19.4.20

Ondřej Šteffl: 50 odstínů školy - proč by to nešlo?

Ondřej Šteffl, zakladatel ScioŠkol, pro FORUM 24 hovoří o tom, co by mohla dnešní krize a nečekaný výpadek klasické školní docházky přinést jako zkušenost a šanci pro budoucnost. Třeba to, že by se škola přiblížila potřebám konkrétních žáků a studentů a byla účinnější i pestřejší.


Jak karanténa pokračuje, diskutuje se o tom, kdy se děti vrátí do škol. Asi není tajemství, že škola neplní jen vzdělávací funkci, ale také se tam prostě umístí děti, protože by je doma nikdo nemohl hlídat. To se dá těžko nahradit, ale tenhle stav se také nedá improvizovaně dlouho vydržet. Co bude s dětmi, když rodiče musí pracovat, v práci nebo doma? Neplní dnes škola taky funkci guvernantky?

Časy koronaviru ukazují, že hlídání dětí, když jsou rodiče v práci, už není zdaleka tak důležité, jak bývalo. Zatím si žádný podnik nestěžuje, že mu chybějí lidi. Dětí je cca 100.000 v ročníku, ve věku 6 až 11 let to znamená asi 600.000 dětí. Jenže se ukazuje, že žádostí o ošetřovné je zatím jen 11.000 (ke 4. dubnu 2020), pravda bez započítaných OSVČ. Otevření škol tedy očividně není ekonomický problém. Možná to bude tím, že třetina lidí teď nechodí do práce (což je 1,7 milionu lidí). A jak se ukazuje, home office pro spoustu lidí funguje docela dobře. Celé by to teď šlo vyřešit třeba jen otevřením celodenních družin tam, kde k tomu mají podmínky, dětí by asi nebylo moc. Z druhé strany, bez obědů pro děti to pro rodiče, kteří hlídání potřebují, nemá smysl. A stravování je jistě hygienický problém. Zdá se, že vládu to moc netrápí, protože sice navrhuje od 25. května otevřít první stupeň školy, ale s obědy ani s družinami nepočítá. To potřebné rodiče moc nevytrhne. To je hlídání. Jiný nový problém je, že se rodiče s dětmi doma učí, což pro mnohé znamená druhou vyčerpávající směnu.

Je dostatečným důvodem pro obnovení docházky v blízké době potřeba klasifikovat a udělat všechny možné přijímačky a podobně?

Jsme zvyklí na to, že za normálních okolností probíhá zkoušení, selekce, certifikace. Konkrétně maturity a přijímací zkoušky. Žáci a studenti se klasifikují. Ale potřebujeme to? Klasifikaci určitě ne. Mnoho škol neznámkuje už teď. Na Slovensku klasifikaci i známkování do září zrušili. Maturitu asi taky nepotřebujeme, když i MŠMT počítá s tím, že letos taky nemusí vůbec být. Jediné, co je potřeba, jsou přijímací zkoušky. Ale opravdu jen tam, kde je velký převis poptávky. Střední školy, kde se na 30 míst hlásí 35 dětí, mohou přijmout všechny, nejspíš stejně všichni nenastoupí. Nezbytné jsou jen tam, kde je převis vysoký. MŠMT sice omezilo centralizované přijímačky jen na jeden termín, což nepochybně zvyšuje stres žáků, ale budiž, je to riziková koncentrace dětí. Ale bůhví proč MŠMT trvá na tom, aby se konaly na všechny obory s maturitou. Proč? A vláda asi neví, že i přijímací zkoušky jde realizovat online. V zahraniční je několik modelů, které přesně kontrolují situaci a opisovat nebo si nechat radit je prakticky nemožné. Například v Singapuru tak klidně dělají i přijímací zkoušky. A zemí, kde to teď využijí, určitě přibude. Proč by to nešlo u nás? Protože to Cermat nezvládne?

Děti teď určitě trpí izolací. Nepomohla by jim nějaká forma školních setkání? Jak by mohla vypadat?

Mnohé děti zažívají velkou sociální izolaci. A jak jsou všichni doma, je z toho mnohde „rodinná ponorka“. A ten problém rychle narůstá. Pro malé děti nestačí se potkávat online. Potřebují fyzický kontakt jak mezi sebou, tak i s jinými dospělými, než jsou jen rodiče. Navíc ne všechny děti tu možnost mají. Četl jsem, co napsala jedna matka: „Jsem už čtyři týdny doma se všemi svými dětmi (jo, miluju je, ale k tomu s nimi nemusím být 24 hodin denně).“ Problémy to může vyvolat velmi různé až po hluboké trvalé psychické postižení dětí či rozvrat rodin. Takže to bychom řešit měli. V navržených vládních opatřeních se počítá s patnáctičlennými skupinami na prvním stupni, s dobrovolnou docházkou. To je dobré. Ale až od 25. května, a to je podle mého soudu hodně pozdě. Děti tak budou samy jen s rodiči víc než dva měsíce! A pro druhý stupeň jsou jen v nedohlednu třídnické hodiny. Přitom dětem by úplně stačily dva dny v týdnu dvě hodiny, a samozřejmě ani to nemusí být ve škole, a třeba jen ve dnech, kdy je dobré počasí, a venku. Pomohlo by dovolit dětem potkávat se ve škole v malých skupinkách, třeba po pěti. To by myslím šlo povolit mnohem dřív.

Teď asi řada rodičů i dětí zjistí, že se jim vlastně doma pracuje dobře. Je to základ nějaké možné změny do budoucna? Bude se lidem chtít vrátit ke starému stylu?

Na Facebooku se třeba můžeme dočíst: „Já bych brala třídu do školy nebo do parku na dvě krátká dopoledne týdně. A už navždy. Ukázalo se, že trčet tam od pondělí do pátku je neefektivní.“ Nebo „že děti nechodí do školy, neznamená, že se neučí. Jejich samovzdělávání běží bez ohledu na ministerstvo školství“. Některé školy si s online výukou poradily skvěle, jiné se snaží a učí se. Ale jsou i školy, které se nesnaží, věří na návrat minulosti a odnášejí to děti.

A samozřejmě různé jsou i možnosti a dovednosti dětí. Mnoho dětí prokázalo nečekaně skvělou učební autonomii a samozřejmě se ukazuje, že výhodu měly ty, kde jsou děti k samostatnosti a učební autonomii ve škole vedeny. Ale na druhé straně jsou děti, které k samostatnosti škola nevedla anebo dokonce teď vůbec neměly možnost se se školou spojit, či nemají doma podporu rodičů. Nejčastěji půjde o děti ze slabého sociálně ekonomického prostředí. To by bylo třeba přednostně řešit. Ani tady není plošné otevření škol namístě. To by naopak často vedlo k dalšímu zvětšování nerovností. Kdyby se škola otevřela pro všechny, mám obavu, že učitelé nesoustředí mnoho své pozornosti na online-problematické děti, na ty, co nic nedělaly, nepřipojily se, neřešily, nespolupracovaly třeba proto, že nemohly, ale budou se věnovat těm, se kterými byli v kontaktu. Ostatně jak by to asi ty děti, co celou dobu spolupracovaly, nesly? S řešením kritické situace těchto dětí, z nichž mnohé úplně ztratily kontakt se školou, ovšem bohužel žádné vládní opatření nepočítá. Těch dětí asi není mnoho, a u nich by naopak povinnost přijít do školy alespoň jednou týdně, nejspíš individuálně, byla asi namístě. Klidně od zítra.

A myslíte, že si ze současné situace můžeme něco donést do vzdálenější budoucnosti?

Určitě! Na škále online výuka, tedy to, co je teď, a klasická docházka, tedy úplný návrat do stavu před koronavirem, je spousta možností, jak mohou školy fungovat smíšeně. Jak vyřešit problémy, o kterých jsme mluvili, tím, že dobře nakombinují to nejlepší z obojího. Jasné je třeba zjištění, že některým dětem lépe vyhovuje online výuka, naučí se víc a efektivněji, a vyhovuje to i mnohým rodičům. A proč tedy budeme všechny děti honit denně do školy jako donedávna? Ostatně i návrhy vlády jdou trochu tím směrem. Jakkoliv jsou koronačasy rizikové a náročné, mají jednu výhodu: jsou natolik nestandardní, že mnozí lidé jsou ochotni přijmout i nestandardní postupy. Je to nevídaná příležitost změnit fungování škol. K lepšímu!

Možností, co dá vyzkoušet, je spousta. Záleží ovšem samozřejmě na podmínkách, vůli a schopnostech konkrétní školy, konkrétních učitelů, ale i dětí a rodičů.

– Docházku tři dny ve škole, dva dny doma – to je ostatně už léta osvědčený postup. V distriktu Grove Heights v Minnesotě už v roce 2010 nabízeli hybridní třídy (8567). Studenti se scházejí ve třídě jen třikrát týdně a dvakrát týdně mohou pracovat on-line. Jeden rok po realizaci programu kleslo selhání ve standardizovaném testu z angličtiny pro 12. třídu (v USA poslední ročník střední školy) z 63 procent na 13 procent.

– Škola taky nemusí být pro všechny šest hodin denně. Právě teď se ukazuje, že někomu by vyhovovala hodina konzultací (teď dokonce online), hodina s kamarády a zbytek třeba ve studovně. Jiný je naopak rád za šest hodin úkolů. A je vidět, že některé školy i takovou komplikovanou věc umějí v online prostředí realizovat.

– Mnohé děti prokazují vysokou učební autonomii. Ty měly mít mnohem širší možnost sestavit si individuální učební plán a do školy chodit podle potřeby.

– Určitě teď vlastně vyzkoušíme jen dobrovolnou docházku do školy. Jsem zvědav, kolik dětí přijde.

– Školy a učitelé teď nemohou známkovat. Skvělá příležitost naučit se děti motivovat jinak a žít bez známek.

– Vytvoření věkově heterogenních skupin. To by teď mělo být možné i podle vládou navržených opatření. Patnáctičlenné skupiny, kde starší mohou pomáhat mladším, by učiteli určitě usnadnily život, v mnohém (včetně dodržování hygieny) by byly efektivnější. A kromě toho vedou k rozvoji mnoha důležitých dovedností všech dětí.

– Nepochybně je to i příležitost podívat se, co se vlastně děti učí a naučí. Co jim bylo v těchto časech užitečné (učební autonomie, samostatnost) a co jim naopak škodilo (návyk pracovat jen podle pokynů). Co bylo pro ně tak zajímavé, že se samy učily doma, třeba i víc, než musely, a co naopak vzdávaly. A proč? Z vaření nebo pečení se stal reálný projekt s výsledkem, který se snědl.

– A není lepší, když učitel svůj výklad natočí a dá na web? Děti si to mohou pouštět, kdy potřebují a opakovaně, když nerozumějí. Anebo si najít na webu jiný výklad, který jim lépe vyhovuje. Proč bychom se měli teď vracet ke klasické výuce, když víme, že tohle umíme a funguje to líp?

– Teď třeba mezi klasickou docházkou a domácím vzděláváním není nic. Přitom, jak je teď jasné, mnohým se to osvědčuje a chtěli by právě něco mezi tím.

– A jsou i odvážnější možnosti, které si tu a tam (třeba v našich ScioŠkolách, ale určitě i jinde) v online prostředí některé děti vyzkoušely – „chodit“ do dvou škol současně, do jedné třeba na matematiku, do druhé na nějaký projekt. Nebo skutečně (nejen jako, ale se sdílenou zodpovědností) učit mladší spolužáky třeba v classroomu, natáčet pro ně videa, číst jim pohádky atd.

To všechno vlastně teď podle platných zákonů nejde, nebo to jde ztuha. Ale když to vyzkoušíme a osvědčí se to, bude už pak větší vůle zákony změnit, uvolnit, přiblížit vzdělávání potřebám každého, zvýšit efektivitu vzdělávání. Zbavit se představy jednotného školství, jednoho střihu pro všechny. Udělat školství otevřenější a barevnější.

Převzato pod licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License z blogu Ondřeje Šteffla na Aktuálně.cz.

8 komentářů:

Unknown řekl(a)...

PPNNOŠ – Plný pytel neotřelých nápadů Ondřeje Šteffla.

Josef Soukal řekl(a)...

Ono jde hlavně o to, kdo to všechno zaplatí. A autorovi zřejmě o to, aby se do té barevnosti vešly školy, které si žáky vybírají a od rodičů pak vybírají školné - to je ta SELEKCE, nikoli maturita a klasifikace sama o sobě, jak s demagogií sobě vlastní tvrdí.
Nic proti zužitkování zkušeností, ostatně činí to už teď každý učitel trochu hodný této profese, ale tahle doba především ukazuje, jak hluboce nekontrolovaně "barevná" škola prohlubuje rozdíly mezi žáky. Takže do budoucna některé zkušenosti rozhodně ano a některé cesty rozhodně ne.

Unknown řekl(a)...

Donald Trump před nedávnem sháněl nového poradce pro americké školství a kdosi mu dal tip, že by to mohl být Čech Ondřej Šteffl. Tak ho nechal sledovat třemi nezávislými agenty CIA a postupně od nich obdržel tyto zprávy.
Agent 01: - Doporučuji Mr. Šteffla na pozici poradce. Dnes se sešel v Holywoodu s Arnoldem Schwarzennegerem. Ten okamžitě přerušil natáčení volaje na celý tým: Kluci dneska nám padla, jde se s kamarádem Štefflem na pivo!
Agent 02 : - Doporučuji Mr. Šteffla na pozici poradce. Dnes byl na koncertu Madonny ve Wembley. Jak ho Madonna zahlédla v davu, okamžitě přerušila program koncertu, vyvolala ho na pódium a zbytek písniček zpívala jen pro kamaráda Ondřeje Šteffla!
Agent 03: - Doporučuji Šteffla na pozici poradce. Dnes stál ve Vatikánu při požehnání Urbi et Orbi na balkónu vedle papeže a já stojím na náměstí vedle japonských turistů. Tu do mne jeden z nich šťouchne a zeptá se mě: - Hele, pane, nevíte, prosím, co je to za dědulu v tom bílém hábitu na balkonu hned vedle pana Šteffla?

Jana Karvaiová řekl(a)...


....navrhuje od 25. května otevřít první stupeň školy, ale s obědy ani s družinami nepočítá. To potřebné rodiče moc nevytrhne. To je hlídání. Jiný nový problém je, že se rodiče s dětmi doma učí, což pro mnohé znamená druhou vyčerpávající směnu.....
Jde jen o hlídání ve škole. Aby do práce mohli všichni. Protože MŠMT nemá nejspíš ánunk o školství, tak je nenapadly jídelny nebo jsou bezradní, tak dělají, že nic. Nebo se čeká. Jako v Mošovicích (plexiskla na stolech) asi jídelny vybaveny nebudou, tak nevím. Asi studené jídlo, v mnoha zemích ve školách ani jídelny nejsou, tak co.

....Mnohé děti zažívají velkou sociální izolaci. A jak jsou všichni doma, je z toho mnohde „rodinná ponorka“......
Škola není terapeutické zařízení, aby řešila špatně postavené rodinné vztahy. Protože jen nedobře fungující rodina se cítí jako v ponorce. Jako matka bych ráno byla s dětmi odpoledne ven, hry, procházky a tak. Děti zapřažené do domácích povinností a těch je poměrně hodně, to už normálně zvládnou i děti v mateřské.

....Žáci a studenti se klasifikují. Ale potřebujeme to? Klasifikaci určitě ne. Mnoho škol neznámkuje už teď.....
Řekla bych, že se jedná o málo škol, ne mnoho škol, které neklasifikují. A pokud pan Šteffl zná psychologii tak ví, že velkému procentu žáků bude vnitřní motivace vždy cosi cizím, co se nenaučí a potřebují motivaci vnější.
A o tom zbytku? Nemůžeme měnit zákon jen kvůli chvilce. Tedy maturity jsou a tak mají být. Jen přizpůsobeny současné situaci , stejně tak přijímačky na vysokou nebo střední.

...Ale na druhé straně jsou děti, které k samostatnosti škola nevedla anebo dokonce teď vůbec neměly možnost se se školou spojit, či nemají doma podporu rodičů. Nejčastěji půjde o děti ze slabého sociálně ekonomického prostředí.....
K samostatnosti musí vést primárně rodina, potom škola. Děti ze sociálně slabého prostředí často do školy nechodí ani v době běžné, ulejvají se(ne všechny, samozřejmě). Současnost jim max. vyhovuje, protože to nebudou mít neomluvené. Neučí se ani v dob běžné – takže problém není v koronaviru, ale v systému podpory, který není dobrý. Ačkoli školy často nabízejí doučování a individuální práce (třeba naše škola např.) tyto děti toho nevyužívají. Bylo by třeba zajistit buď povinnost nebo práci s dětmi přímo v rodině. Jenže i to je dnes dobrovolné (u nás např. organizace Salinger) a opět toho není příliš rodinami využíváno. Škola nemá povinnost zajistit rodinám internet a IT. Opět je to zanedbání ze strany pomáhajících organizací. Jenže tuším, že tyto nemají dost financí (mnohé, jiné to využívají na blbosti).

...Docházku tři dny ve škole, dva dny doma...
Jako špatné to není. Jen si pane Šteffle vysloužíme jako pedagogové ještě větší hromadu keců typu: tak oni se budou flákat ještě víc! My musíme denně do práce a oni jen třdi dny a do toho prázdniny…..no však víte.

....Školy a učitelé teď nemohou známkovat.. ...
To máte špatné informace – mohou. Pokud mají ve školním řádu klasifikaci. A jelikož dnešní domácí úkoly nejsou domácí úkoly,ale forma výuky, tak se na ně vztahuje klasifikace. Většina učitelů bude samozřejmě shovívavých a ohleduplných. Toť vše.

Další vaše nápady:
To, co navrhujete není proveditelné plošně. Heterogenní kolektivy jsou běžné ve speckách nebo malotřídkách. Velké školy – to by se asi nedalo organizačně a rozvrhově.
Máte pravdu v tom, že některé děti se překvapivě aktivizovaly, a to třeba i ti, co ve škole bývaly ve škole v roli outsiderů. A pak tu máme taky opak, kdy to někdo pojal opravdu jako prázdniny a nepracuje.

Unknown řekl(a)...

Ministr školství Robert Plaga je na návštěvě u papeže a když jsou chvilku sami, ptá se ho: „Svatý otče, jaký je rozdíl mezi zjevením a zázrakem?”
„Zjevení by bylo, synu můj, kdyby se tu před tebou objevil Jan Ámos Komenský.”
„A zázrak?”
„Zázrak by byl, kdyby se tu objevil Jan Ámos Komenský a neposlal tě do pr....!”

mirek vaněk řekl(a)...

Pan doktor Steffl má svou Scio školu a vždy bude propagovat co je pro jeho byznys prospěšné. Bohužel školství funguje jinak. Kdysi lépe, dnes chaoticky.
Pokud úředník rouzumí školství méně než školští experti, pak se nemůžeme divit že školství vypadá jak vypadá.
Dokud nebude mít ministr kolem sebe lidi. kteří opravdu učí a ví jak to ve třídě a škole vypadadá, nebude to nikdy fungovat.
Bude to jen znásilňování školské reality.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Bude to jen znásilňování školské reality.

Podstatné je, že ta dnešní školní realita není mladší osmnácti let.
Začala se rodit někdy v první polovině devadesátých let. To když na místa ředitelů škol začali přicházet manažeří a ze vzdělávání se začal stávat poměrně slušný byznys. Stačilo najít způsob, kterák se na erární penězotoky přisát. Začalo to ušmudlanými milionky pro kamarádíčky státních správců školství. Dnes už tomu kamarádíčci velí a stamiliony poletují vzduchem jak pestrobarevní motýle.

Karel Lippmann řekl(a)...

Pan Šteffl je člověk nesmírně aktivní. O tom jsem se poprvé přesvědčil na konferenci ředitelů SŠ, která se konala r. 1996 v Olomouci (zastupoval jsem zde našeho pana ředitele). Týkala se zavedení nové maturity (plošného testování). Pro mne to byl "silný" zážitek. Výsledek byl jasný předem a na plénu se nejčastěji odehrávala debata mezi panem Štefflem a zástupci MŠMT. Vnímal jsem ji jako konkurenční boj o to, zda zvítězí Národní srovnávací testy, nebo maturity, které má v rukou stát. Když jsem ve svém vystoupení kritizoval záměr jako takový, vykřikl dosud působící ředitel jednoho pražského gymnázia, že žáky je třeba "držet pod krkem". Že se totéž stane i vzdělání, to ho jistě tehdy nenapadlo. V r. 1998 pak dostalo Scio na starost projekt Sonda maturant. V tvrdé konkurenci pak ale nakonec zvítězil státní Cermat.
Od těchto dob mám s aktivitami pana Šteffla problém. Souhlasím s ním v kritice řady tradičních obsahů a metod vzdělávání, které se na našich školách opevnily. Jenže když k jeho minulým aktivitám přidám ještě to, co nabízí v tomto článku, můj "démon souhlasu" končí s dechem. S jeho návrhy lze souhlasit občas jen zčásti (např. problém šesti hodin denně či občasné učení v heterogenních skupinách) Jenže všechno ostatní by vedlo k neblahým koncům: škodlivému omezení role učitele, potlačení přímého živého dialogu mezi všemi účastníky vzdělávání (přitom dialog je jeho nepominutelnou podmínkou), potlačení sociálního učení a fenoménu spolužákovské vzájemnosti, výchově k neosobním účelovým mezilidským vztahům a stejně neosobní účelové komunikaci, k rozšíření fachidiocie, podstatnému zvýšení doby strávené u počítače či dalších neživých "hejblat". Školy by se konečně staly sice navenek přepestrými, ale v plném rozsahu stroze testovatelnými producenty "lidských zdrojů".
Nevolám po upevnění zastaralých kvazipozitivistických tradic, které v sobě mají skryto reálné, byť neúmyslné nebezpečí, totiž že odnaučí člověka myslet. Paradoxem ale je, že mnohé současné "modernizační" nápady v sobě mají skryto totéž. Jen v jiném hávu. Nakonec to opět skončí testováním, které by ve skutečnosti mohlo být prospěšné tehdy, pokud by neprovádělo selekci, ale poskytovalo učitelům i žákům zpětnou vazbu ve vymezených segmentech znalostí a dovedností.

Dá se předpokládat, že současné mimořádné podmínky budou přát soutěži v nápadech. A akce vyvolává reakci.

Okomentovat