10.6.19

Lukáš Masopust: Česko – země pseudovzdělání V

Debaty o tom, kdo má učit na školách, kde sehnat ty, co tam budou učit a jak důležité je pedagogické vzdělání či jak je kvalitní, poslední dobou čtu v novinách, slýchám v médiích.

Vznikají iniciativy jako Učitel naživo, které vychovávají učitele s velkým důrazem na praxi a vedle toho to vypadá, že nakonec nároky na aprobovanost učitele nebude tak důležitá.

Pár faktů k tomu:
  1. Pokud někdo učí do poloviny úvazku, nemusí mít v současnosti pedagogické vzdělání.
  2. Panuje tu takový názor, že pedagogické vzdělání, dělá univerzálně použitelný učitele, snad na jakýkoliv předmět či jejich skupinu.
Můj názor je přibližně takový. Učitel má být člověk více zájmů, talentů – zkrátka renesančního typu. To však neznamená, že každý může být dobrým učitelem. Nehledě na to, že určité odborné předměty (laboratoře), musíte mít kvalifikaci, která je vázaná na určitý typ vzdělání (např. elektrotechnické).

Také bychom měli přestat tolik rozlišovat výuku na předměty a začít učit v souvislostech.

V některých diskusích se začalo rozlišovat, zda je učitel aprobovaný či (a) kvalifikovaný. Pokud tomu dobře rozumím, tak aprobace v tomto kontextu znamená, že je vystudovaný pedagog a kvalifikace značí znalost nějakého oboru. Schválně neříkám předmětu, jak se často používá, protože názvy předmětů nemusí plně vystihovat, co se tam učí. Nehledě na to, že ani v případě oboru, to nemusí být zcela jasné. Nemyslím teď IT, pod kterým si každý představí jiný rozsah činností a znalostí, ale třeba i biologii. Mám kamarádku, která na UK vystudovala biologii a pracuje ve výzkumu. Často, když se jí na něco ptám, nedokážu rozlišit, kde končí její obor, kde začíná lékařský. Tedy pokud někdo má učit informatiku, tak to neznamená vždy jen ovládání PC, programování, ale třeba i databáze, síťařina… A hned vidíme, že nevíme, kde končí informatika a začíná třeba elektronika či sdělovací technika (telekomunikace).

Robert Čapek tvrdí, že učitel nemusí být učitelem zeměpisu, aby mohl zeměpis učit. Dovolím si částečně nesouhlasit. Z hlediska didaktických metod asi ano. Pokud je učitel renezanční člověk, má tak velký přesah, že by se měl orientovat. Ale pozor, každý máme jiný přesah – portfolio znalostí. Důležité v učitelství jsou však cíle. Kam chci žáka dovést. Jaké má mít znalosti a dovednosti. Musím vědět, kam žáky vedu a každý týden, co je učím. Mít nastavený kompas, když jsou mým cílem hlavně dovednosti, co mají získat žáci. Musím svůj obor, co učím znát a aktivně se v něm pohybovat. Jinak mohu sice skvěle učit, ale věci prastaré. Teď nemyslím jen znalosti, ale i způsob práce. Dnes je třeba umět hledat, rozpoznat, zda jsem našel to, co potřebuji, modifikovat a aplikovat to. To chce i znalosti. Musím žákům vštípit principy, které se používají, třeba v IT desítky let, ale také znát a sledovat současnost. A to chce znát svůj obor a dělat v něm.

To, že se domluvím anglicky, neznamená, že budu dobrý angličtinář, ale mohu se jím stát.

“Mistrem se nerodíš, tím se musíš teprve stát”,

Jelikož učím na odborně zaměřené škole, vidím problematiku školství a učitelů právě tímto prizmatem. Zastávám názor, že odborné předměty by měl někdo, kdo má zkušenosti z praxe a má k ní stále blízko. A tím se dostávám k meritu věci. Sehnat odborníka na elektroniku, automatizace a zmiňované IT, který by k nám šel učit je samo o sobě těžké. Je to zvláštní, když se říká, jak pohodlné zaměstnání to je. Hodně volna a tak.

Dovolím si malou odbočku zde. Máme ve škole mnoho nových lidí. Zmíním se o dvou. Jeden kolega má za sebou desítky let praxe a přemluvili jsme ho, aby šel k nám učit. Druhý je mladý kluk, který vždy toužil stát se učitelem. Oba mají společnou filozofii přístupu k žákům. Nemají takovou tu tendenci se nějak povyšovat, poučovat či se necítí dotčeni, když žák jejich výklad neposlouchá či mluví bez vyzvání. Těmto bychom měli pomoci, aby měli chuť učit

Nejsem odpůrcem zákona o kvalifikaci učitelů. My však potřebujeme, aby tato výuka byla kvalitní. Mělo by se začínajícím učitelům pomoci, jak být Mistry v učitelství. To musí probíhat průběhu celé učitelské kariéry. Také záleží na tom, o jakém pedagogovi se bavíme. Učit žáky bez poruch učení je něco jiného, než ty, co je mají a to nemluvíme o jejich závažnosti. Speciální pedagogika je věc jistě hodna studia, neb učit na speciální škole chce jiný přístup, než na běžné škole.

Musíme si uvědomit, že začínající učitel patří do skupiny mladých, kteří si mohou velmi vybírat. Důvody proč odcházejí, si můžete přečíst třeba zde, nebo je zde i můj příspěvek. Sám jsem zažil, že i mladého kolegu odradil přístup některý harcovníků a jelikož dotyčný byl v elektronice zdatný, šle pracovat do firmy, kde tuto odbornost uplatnil a nemusel řešit, že ztratil nějaký ten kablík.

Proč tedy jít učit?

Nerad bych, aby tento blog vyzníval jako čecháčkovské nadávaní na stav věcí bez snah na změnu. O tom, co jsem tento rok vše dělal, si povíme někdy jindy. Vysvětlím důvody, proč si myslím, že je učení krásná práce. Není to jen můj názor, ale měl jsem ohromné štěstí, že mne didaktiku odborných předmětů učil prof. Emanuel Svoboda a ten krásně ukazoval, že právě ta příležitost pojmout výklad a učivo, jak chci a potřebuji, mi dává možnost seberealizace. Mohou tvořit, vymýšlet, realizovat. Psal jsem třeba o tom v příspěvku Jak jsem se žáky vařil vodu. Samozřejmě učitel se nesmí bát. Často reaguji na to, co zjistím, že žáci neznají. Třeba tento rok jsem v září zjistil, že si myslí, že z flash disku nelze startovat operační systém. Ano, byl to šok, když jsem zjistil, že to žáci neví. Ty poslední generace vědí hodně o mobilech, ale o těch počítačích už méně. Někdo asi namítne, že to tak není. No, já mám jinou normu. Jsme odborná škola a tak by žáci měli mít povědomí podobné, jako jsme měli my v jejich věku. Mít to nadšení pro věc. Zde vidím jistou škodlivost dnešní technologie. Moc toho funguje a tak žák není nucen si nějak pomoci, aby něčeho dosáhl, třeba spustil svou oblíbenou hru. A tak to máte v práci učitele běžně. Máte plán, máte cíl, a přesto je třeba inovovat, reagovat na situaci a to je na učení krásně. Učitel se také nemá bát. Viz příběh o to, jak jsem žákům odpojil myši.

Převzato z Blogu kantora.

3 komentáře:

mirek vaněk řekl(a)...

"Pokud tomu dobře rozumím, tak aprobace v tomto kontextu znamená, že je vystudovaný pedagog a kvalifikace značí znalost nějakého oboru."

Přesně naopak.

"Také bychom měli přestat tolik rozlišovat výuku na předměty a začít učit v souvislostech."

To může platit u učňů, kde jde o minimum znalostí a spíše o odborný výcvik. U gymnazistů by to byla katastrofa. Kdo z učitelů bude schopen učit kvalitně několik předmětů v souvislostech?


Jinak hezký trochu naivní článek. Autorovi chybí širší rozhled, ale ne nadšení. Asi neučí dlouho.

Nicka Pytlik řekl(a)...

tolik rozlišovat výuku na předměty a začít učit v souvislostech

Hele, pytlici bez souvislostí nedají ránu. Kdo není pseudovzdělavatelské trdlo, ví, že už jen v rámci jednoho předmětu je souvislostí nepřeberně.
A informační a komunikační technologie je souvislostí carevna!!!
Ale předměty by pytlici zrtušili z fleku. Tím se to ukompetentňování ještě více rozplizne, nikdo nebude tuplem odpovědný za nic a maturovat se bude ze souvislostí.
'Otázka č. 283 - Diskutujte souvislost mezi babočkou jenerál a kotrmelcem, prostřednictví psa pana Foustky'

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

"Také bychom měli přestat tolik rozlišovat výuku na předměty a začít učit v souvislostech."

A proč by měly být předměty a učení v souvislostech v nějakém rozporu?

Okomentovat