19.10.19

Otevřený dopis Katedry psychologie FSS MU ministru školství ve věci slučování NÚV a NIDV

Katedra psychologie reaguje na nedostatek informací a možná rizika plánovaného sloučení dvou významných odborných pracovišť ministerstva školství, tedy Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV) a Národního institutu dalšího vzdělávání (NIDV). Domníváme se, že v navrhované podobě bude mít tato reorganizace značné negativní dopady na pedagogicko-psychologické poradenství v ČR s nepříjemnými důsledky pro psychology, speciální pedagogy, děti, rodiče, školy i konkrétní učitele.

Vážený pane ministře,

v posledních měsících se znepokojením sledujeme proces slučování dvou klíčových odborných pracovišť Vašeho ministerstva, tedy Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV) a Národního institutu pro další vzdělávání (NIDV).

Katedra psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS MU) je pracovištěm, které vzdělává mj. budoucí pracovníky školských poradenských pracovišť a rovněž i budoucí školní psychology. NÚV byl pro nás jedním ze zdrojů informací i pracovištěm, kterému jsme předávali své podněty k inovacím v oblasti školní a poradenské psychologie.

Naším cílem není vyjadřovat se k potřebě centralizace řízení jednotlivých vzdělávacích agend. Jsme si vědomi toho, že celý systém vyžaduje určitou revizi, a rádi bychom aktuální kroky ministerstva vnímali jako příležitost ke zkvalitnění poradenského systému v České republice a potažmo i celého školského vzdělání. Chceme však vyjádřit vážné znepokojení nad podobou plánovaných změn, protože necelé tři měsíce před termínem sloučení není k dispozici dostatek informací o podobě reorganizace.

Na základě dostupných informací se obáváme, že sloučení NÚV a NIDV v podobě popsané např. dokumentem připraveným pro jednání VVVKMT PS ČR[1] povede ke značné redukci klíčových činností původního ústavu relevantních pro poradenský systém, což by mohlo znamenat jeho kolaps se značnými negativními důsledky pro české vzdělávání. Chceme se tedy ujistit, že plánovaná reorganizace povede ke zvýšení kvality systému poradenských služeb, nebo přinejmenším k zachování jeho stávající úrovně, a že aktuálně běžící projekty, které měly k navýšení kvality přispět, budou úspěšně dokončeny. Tímto se tedy obracíme na Vás, pane ministře, s žádostí o vyjasnění informací v následujících bodech:
  1. Jak je zajištěna kontinuita agend sekce pedagogicko‑psychologického poradenství, zejm. pak z hlediska koncepčního a metodického vedení školských poradenských pracovišť (PPP a SPC) a školních psychologů?
  2. Jak je zajištěna kontinuita stávajících projektů zaměřených na zvýšení kvality pedagogicko‑psychologického poradenství, které jsou realizovány na NÚV? Z dokumentu pro jednání VVVKMT PS ČR plyne, že je pro ně plánována samostatná organizační jednotka bez ohledu na jejich věcné zaměření.
  3. Pokud dojde ke snižování celkového počtu odborných pracovníků původního NÚV a tedy zřejmě i snížení rozsahu stávajících činností, které konkrétní agendy a projekty budou ukončeny či omezeny?
  4. Jaká je vzhledem k probíhající reorganizaci celková koncepce budoucího pedagogicko‑psychologického poradenství v České republice a jeho institucionálního zajištění?

Zdůvodnění a kontext

Pedagogicko‑psychologické poradenství, realizované v ČR zejména školskými poradenskými zařízeními (jmenovitě pak pedagogicko‑psychologickými poradnami, PPP, a speciálně‑pedagogickými centry, SPC), trpí dle našeho názoru dlouhodobě závažnými problémy. Zejména po zavedení tzv. „inkluzivní novely“ dne 1. září 2016 (novela školského zákona č. 561/2004 Sb., publikovaná ve Sbírce zákonů č. 82/2015 Sb.) se zcela zásadním způsobem zvýšily nároky na pedagogicko‑psychologické pracovníky v poradenských zařízeních. Tato novela přinesla jednak výrazně větší množství administrativní práce, jednak zvýšený počet úkonů realizovaných s jedním klientem a konečně dle dostupných informací narostl i počet klientů PPP a SPC jako takových. Navýšení počtu odborných pracovníků, zejména pak psychologů a speciálních pedagogů, však těmto zvýšeným požadavkům neodpovídalo.

Z toho důvodu nebylo možné využít potenciál novely v plném rozsahu, a ta proto neplní adekvátně svůj účel. Příkladem může být, že poradenská pracoviště (PPP i SPC) jsou z vyhlášky povinna dodržet tříměsíční objednací lhůtu. To ale velmi často není možné z důvodu naprosto nedostačujících personálních kapacit, které však nelze s ohledem na omezené finanční prostředky navyšovat, ačkoliv ve stejný okamžik není podle vyhlášky možné klienty ani odmítat. Poradenská zařízení jsou tak postavena před neřešitelnou úlohu. Důsledkem je neúměrně dlouhá čekací doba nebo nedostatečná pomoc odborníků, která v časové tísni neodpovídá standardům profese a potřebám klientů (tedy daného dítěte, jeho rodiny, školy i učitelů).

Psychologové a speciální pedagogové jsou z důvodu takto omezených prostředků nuceni „papírově“ realizovat i dvě či dokonce tři komplexní vyšetření (např. intelektu) denně. Přitom samotné vyšetření inteligenčním testem trvá minimálně dvě hodiny, dále je nutné počítat s časem na rozhovor s dítětem i s rodičem a konečně na sepsání několikastránkové zprávy z vyšetření s individuálně nastavenými doporučeními, která je nutné komunikovat jak směrem k rodičům, tak i ke škole. Zároveň je potřeba mít dostatek prostoru na administrativní úkony a jinou činnost, včetně svého dalšího vzdělávání. Pracovníků v PPP, SPC a jiných poradenských zařízeních je ve srovnání např. s učiteli velmi malý počet a jejich hlas je tak velmi tichý a není na veřejnosti prakticky slyšet. To však neznamená, že je celý systém v pořádku.

S těmito problémy se setkávají i naši studenti na praxích a následně pak klesá jejich motivace orientovat svou kariéru školněporadenským směrem, který navíc nabízí výrazně nižší mzdu ve srovnání s jinými oblastmi uplatnění.

Chceme tedy vyjádřit zásadní znepokojení nad stavem pedagogicko‑psychologického poradenství v České republice, které vychází z nesouladu požadavků na poradenská pracoviště daná vyhláškou a zákonem na jedné straně a na straně druhé nedostatečnými personálními a finančními kapacitami určenými na takovou činnost. Považujeme za nezbytné, aby v co nejbližší době došlo k nápravě výše popsaného stavu a zvýšení odborné kvality služeb poskytovaných sítí PPP a SPC. Domníváme se, že to není možné bez zásadního navýšení počtu pracovníků poradenských pracovišť a bez existence instituce, jejímž úkolem bude vytvářet podmínky pro zkvalitňování těchto služeb v koordinaci se školami, poradenskými zařízeními a MŠMT a poskytovat oporu poradenským pracovištím. Tuto roli měl v našich očích doposud NÚV, jmenovitě Sekce pedagogicko‑psychologického poradenství, prevence a institucionální výchovy. Redukcí této role, domníváme se, dojde i k snížení kvality pedagogicko‑psychologického poradenství v České republice. Dopady na celý školský systém pak bude velmi obtížné odstranit.

Přestože má k plánovanému sloučení NÚV a NIDV dojít k 1. lednu 2020, stále není známo, jaká bude struktura nově vzniklé organizace. Nevíme, zda a jakým způsobem bude zachován rozsah stávající činnosti původního NÚV, jmenovitě jeho pedagogicko‑psychologické sekce. Považujeme za organizační selhání nebo přinejmenším za selhání v komunikaci s odbornou i laickou veřejností a zaměstnanci obou institucí, že tyto informace nejsou dostatečně vyjasněné. Podkladový dokument připravený pro jednání VVVKMT PS obsahuje pouze obecné deklarace a pedagogicko‑psychologické poradenství je v 3. pilíři zmíněno spíše jen okrajově. Obáváme se, že namísto v dokumentu deklarovaného posilování odborné činnosti dojde ve skutečnosti k redukci jednotlivých agend.

Aktuálně dostupné informace vzbuzují obavy, že dojde k transformaci Sekce pedagogicko-
‑psychologického poradenství, prevence a institucionální výchovy
NÚV (která má v současné době 31 zaměstnanců[2] zajišťujících níže popsané agendy) na dílčí odbor či dokonce jen oddělení jednoho z odborů a vše pak vyústí v zásadní snížení počtu zaměstnanců. Jelikož by se v tomto případě nejednalo o snižování počtu zaměstnanců administrativního aparátu, ale o snížení počtu odborných pracovníků zaštiťujících klíčové oblasti pedagogicko‑psychologické profese, vnímáme toto opatření jako velmi rizikové. Obáváme se, že redukce odborníků v této oblasti ohrozí fungování celostátní poradenské sítě PPP a SPC, z čehož vyplynou problémy s přímým dopadem na fungování škol. Není nám tedy jasné, kdo převezme například tyto klíčové agendy pedagogicko‑psychologického poradenství:
  • tvorba, standardizace a distribuce nových psychologických testů;
  • revize psychologických testů používaných v ČR a dohled nad tím, aby v poradenské praxi byly používány jen testy splňující určité nároky na kvalitu;
  • školení psychologů a speciálních pedagogů v používání těchto testů, realizace dalšího vzdělávání nejen v oblasti psychologické a speciálně‑pedagogické diagnostiky;
  • spolupráce na tvorbě koncepce pedagogicko‑psychologického poradenství;
  • tvorba standardů pro práci psychologů a speciálních pedagogů školských poradenských pracovišť (PPP a SPC);
  • tvorba standardů pro práci školních psychologů přímo na školách;
  • tvorba standardů péče o děti v zařízeních ústavní výchovy a střediscích výchovné péče;
  • koordinace činností všech zmíněných pracovišť a jejich pracovníků;
  • revizní činnost a kontrola dodržování uvedených standardů;
  • spolupráce na tvorbě metodik, jakým způsobem vzdělávat děti se speciálními vzdělávacími potřebami – ať už jde o děti nadané nebo děti s nějakým hendikepem;
  • celkový rozvoj psychologické a speciálně‑pedagogické diagnostiky a poradenství s ohledem na rozvoj oboru a aktuální společenské a legislativní změny
  • a řada dalších.
Omezení agendy NÚV má i finanční dopady. V uplynulých měsících a letech MŠMT investovalo desítky milionů korun do různých praktických, aplikovaných i výzkumných projektů, za jejichž řešení je daná sekce zodpovědná či které přímo realizuje. Dle dostupných informací není ještě známo, kteří ze stávajících zaměstnanců přejdou pod nově sloučené pracoviště a kterým bude smlouva vypovězena. Hrozí tedy, že aktuálně probíhající projekty nebudou dokončeny, což by bylo nešťastné zvláště u těch, k jejichž realizaci se Česká republika zavázala smlouvami na mezinárodní úrovni.

Výsledkem reorganizace pracovišť bez reflexe uvedených rizik může být (1.) naprostá neschopnost systému plnit závazky dané vyhláškou a zákonem, a tedy neschopnost doporučovat podpůrná opatření, provádět kariérní poradenství či ověřování školní zralosti atp., nebo (2.) plně formalistické řešení těchto stanovených úkonů, tedy „vydávání papírů od stolu“, což se částečně děje již dnes. V důsledku toho se pak podpůrná opatření nastavená v rámci inkluze neopírají o reálný stav, potenciál ani potřeby dítěte. To má negativní dopad nejen na dítě a jeho rodinu, ale i na jeho třídu a školu, učitele a potažmo i na celou společnost, která by mohla z využití potenciálu dítěte v budoucnu těžit. Konečně pak (3.) může být omezen rozsah činností pedagogicko‑poradenského systému ČR prostřednictvím změny uvedené vyhlášky a zákona (přičemž si nejsme vědomi, že by MŠMT na takové změně v současnosti pracovalo). Všechny tři varianty pak bohužel vedou k zásadnímu snížení kvality vzdělávání v České republice.

Byť máme k činnosti NÚV a jmenovitě Sekce pedagogicko‑psychologického poradenství určité výhrady, velmi si vážíme úrovně její odborné a metodické aktivity, kterou v rámci své limitované personální kapacity vykonává. Vážíme si rovněž odborné úrovně a erudovanosti konkrétních odborných pracovníků zmíněné sekce. Ti všichni stojí za metodickou podporou školských poradenských pracovišť a školních psychologů, jejich metodickým vedením, vývojem a standardizací psychodiagnostických metod, tvorbou nezbytných standardů a celkově rozvojem a kultivací pedagogicko‑psychologického poradenství a související psychologické a speciálně‑pedagogické diagnostiky. Máme vážné obavy, že navrhované změny nejenže neumožní tolik potřebné zkvalitnění stávajícího poradenského a vzdělávacího systému, ale naopak povedou ke zhoršení současného stavu. Pokud však výše popsaná rizika restrukturalizace reflektujete, prosíme Vás o transparentní komunikaci celého záměru směrem k odborné i laické veřejnosti.

Předem děkujeme za Vaši odpověď.

Za Katedru psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity:

Mgr. Hynek Cígler, Ph.D.; výzkumník
doc. Mgr. Lenka Lacinová, Ph.D.; vedoucí katedry
doc. Mgr. Stanislav Ježek, Ph.D.; zástupce vedoucí katedry
Mgr. Zuzana Masopustová, Ph.D.; odborná asistentka
Mgr. Jan Širůček, Ph.D.; odborný asistent
Mgr. Michal Jabůrek; odborný pracovník
Mgr. Ondřej Straka; asistent

Otevřený dopis dále podporují a připojují svá jména

prof. PhDr. Petr Macek, CSc.; vedoucí Institutu dětí, mládeže a rodiny FSS MU
prof. PhDr. Tomáš Urbánek, Ph.D.; ředitel Psychologického ústavu AV ČR, v. v. i.
doc. MUDr. Jan Roubal, Ph.D.
doc. Mgr. Tomáš Řiháček, Ph.D.
PhDr. Radka Neužilová Michalčáková, Ph.D.; lektorka
Mgr. Anna Ševčíková, Ph.D.; výzkumná pracovnice
Mgr. Lenka Štěpánková, Ph.D.; odborná asistentka
Mgr. Petra Daňsová; odborná pracovnice
Bc. Jakub Brojáč; odborný pracovník, student
Bc. Martin Tancoš; externí spolupracovník, student
Mgr. Michal Čevelíček, Ph.D.; odborný pracovník
Mgr. Vojtěch Mýlek; odborný pracovník

Odborníci z praxe
Mgr. Hana Drtilová; Pedagogicko-psychologická poradna pro Prahu 5, psycholog
Mgr. Ladislav Smékal; Křesťanská pedagogicko-psychologická poradna Brno, ředitel


[1] Informace MŠMT pro jednání VVVKMT PS ČR dne 4. září 2019 k sloučení Národního ústavu vzdělávání (NÚV) a Národního institutu dalšího vzdělávání (NIDV); dostupné on-line: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=161974
[2] http://www.nuv.cz/kontakty/sekce-pedagogicko-psychologickeho-poradenstvi


Chcete připojit svůj podpis?

Pokud chcete připojit své jméno k výše uvedenému otevřenému dopisu, vyplňte prosím tento formulář. Po nezbytné kontrole údajů vaše jméno připojíme k seznamu výše.



11 komentářů:

Jana Karvaiová řekl(a)...

Můj názor:
- podělané je už vzdělávání speciálních pedagogů (už dávno se dělí na poradenské a učitelské a to je strašně špatně) a u psychologů naprosto nechápu dělení na Bc a Mgr. když jako Bc jste nic. Proč není hned magisterské, když je potřeba a potom ještě atestace?
-jestliže se na obou institucí válelo zbytečně moc lidí, tak klidně ať je sloučí. Třeba něco konečně začnou víc dělat. Navíc NIDV má v každém kraji pobočku.
- počet pracovníků poraden není dán NUV ani NIDV,ale naprosto zoufalým financováním. Takže se sloučením nemá nic společného.
-a k financování ještě jednou - do praxe psychologa v poradně se nikdo nepohrne, když je to ze všech psychologických prací jedna z nejhůř placených.

Unknown řekl(a)...

Varování z OECD
Nahlédneme-li alespoň letmo do matných oken psychodiagnostiky, která je dnes v rámci českého poradenství používána, je situace více než tristní. Jsou používány vyšší standardy jako v klinické psychologii, zlepšené technologie a rozšířená objektivita testování? Je či bude někdy v budoucnu věnována pozornost zvyšování objektivity testové interpretace a predikce?
Před mnoha lety odjížděla z Prahy komise OECD sledující systém kariérového poradenství v ČR, zanechala po sobě zprávu, která byla sice v důsledku několikadenního pobytu velmi schematická a hrubě nepřesná, ale přesto upozorňovala na řadu varujících okolností, nad kterými by stálo za to se alespoň na chvíli zamyslet. Mimo jiné se pozastavila nad neexistujícím výzkumem predikční validity testů, které se používají pro účely kariérového poradenství.
Výzkum predikční validity testů se ovšem neprovádí vůbec, nebo jen minimálně nejen v oblasti kariérového poradenství, ale ani v jiných oblastech výchovného poradenství (školní zralost, SPU, aj.). Na tom má lví podíl právě NÚV a jeho slavná sekce pedagogicko-psychologického poradenství. To má prý pak zcela logicky za následek vysoké riziko, že mnohé rady by mohly být nevhodné nebo špatné. Budou se tedy těmito metodologickými otázkami zabývat místo NÚV jednotlivé okresní pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra, krajská pracoviště poraden, nebo někdo úplně jiný „tam nahoře“?
Maně si vzpomínám na truchlivé fiasko, které zažilo více než čtyřicet pražských poradenských psychologů, kteří v roce 2000 předložili ministerstvu školství poměrně rozsáhlý projekt v rámci programu výzkumu a vývoje s názvem „Výzkumná centra“. Hlavním posláním výzkumného centra, do jehož činnosti se chtěli zapojit poradenští pracovníci vedle své běžné poradenské praxe, byl mimo jiné rozvoj aplikovaného výzkumu v oblasti pedagogické a poradenské psychologie, vývoj a restandardizace výkonových testů schopností, dotazníkových metod a implementace nových nástrojů psychodiagnostiky do poradenské praxe.
Jak by ovšem mohl tento několikaletý grant konkurovat takovým projektům jako je Centrum pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty, s výzkumem Bible a jejich tradic v evropské a české kultuře, s Výzkumným centrem spalovacích motorů a automobilů Josefa Božka či s projektem zaměřeným na globální problémy lesních ekosystémů v 21. století?
No, někdo by se těmito otázkami skutečně asi zabývat měl! Jen v Praze totiž projde poradnami každoročně více než třicet tisíc dětí a školáků. Je-li tomu tak, nestálo by za to věnovat více pozornosti těm více než 400 000 dětí, školáků a jejich rodičů (nemluvě pochopitelně o učitelích) v celé republice, kteří každoročně využijí poradenských služeb ve školských poradenských zařízeních?

Unknown řekl(a)...

„Neměnné“ poradenství
Pravdu má kolega Václav Mrštík, když svůj příspěvek, věnovaný koncepci rozvoje poradenského systému na Královéhradecku do roku 2010, začínal sice poněkud pochmurným, ale jinak z gruntu nepřekvapivým konstatováním, že výchovné poradenství se za dobu své existence téměř vůbec nezměnilo. Právě díky NÚV.
Otázkou je, zda je to dobře nebo špatně. Otázkou je, proč se nezměnilo a jestliže se mění, proč se vyvíjí tak strašně pomalu? Dost možná, že jeho názor bude řada „progresivistů“ považovat za příliš subjektivní, ne příliš optimistický, méně komplexní a nepostihující četné výpady, které podnikalo výchovné poradenství zejména v posledních patnácti letech. Faktem je, že výchovné poradenství na rozdíl od primárního či sekundárního vzdělávání neprochází zrovna hektickým vývojem a že více než stagnuje. Tedy, vlnka se občas najde, ale konstrukci tak masivního plavidla jen těžko odchýlí od jeho dlouho udržovaného kursu.
Pedagogicko-psychologické poradenství je v současné době v poněkud paradoxním postavení. Kupodivu se nemuselo v předchozích letech ani tak příliš vyrovnávat s komunistickou minulostí a dělat nějakou tu tlustou čáru. Naopak, doba před rokem 1989 byla – mimochodem právě díky působení docenta Hrabala a řady jiných nezapomenutelných osobností (Vojáček, Schürer, Malotínová, aj.) – výchovnému poradenství více méně nakloněna. Ve srovnání s následujícím obdobím byla vlastně dobou nebývalého rozkvětu nejen poradenské metodologie, ale i aplikovaného výzkumu. Řada poradenských zařízení z této doby vlastně dodnes žije: užívají se testy stejně jako i poradenské a intervenční postupy, které spatřily světlo světa v 80. – 90. letech minulého století, a s úspěchem či ze setrvačnosti jsou používány i v 21. století.
Vlastně není ani divu. Jiné diagnostické nástroje či postupy zase moc nevznikly. Poradenství se daleko více atomizovalo, tiše se sune „aktuálně daným časoprostorem“ a s neutuchající trpělivostí moudře radí. Otázkou dnešní doby však není, zda radí dobře či špatně. Tyto v podstatě etické otázky jsou tak intimní, že se o nich na veřejnosti raději moc nemluví. Poradenství se dnes z 90 % věnuje inkluzi. Inkluzí nejen žije, ale i zmírá.

Unknown řekl(a)...

Zrušením krajských pedagogicko-psychologických poraden v roce 1991 sice došlo k přiblížení poradenských služeb klientům, ale na druhé straně však mělo i dost podstatné negativní důsledky, které nejsou dosud vyřešeny. Kapacita okresních poraden byla od té doby sice o trochu zvýšena, ale jedině nastoupivší inkluzi, která vtáhla poradenské psychouše do nikdy nekončícího kolotoče administrativního šílenství. Naopak roste počet postižených žáků, kteří se integrují do běžných základních škol. Podle nejnovějších informací chystá v letošním roce ministerstvo školství opět novou analýzu situace v oblasti pedagogicko-psychologického poradenství. Poslední poměrně rozsáhlou analýzu dosavadního vývoje a vývojových tendencí pedagogicko-psychologického poradenství v České republice sice provedl ve školním roce 1996/97 Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, ale proč neprovést další, druhou či třetí po vzniku nové Národního pedagogického institutu ČR. Řadu let staré analýzy poradenského systému hovoří poměrně jasným jazykem, který by byl schopen pochopit, jak s oblibou říká náš pan prezident, i průměrně inteligentní jezevčík. Díky inkluzi v současné době “integrovaní” žáci tvoří asi 25 % všech žáků běžných základních škol.
Pracovníci v systému pedagogicko-psychologického poradenství využívají při práci s dětmi, žáky základních a středních škol a jejich rodiči celou řadu diagnostických nástrojů a metod, které jsou zastaralé, a upozorňují již řadu let na nutnost jejich inovace a restandardizace. Na základě dosavadní praxe je zřejmé, že při činnosti mnoha zařízení výchovného poradenství tak dochází k porušování autorských práv při využívání některých psychodiagnostických testů, což MŠMT, ale i NÚV nechává v klidu. V činnosti pedagogicko-psychologických poraden pak školy postrádají zejména intenzivnější kontakt, kratší termíny, vyšetřování ve škole, návštěvy na škole, konkrétní a použitelné závěry a doporučení, metodickou pomoc rodičům, žákům a jejich učitelům, dlouhodobou péči a vedení klientů, orientaci na výchovné a individuální problémy žáků.
Síť speciálně pedagogických center není na území ČR rozložena rovnoměrně. To znamená, že v některých oblastech je dostupnost pravidelné speciálně pedagogické péče o děti se zdravotním postižením značně problematická. Není zajištěna odborná supervize činnosti poraden, center a středisek výchovné péče. Resortní šetření o funkčnosti poradenského systému jsou trvale neúplná. Na nejvýznamnější a nejrozšířenější část poradenského systému - na poradenství na školách dosud žádné plošné šetření zaměřeno nebylo. Obdobně nejsou k dispozici srovnávací analýzy poradenských systémů v zahraničí. Vesměs jsou k dispozici jen dílčí jednotlivé informace o systémech v několika zemích, nikoliv však jejich srovnání. Je to zřejmě jeden z projevů nedostatečnosti naší výzkumné a teoretické základny v oblasti pedagogiky. Pro efektivní, cílené směřování programů prevence kriminality a drogové závislosti nemá resort školství obdobně k dispozici žádné reprezentativní průzkumy zejména ve školách a školských zařízeních.

Unknown řekl(a)...

Má-li někdo na zahradě studnu s kontaminovanou vodou, která u uživatelů vyvolává střevní či žaludeční potíže, nestačí vodu neustále analyzovat. Neustálé předchozí analýzy a stále a stále nové projekty NÚV, řešené za peníze ESF, totiž neřeší podstatu stávajícího problému. Majitel studny by měl ve svém zájmu i v zájmu obecného blaha něco dělat a situaci řešit. Výsledky předchozí analýzy skutečně nejsou příliš překvapivé. Očekává snad ministerstvo, že snad výsledky další analýzy budou příznivější? Překvapivá je spíše skutečnost, že po analýze nenásledovala syntéza, ani snaha o odstranění závažných nedostatků. Po každé analýze, alespoň podle Benjamina Blooma, by měla vždy následovat syntéza, zhodnocení dané situace a následně přijetí nápravných opatření. Vývoj kognitivních operací se ovšem za ta léta kdesi v horních patrech ministerstva školství zadrhnul. Poradenští psychologové by řekli, že proces retardoval. Každá retardace vývoje je pak nepochybným projevem nedostatečného rozvoje centrálního systému, nejen toho nervového, ale i státního. Všichni předchozí pracovníci odpovědní za oblast poradenství, kteří měli odbornou praxi a jakousi představu o poradenském systému, z tohoto centrálního úřadu brzy prchli s pocity palčivé frustrace a raději odešli do jiného zaměstnání. A tak poradenství má nyní podobu převoznického vesla, které jde na ministerstvu školství z ruky do ruky. Je moc těžké a při veslování k růžovým zítřkům viditelně překáží. Snahy ministerstva školství zatraktivnit práci v pedagogicko-psychologickém poradenství jsou chvályhodné. Znamená snad slovo “zatraktivnit” totéž, co “více zaplatit”? Většina kolegů, kteří v oblasti pedagogicko-psychologického poradenství mnoho let působí, chápe podobné proklamace již se značnou rezervou. Dělají prostě svojí práci, protože pro ně samotné má toto povolání životní smysl, stejně jako i pro učitele, děti, žáky a jejich rodiče. Jednou se snad dočkáme i analýzy činnosti samotného centrálního úřadu v resortu školství. Polovina nás pak omdlí a ti ostatní se poděšeni rozprchnou do okolních lesů.

Nicka Pytlik řekl(a)...

možná rizika plánovaného sloučení dvou významných odborných pracovišť

A pytlici by bývali řekli, že kromě
Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV) a
Národního institutu dalšího vzdělávání (NIDV)
vznikne ještě
Národní nadace pro průběžné vzdělávání (NNPV) a
Národní společnost následného vzdělávání (NSNV).

Nicka Pytlik řekl(a)...

A psychiatři pošlou ministrovi dopis asi tak kdy?

Jana Karvaiová řekl(a)...

Add Unknown: pote, co jsem byla zapojena aktivne do nekolika “vyzkumnych” aktivit NUV, z nichz za tri roky nikdo nejspis nebyl schopen udelat skoro nic, mi je osud mnoha “aktivit” jasny. Nejspis bylo potreba vypatlat nejake penize z projektu. Porad chci verit, ze se mylim.

Unknown řekl(a)...

Nemýlíte, mám stejné zkušenosti. Kromě toho se na projektech střídali pracovníci NÚV jako svatí na orloji. Úmrtnost zaměstnanců sekce ped-psych. poradenství byla tak děsivá, že to připomínalo nejvyšší stádium epidemie španělské chřipky.

Unknown řekl(a)...

Chcete připojit svůj souhlas se zrušením NÚV?
Pokud chcete připojit souhlas se zrušením NÚV, nemusíte připojit ani své jméno a vyplňovat formulář. Váš souhlas či nesouhlas totiž bude mít stejnou cenu, protože MŠMT na uvedené supliky již léta nereaguje. Viz předchozí supliky Asociace děkanů pedagogický fakult univerzit České republiky a Asociace školní psychologie ČR (AŠP) z roku 2011 spolu s dalšími odbornými sdruženími činnými ve školním a školském poradenství.
Při čtení dopisu Asociace děkanů pedagogický fakult univerzit České republiky z roku 2011 se opravdu pobavíte, jak jsou argumenty akademické sféry stále stejné a podobné jako vejce vejci.

Vážený pane ministře,
dovolte, abych Vás informoval, že dne 14. listopadu t.r., u příležitosti oslav 65. výročí založení Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zasedala Asociace děkanů pedagogický fakult univerzit České republiky. Na tomto zasedání proběhla rozprava nad závažnou a znepokojivou skutečností, týkající se budoucnosti Institutu pedagogicko-psychologického poradenství. Organizační změny, které jej postihují, hrozí vážnými důsledky pro péči o kvalitu školy a jmenovitě pro péči o děti a mládež, vyžadující zvýšenou pozornost odborníků. A jak známo, takových dětí zrychlujícím se tempem přibývá. Institut se během své existence výrazně zasloužil o rozvoj poradenských služeb, které tomuto trendu významně čelí a ohrožení, v němž se nachází, je krajně znepokojivé. Proto také jsem byl – jako mluvčí Asociace děkanů pedagogický fakult – vyzván, abych se na Vás v plné důvěře obrátil a zaslal Vám následují vyjádření.
Je známou skutečností, že vzdělávací výsledky našich žáků v mezinárodním srovnání se zhoršují. Současně v našich školách přibývá žáků s problémy v chování a se specifickými vzdělávacími potřebami.
Uvedená situace vyžaduje nejen měřit vzdělávací výsledky a přijímat nahodilá a nesystémová opatření. Stát by měl v takové chvíli poskytovat školám, učitelům, žákům i jejich rodičům, zkrátka všem rozhodujícím aktérům v regionálním školství, odbornou a metodickou podporu, včetně podpory psychologické a speciálně pedagogické.
Dosavadní kroky MŠMT, charakterizované jako „slučování a redukce byrokracie“, hrozí bohužel velmi vážnými následky. Sloučení Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR s dalšími dvěma organizacemi do nové instituce NÚV, vede k dramatické redukci počtu pracovníků věnujících se poradenství. Jeho institucionální základna je tak v podstatě zničena. Personální obměny avizované v médiích a nové metodické materiály MŠMT, docházející do škol po 1.10.2011 ukazují, že je ohrožena i odborná úroveň a profesionalita metodické, vzdělávací, revizní a koncepční práce v poradenství.
Pedagogické a psychologické služby škole byly v naší zemi budovány přes 40 let; v posledních šesti letech se s rozvojem poradenských pracovišť přímo ve školách začaly dále rozšiřovat a zkvalitňovat. Pedagogické fakulty připravují již několik desetiletí odborníky pro poradenský systém ve školství. Výchovní poradci, speciální pedagogové, preventisté, poradenští a školní psychologové tvoří provázaný systém péče fungující jako veřejná služba. Právě funkční poradenský systém je nezbytný pro dobrou přípravu stávajících i nových generací odborníků.
Vyslovujeme proto hluboké znepokojení nad aktuálním vývojem v pedagogicko-psychologickém poradenství pro školy a žádáme pana ministra o urychlené zjednání nápravy. Jejím základním východiskem je podle našeho přesvědčení odbornost a systémovost, podmíněná existencí nezávislé institucionální základny poradenství tak, jako tomu je ve vyspělých zemích.
Vážený pane ministře, přijměte prosím toto prohlášení se vší vážností a je-li to jen trochu možné, zasaďte se svou autoritou o nápravu.

Jana Karvaiová řekl(a)...

No a ještě jsem zapomněla na snahu zrušit SPC, protože jsou údajně "příliš napojené na speciální školy a dodávají si samy sobě klienty" - volná citace z dopisu nejmenovaných neziskových organizací.

Okomentovat