27.4.20

Bořivoj Brdička: 4 mýty o budoucnosti podle Spencera

Článek předkládající myšlenky profesora George Fox University v Oregonu Johna Spencera, který ukazuje, kam bychom měli nasměrovat využití vzdělávacích technologií, a vysvětluje rozdíl mezi skutečnou inovací výuky a neodůvodněným nasazováním technických novinek.

John Spencer se již v našem vzdělávacím prostředí zabydlel. Je skvělým zdrojem poznání, jak nejlépe didakticky uchopit integraci technologií do výuky (viz Propast tvořivosti podle Johna Spencera). Podívejme se, jak uvádí na pravou míru zkreslené představy mnohých učitelů o budoucím vývoji školství [1]. Jeho cílem je varovat před přehnanou orientací na samotné technologie (tzv. mytologie futurismu) a vysvětlit, jaký je rozdíl mezi obdivem k technickým novinkám a skutečnou inovací výukových postupů.

Mýtus #1: Inovace je záležitost čistě technologická

Je velkým rizikem, když školy uvěří slibům některých futurologů či prodejců a budou věnovat pozornost primárně nákupu nejnovějších technologií a aplikací. Často slýcháme, že technologie vybavené umělou inteligencí revolučním způsobem navždy změní poznávání, nebo dokonce že nahradí učitele. Koncentrace na technologie zapomíná zohledňovat sociální podstatu učení.

Pozor, skutečná inovace musí být spojena s hlubším poznáváním. Dnes nejlepší přístroje budou za 10 let překonané. Někdy může staré zařízení napomáhat hlubšímu poznávání mnohem lépe. Je třeba se koncentrovat na dovednosti, které budou žáci ve svém životě nejvíce potřebovat.
  • Ve světě neustálé změny žáci musí umět myslet divergentně (schopnost vyjadřovat vlastní myšlenky, ne opakovat cizí).
  • Umělá inteligence postrádá moudrost. Budou-li žáci schopni myslet filozoficky, budou mít nad stroji konkurenční výhodu.
  • V digitálním světě bude velmi užitečné, dokáží-li žáci používat analogové nástroje – např. vyrobit prototyp nějaké věci rukama (viz tvořivé myšlení).
  • V propojeném světě je důležitou vlastností empatie. Žák schopný vcítění lépe komunikuje, je lepším spolupracovníkem a lepším člověkem.
  • Ve světě všudypřítomných informací je třeba, aby se z žáka stal online kurátor.
  • V globalizovaném světě se žáci budou muset zabývat též lokálním děním.
  • Ve světě virtuální reality budou žáci potřebovat poznat skutečnost.
  • Ve světě neustálého vyrušování se musí žáci umět koncentrovat na práci (Rizika spojená s technologiemi podle Rosena).
  • Ve světě nekonečných možností potřebují žáci být jedineční.
Jako učitel jste hlavní silou inovace. Na vás záleží, jaké nové postupy budete zkoušet. Jste architektem formujícím budoucí schopnosti vašich žáků. Na vás záleží, zda se ve světě neztratí.

Mýtus #2: Měli bychom se „vrátit k osvědčeným postupům“

Jsme-li přesvědčeni, že technologie nejsou schopny vyřešit všechny naše problémy, znamená to, že bychom je měli odmítat? Měli bychom se vrátit do starých dobrých časů a učit tak, jak se to dělalo dříve? Pravda je taková, že „staré dobré metody“ u většiny současných žáků nefungují. Nové nápady, postupy a nástroje nelze ignorovat, potřebujeme je.

Jako učitelé musíme být otevření změně. Musíme věnovat pozornost novým výzkumům, sledovat experty, sdílet informace. Musíme experimentovat a zkoušet nové strategie ve své vlastní výuce (Vzdělávání ve věku komplexity). Nesmíme prostě zavrhnout inovativní postupy, protože jsou nám cizí. Nesmíme se nekriticky držet tradičních postupů. Je třeba, abychom dokázali to staré propojit s novým tak, abychom žákům pomohli uspět v životě.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

1 komentář:

Silvie A. řekl(a)...

John Spencer neví o budoucím vývoji o nic víc, nežli kdokoli jiný, a zejména pan Brdička neví o budoucím vývoji o nic víc, nežli kdokoli jiný.

Jako učitelé musíme být otevření změně. Musíme ... Musíme ... Nesmíme prostě zavrhnout inovativní postupy ...

Musíme, nesmíme, musíme, nesmíme, bla bla bla. Nevím, co musí nebo nesmí pan Brdička, ale mně tohle nikdo poroučet nebude.

Okomentovat