15.8.19

MŠMT: Honza aneb Mgr. Jan Mušuta – vedoucí oddělení školského rejstříku

Tento týden se na „horké“ křeslo posadil Mgr. Jan Mušuta – vedoucí oddělení školského rejstříku. Dozvíme se, proč by šel na tiskovku nahatý, proč mu hrozí zánět karpálního tunelu, ale dojde i na vážnější témata, jako jsou zápisy nových škol do rejstříku a jak má nový dlouhodobý záměr vzdělávání tento proces změnit.



Co obnáší tvá pozice?

Jsem vedoucí oddělení školského rejstříku, který má na starosti zápis nových škol a školských zařízení. Abyste mohli vykonávat činnost školy, tak musíte být zapsáni ve školském rejstříku, a řízení o tom zápisu vede právě moje oddělení.

Na oddělení je nás osm, se mnou devět. Vyřizujeme přes 2000 správních řízení ročně. Nezapisujeme jenom nové školy, ale také když chce škola navýšit kapacitu, když mění ředitele, nebo se mění sídlo právnické osoby, která vykonává činnost školy – jakékoli informace, které jsou ve školském rejstříku a mění se. A jelikož je ve školském rejstříku asi 10 tisíc právnických osob a 26 tisíc škol a školských zařízení a i když část z nich zapisují krajské úřady, tak je té agendy opravdu hodně.

Jaké jsou nejčastější důvody, že žádost o zápis zamítnete?

Z pohledu žadatelů je to vždycky nejvíc „super projekt“, který bude jenom přínosem, ale my se musíme na věc dívat z pohledu veřejného zájmu. Například, jestli v dané lokalitě už nějaká jiná základní škola je. A jestli je třeba poloprázdná. Důležitý aspekt, který se málo zmiňuje, je, že stát platí srovnatelné peníze škole soukromé i veřejné. Otázkou tedy je, zda má stát dotovat další školu v místě, kde už nějaké kapacity jsou.

Za předchozího dlouhodobého záměru byla praxe taková, že pokud někde byly dostatečné kapacity, tak stát nedotoval dvě školy na jednom místě, aby nevznikaly kapacity nad rámec potřebnosti. Což žadatelé vnímali jako příkoří v tom, že oni chtějí založit alternativní školu a chtějí to dělat jinak než ta již existující škola. Je ale třeba si uvědomit, že k tomu vznik nové školy primárně sloužit nemá. Jak to řekl i ústavní soud ve svém nálezu z letošního roku – vznik školy není sám o sobě cílem, je to prostředek k tomu, jak realizovat právo na vzdělání. A to se dá realizovat i na veřejných školách.

V Praze máme třeba montessori třídy na některých veřejných školách. Takže je možné jít za starostou a ředitelem a přesvědčit je, aby otevřeli třeba jednu montessori třídu na veřejné, běžné škole. To je ideální. Protože na veřejné škole mají děti rovný přístup ke vzdělání, což z podstaty věci na té soukromé škole nemají. Není to tak, že jediné řešení je vznik úplně nové školy. To, že to chtějí pro své děti, nebo pro děti svých známých, samo o sobě nestačí. Škola není pekárna, nemůžete zapsat všechny školy a pak za tři čtyři roky vidět, která z nich se uživila, a která zkrachovala. Vzdělávání není business, ale veřejná služba, tady musí zasahovat stát, který bude vyžadovat, aby ten projekt byl životaschopný a aby odpovídal reálné poptávce. A přesně tak jsme se snažili napsat i ten nový dlouhodobý záměr vzdělávání a vzdělávací soustavy. Aby se nehledělo na obsazenost veřejných škol, ale na to, jestli v dané lokalitě existuje nějaký reálný zájem o alternativní výuku. Věřím, že ministerstvo udělalo vstřícný krok ke zřizovatelům, a že pokud prokáží reálnou poptávku po alternativě, budou mít školu dobře připravenou a splní zákonné podmínky pro zápis, tak si tu školu prosadí.

O zápis jakých škol je největší zájem?

Ministerstvo primárně nezapisuje mateřské školy, jenom ty církevní. Ale máme data o tom, kolik se zapisuje mateřských škol na krajích a tam to jde trochu dolů. Souvisí to s demografií. Velký skok byl, když se uzákonily lesní mateřské školy, tak se jich několik desítek zapsalo, ale už to taky přechází do útlumu. U základních škol chodí už asi třetí rok přibližně padesát žádostí ročně. Některé se stále opakují, protože byly v předchozích letech zamítnuté. A my nepředpokládáme, že by se zájem nějak razantně zvýšil, protože ve velkých městech už alternativy existují a na venkově se neuživí. Očekáváme, že přirozeně dojde k nějaké stabilizaci. A střední školy se nové nezapisují skoro vůbec, protože už je velký podíl soukromých středních škol. Pokud někdo chce dnes mít střední školu tak si třeba koupí nebo převezme již existující.

Co jsi studoval za školu, a jak využíváš své znalosti?

Studoval jsem právnickou fakultu na Masarykové univerzitě v Brně. Využívám snad všechno. Původně jsem nastoupil na ministerstvo na právní odbor, až posléze jsem přešel na věcný útvar, tedy na školský rejstřík. Ale i tady využívám všechno. Podstatou mé práce je vedení správných řízení a vydávání správních rozhodnutí. Takže právnické vzdělání je výhodou. Ale také se spoustu věcí stále učím, o fungování škol, o jejich nárocích, pedagogickém procesu.

Co tě na tvé práci baví nejvíce a co nejméně?

Důvodem, proč jsem šel vůbec na školství, a ne na nějaké jiné ministerstvo, bylo, že člověk může ovlivnit podobu vzdělávání. To pro mne byl hlavní důvod. Nebyl to rozhodně tabulkový plat. Rozhodoval jsem se mezi advokacií a ministerstvem školství, a rozhodl jsem se pro školství, protože tady mohu reálně vytvořit něco smysluplného. Výchova nové generace je podle mého názoru nejdůležitější úkol státu. S trochou nadsázky se dá říct, že jakýkoliv problém se v dlouhodobém horizontu vyřeší skrze vzdělávání. Pokud chcete vyřešit například globální oteplování, tak vzdělávejte generaci, která to bude chtít vyřešit.

Ministerstvo školství nedávno zveřejnilo dlouhodobý vzdělávací záměr na rok 2019 až 2023 a já jsem se podílel na části ohledně zápisu škol do rejstříku. Mohl jsem přicházet s nápady, které se potom uplatnily. To je jedna věc, co mě baví.

Další skvělý příklad je nedávné rozhodnutí ústavního soudu ve věci, kde skupina senátorů navrhla zrušení části školského zákona, která upravuje zapisování škol do rejstříku. Skupina senátorů navrhla, aby se vymazala podmínka, že žádost musí být v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání, ale ústavní soud to odmítl s argumentací, že ministerská praxe je v pořádku, že neexistuje samostatné právo na zakládání soukromé školy, že založení školy má sloužit k účelu uplatnění práva na vzdělávání, ale není samo o sobě nějakým právem. A mě potěšilo, že v odůvodnění ústavního soudu se projevila moje argumentace, kterou jsem připravil za ministerstvo.

Co mě nebaví, tak to je právě těch 2000 správních řízení, k nimž musím většinou připojit i několik podpisů, takže budu mít asi problém s karpálním tunelem v pravé ruce.

Doporučil bys práci na ministerstvu?

Rozhodně. Myslím si, že hodně lidí práci ve státní správě podceňuje. A je to škoda, protože pro určité skupiny by to měl být „dream job“. Například absolventi právnické fakulty, jako jsem byl já, se toho mohou na ministerstvu hodně naučit. Ani ten nástupní plat není tak špatný, jak se říká.

Další skupinou, která práci ve státní správě podceňuje, jsou vyhořelí lidé z korporátu. Člověk se tady velmi brzy dostane k důležitým věcem a má práci, která má smysl. Zatímco v advokacii by řešil nehodu opilého klienta, tak tady bude řešit podstatné celospolečenské problémy.

Kdybys byl na jeden den ministrem, co bys udělal?

Rezignoval 😊. Ne, tak já si myslím, že ministr to má strašně složité a nepomohl by ani Komenský, kdyby vstal z hrobu a tu práci vzal 😊. Máme hodně decentralizovaný systém řízení škol. Školy mají velkou samostatnost jak v procesu pedagogickém, tak i jinak. Všechno je to o konkrétních lidech, o učitelích a ředitelích. Kdybych byl na den ministr, tak bych se snažil společnost přesvědčit, že školství je pro nás nejdůležitější téma a učitelé jsou hrdinové v první linii. Nevím, asi bych se svlékl do naha, abych na tiskovce strhl pozornost médií 😊. Aby na titulních stranách celý týden nebylo, že někdo počmáral Karlův most, ale například to, že se připravuje vzdělávací strategie do roku 2030. Přál bych si, aby lidi taková témata víc zajímala. I když pak by tam týden byl nahatý ministr školství, takže to asi není nejlepší strategie.

Medializace vzdělávání je těžká v tom, že když chcete udělat nějakou změnu, tak se projeví až za delší čas. A to není mediálně tak zajímavé. Vzdělávání je jako obří zaoceánská loď – pokud chcete změnit kurs, dost dlouho to trvá.

Jak bys motivoval mladé lidi, aby se tedy více zajímali o dění okolo a nebyli apatičtí?

Hlavně bych mladé lidi nepodceňoval. Setkávám se s těmi, kteří chtějí zakládat nové školy, a vidím, že jsou to převážně lidi aktivní, kteří se zajímají o své okolí a chtějí ho zlepšit. Je mi trochu líto, že my na ministerstvu jsme vnímáni jako ti, kteří jim to znemožňují tím, že jim školu do rejstříku nezapíšeme. Oni však situaci vidí jen ze svého úhlu pohledu a nevnímají celospolečenský dopad a veřejný zájem, který musíme chránit my na ministerstvu. Lidi se budou o daná témata zajímat, pokud k tomu budou mít důvod a budou věřit, že jejich práce má smysl. Občas ve společnosti narážím na to, že si lidé dávají moc velké cíle. Při tom by třeba jen stačilo pomoci zlepšit nějakou drobnost ve vesnici, kde bydlím. Je lepší dávat si menší cíle a postupně se dostávat k těm větším.

Jak relaxuješ?

Čtu si Ústavu. A pak jsem taky začal běhat. Běhal jsem s hudbou, ale teď už běhám bez ní a soustředím se jen na to, abych doběhl a neumřel 😊. To je skvělá relaxace.

1 komentář:

V. řekl(a)...

Pokud chcete vyřešit například globální oteplování, tak vzdělávejte generaci, která to bude chtít vyřešit.

Pokud chcete vyřešit globální oteplování, vracíte se do 50. let minuleho století a poroučíte větru, dešti. Bohužel i s všemi dalšími důsledky.

Okomentovat