17.6.19

Petr Pabian: Jak učinit kompetence skutečným cílem vzdělávání

Vstupní text pro Strategii 2030+ deklaruje, že prvním ze dvou hlavních cílů strategie vzdělávání má být zaměřit se „více na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život“ (SC1). Přitom důraz na získání klíčových kompetencí položila už Bílá kniha v roce 2001. Následně i RVP pro základní vzdělávání ustavil klíčové kompetence jako cíl vzdělávání. Proč se tedy po dvou desetiletích, kdy jsou kompetence v českém vzdělávání prioritou, musí i nová strategie stále zaměřovat „více na získání kompetencí“?

Z článku v EDUin.cz vybíráme:

Výchozí text ke Strategii 2030+ sice poskytuje odpověď, ovšem pouze nechtěně: když totiž píše o „obsahu a způsobu vzdělávání“ (SL1), nemluví už o osvojování kompetencí, nýbrž o učivu, které je potřeba „probrat, procvičovat, vyhodnocovat“, a dokonce o „ověřování znalostí“. Výchozí text strategie v tomto ohledu vlastně kopíruje stávající RVP a výchozí Bílou knihu z roku 2001, podle nichž je cílem vzdělávání osvojení klíčových kompetencí a učivo prostředkem k tomuto osvojení. Kompetence byly sice deklarovány jako cíl, avšak nestaly se pevnou součástí průběhu vzdělávání, a především ne jeho hodnocení.[2] Například povinné výstupy v RVP ZV jsou založeny na osvojení oborového učiva, stejně jako klíčové přijímací zkoušky na SŠ a státní maturity.(...)

Ze zkušeností posledních dvou desetiletí a z nedostatku evidence podle mě vyplývá, že pokud skutečně bude cílem Strategie 2030+ posílit zaměření vzdělávání na získání kompetencí, musí se kompetence jasně a pevně zakotvit také v obsahu a způsobu vzdělávání (SL1). Kromě toho, že by přijímačky na SŠ a státní maturita měly primárně ověřovat osvojení kompetencí,[5] je potřeba při revizi rámcových vzdělávacích programů umožnit, že budou postaveny nikoliv na učivu, nýbrž na rozvoji kompetencí.(...)

Avšak namísto toho dodnes převládá důraz na učivo, které se ani po dvou desetiletích nestalo „pouhým“ prostředkem. Pokud se Strategie 2030+ má opravdu zaměřit „více na získání kompetencí“, nemůže zůstat jen u probírání, procvičování a ověřování učiva, jak bohužel činí výchozí text. Může však otevřít prostor pro pokusné ověřování obsahu a způsobu vzdělávání, které budou jednoznačně cíleny na získání kompetencí.









18 komentářů:

Jiri Janecek řekl(a)...

"Avšak namísto toho dodnes převládá důraz na učivo, které se ani po dvou desetiletích nestalo „pouhým“ prostředkem."
No, ja si stejne myslim, ze udelat z uciva pouhy prostredek je kravina…

Jak si mam predstavit prijimacky nebo maturity, ktere budou overovat ziskane kompetence?

Jana Karvaiová řekl(a)...

Pokud vím, škola je stále ještě vzdělávací institucí. Pokud budeme klást důraz jen na kompetence, stane se institucí pouze výchovnou. Nebo převýchovnou. A vzdělávat pak bude kdo?
Cílem je vzdělání s určitými kompetencemi. Jenže kompetence vyplývají také z psychologického profilu každého jedince,což škola asi zas tak moc neovlivní.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Nejdřív bychom si měli udělat pořádek v terminologii. Protiklad učivo a kompetence je falešný.

Radek Sárközi řekl(a)...

Kompetence jsou definovány jako soubor znalostí, schopností, dovedností, postojů a hodnot.

E.Kocourek řekl(a)...

Pořádek v terminologii zcela určitě! Avšak platí-li vymezení pana Sárköziho, tak mi ten protiklad falešný nepřipadá. ////

A vůbec, co je škole do studentových postojů a hodnot?! ////

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Ten protiklad znalostí a dovedností, který zdůrazňovala kritika RVP, byl od začátku falešný. A matoucí, stejně jako ta nedůsledná terminologie. Např. Vzdělávací oblast Člověk a společnost v základním vzdělávání vybavuje žáka znalostmi a dovednostmi. / Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí / závazné jsou však očekávané výstupy / zatímco navržené učivo nikdy závazné nebylo. Z toho všeho přesto nijak neplyne, že "Pokud budeme klást důraz jen na kompetence, stane se institucí pouze výchovnou," jak výše tvrdí p. Karvaiová.

Jiří Kostečka řekl(a)...

Kompetence samozřejmě zahrnují jak znalosti, tak dovednosti. Mezi nimi, jak správně říká pan Sotolář, žádný protiklad není.

Pojem „učivo“ se tradičně chápe jako soubor témat probíraných v daném předmětu/oboru na daném typu a stupni školy. Obsahuje soubor a definice pojmů plus soubor a definice jevů (procesů) na tyto pojmy navázaných, a též jejich aplikaci v praxi.
„Kompetence“ patří primárně do vzdělávání, nikoli do výchovy.

"Postoje" ovšem za kompetenci považovat nelze. To by totiž znamenalo, že např. jakousi kompetenci mají i ti žáci, kteří považují holocaust za ospravedlnitelný dějinný čin.

Když už jsme u toho, v našem civilizačním okruhu je škola instituce primárně vzdělávací, nikoli výchovná. Rozhodující roli ve výchově dětí má u nás (a věřím, že zcela správně) rodina. Na druhou stranu učitel je z podstaty svého povolání nejen vzdělavatel, ale částečně též vychovatel. Jen si nesmí plést roli primární a sekundární. Učitel vychovává především vlastním příkladem: stoprocentní odborností, důsledností, poctivou přípravou na hodinu, smyslem pro humor, schopností nastolit rozumná pravidla hry a trvat na nich vyjma výjimečné případy, kterým z hlediska zdravého rozumu žáci rozumí.
Vychovávat aktivně, např. sdělením oktavánům, koho jdu volit, je podle mého soudu přinejmenším chybné. Oprava: je to stupidní.

Každý praktikující učitel je pedagog, ale ne každý pedagog je učitel.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Pak souhlasim s nevyjasnenosti terminologie.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Učitel vychovává především vlastním příkladem... smyslem pro humor

Tak snad jen, že vychovávat lze i negativním příkladem a že smysl pro humor není nezbytný. Nebo lépe, co to je? Musí učitel umět humor tvořit, nebo jej postačí chápat?
Pytlici už prve o humoru leccos početli, ale jako obzvlášť velká psina jim to nepřišlo.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Kompetence k učení
 Vedeme žáky k rozpoznání nejefektivnějších metod a způsobů učení.
 Při učení eliminujeme rušivé podněty a vytváříme optimální podmínky pro učení, volíme takové prostředí, které žákům pro zvládnutí úkolů vyhovuje.
 Klademe důraz na psychologii učení, relaxaci.
 Umožňujeme žákům ovlivňovat postup výuky a učíme tak, aby pro ně byl přínosný.
 Žáky vedeme k realizaci vlastních nápadů, podněcujeme jejich tvořivost.
 Vedeme žáky k samostatnému zpracovávání témat (výpisky, referáty, projekty).
 Podporujeme využití získaných poznatků a dovedností v různých vzdělávacích oborech, v dalším studiu a práci.
 Pomáháme žákům odhalovat silné i slabé stránky jejich učebního procesu, rozpoznávat překážky a problémy v učení, diskutovat o nich.
 Podporujeme žákovo sebehodnocení.
 Učíme žáky práci s chybou.
 Motivujeme žáky k učení – vytváříme situace, v nichž má žák radost z učení.
 Uplatňujeme individuální přístup k žákovi.
 Vedeme žáky k rozlišování základního učiva od učiva rozšiřujícího.
 Motivujeme žáky k účasti v různých soutěžích a olympiádách.
 Škola podporuje individuální přístup k žákům , a to především k žákům s SVP.

Tak, tohle je shrnutí několika ŠVP - kompetence k učení. Kde jsou ty znalosti? Já tam vidím spíš jen sociální dovednosti, autoevaluaci )což je vlastně součást psychologie), volní vlastnosti.

Co vy na to?
Jak to posuzovat? Když každý má nějaké jiné "já", jiný temperament, je na jiném stupni vývoje.
Babo raď.

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Kompetence (zestručněné a trochu jinak definované) jako obecný cíl vzdělávání jsou OK. Problém je trochu v jejich měřitelnosti, ale hlavně v hierarchii (struktuře) dalších více či méně navazujících cílů a podcílů a pseudocílů (očekávaných výstupů aj.). Asi každému je jasné, že se děti ve škole mají naučit číst, psát a počítat (mimo jiné). Jenže pisatelům kurikula se nepodařilo (a stále nedaří) vytvořit logickou, realistickou, přehlednou, stručnou, jasnou, výstižnou a srozumitelnou stavbu (konstrukci) cílů, které by učitelé a veřejnost byli schopni uvěřit. Proto je kurikulum zatíženo nevěrohodným balastem. Ona teleologie je u nás tak trochu Popelkou.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Tak, tohle je shrnutí několika ŠVP - kompetence k učení. Kde jsou ty znalosti?

A u kterého předmětu tohle bylo?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Bordel je v tom, že máme nejobecnější cíle vzdělávání (RVP vs. ŠZ), KK velmi obecně, strategie vedoucí ke KK u každého oboru a očekávané výstupy každého oboru. A teď jakoby dvojmo - přežvýkané do ŠVP. A přes to všechno plácnuté učivo nejlépe podšprajcované bloomovskými slovesy. Navíc je dnes modejnější mluvit o gramotnostech. Přitom by stačilo mít jen obecné cíle vzdělávání (půl stránky?) a předmětové dovednosti (stránka?).

Eva Adamová řekl(a)...

"Protiklad učivo a kompetence je falešný."

Jenže tento protiklad se snažili v myslích učitelů vytvořit ti, kterým šlo o potlačení učiva, ti kteří neustále melou mantry o memorování. A když se podíváte do nedavno zvěřejněného srovnání vývoje kurikulárních dokumentů v sedmi zemích, zjistíte, že zaměření na potlačení znalosti základního učiva a zbožštění budování jakýsi pomyslných komoetencí bez znalosti základní terminologi vedlo k úpadku vzdělávání všude, kde se tento přístup prosadil. A my jsme nepoučitelní a jsme tudíž na stejné cestě do pekel.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Ony ty kompetence jsou dobré, to nezpochybňuju. Jen mi není jasné, jak mají převažovat nebo mají být tak nějak v souladu s učivem. Já vím, že slovo učivo je dnes sprosté slovo. Ale mě se líbí a budu ho používat i nadále.
Akorát mám takový drobný pocit, že jsme tohle všechno dělali odjakživa, jen se tomu neříkalo kompetence.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

tento protiklad se snažili v myslích učitelů vytvořit ti, kterým šlo o potlačení učiva, ti kteří neustále melou mantry o memorování.

Možná. Nevím. Ale z RVP.ZV nic takového nutně nevyplývá. Učivo (znalost) je ve výstupech (kompetencích) prostě samozřejmě uloženo. Dokonce i ten Bloom byl znásilněn, protože znalost je sice někde "dole", ALE JE. V důrazu na dovednost (před memorováním znalostí) RVP jen navazuje na zelený program ZŠ, vždyť tam se pojem kompetence objevil dříve než v RVP. Aniž by si toho někdo všímal. Podstata byla ale zavalena balastem slov. Dnes už je pochopitelně to zkompetentňování jen ironizováno (třeba Pytlíky). Nemám nic proti učivu (znalostem) - pokud je nepřináší tlak testokratů, protože představit si přijímačky nebo maturity je na učivu (znalostech) prostě jednodušší, testovatelnější. S tím ale začaly už zapomenuté standardy.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Dnes už je pochopitelně to zkompetentňování jen ironizováno (třeba Pytlíky).

Toť!
U sotolářů naprosto správně pochopili, že pokud chce kovaný odborník na vzdělání někoho řádně znectít, označí jeho průpovídky za čirou ironii. Sousloví 'zkompetentnit někoho napadrť' zavedli pytlici do zdejších rozprav s cílem poukázat na skutečnost, že apotéoza věcí běžných je přinejmenším pitomost a k ničemu smysluplnému nevede. Jakože nabiflované bezobsažné fráze o překotně měnící se době, zkonkurenceschopňování pro kdejaké tisíciletí, umělé inteligenci a tak nějak podobně. Pofinštěnec horší trdla.

i ten Bloom byl znásilněn

Pytlici si nejsou jisti, lze-li se dopustit násilí ne úplně funkčním orgánem. V tomto případě obsahem mozovny těch zdejší odborníků na vzdělání, konzultantů a auditorů. Blůmové nebyli znásilněni, ale zůstali nepochopeni, prostěěě!
Znalost je někde dole ne proto, že je podružná, ale proto, že základy stavby bývají zpravidla úplně vespod. Pevné základy. Jinak se ta katedrála vzdělanosti zhroutí jak kozí chlívek podpřený vidlemi.

už zapomenuté standardy.

A kam se poděly standardy kvality práce učitele? Pytlici mají pořád v archivu uložený výsledek činnosti výzkumného týmu profesora Rýdla předložený roku 2009 široké odborné veřejnosti k diskusi. I s kvalitou očního kontaktu a pohybem pedagoga po třídě. Tento ojedinělý dokument předkládají pytlici žákům jako vzor toho, jak tedy rozhodně nemá dokument vypadat v té dnešní překotně měnící se době umělých inteligencí a zkonkurenceschopňování pro dvacáté první století.

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Tak, tohle je shrnutí několika ŠVP - kompetence k učení. Kde jsou ty znalosti?

Ano, ve ŠVP bývají rozsáhlé a zmatené pasáže plné nepochopených pojmů - to, co uvádí paní Karvaiová, jsou postupy učitelů, pro které se autoři kurikula pokusili zavést nepříliš podařený termín "strategie". Navíc se míchají metody a principy a také pojmy na různých stupních generalizace.

Okomentovat