29.4.20

Eva Svobodová: Společnost se zpomalila, ale naše obýváky se zrychlily. Jak zvládáme on-line výuku?

Před několika týdny byly v Česku v důsledku pandemie uzavřeny školy a většina učitelů přešla na distanční formu výuky. Co by mělo být její prioritou? A daří se ji naplňovat? Proč se teď výrazněji projevují sociální nerovnosti mezi dětmi? „Hodiny mám vystavěné na tom, že se žáky diskutujeme. Chybí mi tu to, že si na věci děti přicházejí sami,“ říká učitelka přírodopisu a chemie Monika Olšáková.



Z doprovodného článku na webu Českého rozhlasu vybíráme:

Monika Olšáková se přesto se situací snaží vypořádat. Naposledy zadala žákům v přírodopisu úkol prozkoumat „zvířecí architekty“. Děti musely nejprve zkusit poznat, kdo v hnízdech a příbytcích bydlí, pak své tipy porovnat s učebnicí. Nakonec vyrazit do přírody zkusit některé stavby najít ve svém okolí, udělat si nákres, popsat z jakého jsou stavby materiálu, případně pořídit fotografii nebo kresbu. S novou situací tak přicházejí i nové postupy.

Eva Marková učí na pražském Gymnáziu Jana Keplera češtinu a němčinu. Její styl učení, který je založený na čtení, skupinové práci a diskusích, není také v on-line prostředí příliš realizovatelný. V průběhu distanční výuky navíc od studentů zjistila, že většina kolegů i z přírodovědných předmětů zadává studentům četbu a její následné zpracování. „Z toho mám docela radost, protože oni znají odborné texty víc z humanitních předmětů. Neznají je z chemie, fyziky nebo biologie. To je hodně důležité pro rozvoj jejich čtenářství.“ Místo toho, aby studentům Marková zadávala číst nějaké úryvky, rozhodla se je sama načíst. „A najednou se stalo, že začali tyhle pseudo-podcasty posílat i studenti,“ říká.(...)

Výuka dětí je tak dnes často závislá na kapacitě rodičů. Ne všechny děti mají přístup k počítači či internetu. Někteří rodiče také nemají dostatečné znalosti, aby svým dětem pomohli, případně zkrátka musí chodit do práce. Sára Vidímová, asistentka pedagoga na základní škole v Nuslích, poukazuje na to, že se s distanční výukou často ještě prohloubily sociální rozdíly mezi dětmi. „Ukazuje se, jak jsou teď děti do velké míry nechané na pospas pomoci rodičů. Ne vždycky ta pomoc ze strany rodičů může přijít, protože třeba rodiče pracují a nejsou doma,“ dodává Vidímová.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

jsou teď děti do velké míry nechané na pospas pomoci rodičů

To zní skoro až děsivě...
nechané na milost a nemilost, vydány všanc, vystaveny nebezpečí, zkáze, obětovány!
Do mrtě!

Okomentovat