20.7.19

Karolína Poláčková: Rodiče nejsou schopni unést, že selhali, říká šéf dětského domova

Již téměř devadesát let zajišťuje náhradní výchovu dětí, o které se nemohou postarat rodiče, Dětský domov Dagmar v brněnských Žabovřeskách. O to, aby tam prostředí měli co nejlepší, se posledních 14 let jako ředitel stará Daniel Kusý.


Z rozhovoru v iDNES.cz vybíráme:

Když dítě vezmete z rodiny, tak je to pro něj velký zásah do psychiky. Jak to řešíte?
Máme vlastního psychologa i pár externích. Děti jsou naštěstí „ohebné, pružné“. Snesou to, ale musíme s nimi pracovat. Hodně dětí tu bere léky. Mají poruchy pozornosti, deprese a tak. Těch s psychickými problémy je čím dál více, do budoucna to bude velký problém. Navíc nám vyrůstají děti rodičů, kteří vyrůstali už v 90. letech. Systém se změnil. Máme tady děvče, které má matku na sociálních dávkách, jež nepracuje a žije v boudě za Hornbachem, kde popíjí „krabičáky“ a užívá si života bez povinností. Bohužel matka je pro ni vzor. Nechce se vzdělávat a říká, že se těší, až bude na dávkách a nebude pracovat. Zvyšuje se počet dětí, které odmítají vzdělání a doslova kašlou na všechno. My nesmíme zapomenout na to hlavní. Jsme tady pro děti, ne ony pro nás. I když rodiče nikdy nenahradíme, můžeme dětem ukázat cestu, nabídnout jim to nejlepší z nás. Jako všechny děti, i ty „naše“ jednou vyrostou a budou dění kolem sebe lépe chápat. Pak si snad vzpomenou, co jsme je naučili.

V České republice dítěti kompenzuje výchovu biologických rodičů ještě náhradní rodinná péče. Je lepší?
Pěstounská péče není lepší nebo horší, ale jiná. V individuálním přístupu je lepší a jsem vždycky pro to, aby děti do sedmi let v té pěstounské péči byly. Na druhou stranu, za tu dobu, co jsem tady, šlo do pěstounské péče deset dětí a u devíti to nedopadlo dobře. Pěstouni do toho často vstupují s tím, že když zvládli vychovat vlastní děti, zvládnou i tyto. Jenomže neberou v potaz osobní příběhy dětí, které tam přichází. Bohužel někteří ani nemají úplně úmysl vychovávat a jdou do toho s pocitem, že vydělají prachy. Když slyším, že mají pěstouni osm, nebo dokonce dvanáct dětí, tak mi to připadá naprosto šílené.



Žádné komentáře:

Okomentovat