21.8.19

Denisa Albaniová: Žádné nudné sezení v lavicích nebo domácí úkoly. Nejdůležitější je dětem důvěřovat, říká Radek Pokorný z Liberecké Sudbury školy

Každý z nás má ve své paměti vzpomínky na základku. Vedle evergreenů v podobě školní jídelny si určitě vzpomínáte třeba na vytoužené čekání na zadrnčení zvonku, které ukončí hodinu, nebo na dobu před vysvědčením, kdy dobrý známky znamenaly všechno. Co když to jde i jinak. A právě tak trochu jinak, nebo spíš hodně jinak, to chodí v Liberecké Sudbury škole. V čem je svobodné učení jiné, mi přiblížil spoluzakladatel Radek Pokorný.

Z rozhovoru na webu Liberecká drbna vybíráme:

Pokud tedy dítě vychodí Libereckou Sudbury školu, má platné základní vzdělání?
Ono to není úplně jednoduché. Aby mohlo vzdělání probíhat podle našich představ a zároveň splňovalo vše potřebné, jsou všechny děti oficiálně na domácím vzdělávání a mají svou kmenovou standardní školu, ve které musí absolvovat dvakrát ročně přezkoušení.

Nejvíc mě samozřejmě zajímá, v čem je to tedy u vás jiné… Takže v čem?
Úplně ve všem. Odpadá rozdělení dne na hodiny, na výuku a přestávky, nenajdete u nás znuděné děti sedící v lavicích, nemáme známkování, domácí úkoly a stejně tak u nás neplatí ani klasická nadřazenost učitele.

Jak tedy vypadá takový váš klasický den?
Důležité je zmínit, že vše u nás probíhá na základě dobrovolnosti. Děti do ničeho nenutíme. Nechceme jim vzít touhu po učení. Vemte si, že děti do šesti let jsou jako houba, doslova nasávají informace. Všechno je zajímá, chtějí se samy vše učit. Jenže pak přijde škola, kde se najednou musí naučit počítat a musí umět psát. Začnou být porovnávány s ostatními, jsou známkovány. Pak spadnou do toho, že se už vzdělávají jen proto, že musí. My tohle nechceme. Snažíme se vytvořit dostatečně podnětné prostředí a dát jim důvěru, aby se vzdělávat mohly samy.

Takže u vás třeba není žádný denní rozvrh ani plán aktivit?
Každý den pořádáme nějaké kurzy. Ale děti se jich nemusí zúčastnit. Navíc kurzy přizpůsobujeme aktuálním okolnostem. Třeba když jsme při procházce narazili v nedalekém rybníce na pulce, tak jsme hned další den udělali kurz věnující se obojživelníkům, protože to děti ohromně zajímalo. Pokud zrovna o konkrétní kurz děti nestojí, mohou jít s dalšími dětmi ven a nebo využívat počítač. Ani u toho je neomezujeme.


5 komentářů:

Vít Tomis řekl(a)...

Pokud zrovna o konkrétní kurz děti nestojí, mohou jít s dalšími dětmi ven a nebo využívat počítač.
Ideální příprava pro život. Rodiče musí být nadšení.
Jen doufám, že stejně se mohou děti chovat i doma.

Ivo Mádr řekl(a)...

Budou takoví "absolventi" schopni zapojit se do běžné rutiny všedního života? Kolik žáků je z "nepodnětného prostředí", kolik je inkludovaných,...?

Ygrain řekl(a)...

Ale vážení, co ta kritika směru, který se ve světě lavinovitě šíří a hromadně ho provozují všechny vyspělé země již celá desetiletí...aha, moment... pardon... podle wikiny je sudbury schools na světě přes padesát, od roku 1968.Tak nic. Dejte mi vědět, až to číslo tak o 2-3 řády stoupne, pak se snad bude dát bavit o tom, že to má nějaké praktické využití. Zatím je to asi tak přínosné jako mistrovství světa ve stříhání ušima.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Jaká je kapacita školy?

V současné době je kapacita školy do 30 dětí. Vzhledem k narůstajícímu zájmu ale plánujeme tuto kapacitu rozšiřovat.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pokud zrovna o konkrétní kurz děti nestojí, mohou jít s dalšími dětmi ven a nebo využívat počítač.

To ale není u pytliků vůbec nic nového a rozhodně ne převratného.
Až na zcela ojedinělé výjimky začínají žáci každou vyučovací jednotku přihlášením ke svému profilu na siti s přístupenm k internetu. A pokud v souladu se školním řádem předloží svému třídnímu učiteli omluvenku, nemusí do školy vůbec chodit.

Okomentovat