27.11.19

Agentura pro sociální začleňování připravila analýzu segregace v základních školách

Analýza popisuje stav a mechanismy segregace dětí ve školství s přihlédnutím k problému sociálního vyloučení. Jak z analýzy vyplývá, pro ukončení segregace jsou klíčovým aktérem odbory školství v obcích určující spádové obvody škol, dále pracovníci škol i sami rodiče. Podpořit snahu o desegregaci mohou také neziskové organizace a poskytovatelé sociálních služeb, kteří pracují se sociálně znevýhodněnými rodinami.

Studie Agentury analyzuje vzájemné vztahy a strategie rodičů, ředitelů, obcí a zřizovatelů, které mohou zapříčiňovat, nebo naopak řešit segregaci sociálně znevýhodněných žáků. Analyzován byl vzorek 70 obcí, nebo skupin obcí provázaných vzdělávacím systémem.

Segregace není dle analýzy zapříčiněna historií ani strukturou vzdělávacího systému. Pro vznik nebo naopak prevenci segregačních procesů je klíčová aktivita, či nečinnost jednotlivých aktérů místních vzdělávacích systémů. V závislosti na místních podmínkách pak ve srovnatelných obcích ČR dochází jak k utužení již existujících segregovaných škol nebo naopak k jejich více či méně úspěšné desegregaci. Pro vymezení tzv. spádových obvodů hraje významnou roli také existence speciálních škol, výběrových základních škol nebo víceletých gymnázií a vztahy mezi jednotlivými školami. Snaha o nelegitimní třídění dětí se může projevit již ve fázi zápisu k povinné školní docházce, kdy školy, které jsou nebo by byly v přirozené spádové oblasti, odkazují rodiče na školy „lépe přizpůsobené specifikům dítěte“. Analýza postojů rodičů k výběru škol také potvrdila, že rodiče s vyšším vzděláním mají tendenci vybírat pro své děti jinou než spádovou školu.

Tolerance rodičů vůči přítomnosti žáků s různými typy znevýhodnění ve třídách se značně liší: Nejnižší toleranci projevují k dětem s poruchami chování, které by ve třídě vadily 61 % dotazovaných. Přítomnost dětí s poruchami autistického spektra a Romů označila za problém přibližně čtvrtina dotazovaných. S rozdělováním dětí do tříd podle prospěchu souhlasí zhruba třetina rodičů, třetina je naopak proti takovému rozdělování a třetina nemá jednoznačný názor.

Segregované školství snižuje šance pokračovat ve studiu na středních školách a uplatnit se na otevřeném trhu práce a klade neúměrné nároky na pedagogickou práci učitelů. Zahraniční studie navíc ukazují, že segregace ve má negativní vliv na budoucí příjem či zdraví. Její důsledky si navíc děti nesou po celý život.

Protože nerovnosti ve vzdělání jsou základem mezigenerační reprodukce chudoby a sociálního vyloučení, zaměřuje se analýza Agentury na segregaci žáků ze sociálně vyloučených rodin, kteří často bydlí ve vyloučených lokalitách a z velké části jsou Romové.

Dokument Analýza segregace v základních školách z pohledu sociálního vyloučení si můžete stáhnout zde.

Shrnutí

Segregace v základním vzdělávání je dlouhodobě kritizovaným problémem ve vzdělávacím systému a je mj. předmětem rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), který Českou republiku zavázal k nápravným opatřením. Již předchozí výzkumy v Česká Republika (ČR) prokázaly, že segregované školství snižuje šance dětí pokračovat ve studiu na středních školách a uplatnit se na otevřeném trhu práce, snižuje výsledky celého vzdělávacího systému, klade neúměrné nároky na pedagogickou práci a vyvolává pracovní přetížení učitelů. Zahraniční studie ukazují, že segregace ve školách má vliv na vyšší zločinnost, budoucí příjem či zdraví; její důsledky si navíc děti nesou po celý život a projevují se ve všech fázích životního cyklu.

Protože vzdělanostní nerovnosti, které segregace spoluvytváří, jsou základem mezigenerační reprodukce chudoby a sociálního vyloučení, zaměřuje se studie na segregaci žáků ze sociálně vyloučených rodin, které často bydlí ve vyloučených lokalitách a většina z nich jsou Romové. Studie analyzovala perspektivy, vzájemné vztahy a strategie různých aktérů v oblasti základního vzdělávání (rodičů, ředitelů, obcí a zřizovatelů apod.), které mohou ovlivňovat vznik, přetrvávání, nebo naopak řešení segregace sociálně znevýhodněných žáků. Analýza proběhla v měřítku lokálních vzdělávacích sítí (obce nebo skupiny obcí úzce propojených dojížďkou do základních škol), kterých analyzovala celkem 70.

Rozhodování aktérů probíhá v kontextu strukturální charakteristiky obce – její velikosti, celkového demografického vývoje (a jeho vlivu na volné kapacity škol), míry sociálního vyloučení a prostorového rozmístění vyloučených obyvatel či situace na trhu s bydlením. Historický vývoj místního vzdělávacího systému se projevuje jak v dlouhodobé existenci dříve vzniklých škol vzdělávajících pouze nebo převážně sociálně znevýhodněné žáky, tak v reputaci jednotlivých škol a preferencích rodičů různého sociálního postavení při výběru škol.

Příčiny segregace analýza identifikovala v aktivitách, či naopak nečinnosti jednotlivých aktérů a jejich vzájemných vztazích uvnitř lokálních vzdělávacích systémů, které však nejsou strukturálními ani historickými vlivy determinovány – ve městech s jinak podobnými charakteristikami probíhají někde segregační procesy, jinde naopak převažují procesy desegregační. Na úrovni obce je významný způsob řízení/ovlivňování místního vzdělávacího systému, který se projevuje např. v nastavování spádových obvodů, dále samotný rozsah tohoto systému (existence speciálních škol, výběrových základních škol nebo víceletých gymnázií) a vztahy mezi jednotlivými školami. Na úrovni jednotlivých škol se jedná o konkrétní praktiky při zápisu dětí (testování či jiné jednání odrazující rodiče znevýhodněných žáků od zápisu na tuto školu).

Na základě rozsáhlého kvalitativního výzkumu byly popsány čtyři modely fungování místních vzdělávacích systémů ve vztahu k segregaci. Desegregační model vymezuje spádové obvody tak, aby sociálně vyloučené lokality spádovaly do více škol a podíl sociálně znevýhodněných žáků byl v různých školách obdobný. Pro důslednou desegregaci je nezbytné spádové obvody upravovat podle změn v místech bydlení sociálně znevýhodněných žáků, omezovat možnosti zápisu žáků na jiné než spádové školy (např. omezením volných kapacit škol) a podporovat tyto žáky ve všech školách, kam docházejí. Segregační model je naopak typický nastavením spádových obvodů tak, aby sociálně vyloučené lokality spádovaly do jedné nebo malého počtu škol, ve kterých jsou tito žáci segregováni, což vede k malému podílu sociálně znevýhodněných žáků na většině škol v těchto městech.

Výběrový model vytváří podmínky pro koncentraci talentovaných žáků a žáků se silným sociálním zázemím – organizuje spádovost tak, aby si některé školy považované za prestižní mohly vybírat žáky mimo svůj malý spádový obvod, což nepříznivě ovlivňuje ostatní základní školy. Spontánní model maximálně umožňuje volbu školy rodiči v rámci obce bez vymezení spádových obvodů, což na jednu stranu umožňuje reprodukovat dřívější (segregační) vzorce docházky do škol, na druhou stranu není spádovost bariérou pro změny v těchto vzorcích ani desegregačním aktivitám vycházejícím zdola z jednotlivých škol či od rodičů.

Kvantitativní analýza postojů rodičů k výběru škol potvrdila, že největší část rodičů posílá děti do spádové nebo nejbližší školy, i větší tendenci rodičů s vyšším vzděláním vybírat pro své děti jinou než spádovou školu. Vlastní volba pak probíhá podle hodnotového a postojového ukotvení rodičů. Mezi rodiči s odlišnými hodnotami a postoji k rovnosti různých sociálních skupin (škála sociální dominance) se liší kritéria, podle kterých vybírají školy pro své děti, a jejich citlivost/tolerance na přítomnost žáků s různými znevýhodněními. Nejnižší toleranci projevují rodiče k dětem s poruchami chování, které ve třídě vadí či by vadily 61 % dotazovaných rodičů. Mezi další skupiny, které jsou negativně přijímány, patří i děti s poruchami autistického spektra a Romové; tyto skupiny by vadily nebo vadí přibližně čtvrtině dotazovaných rodičů – 27, respektive 26 %. Mezi rodiči neexistuje jednoznačná podpora segregace či desegregace – s rozdělováním dětí do tříd podle prospěchu souhlasí zhruba třetina rodičů, třetina je naopak proti takovému rozdělování, a třetina nemá jednoznačný názor.

Z analýzy vyplývá, že pro nastavení desegregačního modelu na lokální úrovni jsou klíčovým aktérem obce a jejich školské odbory při nastavování spádových obvodů. Desegregaci mohou podpořit také někteří ředitelé a učitelé usilující o zabránění vzniku segregovaných škol a také neziskové organizace, které podporují sociálně znevýhodněné rodiče a žáky. Desegregační aktivity na lokální úrovni aktuálně nemají znalostní, informační či jinou oporu v centrální politice zaměřené na cílenou desegregaci v základním vzdělávání.

V České republice je segregace ve vzdělávání dlouho diskutovaným tématem. Byla kritizována v prvních zprávách věnované romské integraci (viz Bratinkova zpráva z roku 1997). O deset let později na ni upozornil rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a řada mezinárodních organizací. Ani s více než desetiletým odstupem od rozsudku ESLP nelze mluvit o nějakém razantním zlepšení situace. Posun v implementaci opatření, která ČR přijala, zatím není viditelný. Zpráva Veřejné ochránkyně práv (Ombudsman, 2018), uvádí, že podle statistik Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) existuje v České republice 77 základních škol, kde romští žáci tvoří více než polovinu všech žáků školy. Na dalších 58 školách romští žáci představují více než třetinu žáků. V základních školách s nadpolovičním podílem romských žáků byla podle odhadů vzdělávána téměř čtvrtina ze všech romských žáků ze sociálně vyloučených lokalit (GAC, 2015).

Je prokázáno, že segregované školství snižuje šance dětí pokračovat ve studiu na středních školách a jejich šance uplatnit se na otevřeném trhu práce (GAC, 2010), zhoršuje výsledky celého vzdělávacího systému (PISA, 2015) a klade neúměrné nároky na pedagogickou práci a vyvolává pracovní přetížení učitelů (Ombudsman, 2018). Ze zahraničních studií víme, že segregace ve školách má vliv na vyšší zločinnost (Weiner, Lutz a Ludwig 2009), budoucí příjem (Rivkin, 2000), zdraví (Shen, 2018) či ceny nemovitostí (Clotfetter, 1975). Důsledky segregace si navíc děti nesou po celý život a projevují se ve všech fázích životního cyklu (Braddock, 1980, Braddock a McPartland, 1981).

Přestože existuje řada nástrojů, jak zmírňovat projevy či důsledky segregace, příkladů dobré praxe není mnoho a často jde spíše o drobné kroky některých obcí či škol než o komplexní přístup na území jednoho města či městské části.

Pro úspěšný boj se segregací ve školství je ale potřeba porozumět jejím příčinám a mechanismům. To totiž umožňuje upřednostňovat některá opaření před jinými, dobře je zaměřit a v neposlední řadě také dopředu zvážit možné nežádoucí důsledky těchto opatření. O porozumění příčinám segregace usiluje právě tato studie. Tyto příčiny hledá jak ve strukturálním nastavení systému, tak i v lokálních podmínkách a individuálních charakteristikách volby školy.

2 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jestli je sociální vyčlenění příčinou analyzované segregace, pak by bylo nejlepší, kdyby se státní správa a samospráva nejen ve školství postarala o sociální začlenění všech vyčleněných.
A problém té segregace bude vyřešen. Někdo něčemu nerozumí?

Zen řekl(a)...

"Tak vy byste chteli pro sve dite lepsi skolu? Absolutne nepada v uvahu! Hezky bude chodit do spadove, co je nam po tom, ze se tam nic nenauci. A argumentace vysokym IQ je zcela irrelevantni."

Okomentovat