14.5.20

Zdeněk Sotolář: Co vše přináší vzdálené vyučování? Třeba přehnaná očekávání.

Karanténa uvrhla školy do nových podmínek, do nečekaných podmínek, do podmínek vzdálené výuky. Ale hned se najdou „modernisté“, kteří možnosti takové výuky a jejího hodnocení přeceňují. A vylétají ze stejných hnízd jako vždy.


Ministr školství opakovaně mudruje o spásonosném formativním hodnocení. Po jeho manuálu nikdo už nečeká, že by něčemu ve škole opravdu rozuměl. Ale hnedle se toho chytají další. – Ale jsou právě vzdálená výuka a formativní hodnocení ti nejlepší kamarádi? Pepíček se prudce zhoršil, Anička se prudce zlepšila. Opravdu? Nebo ne? Co vlastně víme takhle na dálku?

Pepíček má možná složité podmínky a žádnou podporu rodičů. Zatímco Anička má nejen skvělé podmínky (pokojíček pro sebe, počítač pro sebe), ale i motivované rodiče. Možná až moc. Ne vždy se učitel takové věci dozví na 100 %. Víme málo k věrohodnému hodnocení. Ani k tomu sumativnímu, ani k tomu formativnímu. Jakkoliv posun může být jen pouhý klam.

ČŠI jako vždy přinesla velice překvapivá zjištění. Většina žáků se do vzdálené výuky zapojila, menšina se však nezapojila vůbec. Něco tak nečekaného! Možná by inspekce mohla u telefonování zůstat napořád a do škol raději vůbec nechodit. K nadvýrobě takto překvapivých zjištění s barevnými grafy by to jistě stačilo. Ostatně soudím, že ČŠI musí být zrušena.

Opět vidíme, že mnozí žáci z generace digitálních domorodců nedokážou odeslat ani obyčejný mail s přílohou, ale také je jasné, že mnozí dokážou velice rychle vytvořit fb skupinu ke „sdílení“ zadaných domácích úkolů. Postaru k opisování. Ale učitel zase nemá úplně věrohodné podklady k hodnocení. Právě teď vůbec nejde o druh hodnocení, ale o jeho zdroje a opory.

Slyším námitku. Samozřejmě se „sdílí“ i ve škole. Tuhle mi jedna žákyně zapomněla tahák rovnou v písemkovém sešitu. A mohli jsme se tomu zasmát. Samozřejmě domácí podmínky hrají významnou roli i v „blízkém“ vzdělávání. Ani v něm učitelé nevědí vše, žáci ani rodiče se mnoha věcmi chlubit nebudou. Ale přece jen – učitel žáka (a žák učitele) vidí zblízka a častěji.

Všechny ty online i neonline nástroje jsou teď především náhražkou skutečné školy. Lhostejno zda jde (jen) o maily nebo (jé) videokonference. Nebojím se návratu k vyježděným kolejím, já se na ty vyježděné koleje normální školy těším. Škola je především o kontaktu žáka a učitele. Bez clony. Elektronické nebo textilní. Vždyť přes roušku není vidět ani úsměv.

Převzato z autorova blogu na iDNES.cz.

7 komentářů:

ema řekl(a)...

právě mi během videokonference clonil hučící mikrofon jednoho z mých žáků :)
Kdo nedává pozor ve škole, "překvapivě" nedává pozor ani online. Kdo ve škole s požehnáním rodičů vůbec nic nedělá, momentálně je takzvaně off-grid - nikdo o něm už dva měsíce neslyšel a je jedno, kolik asistentek mu přímo do schránky vkládá vytištěné domácí úkoly.
Za mne žádná inovace ani posun. Jen se snažím nahradit opravdovou školu nedokonalými technickými prostředky.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Za mne žádná inovace ani posun.
Jen se snažím nahradit opravdovou školu nedokonalými technickými prostředky.


Zcela a naprosto přesně tak.
Jen ještě větší rozpliznutí té zdejší bezbřeze expertní rozlizlosti.
Trdlům a flákačům je poskytnut větší prostor k poflakování se.
Napsal pytlikům žák, ať s ním pytlici nepočítají, protože na todleto myšlení není zaveden, prostěěě.

Unknown řekl(a)...

"na todleto myšlení není zaveden"

Takové "berušky zadudlané" jsou tihleti žáčci.
Ani jsem netušil, že se objeví tolik "superexpertů", kteří se vyjadřují k tomuto tématu. To už není na jednu knihu, ale knih několik. Už vidím jak vznikají masově "pod státní záštitou" nové a nové ústavy, které budou řešit tuto problematiku.
Vstříc novým zářným zítřkům. To je heslo dnešní doby.

Unknown řekl(a)...

Ja jsem dostala omluvenku z predem ohlasene a pravidelne online hodiny ve zneni: byl jsem u kadeřníka.

Silvie A. řekl(a)...

Anička má nejen skvělé podmínky (pokojíček pro sebe, počítač pro sebe), ale i motivované rodiče

A proto Anička vždy umí, úkoly má správně a je v pohodě. A proto Aničku chválím a hodnotím její díla za jedna. Neboť toto vše (pokojíček, počítač, rodiče) spoluvytváří dobrého (a možná i skvělého) studenta. Tak nějak nechápu, proč by měli být školou a učitelama zohledňováni (nebo dokonce preferováni?!) studenti, kteří bydlí pod mostem a rodiče je nutí ... dělat něco jiného než se učit.

Rovnostáři by měli na rovinu vybalit, čím chtějí "srovnat" motivované rodiče. Čím chtějí srovnat Aniččin pokojíček pro sebe, to už jsme viděli - státem financovaným vybydlováním nájemních domů.

Pan Sotolář ostatně soudí správně, ČŠI zrušit a MŠMT také. S opisováním je třeba počítat, od toho jsou individuální zadání (a jestli Pepíček ví, jak upravit Frantíkovo individuální řešení na Pepíčkovo individuální zadání, tak té látce nejspíš HODNĚ rozumí).
Jo a rovnostáři jsou blbci.

Unknown řekl(a)...

Silvie A.

A takovou perličkou do budoucna je strategie 2030+. Jednou z hlavních myšlenek je další prohlubování inkluze a rovnostářství. Stejné příležitosti žáci mají díky povinné desetileté školní docházce. Sociální rozdíly bohužel v období globalizace jsou vytvářeny kapitalistickou monopolní ekonomikou. S tím školství prostě nehne. Aktivisté všech druhů a barev jsou však jiného názoru. Něco jako utopičtí socialisté 21.století.

Zdeněk NUTZ řekl(a)...

Však někdy mě připadá, že ten současný režim má ty sklony k těm francouzům. Ke zrušení ČŠI a Ministestva bych ještě přidal zrušení povinné docházky od 6. třídy nahoru. Prostě negramoty tu nechceme, takže naučit povinně číst, psát, počítač, vlastivědu, přírodpopis, programování a pak už víst děti k samostatnosti. Zrušit to neustále soutěžení a hon za známkami. Nechceš? Odejdi. Co by se stalo? Nic! Jen by haklt poelář neuměl vytýkat před závorku a o těch francouzkých utopistech by nevěděl vůbec nic.....

Okomentovat