7.9.19

Zamýšlení o škole

Dostal jsem silnou výzvu, napiš, proč má cenu chodit do školy. Tak jsem se o to pokusil.

Pokusí se i někdo z vás?

Na základce jsem byl premiantem, ale zcela bez sebevědomí. Vše za jedna bylo samozřejmosti, ale to mi nedávalo smysl, protože jsem vše měl úplně bez práce. A jiný smysl pobytu na základní škole mi nikdo neukázal.

Příchod na gympl vše změnil.

Potkal jsem tam 2 učitelé, kteří mi změnili hodnoty života. Třídní matikář a češtinářka.

Matikář mi ukázal cestu, kam osobně můžu dojít, a byla to hlavně osobnost, která nás dokázala svým pozitivním přístupem ke světu a smyslem pro humor všechny doslova pobláznit. My se na hodinu matiky těšili. Tedy asi většina spíše na setkání s ním, já i na tu matiku.

Češtinářka pro nás založila Filmový klub a odpoledne pro nás zajistila mnoho představení – filmy Wajdy, Felliniho, Antonioniho, Saury (i po 40 letech si názvy těch filmů pamatuji a třeba Zvětšenina je pro mne kultový film). Četla a půjčovala nám své knížky, které v době normalizace nebyly doporučené, ale spíše umlčovány. Tak krásně o filmech a knihách a s takovým zápalem vyprávěla. Naučila nás milovat art film a dobré knihy. Po roce odešla. Přesto to stihla. Změnit nám naše hodnoty.

Na základce jsem se nemusel nikdy učit a tedy jsem to ani neuměl. Musel jsem se naučit se učit – tedy přijít na způsob, aby se poznatky měnily v dlouhodobé dovednosti a hlavně se propojovaly, protože nic ve skutečném životě není izolované a vše souvisí se vším. Trvalo mi to 2 roky.

Z gymplu jsem odcházel jako sebevědomý premiant, který věděl, čeho a jak chce dosáhnout a který objevil natrvalo hodnoty, které povedou jeho život ke spokojenosti.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRO ŽIVOT NENÍ ŠKOLA A ZNÁMKY, ALE UČITELÉ.

Matfyz (MFF UK), kde jsem měl 5 let jen samou matiku, vše, co jsem na učil na gymplu, jen rozvinul do mnohem vyšší úrovně. Profesoři nám ukázali, co je v životě podstatné. Naučit se vše promýšlet v souvislostech, analyzovat. Kdo přišel jen našprtaný bez pochopení, do 5 minut letěl. Nevadilo jim, když člověk přišel na zkoušku a řekl, že se neučil. Odpověď zněla – to není podstatné, tak to vymyslete. Dali nám k dispozici hodinu a my ze zkoušky odcházeli za jedna. Ale víckrát jsme to raději nezkoušeli, na další zkoušky jsme se zodpovědně připravovali.

A hlavně nás naučili respektu – oslovovali nás pane kolego, nás dvacetileté. Ten respekt v nás vyvolal závazek nezklamat. Sebe ani je.

Z matfyzu jsem odcházel jako sebevědomý premiant se skutečným vzděláním.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRO ŽIVOT JE VZDĚLÁNÍ PODLOŽENÉ SEBEVĚDOMÍM

Myslel jsem, že už se nebudu muset tolik učit. Krátce na to přišla naštěstí nová doba (osobní počítače, změna režimu 1989, internet, informační systémy) a přechod profesního života do soukromých firem.

Musel jsem studovat ještě více. Měnilo se vše. Vybral jsem si nový obor – ekonomiku a informační systémy, musel jsem naučit účetnictví, ekonomické principy hospodaření, studoval jsem nové zákony. A tvořil informační systémy.

Dnes už vím, že stárne ten, kdo se odmítá vyvíjet a měnit. Pravda života zní jinak: kdo nejde do kopce, jde už jen z kopce.

Možná proto tak rád zdolávám štíty skutečných hor, chodím vytrvale a rád do kopce nejen pro krásu přírody a hor, ale hlavně pro ten neskutečný pocit, když jste na tom vrcholu a stálo vás to hodně úsilí. A pro to skutečné přátelství lidí, kteří s vámi na ten kopec putují.

Jde o to dospět k moudrosti, k životnímu poznání, vědění nestačí.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE ŽIVOTNÍ POZNÁNÍ.

Ve věku 50 let jsem se rozhodl opustit svět soukromých firem. Důvod rozhodnutí byl jasný - zkusit vrátit jiným, co jsem ve škole získal. Poslat to dál.

30 let pracuji se svou ženou v turistickém oddíle, v skautském oddíle, ve sportovním oddíle, ve filmovém klubu s dětmi a studenty. Doplnil jsem si učitelské vzdělání a přišel i profesně mezi mladé lidi.

Možná mi někdo uvěří (tak jako uvěřil já), že skutečné vzdělání, z něho plynoucí sebevědomí, vzájemný respekt všech ke všem, má pro život smysl.

Že je to pořádný štít ke zdolání. A že ta cesta je krásná. A že už i ta cesta je cíl.

S úctou a s díky svému třídnímu-matikáři a češtinářce na gymplu a svým profesorům na matfyzu

Sam z Krnova

Žádné komentáře:

Okomentovat