9.4.20

Stanislava Bělohlavová: Šokem k online výuce

Dovolte mi, abych se úvodem mého příspěvku představila. Učím angličtinu na jedné táborské základní škole, kde pracuji i jako výchovný poradce. Do uzavření základních škol jsem ve výuce používala interaktivní tabuli, několik oblíbených výukových programů na PC. Ve škole máme k dispozici DM Software. Sociální sítě jsem nepoužívala, protože jsem to brala jako ztrátu času. Jedinou aplikací, kterou jsem znala, byl WhatsApp – vrchol mé online komunikace. K návrhům MŠMT týkajících se digitalizace školství a online výuky jsem přistupovala sice ne odmítavě, ale rozhodně ne nijak aktivně.


A najednou je tu úplně nová situace, kterou nikdo z nás dosud nezažil.

Když jsem se probrala z prvotního šoku, ptala jsem se svého kolegy, který je mnohem zkušenější ve využití digitálních technologií, jak se domlouvá se žáky. Odpovědí mi bylo, že se žáky komunikuje přes messenger a mají výuku formou videohovorů po skupinkách.

Došlo tedy na to, čemu jsem se dosud bránila.

Založila jsem si profil na Facebooku a messengeru a zkusila to také. Jako učitelka jazyků jsem cítila potřebu být v kontaktu se svými žáky, a když to nemůže nyní být kontakt osobní, tak alespoň za pomoci technologií. Kolega ani žáci mě v tom nenechali a zvládla jsem to.

O týden později mě kontaktovalo jazykové centrum, se kterým naše škola spolupracuje, s tím, že i u nich se přechází na online výuku za pomoci technologie zoom. Bude ji třeba zvládnout, protože následující týden začínáme žáky, kteří se připravují na mezinárodní zkoušky, učit pomocí zoomu. Zároveň se ozval kolega, že zadal všechny mé žáky do Microsoft Office, vytvořil mi třídy a že mohu vyučovat pomocí aplikace Teams. Radostně mě přesvědčoval, že je to „bezva“ – „na online hodinu se ti vejdou všichni a nebudeš to muset opakovat jako ve video hovorech“. Přiznám se, že jeho nadšení jsem vůbec nesdílela. Střídaly se ve mně všechny možné pocity – vztek, zoufalství, strach a beznaděj.

V současnosti jsem tedy v kontaktu se svými žáky na online výuce. Ti, co se nemohou zúčastnit (jsou to ale opravdu jen jednotlivci), jsou se mnou v kontaktu mailem. Odhaluji postupně nové možnosti online výuky. Velkou pomocí mi jsou webináře, které nabízí projekt SYPO. A nesmím opomenout online konzultace s krajským ICT koordinátorem, který vždy na mou stížnost, že mi to či ono nefunguje, reaguje klidnou výzvou, že se na to společně podíváme, a během chvilky mě přesvědčí o tom, že to zvládnout lze.

A mé předsevzetí do budoucnosti? Rozhodně budu aktivnější, co se týče digitalizace výuky. Zjistila jsem, že mi může být velkým pomocníkem, ale rozhodně nemůže nahradit osobní kontakt. Jako její největší handicap zatím vidím v tom, že na druhé straně obrazovky sedí mnoho žáků, kteří mají různá podpůrná opatření, ale tato forma výuky mi je neumožňuje všechny zohlednit. Zde je prostě osobní kontakt nenahraditelný, proto zde vidím její hranice.

Autorka: Mgr. Stanislava Bělohlavová, učitelka na ZŠ a MŠ Tábor, nám. Mikuláše z Husi a členka metodického kabinetu Český jazyk a literatura v Jihočeském kraji

Žádné komentáře:

Okomentovat