23.6.20

Josef Soukal: Jedno "obyčejné" učitelské loučení...

S koncem školního roku ke mně doputovala pozvánka na učitelské loučení. Líbila se mi natolik, že její první, obecnější část posílám touto cestou dál... A doplňuji, že budu velmi rád vzpomínat na spojení praktičnosti, racionality a houževnatosti s noblesou i smyslem pro humor. Děkuju, jsem moc rád, že jsem Tě mohl skoro čtvrtstoletí potkávat!


Milé kolegyně, milí kolegové, milí zaměstnanci školy😊

Dne 1. 9. 1960 jsem poprvé (coby ještě měsíc 5letá) překročila práh u základní školy v jednom malém východočeském městě a tento krok se mi stal opravdu osudným! „Dělat paní učitelku" jsem se rozhodla vlastně už v první třídě, toto povolání mě naprosto fascinovalo. Moje první působení před tabulí bylo v 8. třídě ZŠ, kdy mě pan ředitel posílal „suplovat" do nižších tříd a kde jsem byla jako záskok za chybějící personál😊. A „pančelky" mě posílaly hlídat domů jejich nachlazené děti… Situace dnes naprosto nemyslitelná. U nás na dvoře se scházeli spolužáci z celé ulice a učili jsme se na písemky, já tu bandu vedla… Tím jsem chtěla jen naznačit, že dlouhých XY let ve školství není opravdu náhoda….

60 let mě provází škola, z toho 29 let právě ta naše! Takhle dlouho netrvá ani leckteré manželství a je vidět, že manželka jsem opravdu věrná a moje škola je věrná mně… Děkuji touto cestou vám všem, že jste mě na této cestě provázeli a stáli mi po boku, že jste pečlivě plnili moje „manuály", že jste mě upozorňovali na to, co jsem ještě v pokynech zapomněla, že jste mě podrželi, že jste mě uměli rozesmát, a omlouvám se za někdy škaredý pohled nebo zvýšený hlas. Bylo to vždy pro dobro věci (tedy doufám).


Žádné komentáře:

Okomentovat