28.7.19

Ondřej Šteffl: Co dnešní děti čeká v 21. století, a jak je na to může škola připravit

Ondřej Šteffl píše na sociální síti Facebook: "Připravuje se revize Rámcových vzdělávacích programů. Každému je dnes jasné, že se toho děti ve školách učí moc a často zbytečnosti. A že je třeba hodně věcí vyhodit. Ale málo slyšíme o tom, co tam má být. Co a jak se mají děti učit, aby byly dobře připraveny na budoucnost. Na budoucnost až dokončí školu, na budoucnost za deset, dvacet, padesát nebo i za sto let?

Budoucnost je stěží předvídatelná a vlastně jediné, co víme jistě, že bude nejen přibývat změn, ale že se bude zvětšovat i rychlost změn. A to stále rychleji.

A tedy, je zcela klíčové vést děti k flexibilitě, ke schopnosti změny zvládat, vyrovnávat se s nimi, nebát se jich, vidět v nich příležitost, využívat je, ba je i předvídat či dokonce iniciovat, řídit a prosazovat, umět a chtít třeba i podstatně změnit svůj život. Jak to ale ve škole dělat?"


18 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

se bude zvětšovat i rychlost změn. A to stále rychleji.

Pytlici to vidí tak, že když se rychleji zvětšuje rychlost změn, je to rychlost na kvadrát a tím pádem změna na kubát. Kubatura změny.
Platí to i o blbosti?

Josef Soukal řekl(a)...

"Nevíme, jak to bude."
To je jediné jisté. Možná ani tolik volného času nebude, možná ani "AI v mnoha oblastech člověk nenahradí" (i když bych tedy člověka nepodceňoval). Jinak už moji rodiče - oba pouze se základním vzděláním - tak nějak věděli, že děti vedené k houževnatosti a samostatnosti, tedy i ke schopnosti reagovat na nečekané životní okolnosti, to budou mít v životě jednodušší a poradí si se sebou a vztahy k ostatním lépe než rozmazlený líný fracek. (A dnes lituji chvil, kdy v těchto věcech při mé výchově polevili.) Vzdělání byla moje povinnost a moje zodpovědnost - zajímali se, ale v zásadě mi nemluvili do ničeho, přičemž se bralo za hotovou věc, že je v mé vlastním zájmu něco se učit a umět tak, abych se v životě neztratil.
Jen by je nikdy nenapadlo tyhle samozřejmosti veřejně předestírat ostatním, a ještě tím (špatně) zakrývat propagaci vlastního byznysu.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Podcenuje se vseobecne schopnost cloveka jako zivocisneho druhu. Schopnost prizpusobit se ma clovek v sobe. Kdyz se k tomu prida hluzevnatost, pile, vule, je vyhrano. Pokud ne, je to jen biologicka zalezitost, takovy clovek neuspeje a konec. Priroda fandi pripravenym a pracovitym. Darwiniste maji pravdu a kdyz ctete treba Koukolika: Rozhodovani, tak tam je to vysvetleno dost dobre.
Ale chapu, ze na vymysleni jiz vymysleneho se vzdy dobre prizivi dost lidi.

Eva Adamová řekl(a)...

"Kdyz se k tomu prida houzevnatost, pile, vule, je vyhrano."

Jenže, když snížíme nároky na děti, jak Šteffl požaduje, tak půjde i píle a vůle do pyhele a flexi - bilního člověka nevychováme, vychováme člověka de - bilního.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytliky úplně fascinuje, když si uvědomí to štěstí, že byli zplozeni v době, která je v historii lidstva ale naprosto a jediněčně zlomová. Stovky a tisíce let se tak nějak vědělo, co a jak bude, jak se zachovat, aby se to ve zdraví a co nejúspěšněji přežilo. Znaly se pranostiky a rčení, zachovály se obyčeje a dodržovaly zvyklosti. Fungovaly zažité vzorce chování.
A teď, na přelomu tisíciletí najednou ric pic a neví se, co bude za pět let, natož pak za deset! Něco jako čest, pořádek, pravda, odpodpovědnost, pracovitost a vůbec pracovní návyky zřejmě vezmnou za své. A lidstvo je takříkajíc v pytli.
Ještě, že tu máme odborníky na kdeco. Skromě říkají, že oni vědí, že nevědí, jak to bude. Tím se filosoficky dostávají přinejmenším na sokratovskou úroveň. Jsou tedy evidentně povoláni k tomu, aby vedli učené rozmluvy a především jasně dávali najevo, že ten, který neví, že neví, a nebo dokonce ten, který ví, že ví, jsou jen marietereziáncké kreatury, která už nějakých pět tisíc let do vzdělávání vůbec nepatří.
Pytlici právě sledují, jak na čété dva robot úspěšně vrávorá na procházce po zasněženém lese. Ti lidé okolo také mluví o tom, že vůbec nevědí, jak to bude. Co mělo jít původně rychle, půjde možná pomalu, a s čím si teď nikdo neví rady, co nevidět někdo pořeší. No a co? Ptají se pytlici.
A také je zajímá, ty pytliky, jak by dopadla anketa, kde by si odborná i široká veřejnost, což jsou podle všeho dvě nepronikající se množiny, navzájem sdělily, které řekněme dvě změny za posledních padesát, sto či tisíc let byly pro lidstvo a jeho vývoj ty ale naprosto zásadní.
Tedy kromě vzniku scio škol, samozřejmě.

Ondřej Šteffl řekl(a)...

"když snížíme nároky na děti, jak Šteffl požaduje" Aha, a kdepak jste to přečetla? Vést děti k flexibilitě, studijní autonomie, sebepoznání to je pro většinu dětí extrémně náročné, musí měnit své návyky, učit se úplně nové věci. Je to asi tak náročné, jako se vydat třeba na Madagaskar jen s batohem. Jen ta náročnost nespočívá v množství faktů, které se mají nadrtit.

Ondřej Šteffl řekl(a)...

Panu Pytlíkovi doporučuji Harariho, Homo deus, tam je vysvětleno v čem spočívá ten zlom.

Ondřej Šteffl řekl(a)...

"Podcenuje se vseobecne schopnost cloveka jako zivocisneho druhu. Schopnost prizpusobit se ma clovek v sobe."
Ano přesně, tu má každý živočišný druh, a člověk zdaleka nejvíc. Ale ani u něj tahle schopnost ovšem není nekonečná. A a bude-li růst rychlosti změn exponenciální, někde se to musí protnout. Mnohé druhy vyhynuly, že?

Ondřej Šteffl řekl(a)...

Pan Soukal: "houževnatosti a samostatnosti", ano souhlas. O samostatnosti píšu a je mi jasné, co by pro její rozvoj mohla škola dělat. I s houževnatostí (resilience) jako podstatnou schopností (vlasností?) souhlasím, jen mi není úplně jasné, jak si představujte, že jí bude škola u žáků rozvíjet.

Nicka Pytlik řekl(a)...

doporučuji Harariho, Homo deus

Pytlici děkují za přípomenutí stručných dějin zítřka na nemálo stech stranách. V té dnešní překotně měnící se době mají pytlici drobné pochybnosti o nadčasovosti každého obsáhlejšího pojednání o budoucnosti.
Pytlikům by pro začátek postačily dvě, možná tři věty. Doposud se pytlici domnívali, že posledním doopravdy významným zlomem v moderních dějinách lidstva bylo dobytí Tróje. A tak se znovu ptají, ti pytlici, je něco ještě významnějšího?

Josef Soukal řekl(a)...

Řekl bych, že stejně v rodinách, které vychovaly samostatné a houževnaté děti. Vlastní příklad, vysvětlení cíle, důslednost...

Nicka Pytlik řekl(a)...

Děti jsou houževnaté tak nějak průběžně od narození. Podstatné je, aby se z významu toho slova spíše 'nepoddajné' časem přerodily na spíše 'vytrvalé'.
V procesu zkompetentňování, pro staromilce v procesu výchovy a výuky, je stěžejní a neopominutelná právě ta důslednost. Prostě a jenoduše dů-sled-nost.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Já nevím, co vede lidi k tak pitomému závěru, jako že nemůžou vyhynout. A proč by nemohli? Pokud neuspějeme jako druh, jsme v pytli. A nejspíš ten průšvih třeba ani nebude veden lidskou rukou. Prostě budeme slabí, tudíž neživota schopní. Jasnačka, že se nám to nelíbí, jenže tak to bylo a bude. Přes to vlak nejede. Lidi se přizpůsobí navzdory vzdělání. Ve vzdělání to prostě jenom není a dokonce je toho ve vzdělání tak cca 25%. více ne. Toť odhad můj.

Jana Karvaiová řekl(a)...

…..souhlasím, jen mi není úplně jasné, jak si představujte, že jí bude škola u žáků rozvíjet.....
Jejda, ono se už nic dnes neučí v rodinách? Pak si ovšem ten konec druhu zrychlujeme.

Radek Sárközi řekl(a)...

Učitelé už flexibilní jsou - neustále se přizpůsobují změnám, které vymýšlejí na MŠMT. :-)

Ondřej Šteffl řekl(a)...

Paní Karvaiové: "ono se už nic dnes neučí v rodinách?" Ale jistě v mnoha učí, i když často ne moc dobře, ale přece. Ale co s těmi rodinami, kde to neučí? Budem zrychlovat konec, nebo s tím někdo něco udělá? A kdo jiný než škola? To je pro naše přežití mnohem, mnohem důležitější než celá maturita či logaritmické rovnice, o správně napsaném vyprávění nemluvě.

S 25 % souhlas ;-), ale mohlo a mělo by být víc.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Ted budu hnusna, ale vychazim z reality, se kterou se setkavam. Rodiny, ktere jsou casto velmi nefunkcni,” vychovavaji” k preziti deti lepe, az velmi dobre. Zato pro spolecnost nedelaji vubec nic.

Eva Adamová řekl(a)...

"Vést děti k flexibilitě, studijní autonomie, sebepoznání to je pro většinu dětí extrémně náročné, musí měnit své návyky, učit se úplně nové věci."

Hovoříte, jakoby současné školy toto vše děti neučily, jakoby toto vše učily jenom zázračné SCIO školy. Budete se smířit s tím, že prostě po světě pobíhají lidi (a to i ze starších generací, tedy absolventi socialistických škol), kteří jsou flexibilní, jsou schopni změnit své návyky a učit se nové věci a sebepoznáním dospěli k tomu, že znají své limity, a že po světě pobíhají i lidi, kterým by v tomto směru nepomohla ani zázračná SCIOvoda. U těch druhých mám zkušenosti, že potřebují nastavené pevné mantinely, jinak je zle, jak pro ně tak i pro jejich okolí. No a u některých lidí mám pocit, že jsou flexibilní až moc.

Okomentovat