3.8.19

Tomáš Sedláček: Vznikne nová "nepotřebná" třída lidí. Co s ní?

Klasický model většinové společnosti je ten, že člověk si vydělává peníze svou prací, je placen za to, jak užitečný je zbytku společnosti. Jenže naši tradiční lidskou práci nahradí stroje a algoritmy. A podobně jako nahradily stroje průmyslovou revolucí naše svaly (buldozer, hardware), počítače nahradily rutinní myšlenkové operace (výpočty, software), čeká lidstvo doba, kdy bude inteligentním algoritmem (umělá inteligence) nahrazeno z člověka mnohem víc. Juval Noach Harari mluví o zrození "useless class", tedy nepotřebné, neužitečné třídy. Co s těmito lidmi, kteří za to, že byli nahrazeni stroji, ani nemohou? Kdo se o ně postará?



Komentář Tomáše Sedláčka: Vznikne nová "nepotřebná" třída lidí. Co s ní?

Klasický model většinové společnosti je ten, že člověk si vydělává peníze svou prací, je placen za to, jak užitečný je zbytku společnosti. Jenže naši tradiční lidskou práci nahradí stroje a algoritmy. A podobně jako nahradily stroje průmyslovou revolucí naše svaly (buldozer, hardware), počítače nahradily rutinní myšlenkové operace (výpočty, software), čeká lidstvo doba, kdy bude inteligentním algoritmem (umělá inteligence) nahrazeno z člověka mnohem víc. Juval Noach Harari mluví o zrození "useless class", tedy nepotřebné, neužitečné třídy. Co s těmito lidmi, kteří za to, že byli nahrazeni stroji, ani nemohou? Kdo se o ně postará?

Nejlépe by bylo, kdyby se o sebe postarali sami − jak pro jejich pocit, tak pro zbytek společnosti. Koneckonců ne nadarmo se říká, pokud má tvůj nepřítel hlad, dej mu rybu, pokud má hlad tvůj přítel, nauč ho lovit. Zde je elegantní příklad, jak toho docílit.

O minimálním garantovaném příjmu si člověk může myslet, co chce, ale je to jediná seriózní debata, která se týká jakéhosi uspořádání věcí budoucích (v angličtině se říká "the only game in town"). Zároveň si myslím, že "nepodmíněný" příjem není tou nejlepší volbou a že by bylo lepší mít tento příjem podmíněný vzděláváním. Buď pracuj pro jiné (klasická práce), nebo pracuj na sobě (vzdělávání). Je k tomu hned několik dobrých důvodů.

Zaprvé není přirozené člověku zahálet, ani to nemůže být smysl jeho života. To ovšem neznamená, že se člověk musí udřít k smrti sestavováním čehosi marginálně neužitečného (což dodnes dělá velká část lidí).

Zadruhé je vzdělávání něco, co je člověku přirozené. Pokud bychom upustili od představy, že vzdělání je něco, co člověk nabírá v "přípravce" na život, mohlo by se ze vzdělávání stát něco, co člověka doprovází po celý život. Rapidně se měnící doba nemůže fandit lidem, kteří poslední knihu z oboru četli před dvaceti lety.

Zatřetí by se ze vzdělávání stalo silné a svérázné odvětví, něco, k čemu by se člověk vracel celý život, přibylo by učitelů, mistrů, laboratoří, vědeckých center, všem by se prohloubilo vzdělání, výzkum a poznání.

Další výhodou je, že by se do tohoto systému mohli zapojit i starší, kteří umí nějaké řemeslo či jsou znalí v jistém oboru. Ti by mohli zůstat na venkově a stát se s čeledíny majordomy chat a zahrádek. Zemědělství by nebyla jediná věc, která by lidi držela na venkově. Obecně je možné doufat, že digitalizace a možnost (proč ne?) pracovat z domova pomohou tomu, že mnoho tradičních městsko-kancelářských prací může zůstat na venkově a zabránit tak překotné urbanizaci. Po vesnicích tak budou chodit mistři s pomocníky, kteří nám nejen pomohou posekat trávník a nabílit zeď, ale ještě nás naučí opravit si motorovou pilu. Nemluvě o tom, jak by taková věc pomohla starším lidem, které opouští síly. Kvůli tomu ještě oni nemusí opustit venkov.

Začtvrté, zmizeli by nezaměstnaní. Lidé by totiž buď pracovali, nebo studovali. Pokud vaše řízení autobusu nahradil samořídicí provoz, běžte si udělat kurz kaligrafie, jak jste od mládí chtěli. Nebo se začtěte do filozofie, dějin umění, filmu či napište závěrečnou práci na téma Julius Werner nebo třeba Deset důvodů, proč je země placatá − to je jedno. Důležité je, že se člověk vzdělá a pozná věc do hloubky.

Zapáté, jistě to nebude levné, ale vyjde to mnohem levněji než dávat peníze lidem jen tak, jak si to představuje nepodmíněný příjem. V Dánsku, kde jsem studoval, něco podobného funguje již dávno. Každý, kdo studoval, měl nárok na stipendium, ze kterého se ovšem dalo celkem skromně žít. Koneckonců i Joseph Stiglitz ve své nové knize Learning society (která vychází v českém překladu) hovoří o tom, že nejbohatší společnosti jsou a budou ty vzdělané. Tečka.

Zašesté víme, že vzdělání a poznání jsou téměř nekonečné a že nám (na rozdíl od přírodních zdrojů) nedojdou neobnovitelně pod rukama.

Jinými slovy máme zde zdroj růstu, který je celkem nevyčerpatelný a ekologicky šetrný. Kdybychom ze vzdělávání udělali významnou část HDP, růst HDP by více odpovídal nárůstu poznání, vědění, sečtělosti, a kdoví, možná i moudrosti.

Buď budeme společností, která se nechá pasivně krmit rybami a předběhnout stroji, nebo se staneme jejich vzdělanějšími partnery, kteří se naučí chytat ryby, ale jiné, hlubší.

Psáno pro HN

3 komentáře:

Jana Karvaiová řekl(a)...

A zazvonil zvonec a pohadky je konec

Nicka Pytlik řekl(a)...

Po vesnicích tak budou chodit mistři s pomocníky, kteří nám nejen pomohou posekat trávník a nabílit zeď...

Tím se pytlici hodlají zabývat, až odejdou do učitelského důchodu. Tedy bez toho mistrovského titulu a pomocníků.
Nepotřební lidé žíjí už dnes. Někdo nebude pracovat nikdy, protože v poflakování a přiživování se na druhých vidí smysl svého života. Někdo bude pracovat vždycky. Myšlena tou prací je mnohá činnost ku prospěchu svému i jiných lidí.
Pro samá auta už se skoro nedá po silnicích jezdit tak nějak normálně a přesto ve volném čase běhá čím dál tím víc lidí. V době bouřlivě se rozvíjejících informačních technologií lidé pořád čtou knihy, chodí do divadla i na koncerty.
O umělé inteligenci a jejímu zhoubnému vlivu na lidstvo se mluví od nepaměti. Doposud je pro lidstvo největší zhoubou lidstvo samo. To, čemu se dnes říká umělá inteligence, jsou jen pokusy o vytváření modelu chování člověka na venek. O inteligenci se ale skutečně hovořit nedá ani zdaleka.

mirek vaněk řekl(a)...

Hezké sny. Jen ta realita tomu asi učiní přítrž.
1) O robotizavci se kecá co jsem na světě a realita stále zaostává za sny a plány ideologů.
2) Nemakačenkové jsou už dnes. A v mladé generaci rostou další potenciální klienti Sedláčkova celoživotního vzdělávání. Jenže co se v mládí nenaučíš to v dospělosti nepoužiješ.
3) Život není jen hezký pohled z okna či na monitor počítače s tučným kontem a spekulováním.
Realita je hlavně tam venku. Sucho - zdraží potraviny. Nedostatek energie zdraží zábavu. Extrémisté zkomplikují volby. Stěhování národů zamíchá hranicemi. A všechno může být jinak. Od omezování internetu, demokracie až po znárodňování či válku.

Není lepším řešením motivovat obyvatelstvo ke vzdělávání už od dětství?

Okomentovat