18.6.19

Martin Pjentak: V podpoře nadaných žáků jsme pozadu, říká odbornice na jejich rozpoznávání

Takřka detektivní práci dnes připomíná vyhledávání mladých talentů z oblasti fyziky, matematiky a dalších přírodních věd. Využívají se přitom i natolik sofistikované metody, jako například Eye Tracking, tedy technologie, která během řešení zadaných úkolů sleduje pohyb očí zkoumaných jedinců po monitoru.


Z rozhovoru v iDNES.cz vybíráme:

Říkáte, že asijské státy s talenty už dávno pracují. Jaké je tedy naše srovnání se světem?
Jsme dramaticky pozadu. Pomáháme většinou jen těm slabším. Na pomoc těm, o kterých si myslíme, že jsou dobří a vystačí si, na tu zatím vnitřně nastaveni nejsme. Například Izraelci mají ohromně propracovaný systém podpory nadaných žáků, podobně i Singapur. V Americe existují instituce, které nadané zaštiťují, podporují a realizují kvalitní výzkumy. Talentovaným vycházejí plně vstříc.

A u nás?
My denně narážíme na opačný přístup. Třeba i někteří ředitelé známých středních škol tady v kraji říkají: „Ale oni budou žít ve většinové populaci, my proto chceme, aby byli v běžné třídě a zvykali si.“ Ale nikdo se příliš neptá samotných nadaných, co potřebují. Místo abychom se jich ptali, vymýšlíme argumenty za ně. Proto se mi líbí přirovnání, že člověk se s potenciálem narodí, tak jak se někdo narodí s hnědýma očima. A ty hnědé oči vám během života nezmodrají, ať uděláte cokoliv. Nadaný člověk je také nějakým způsobem nastavený a je velice obtížné ho změnit. A my děláme co? V lepším případě ho často takzvaně „zarovnáme“. Přitom nadaný žák potřebuje podporu a pochopení více než ostatní. V tom spočívá základ správné péče o talentované, protože s nadáním se musí intenzivně pracovat, jinak zanikne. A to se u nás zatím příliš neví.



2 komentáře:

Eva Adamová řekl(a)...

A kolik odborníků na rozpoznávání nadaných dětí ve školství máme?

Učitelky na prvním stupni, jsou v tomto směru naprosto marné, školení se totiž zaměřují jen na žáky s poruchami učení a i ta stojí za pendrek. A když už se jim tam nějakého nadaného přece jenom podaří objevit, nejsou schopné jeho nadání rozvíjet. Pracovnice PP poraden na tom nejsou o moc lépe. Když jsme před několika lety potřebovali papír o mimořádném nadání jedné žákyně, abychom mohli vykázat peníze na ni čerpané z projektu, posílaly nás od čerta k ďáblu, až jsme v celém kraji našly jednu, která si na to troufla.

Nicka Pytlik řekl(a)...


Nadání má to štěstí, že si cestu nakonec najde.

Okomentovat