8.4.20

Václav Maněna: Poděkování rodičům a informace k sígrům pro učitele a ředitele

Toto je v první řadě veřejné poděkování rodičům, které “spalo” 22 let. A pokud jste na text narazili náhodou, přidám i užitečné informace o problémovějších žácích, které jsou v současné době možná o něco více aktuální.

Učit jsem chtěl od mala a když se blížila chvíle podání přihlášky na “vejšku”, rozhodl jsem se z různých důvodů podat přihlášku na ČVUT. Jeden z faktorů byl také demokratický rozhovor s maminkou-učitelkou (“Tak dobře, zkus si udělat inženýra a když i potom budeš chtít učit, doděláš si pedagogické minimum.”) a taky skutečnost, že učitelství informatiky tehdy moc studovat nešlo. No nic, byl to brutální omyl “čtyřkaře” (jo, z tělocviku jsem měl dvojky) a třídního šaška-sígra. I moji rodiče mi později přiznali, že si mysleli, že jsem se zbláznil, ale rozhodli se mě podpořit. Když jsem po roce odešel, oddechli si všichni. Získal jsem nové přátele, zkušenosti a poznatky (naši mě nezabijou a mají mě rádi víc, než jsem si myslel).

Dopadlo to dobře, později jsem mohl učit budoucí i stávající učitele, mistry odborného výcviku, jako lektor stovky zaměstnanců a jako učitel na základní a později střední škole hodně moc dětí. Sígři byli všude, takže znám všechna jejich vývojová stádia. Možná si říkáte, že čtete nějaký přiblblý motivační text o tom, jak se ze všech těch ošklivých a zlobivých káčátek stanou úspěšní manažeři, jen když jim projevíte trochu lásky, porozumění, budete respektovat jejich individualitu atd. To fakt ne. Chci jen říct, že učitelé, děti a rodiče to někdy mají strašně těžké. A je úžasně jednoduché někoho rychle odsoudit. Moje zkušenost mi říká, že když má někdo opravdu závažný problém, většinou o tom mlčí. Nemá potřebu roztrubovat, jak to má strašně těžké. A někdy se to projeví třeba nevhodným chováním k ostatním nebo ignorováním učitele, ale to jsou jen vnější projevy problému.

Přiznávám, že s některými sígry jsem si nedokázal moc poradit, nechal jsem je prostě jen být. Nemám žádný univerzální a rychlý recept. A za ty roky můžu s klidem říct, že z hodně moc sígrů, které jsme učil, se stali:

  • Opravdu skvělí učitelé.
  • Velmi dobří zástupci ředitelů.
  • Dobří ředitelé škol, organizací nebo firem.
  • Lidé, kteří díky sebereflexi a vlastní zkušenosti sígrů mají docela velkou toleranci.

Tak bacha na to, hlavně pokud budete mít tendenci jim sdělovat, že z nich nikdy nic pořádného nebude. Když mi bylo kolem třiceti, postěžoval jsem si v jednom rozhovoru se starším kolegou a báječným učitelem Ivanem Holým, jak jsou ty studenti hrozný a že za nás to nebylo a podobné kecy. “A jak to Ivane s takovým klidem zvládáš?” “Víš, Vašku, já si vždycky vzpomenu na sebe.” Jedna z nejlepších rad, jakou jsem kdy dostal.

Je léto 2017, necelých dvacet let po mé bitvě se školou v Dejvicích. Sedíme s Martinou v autě, jedeme na dovolenou a najednou zvoní telefon. Displej ukazuje neznámé číslo. Martina říká, ať to vezmu. Já na to, že žádný blbý neznámý číslo brát nebudu, že jsem na dovolený. A moje skvělá žena řekne, že dokud nezabrzdíme před penzionem, tak jsem vlastně v práci. Tak to zvednu a z reproduktoru se ozve: “Dobrý den, pane Maněno, tady Vorel, proděkan chrrrrrrr chrrrrr ČVUT chrrrr... My bychom byli moc rádi, kdybyste nám udělal takový workshop pro zaměstnance o trendech e-learnigu a autorském zákonu, ale aby tam bylo hodně praktických ukázek. Já myslím, že byste se nám na to hodil...” Tak jasně, už když někdo do telefonu řekne “tady Vorel”, máte trochu pochybnosti, jestli nejde o žert. A zmínka o ČVUT mě spíš ujistila v tom, že se nějaký žertéř musel hodně snažit. Všechno jsem odkýval, rozloučil se a slíbil, že se ozvu. Pak jsem se začal smát nahlas asi 10 sekund, než mi moje žena řekla: “Hele ten Vorel existuje, tady jsem to mezitím našla na mobilu.”

Děkuji rodičům, manželce, dětem, přátelům, učitelům, kolegům a všem, kteří to se mnou nevzdali a nevzdávají.

Žádné komentáře:

Okomentovat