3.12.19

Barbora Cihelková: Církevní škola, jak ji neznáme

Starobylé prostory křižovnického kláštera v Praze a u vchodu cedule s nápisem Dívčí katolická střední škola. Pocit, že jsme se v čase právě přenesli do devatenáctého století, zahání energický ředitel Luboš Hošek: „Pojďte dál a nebojte se! Ten název zní trochu starosvětsky, co? Realita je ale jiná, možná trochu drsnější,“ směje se.

Z článku na Novinky.cz vybíráme:

Část dívek se v některém z podobných zařízení uchytí už během studijní praxe a pracovní smlouvu podepíší hned, jak dokončí školu. Další najdou uplatnění v rámci křižovnické pečovatelské služby. Ta se stará zhruba o čtyřicet seniorů žijících v domácnostech a se školou je úzce propojená – studentky si v ní automaticky plní část praxe.

Právě zde často poprvé v životě zažívají pocit, že jsou někomu prospěšné. Bez práce ale obvykle nezůstávají ani absolventky s fyzickým nebo psychickým hendikepem. Nastoupit mohou do chráněné dílny, která funguje vedle školy. Tam dostanou pracovní smlouvu i v případě, že pobírají invalidní důchod, aniž by o něj přišly. Vyrábějí svíčky, hračky nebo třeba mýdlíčka.

Majstrštykem jsou ovšem malované hrnky dodávané do hotelu Adria na Václavském náměstí. Hosté přijíždějící z celého světa pijí svou ranní kávu z hrnku, který malovala zdejší děvčata, a pokud chtějí, mohou si ho vzít domů.

„To všechno vidí naše holky na vlastní oči, protože jednou za čas jsou do Adrie pozvané na snídani. Je to prostředí, kam by se za běžných okolností nedostaly. Samozřejmě jim to zvedá sebevědomí,“ dodává Lucie Velkoborská.



Žádné komentáře:

Okomentovat