15.4.20

Veronika Valíková: Ajťák nad zlato a Čengova choroba

Učitelé se teď změnili ve studenty IT technologií. I tak lze popsat poslední týdny, během nichž kantoři všech stupňů loví na internetu návody na on-line výuku, vyměňují si informace, sdílejí prezentace a snaží se v letu zkultivovat svou počítačovou gramotnost. Nedělají to všichni, ale většina z nás se snaží. I kvalitní počítač, který mi kdysi jako chudé samoživitelce daroval kamarád, zvládá teď za asistence mých dětí úkony, o nichž se mi před měsícem ani nesnilo.


Z článku v deníku MF DNES vybíráme:

Jistě, mnozí z nás začátky nevychytali. Nedokázali jsme odhadnout, kolik práce děti doma zvládnou, nakolik budou muset spolupracovat rodiče, že ne všichni mají doma technické zázemí. Ale pokud někteří učitelé první týdny trochu přepálili, ubrat se dá vždy, ostatně distanční vzdělávání ještě nekončí. Důležité je, že se mnozí z nás naučili pracovat v elektronických učebnách, což nám v budoucnu ušetří a zjednoduší práci, a komunikovat přes internet formou videokonferencí či webinářů.

Vyučování on-line však nestojí jen na technologiích, což si mnozí začínají uvědomovat. Některé aktivity se mimo třídu provádějí těžko, jiné jsou pro tento stav jako stvořené. Češtináři mají výhodu, četba knih, sledování filmů a psaní esejů či povídek se studentům neztratí, potřebují jen motivaci a zadání, práce těžko opíšou.(...)

Nechme tedy školáky ještě nějaký čas doma číst a psát, učitele vymýšlet a učit se. Dokud nebude návrat do škol bezpečný. Abychom pandemii překonali bez větších ztrát na životech a ochránili naše seniory, které máme rádi a kterým tolik dlužíme. Aby si Karel Čapek nemusel ve spisovatelském nebi říkat, že tu Bílou nemoc psal v roce 1937 zbytečně.

Žádné komentáře:

Okomentovat