29.10.19

Lukáš Masopust: Česko – země pseudovzdělání XI - ITstep – ukázkové hodiny

Učím po večerech na jedné soukromé škole a čas od času děláme ukázkové (náborové) hodiny nových studentů. Součástí hodiny je i psaní malého programu, aby si studenti zažili pocit, že si něco naprogramovali. Záměrně volím úlohu, jako je obvod či obsah čtverce či obdélníka, aby se soustředili na samotné programování - spíše opisování.

I tak se nám stane, že se najdou tací, kteří se ptají, zda se budeme učit programování i na něčem nematematickém, že toto je moc těžké. Když jsem to řekl svému šéfovi, tak se nestačil divit. Jistě, že existují nematematické úlohy. Avšak začíná se nějakým algoritmem, který matematika říká například vzorec pro výpočet. Pak se pokračuje dalšími programovými strukturami a příkazy. Počítače vynalezli matematici a tak jejich programování jistou matematickou gramotnost vyžaduje.

Žijeme v době intenzivních kurzů, které nás to či ono naučí velmi rychle. Domnívám se, že to nefunguje. Ano, jsou jedinci, kterým to vyhovuje, a jsou jistě případy, kdy to jde. U programování si to nemyslím. Proč? Vím něco o psychologii učení. Představte si, že jde na kurz, který trvá celý den, v korporálech je to celku běžné. Celý den děláte, co vám ukazují a pak druhý den, najednou zjistíte, že ve Vás zůstal jen falešný pocit, že umíte, ale pozor neumíte. Věc, činnost si musíte několikrát zopakovat, nechat “uležet”. Ano, i spánek má své místo. Proto je třeba mít poznámky, třeba i domácí úkol, pomocí kterého se k tomu vrátíte a tak. Opět zdůrazňuji, že jsou tací, co to nepotřebují nebo až od určité míry. Tu je třeba znát a opakování dělá mistra, neb věci dělám více automaticky a tudíž rychleji.

Výchova žáků a čili pedocentrismus

Žáci oceňují, že se s nimi bavím, že mám o něco zájem

Jedna z věcí, která dělá učitele dobrý učitelem, je zájem o žáky. Řeknete si jasně, to je přece normální. V Kulatém stole SKAV o dušením zdraví dětí ve školách byly zmíněné i analýzy které ukázaly, že učitelé sami nejsou ve škole spokojeni či nemají svou práci rádi nebo některé jejich aspekty a o žáky jim tím pádem nejde. Je to jako byste měli šéfa, který se o své zaměstnance nezajímá, je jim jedno, zda chodí do práce rádi či je nějak zesměšňuje, dává jim najevo svou nadřazenost. Tohle možná vydržíte kvůli penězům, ale to je tak vše.

Mám bývalou kolegyni, učí už hodně dlouho. Má k žákům upřímný vztah nenechá s vše od nich líbit a žáci ji mají rádi, To se právě projeví i tak, že se občas svěří či zeptají na něco ze života. U mne to například bylo, že se mne ptali, zda jsem měl v autě nějakou nehodu. A učitel by měl inspirovat a vychovávat. Žáci by k němu měli mít důvěru, což pokud je někdo nastaven na nezájem, tak nejde.

Byla mi svěřena důvěra v navazování spolupráce s průmyslem. Ještě se o tom zmíním v extra příspěvku, Součástí této práce je i zprostředkovat workshop či exkurzi pro žáky v této firmě či seminář u nás ve škole. Sešel jsem se na oběd s jednou bývalou kolegyní, kamarádkou. Ptala se mne, jak se mám, jak mi jde práce a tak. Říkám, že s žáky je to dobré, ale kolegy se mi daří naštvat, aniž by chtěl. On mi odvětila:” Chceš od nich práci, že?”. No a jsme zase u toho. Nemám moc kolegů, co by chtěli jít na nějakou akci či se cítí dotčeni, když je s tím práce navíc – mimo běžnou přípravu. Netýká se to všech, to určitě ne, ale dosti velkého množství, aby mi to mou snahu stěžovalo. Prostě nemohu se s nimi ztotožnit, byť s nimi dobře vycházím či se o to snažím. A od toho se odvíjí další střety. Pokud je pro někoho učení jen (otravným) přerušením mezi osobními aktivitami, tak je to špatně. Říkám si, kdyby ve škole bylo HR oddělení, tak si myslím, že příslušný pracovník/ce asi utečte po tím, co vyslechne na pracovníky ve škole. Cílem HR je snažit se, aby každý pracovník byl spokojený ve své práci a mohl ji dělat, co nejlépe jak to jde. Jinak pracovník končí. Ale ve škole? To tak není a jen a jen to ničí žáky, když cítí, vidí či slyší, že jsou jen něčím, co učitele obtěžuje. Viz třeba můj starý příběh o nechuti k inovací a jejich příčinách. Naštěstí to neplatí všude.

Dekadence a nihilismus

Vždy jsem považoval svůj vztah se žáky za podstatný, možná či spíše určitě důležitější, než s kolegy. Pokud mne žáci pozdraví i mimo školu, prohodí se mnou pár slov, tak mohu usuzovat, že minimálně tu výchovnou složku mé práce nedělám zas tak špatně. Ostatně i ve školním prostředí je to vhodný barometr vzájemných vztahů a případně signál, že mám něco změnit.

Někdy slýchám od žáků různé příběhy o tom, co smí a nesmí v hodinách dělat a nestačím se divit. Někde nesmí pít, jinde nemohou používat počítač či promluvit.

Nesmí být mobil na lavici

Učitelé jsou zvyklí na svou pravdu, smutní pak nad kvalitou žáků a nepostupují dále, nemají a nechtějí zpětnou vazbu. Vazba musí být od všech žáků

Na workshopu si mysleli, že žák v hodině se mí jen hlásit…

Musí být prostor pro diskusi i ve výkladu

Prča…

Pokud mám tedy žáky vychovávat, inspirovat do života, patří to i do odborných předmětů.

Pamatuji si, že jsem učil na jedné střední škole a ke smůle mé a žáků jsme seděli u počítačů, které neopatřili k nejrychlejším. Běžně se stávalo, že než jsme se dostali k tomu, že než bylo možné začít pracovat (učil jsem tenkrát excel), tak to trvalo i 15min, Ještě, že cvičení obvykle trvají 90min. Tak jsem si s žáky povídal, aby nám hodina hezky začala. Někdy jsme měli ryze odborná témata, jindy jsme se bavili o životě, práci, škole a tak. Někdy se tento čas dal využít k úvodu do obsahu cvičení, ale když učíte excel, tak to moc nejde. Díky tomuto přístupu lze dosáhnout příjemné atmosféry v hodině, získat si důvěru žáků s tako na ně pedagogicky působit. Bohužel tehdejšímu vedení se tento můj přístup nelíbil s tak jsem šel “působit” jinam.

Zkrátka ve škole musí být trochu “prča”. Vzpomínám na příhodu, kterou jsem popsat v článku Pane učiteli, my vám něco dlužíme.

Z výše uvedeného také plyne, že když své názory na napíši na blog a ti, o kterých tam nepřímo mluvím se najdou, tak mne nemají moc rádi. Zkrátka, když má někdo žebříček hodnot postavený tak, že žák tam není na prvním místě, tak se s ním těžko shodnu, byť mohu chápat lidsky, že když už učí dlouho nebo je obtěžkán nějakými otravnostmi, které učitelování přináší, tak je k žákům tento postoj, špatná nálada apod. značně nefér.

Převzato z Blogu kantora.

Žádné komentáře:

Okomentovat