29.3.20

Václav Maněna: Pravidla online výuky a konzultací pro školy (pro firmy fakt ne)

Tenhle text je dlouhý, ale má to dva důvody: online výuka je strašně těžká a komplexní věc, kterou ovlivňuje hodně faktorů. Předám vám dost vlastních zkušeností a vysvětlím několik slepých uliček, kterými jsem za roky online konzultací a různých porad prošel. To prostě jednoduše a rychle nejde (to jsem přehnal, tak oprava: já to jednoduše a rychle neumím).

Nejdřív něco k mobilům

Zdaleka ne každý má doma počítač a když už ho má, možná se u něj teď střídá celá rodina. Takže se nám (a hlavně dětem) ty mobily budou hodit.

Schovejte ten mobil a dávejte pozor sakra!

Tahle věta mi naskakovala v mysli tisíckrát, když jsem učil “dospělé” lidi (už jim bylo 18) na univerzitě. Dost mě rozčilovalo, že si během výuky “hrajou s mobilem” (mimochodem stejně jako ostřílení dálkaři, kteří si “na stará kolena” dodělávali pedagogické minimum atd.). Pak jsem ale zjistil, že si s ním “nehrajou”, ale že si píší poznámky nebo že si fotí to, co píšu na tabuli. Jasně že ne všichni (zas takový naiva nejsem a taky si pamatuju, jak moc jsme dávali pozor ve škole my a co všechno jsme při výuce stihli vyrobit pod lavicí). Většina z nich ale opravdu používala mobil k tomu, k čemu jsme my používali sešity (zápis poznámek a hraní piškvorek). Bylo fajn zjistit, jaké programy k tvorbě poznámek používají a bylo skvělé, když jsem jim poradil, jakou aplikaci si mají pořídit na focení tabule. Odměnou pak byl pochvalný tlumený výkřik: “ty vole to je hustý!” (v překladu student sděloval sousedovi, že si tu aplikaci má taky nainstalovat).
Představte si, že na vás nečekaně zařvu: “schovejte ten mobil!” Nejspíš se leknete, odložíte mobil a - zjistíte, že tento skvělý a napínavý text nemáte na čem dočíst

Děti mají drahé mobily

Když jsem začal učit informatiku v Březové, myslel jsem si jaký budu king, když v prvním ročníku lycea začnu učit práci s mobilem a mobilními aplikacemi. Hned na první online konzultaci mi ale Anička vystrašeně povídá: “Pane učiteli, nevadí že nemám mobil? Naši mi ho dají až k Vánocům!”. Jasně že jsem si s tím poradil (to učitel musí umět), ale to není důležité. Píšu to proto, že jsem byl strašný vůl, protože jsem předpokládal, že všichni studenti prvního ročníku mají mobil. A klidně na sebe prozradím i tohle: myslel jsem, že mají chytrý mobil. Jenže, jak říká Mark Minasi: největší chyba je něco předpokládat. Kolikrát jsem tuhle moudrost tlačil do hlavy svým studentům? A sám si takhle naběhnu!

Pravda je, že děti často nemají drahé mobily. Spíš mají nějaký “android za tři litry” nebo něco, co dalo jejich rodičům “outůčko zdarma”. To je z mnoha důvodů rozumné. Na druhou stranu, hodně dětí má nesmyslně drahé mobily. Jedno mají ale společné, jsou to děti. Takže “mně blbne mikrofon”, “mně se to seká na wifině”, “já vás pane učiteli špatně slyším”, “mám prasklej displej a nejde mi v tý aplikaci kliknout kam potřebuju”, “nemám v mobilu místo na instalaci aplikace pro videokonferenci” a “mám vyčerpaný data” jsou celkem běžné hlášky.
Pamatujte, že řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Je proto dobré zvolit takové technologie, které budou fungovat i na horším chytrém mobilu. A stejně to nebude fungovat ideálně, to je téměř jisté.


Jak nastavit pravidla a na co si dát pozor


Potřebuju dětem pustit video i se zvukem a vůbec to nejde!

Ne, nepotřebujete, jen to nejspíš zatím nevíte. A nebojte, není to vaše chyba a už vůbec to neznamená, že jste špatná učitelka nebo učitel. Online výuka (nebo online konzultace) pomocí nástrojů na videokonference není to samé, jako kdybyste byli s dětmi ve třídě. Není to zkrátka ”klasická výuka, ale přes počítač”. Budete řešit spoustu technických problémů, ale také hodně psychologických a organizačních (u vás i na straně dětí). Bude to vyžadovat jiný přístup k výuce, který vyplývá nejen z technických a psychologických omezení, ale také z toho, že děti v této kritické situaci třeba nemají čas být online, když se to hodí vám. A když už ho mají, jako na potvoru něco selže. Co by tak mohlo selhat? Jen pro lepší představu si můžeme zhruba popsat, co všechno vstupuje při online setkání učitele se žáky do hry:

  • Mobil nebo počítač žáka. Nebo v horším případě tátův služební notebook, co ho má teď doma, protože má homeoffice. Je to ale “firemní noťas”, takže na něj nejde nic instalovat (zakázal to správce u táty v práci, jinak by to opravdu nešlo, ví proč to dělá).
  • Připojení mobilu/počítače k domácí síti (často “wifina”, která má nejhorší signál přesně v tom jediném pokoji, kde se může dítě v klidu připojit k online konferenci).
  • Internetové připojení domácnosti žáka (a nezapomeňte i na to, že dítě není jediné, kdo možná v tu samou chvíli potřebuje být připojeno k online konferenci).
  • Momentální stav služby, kterou používáte k online konferenci (ta také běží někde na nějakém serveru, který je připojený k internetu). Takže i když máte “týmsy” nainstalované na počítači, ve skutečnosti je tahle aplikace závislá na serverech “někde jinde na internetu,” stehně jako třeba Skype nebo Meet (jo, Zoom taky).
  • Vaše připojení k internetu. Uf, tak aspoň tohle je v pohodě, doma máte “rychlej net”, takže tohle nemusíte řešit. Jenže nejde o to, jak rychle proudí data k vám (download), ale také o to, jak rychle tečou data z vašeho počítače “ven” (upload). To je důležité, protože budete přenášet video, zvuk a obraz směrem do internetu. Hodně domácností i škol je do internetu připojeno asymetrickou linkou, což znamená, že rychlost “k vám” je rychlejší než rychlost “od vás”. Vám se to jeví jako jako “rychlý internet”, protože většina dat teče při běžném provozu k vám (stahování dat, prohlížení videí a webových stránek). Jenže tohle není běžný provoz.
  • Připojení vašeho počítače do domácí sítě.
  • Stav vašeho počítače. Nebo v horším případě počítače, který máte ze školy. Škola ho koupila ve výběrovém řízení, kde byl 100 % důraz na cenu (třeba aby neměla problémy se zřizovatelem nebo dotacemi).

Jak že jsem to říkal s tou silou řetězu? Jo a to jsem ještě nezdůraznil, že výše popisovaný řetěz je spíš pavučina, v jejímž středu je server (já vím že ne jeden, ale to už byste se zbláznili). Jednou cestou se k serveru (službě) připojujete vy, jinou cestou jeden žák, další cestou druhý žák... Ve skutečnosti je to ještě daleko složitější Ale nebojte, když se naučíte pár triků a pravidel, nebudete to muset řešit.
Klasická prezenční výuka jazyků může vypadat třeba tak, že učitel pustí dětem video z YouTube a děti pak o něm diskutují nebo odpovídají na otázky, které s videem souvisí. Hodně učitelů napadne, že to na online výuce udělá úplně stejně, jenom přes počítač. Takže učitel spustí na svém počítači video “z internetu” jako kdyby byl ve třídě, řekne dětem ať dávají pozor a očekává, že až video skončí, položí jim několik otázek. Chvilku teče ohromné množství dat všemi rizikovými směry, a pak to začne: “pane učiteli, já nic neslyším”, “já taky ne!”, “mně se to strašně seká!”, “mně vypadává zvuk!”. Ale spíš to bude takto: “pa-e u----li, j- --- ------ím”, “já ---y -e!”, “mně --------eká!” a podobně. Nevím, jak rychlé připojení k internetu mají v Bohnicích, ale nejspíš to brzy zjistíte.
Daleko lepší je dát žákům odkaz na video dopředu, ať se na něj v klidu podívají před online výukou nebo konzultací. A taky jim prosím dejte dost času, ale to znáte sami z běžné výuky: “do příštího týdne se podívejte na tohle video...” V první řadě dáte dětem i rodičům svobodu a klid: mohou se na video podívat, až budou mít čas a podmínky (např. bude volný počítač, vedle nebude řvát mladší brácha atd.). Také je tím učíte samostatnosti, což se hodí nejen teď při výuce, ale obecně jim do života dáváte hodně cennou dovednost (a vím, je to běh na strašně moc dlouhou trať a možná hodně dětí neuvidíte doběhnout do cíle). Dobrá online výuka klade velký důraz na samostatnou práci žáků. Na online setkání pak nebudete řešit výše popisované technické problémy a také ušetříte čas, protože vám ho víc zbude na přímou výuku a komunikaci se žáky. O tom, že online výuka je méně efektivní než prezenční už jsem psal. Od učitele to vyžaduje jinou organizaci a přizpůsobení obsahu “hodiny”. Je to náročné a možná budete potit krev, ale zvládnete to. Cože, kolikrát jsem to chtěl vzdát já? Asi tisíckrát. Proč jsme to nevzdal? Důvodů je hodně, ale zjistil jsem, že to má smysl, že rodiče i děti mají radost a dovedou ji dát najevo a že jsem se o nich a o životě vůbec naučil hodně důležitých věcí. Víte, jak strašně těžké to některé děti mají? Já to zhruba do pětatřiceti vůbec netušil. Ale to je jiný příběh, nebudu vás s tím zdržovat.
No dobře, ale kolik času byste měli dát dětem na samostudium třeba toho videa? To se ptáte vážně? Jestli, ano, tak to vůbec neznamená, že jste špatný učitel nebo učitelka, které se najednou vykouřily z hlavy všechny pedagogické zásady. Znamená to, že jste ve stresu a máte strach, který vás trochu paralyzuje. Snadno pak dojde k tomu, že pro stromy nevidíte les. To je normální. Dejte jim několik dnů a nezapomeňte, že víkend je k něčemu jinému. A než půjdeme dál, zkuste si ještě představit následující situaci: jak to asi dopadne, když dáte dětem (nebo dospělým) na něco termín do středy v 9:30? Fajn, tak teď už můžeme pokračovat

Mám si zapnout webkameru? A co děti?

V Březové se snažíme, abychom se aspoň na prvním online setkání mohli s dětmi vidět a lépe se poznat. Je to ale proto, že jsme každý v jiném koutu republiky a nikdy se nesejdeme. Vy máte proti nám velkou výhodu, protože své žáky už znáte z prezenční výuky (a bude možná docela fajn si od některých tváří odpočinout, ne?). Když si děti vypnou kameru, nic se nestane (z technického hlediska) a vyhnete se hodně problémům. Horší je psychologická stránka věci: budete si na to muset zvyknout a vyžaduje to jiný způsob komunikace. Donutí vás to prokládat výklad daleko častěji kontrolními dotazy a členit látku do menších celků. Je strašně nepříjemné, když mluvíte “do prázdna” a nemáte žádnou zpětnou vazbu o tom, jestli učíte dobře nebo ne. V normální třídě to hned poznáte z výrazu tváří. Proč Anička neodpovídá? Je to proto, že ji můj výklad zajímá tak, že ani nedutá? Nebo ji vypadl internet? A je vůbec u počítače? Zvykal jsem si na to rok a byla to pro mě jedna z nejtěžších věcí.


Já mám jako učitel zapnutou kameru vždy, protože chci aby studenti viděli buď mě nebo obraz z mého počítače, takže bych vypnutím kamery nic nezískal. Datový přenos zkrátka neušetřím, tak nemá smysl kameru vypínat. Děti mají kamery vypnuté, což přispívá k plynulosti výuky. A ne, nezáleží to na programu nebo službě, kterou používáte. Pokud kameru nepotřebujete k výuce (děláte jen něco jako “telefonickou konzultaci” přes internet), tak to klidně bez ní zvládnete taky.

Ztlumit mikrofon nebo ne?


To je těžká otázka, protože hodně respektovaných autorů a zdrojů radí, aby si každý účastník mikrofon ztlumil a zapnul ho jen v případě, že potřebuje mluvit. Já to osobně na výuce nikdy nedělám a považuji to pro všechny účastníky online setkání za strašný “vopruz”, který by mi všechno jen komplikoval. Při online konzultaci řeším jiné problémy a rád se vyhnu větám “Hanko, neslyším Vás, asi máte vypnutý mikrofon!” a navíc jsem mockrát při online schůzích jako účastník zažil situaci, kdy mluvím sice hezky, ale nikdo mě neslyší, protože jsem zapomněl mikrofon zapnout. Většina aplikací vás sice v takovém případě upozorní, že mluvíte a máte ztlumený mikrofon, ale toho si nemusíte všimnout (soustředíte se na úplně jiné věci). Na druhou stranu, hodně studentů to dělá samo od sebe a nemají s tím problém. Nechávám to na nich, nikomu vypínání mikrofonu nenařizuji.

Daleko lepší než nutit žáky vypínat mikrofon je podle mého názoru dohodnout se na podobných pravidlech, jaké zavedl pan ředitel v Březové:


  • Mluv pouze pokud tě učitel vyvolá/vyzve.
  • Mluv do mikrofonu zřetelně, seď blízko u počítače.
  • Pokud můžeš, vezmi si sluchátka.
  • Připoj se z místa, kde tě nikdo nebude rušit.

Hlavně ten poslední bod je problém, protože v současné situaci je pro mnoho dětí technicky a organizačně nemožné být s počítačem nebo mobilem na klidném místě. Možná vám to přijde legrační, ale kromě ostatních příslušníků rodiny se do hovoru zapojí i papoušek (reálný příklad z mé výuky) a další zvířata. Když někdo ruší naschvál, můžete ho vypnout nebo vyhodit vy.

Potřebuji sluchátka nebo náhlavní soupravu?

Nejspíš ne, já osobně náhlavní soupravy (sluchátka s mikrofonem) nesnáším, ale hodně učitelům a dětem to nevadí (navíc děti jsou na ně zvyklé z počítačových her) a je pravda, že sluchátka a náhlavní soupravy vám mohou ušetřit hodně starostí a technických problémů.

Tipy a triky z praxe

Asi nejlepší rada, kterou vám mohu dát je, abyste si online schůzku vyzkoušeli sami. Třeba uspořádejte online pedagogickou radu nebo setkání zaměstnanců. V plné nahotě uvidíte, jak je to náročné. Vynásobte to třemi (děti nejsou tak disciplinované jako vy) a máte hrubou představu o tom, jak by to mohlo vypadat.
Myslete na rodiče a uvědomte si prosím, že nyní je víc než kdy jindy důležité, aby škola používala stejný nástroj pro všechny. Už jsem o tom hodně psal i povídal, tak to nebudu víc rozvádět.
Neučte za každou cenu online (ve smyslu přímé výuky pomocí videokonferenčního nástroje). Dejte dětem samostatnou práci, dejte jim dost času a klidu a poskytujte jim online konzultace. A buďte připraveni na to, že někdo má jen telefon a někdo ani to ne. Nedělá vám to naschvál.

Nám to jede v pohodě / Ale mně to funguje!

Hodně často čtu a slyším výkřiky do tmy a knížecí rady typu: “online výuka je v pohodě, zvládnu 30 dětí!” Zhruba to znamená toto: “včera jsem to poprvé zkoušel a docela to fungovalo.” To je dobře, že vám to šlo a služba kterou používáte zrovna nebyla přetížená (kdyžtak si “vygůglete”, jak je s v současné době internet přetížený a co všechno dělají velcí hráči jakou Google nebo Netflix, aby tu zátěž trochu snížili).
Další oblíbená je “Google Meet / Microsoft Teams / cokoliv dalšího zvládne v pohodě 60 dětí najednou!” To je dobře (i když to reálně není pravda, jak víte z předchozího textu), ale taky jde o to, co zvládnete vy.
“Proč nepoužíváte program XXX (dosaďte cokoliv)? S tím by vám to šlo bez problémů!” Na tohle jste si už ale zvyklí z tisíce jiných situací, tak to ignorujte.

14 komentářů:

Jirka řekl(a)...

Děkuji za potvrzení zkušeností. Je dobré vědět, že v tom člověk není sám.
Největší radost mi v době karantény udělala odpověď geeka, kterého se při probírání možností online výuky zeptali: "A co budeme dělat, když nepůjde internet?" - NIC!

krtek řekl(a)...

Rozumný člověk. Velmi rozumný.

Petr Portwyn řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Petr Portwyn řekl(a)...

Mně se ten článek líbí.
Je vidět, že byl psán někým, kdo ví, o čem mluví... dost netypické v dnešní době.
Autor z lidí nedělá blbce, nemachruje, zato hodně radí.

Eva Adamová řekl(a)...

A když tak čtu, kolik různých komplikací a technických problémů online výuka přináší, představuji si při tom, jak si s tím radí učitelky, které nejsou zrovna ICT zdatné, a které mají potíž už jenom např. zapnout zvuk na počítači v učebně, když ho někteří nezvedenci vypnou.

Tak snad, už abychom raději zase seděli všichni za katedrou a děcka v lavicích.

poste.restante řekl(a)...

Být tohle facebook, tak dám lajk a sdílím o stošest.
Opravdu, dobře napsáno.

mirek vaněk řekl(a)...

Konečně někdo, kdo ví o čem píše.

A ještě si představte, že žák nemá nejen techniku, ale i mentální schopnosti. Pak lituju učitelky malošů, které se nechají zblbnout online výukou za každou cenu.

Spolehlivé jsou výukové materiály - písemné, nebo nahrát na youtube. A komunikovat spíš s malými skupinkami či individuálně tam, kde je toho zapotřebí. Když učíte 300 žáků, tak to chvíli trvá a je třeba vybírat a řešit ty problémy, které jsou akutní a ne přidělávat si další.

Když budete přednášet třídě, nejsou problémem ti, kteří v přenosu jsou, ale ti, co tam nejsou. Ti, co jsou v přenosu by se to naučili i sami, ale ti co tam nejsou buď se nezvládli připojit nebo se bojí nebo na vás kašlou. A to je třeba řešit! Jak? Nevím, zkouším. Otravuju i rodiče. Ale nic než mail a telefon nemám. Až se mi to povede, dám vědět.

Teď by to chtělo článek, jaký software je nejvhodnější. Funguje něco na všech systémech?

Silvie A. řekl(a)...

Funguje něco na všech systémech?

Dobrý dotaz. E-mail a webové prohlížeče.

Připojuji se k chvále článku.

učitelky, které nejsou zrovna ICT zdatné, a které mají potíž už jenom např. zapnout zvuk na počítači v učebně, když ho někteří nezvedenci vypnou

Existují dokonce učitelky, které nechápou, že ty nezvedence nesmí k počítači v učebně pustit.

Lenka Pokorná řekl(a)...

Tak nepustit nezvedence k PC v počítačové učebně, která je určena k práci v konceptu 1:1, to je pravda geniální tah.

Václav Maněna řekl(a)...

Vážené kolegyně a vážení kolegové, moc děkuji za pochvalná slova, vůbec jsem nevěděl že se tu článek objeví a teď koukám jak "jojo" :-) Mám velkou radost a věřte mi, že taková pochvala je nejlepší motivace k další práci. Možná se vám budou hodit i další texty: E-mailové peklo a jak se mu vyhnout a Online výuka v malotřídce bez mailů, ajťáka a webu (i bez domény, opravdu). Musím říct, že vaše komentáře mě inspirují k dalším tématům, děkuji.

Unknown řekl(a)...

Přesně tak to dělám a mám radost z jakékoli odezvy. Bohužel, mnohé situace, které jsme probírali v dějepisu, teď žáci zažívají.

Jiri Janecek řekl(a)...

Ja clanek teda necetl, protoze se mne to netyka…

Jen by mne zajimalo srovnani uzitecnosti z pohledu ucicich ucitelu treba se 7 radami profesora Spencera…

Silvie A. řekl(a)...

Máte pravdu, paní Pokorná. Do počítačové učebny určené k práci v konceptu 1:1 se nesmí pouštět hlavně "učitelky, které nejsou zrovna ICT zdatné".

Silvie A. řekl(a)...

Jen by mne zajimalo srovnani uzitecnosti z pohledu ucicich ucitelu treba se 7 radami profesora Spencera…
Například:
Žák provádí své vlastní hodnocení.
Žák si vybírá studijní téma.
Žák si vybírá studijní oporu (zdroje).
Žák si rozhoduje, jakou formu budou mít jeho výstupy.


To jsou takové ptákoviny, že srovnatelné neužitečné a nepoužitelné ptákoviny naleznete pouze v dalších článcích ze stejného zdroje.

Okomentovat