12.5.20

Josef Mačí: Přijímačky a maturity mohou znevýhodňovat některé žáky, říká analytik

Ačkoliv státní maturita potká v posledních letech 70 tisíc studentů, nikdo přesně neví, jak vlastně testy vznikají. Monopol na informace má Cermat, který je nechce zveřejnit, říká v rozhovoru datový analytik Jiří Münich.

Z rozhovoru v SeznamZprávy.cz vybíráme:

Celý systém testování Cermatu, jak vy ho popisujete, ale vypadá dost netransparentně.

Transparentnost Cermatu je naprosto šílená. Nikdo neví, co se tam děje. I kdyby dělali nejlepší praxi na světě, tak to nemůžeme vědět, protože o tom nikde nic neříkají a máme jenom takové střípky a zprávy prostřednictvím žádostí o informace, které jsme my nebo někdo jiný získali. Z těch to nevypadá dobře a myslím si, že ta jejich práce není dobrá. Zároveň ale nemůžu otevřeně říct, že Cermat odvádí špatnou práci, protože toho je zkrátka příliš moc, co nevíme.

Z toho, co tedy víme, bere Cermat ohled na to, aby zadávání, formulace a vůbec úlohy jako takové byly fér pro všechny žáky? Ať už z pohledu jazyka, formy nebo způsobu otázek, aby žáci pochopili, co se po nich chce?

Myslím si, že minimálně u ex post validace se vůbec nebere ohled na rozdíly mezi různými podskupinami škol nebo třeba chlapci a děvčaty. Mám teď ale jeden docela hezký objev úlohy, která by mohla sloužit jako taková ilustrace. Cermat nedávno vydal zprávu, ve které je několik úloh, kde rozpočítali úspěšnosti podle typu školy. Nejvyšší rozdíl mezi žáky gymnázií, učilišť a nástaveb je u úlohy, kde nějaký pan Kocour má kapitál, který chce investovat do podniku, a tak se dá dohromady s panem Malíkem, který má o 200 milionů větší kapitál. Může tam být samozřejmě spousta důvodů, proč je ten rozdíl tak vysoký. Jeden z nich ale může být prostý - žáci na učilištích prostě tak často neřeší, co je to kapitál, a kvůli tomu je tak pro ně úloha matoucí. To je příklad úlohy, která může jinak fungovat pro dvě skupiny žáků, a to se dá statisticky ověřit, pokud k tomu máme data.



Žádné komentáře:

Okomentovat