jením z těch problémů, bylo - spolupráce na vytvoření pravidel. Podstata je v tom, že když řeknete dítěti doma: kdy chceš přijít (a dáte limit max. 20:00) tak si dítě vybere. Třeba těch 20:00. A je vlastně svým vnitřním já nuceno to splnit, protože to nebyl vopruz matky, ale jeho volba.Dospělí vytvíří mantinely (např. řídí debatu, určí pravidla komunikace komunitního kruhu nebo vytvíření řešení) a děti říkají,co se bude..... Když je toho moc, tak se kolektivně škrtá až dojdeme k nějakým třeba deseti bodům.
A jasně, někteří jedinci to budou zkoušet. Jenže většinou mlčím, protože děti ukáží na nástěnku a řeknou - hele, ale tys s tím souhlasil, tamhle na dveřích jsme to sepsaly a vylepily, takže to budeš dodržovat.
když s dětmi soustavně pracujete, někdy se divíte, jaké primitivnosti fungují. od práce s hlasem až po spolupráci v celém kolektivu třídy. já tu píšu ze zkušenosti. A přiznávám, že jsem byla zpočátku stejně skeptická jako vy. Funguje to. jen stále musíme dodržovat, že já jsem učitel a o oni jsou žáci. Bezbřehý liberalismus je taky na prd.

Silvie A. řekl(a)...

Paní Jano,
velice vám děkuji za váš výklad. Pokud vám (maličko) oponuji, nemusíte mě brát vážně. V podstatě nejsem učitelka (i když něco takového mám ve smlouvě).

Neřešíme pravidla "na doma". Doma můžete ustupovat donekonečna a klidně dát dítěti volnou ruku, ať si určuje dobu (případně datum) návratu z mejdanu. Jisté zkušenosti z první ruky s tím mám. Ale ve škole jsou meze natvrdo dané.

děti ukáží na nástěnku a řeknou - hele, ale

Jenže podobně to funguje, když na té nástěnce visí pravidla sepsaná výhradně mnou. IMO jde hlavně o to, že s těmi pravidly byly důkladně seznámené (včetně žertovných historek z doby jejich vzniku) a ta pravidla byla (proti nim) párkrát použita.

Bezbřehý liberalismus je taky na prd.

Tesat do mramoru!

Okomentovat