10.6.20

Štefan Klíma: Není třeba revoluce, postačí evoluce

Je krátce po jednotných přijímacích zkouškách a po písemných maturitách a ve sdělovacích prostředcích se objevila řada článků, ve kterých se řeší, proč nejsou žáci úspěšnější.


Prošel jsem písemné práce, které mám k dispozici, a stejně jako v minulých letech jsem dospěl k závěru, že velmi často žáci chybují z důvodu neznalosti základních principů českého jazyka či matematiky. Druhým důvodem je to, že se do složitějších úloh ani nepustí. Chtěl bych přispět svým názorem k veřejné debatě. Nechci kritizovat stávající systém. Ten prošel od roku 1989 mnoha revolucemi, z nichž vytvoření ŠVP byla ta nejzásadnější. Oč zásadnější, o to méně zvládnutá. Ale to je jiné téma.

Byl bych rád, kdyby si všichni uvědomili, že vzdělávání dětí nezačíná v první třídě základní školy. Nesmí se totiž zapomínat na mateřské školy. Dávno jsou pryč doby, kdy si děti ve „školce“ jen hrály. Dnes kromě her mají paní učitelky v MŠ za úkol děti naučit řadu dalších činností, rozvíjet jejich jemnou i hrubou motoriku, socializovat je či v dětech vypěstovat vztah k hudbě, sportování, estetice… K tomu všemu potřebujete kvalifikované paní učitelky. Těch výborných máme velké množství /z cest po MŠ, kam chodí na praxi naše žákyně, jich znám opravdu hodně a pomyslně před nimi smekám klobouk/ a SPgŠ se snaží vzdělávat další, které by zaplnily prázdná místa. K nim však ještě potřebujeme lepší podmínky pro mateřské školy. Jedná se zejména o snížení počtu dětí na jednu paní učitelku. Současný stav (až 28 dětí na 1) je naprosto zoufalý. Musíme si uvědomit, že navíc do MŠ přibyly dvouleté děti a že se zvyšuje počet dětí se závažnými poruchami. S klesající porodností by tedy bylo nutné postupně snižovat normativ počtu dětí, nebo „jednoduše“ navýšit počet paní učitelek na 2, a to po celou pracovní dobu. Takto bychom daleko lépe zvládli přípravu dětí na vstup do základních škol.

Dalším krokem zcela jednoznačně musí být redukce RVP a učebních plánů základních škol. V současnosti to ve škole vypadá jako pořádný kvapík. Jeden den vysvětlíme látku, druhý den jedeme na další a dost často i zkoušíme tu včerejší. Šílené! Je třeba se vrátit k systému, kdy bude čas na to, abychom látku nejen probrali, ale abychom měli i dost času na její upevnění a opakování. Léta jsem dělal ředitele na základní škole. Jedním z cílů naší školy bylo to, aby žáci nepracovali neustále ve spěchu. Vydal jsem pokyny, že je lepší některé učivo nestihnout, ale raději postavit pořádné základy. Mnoho let jsme se o to snažili a celorepublikové testy nám následně daly za pravdu. Naši žáci se umisťovali mezi nejlepšími 10 % základních škol jak v českém jazyce, tak v matematice. Spěch ve výuce vede k tomu, že - s výjimkou nejlepších - všichni ostatní žáci nemají základy natolik pevné, aby se časem nezbortily. Druhým faktem je, že přílišný spěch žákům notně kazil rukopis. A pokud žák píše neúhledně, vede to ke zvýšení chybovosti v jeho práci.

Současný systém PH max nám umožňuje i návrat k intenzivnější práci s žáky. Připomněl bych osvědčenou metodu v první až třetí třídě a tou bylo dělení třídy na dvě poloviny. Bylo by velmi prospěšné začít takto dělit český jazyk, matematiku a cizí jazyk – alespoň jednou či dvakrát týdně. V polovině třídy se učitel může věnovat daleko více individuálnímu přístupu k žákům. Věřte, že výsledek by se brzy ukázal. Na vteřinku odbočím ze ZŠ na naši SŠ. S blížící se maturitou z matematiky jsme k tomuto kroku přistoupili právě v tomto předmětu. Byli jsme překvapeni, že výsledky žáků se posunuly tak, že známky v úrovni 4 a 5 téměř vymizely.

Dalším pozitivním krokem by bylo upravení učebních plánů na druhých stupních základních škol. Je vědecky dokázáno, že pokud rozvíjíte člověka v dovednostech, ke kterým má dispozice, dosáhnete významného posunu. Kacířská myšlenka – musíme opravdu učit všechny žáky na druhém stupni všechny předměty se stejnou hodinovou dotací? Nebylo by lepší upravit základ „okrajovějších“ předmětů a nabídnout žákům individualizaci jen v některém z nich? Uvedu příklad. Jestliže má žák hudební sluch, pojďme ho naučit základy, vytvořme u něj vztah k hudbě. A pokud má výtvarné cítění, rozvíjejme v něm spíše to. Obdobné by to mohlo být u předmětů, jako je fyzika, přírodopis, chemie… Možná to zní moc kacířsky, ale pokuste se nad těmito kroky alespoň přemýšlet, hledat v nich to pozitivní. Zásadní je myšlenka, jestli chceme vzdělávat a vychovávat špičky, či chceme průměrnou šeď. Pro mě je zásadní i to, abychom minimalizovali žáky neúspěšné, otrávené či doslova zašlapané do země. O tom bude ale pokračování na téma změny na středních školách.

Pěkné dny všem. Mgr. Štefan Klíma

Převzato z autorova blogu na iDNES.cz.

12 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...


Další analytik eduinu?

Karel Gargulák řekl(a)...

Inspirativní pohled. Díky za něj!

Jiri Janecek řekl(a)...

Vida, nejzarytejsi herbartovec na planete, a jak inspiruje experty, analytiky i auditory. Mel byste pro ne delat headhuntera, Pytliku…

Ámos Kl řekl(a)...

Pro Pytlika - S Eduinem nemám nic společného :D

Unknown řekl(a)...

"Byli jsme překvapeni, že výsledky žáků se posunuly tak, že známky v úrovni 4 a 5 téměř vymizely."

Nechci nijak zlehčovat názor pana ředitele, ale napadl mě okamžitě článek z novin někdy z poloviny osmdesátých let 20.století. Námětem byla univerzální výuka jistého učitele z Novosibirsku v tehdejším SSSR, který prý údajně dosáhl na své škole takového úspěchu, že všichni žáci měli známky výborné. Jistě, byl to propagandistický úlet a samozřejmě nesmysl, protože všichni se rodíme s jiným IQ. Jediným vysvětlením tohoto úspěchu asi byla ona redukce až absurdních rozměrů.

A nyní vážně. Pan ředitel má zřejmě na mysli singapurský model výuky matematiky známý ve světě jako "zvládnutá matematika". Tato výuka se ukázala jako model nejvíce efektivní. Ale píši to tu dosti často, co konkrétně chce pan ředitel Klíma vyřadit z učiva a výstupů matematiky na druhém stupni ZŠ? "Čert je zakopán v konkrétnosti". Ohledně učebních plánů je snad většina věcí vyřešena na úrovni SŠ. A přenášet toto na úroveň základního školství (znovu opakuji ZÁKLADNÍHO) je blbost. Kdo je nadaný na Hv,Vv,.. tak ve svém volném čase navštěvuje patřičnou Základní uměleckou školu, koho baví modelářství, fyzika,...a tak je možno pokračovat dále. Na věkové úrovni 11-15 let vskutku mnozí ještě nemají vyhraněné názory. Proto se ta škola jmenuje základní, protože by měla dávat každému ony "základy". Pan ředitel však má pravdu v tom, že RVP-ŠVP jsou nabouchány už od průřezových témat blbostmi na n-tou. Naopak osnovy některých předmětů (např. matematika) jsou už ořezány na kost.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Vezměme si tedy naprosto konkrétní příklad:
RVP ZV – 1.období – 1.-3. ročník český jazyk:

2.4 rozlišuje slovní druhy v základním tvaru
2.8 odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých, měkkých a obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech
Z toho jasně vyplývá, že na konci 3. třídy je očekávaným výstupem poznat slovní druh pouze a jenom v základním tvaru – 1.pád slova a pouze vyjmenovaná slova. O příbuzných ani ň. Proč se tedy v diktátech pro třetí třídu objevují voloviny typu: Kníže Přemysl měl lýčené střevíce?
Nebo matematika
Očekávané výstupy (OVO) - 1. období
žák
1.1 používá čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru, vytváří soubory s daným počtem prvků
1.2 čte, zapisuje a porovnává čísla do 1 000, užívá a zapisuje vztah rovnosti a nerovnosti
1.3 užívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose
1.4 provádí zpaměti jednoduché početní operace s čísly
1.5 řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace
1.6 používá peníze v běžných situacích a zkontroluje cenu nákupu a vrácené peníze
- kde tam vidíte kompletní násobilku a dělení? A co je to jednoduchá početní operace? Pro někoho rovnice 10+9 nebo 20+22, pro jiného i 25+23. Tudíž nemusí! Všichni zpaměti umět stejně. Klidně, až umí zpaměti jen do dvaceti i s přechodem a zbytek si můžou vypočítat písemně.

A takto můžeme jít krok za krokem celým rVP ZV. Každý si ho totiž „vytunil“ podle svých představ, ale často se chce něco, co se prostě nemusí umět. Nebo, lépe řečeno, co se má učit jako nadstavba a třeba jen u někoho.

Unknown řekl(a)...

Ale tak paní Karvaiová, právě držíte v ruce onu ohlodanou kost. Myslím tím počty za první 3 roky školní docházky. Bohužel pro některé, v matematice se to tak pěkně skládá a navazuje na sebe. Musíte to vnímat komplexně v návaznosti na vyšší ročníky. U počtů na prvním stupni jste to s tou nadstavbou kapánek přehnala. Nyní se nebavíme o metodách a formách práce učitele, ale čistě jen o počtech (ne o matematice).
Snad jste si výstupy z RVP upravila na výstupy školní, pro učitele čitelné a přidala potřebné učivo.

Nicka Pytlik řekl(a)...

abychom měli i dost času na její upevnění a opakování

V tom případě než se halabala šťourat ve vzdělávacích programech, doporučují pytlici redukovat aktivity, které narušují školní práci v exponovaných vzdělávacích oblastech. Loni pytlici jednu třídu neviděli měsíc v cuku. Měsíc!
To jsou čtyři dvouhodinovky v řadě!!!
Kolik jen času padne na navazování zkompetentňovacího vlákna byt jen po čtrnácti dnech.

S Eduinem nemám nic společného

O to je to horší. Velmi malá šance na vymanění se z až tak patologického stavu.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Ta ohlodaná kost stačí. protože ji kdykoli jakkoli můžete "obalit". A to přesně podle potřeb každého jedince. Nemá smysl, aby bylo nařízeno do každého dostat vše. nebo nařídit to můžete, ale výsledek je takový,, jaký vidíme. Tudíž pro někoho bude fuška i ta ohlodaná kost, dalšímu se trochu přidá a někomu se přidá hodně, podle by se nudil. A přesně takto to má být. Učitel má být kreativní a poradit si a není to zase tak těžké.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Uvědomte si, že v základce se vám sejde iq žáků od 70 po 140. To je šílený rozptyl. proto jsou RVP nastaveny takto. To, že se učitelé snaží do žáka na hranici mentálního postižení narvat stejně, jako do někoho na hranici geniality je špatně! Ten rozptyl je příliš velký a je nezbytně nutné začít na ohlodané kosti a postupně přidávat DLE MOŽNOSTÍ dětí. A to se prostě mnohde neděje. Asi se to zde mnohým nebude líbit, jenže za tím si stojím. Proto chodí na druhý stupeň nebo pak na střední žáci, co neumí násobilku nebo pořádně číst. Místo procvičování základů museli poslouchat a dělat v hodinách něco, čemu nerozuměli, ale byl od nich klid. Ti žáci jsou již brzy znechuceni školou, mají malé sebevědomí v procesu učení, rezignují a jen se vezou.Druhý stupeň bych udělala ještě revoluci v osnovách tím, že bych umožnila hodně volitelných předmětů. proč se trýznit s něčím, když mohu třeba opakovat základy angličtiny nebo chodit dělat do dílny.

Mirka S. řekl(a)...

Jakkoliv to asi vyvolá další diskuzi, tak musím říct, že máte naprostou pravdu. Osvědčilo se mi dělit látku a úkoly na tři stupně. První: ohlodaná kost, kterou musí zvládnout úplně každý a velmi kvalitně, chce-li jedničku.
Druhý: cosi navíc, co už umožní lepší výkon, přidá punc vědeckosti a výrazně to usnadní další práci.
Třetí pro fajnšmekry, kdy vypadne hotová kvalitní práce typu hry ve webovém prostředí.
Když jsem s tím kdysi začínala, připadala jsem si jako cvok. Dneska mi to připadá nejefektivnější způsob výuky. Kdo chce, může se naučit řadu věcí a koho to nebaví, umí určitě tolik, co většina lidí v jeho okolí.

Unknown řekl(a)...

Jenže někteří reformátoři chtějí i tu ohlodanou kost ještě trochu podrtit a zkrátit. Nechci spekulovat, ale jisté skupiny opět oprašují onen "paravan" ve třídách hlavního vzdělávacího proudu. Ohlodaná kost je to naprosté minimum v RVP pro matematiku. Nikdo nikomu nebrání to pro určité skupiny rozšířit. Dělám to běžně desítky let.

Okomentovat