18.6.19

Jiří Vondráček: Kam kráčíme v systému českého školství?

Existuje vůbec někdo, kdo dobře ví, kam by se mělo ubírat české školství? A existuje vůbec nějaká souvislost s často nesmyslnou společenskou poptávkou po vzdělání národa obecně včetně mnohdy nesmyslných požadavků na vzdělání u pracovních pozic v mnoha oborech lidské činnosti a skutečným intelektem tohoto národa? Odpověď není jednoduchá. I přes třicet let strávených ve funkci ředitele základní školy si nejsem jist, zda jsem schopen na tuto otázku odpovědět.



Základními stavebními kameny českého školství jsou bez diskuze kvalitní a tvořiví učitelé – toto jest primární problém českého školství. Jako druhotné, avšak důležité problémy vidím v kvalitních podmínkách pro jejich práci a v neposlední řadě v nadšení a erudici ředitele školy a osvíceném ministerstvu školství. Pokud některý z těchto faktorů nefunguje, odvíjí se z této disfunkce mnoho dalších a dalších problémů souvisejících např. se společným vzděláváním (pro méně zasvěcené „inkluze“) a v neposlední řadě s chystaným novým financováním regionálního školství. Rád bych se však zabýval v této krátké úvaze spíše problémy, které vidím ve svém vlastním městě, kde žiji, neboť pro diskuzi nad výše popsaným nemám v tomto příspěvku dostatek prostoru. Mohu se však k ní vrátit kdykoliv v budoucnu.

Achilovou patou nejen našeho regionu je gramotnost pro aktuální a budoucí trh práce. Statistiky v tomto smyslu jsou neúprosné – viditelný propad absolventů technických a řemeslných oborů (zde i přes viditelnou snahu Libereckého kraje spojenou s různými projekty typu TechUp a Techyes, které však nezpochybňuji a vždy jsem je podporoval – resp. snahu Jablotronu pomoci školám ve výuce robotiky, případně nabídka dalších projektů, kterých se vybrané školy účastní – i přes všechny zmíněné aktivity stále tak trochu šlapeme vodu). Další problém vidím v odtrženosti vzdělávání od trhu práce a jeho budoucnosti a s tím spojená nízká efektivita systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a v tomto důsledku i problém se sháněním aprobovaných učitelů pro předměty jako matematika, fyzika či chemie.

Kudy vykročit tím správným směrem? Jednou z efektivních cest je, že všichni potáhneme za jeden provaz – základní i střední školy s technickým zaměřením, samospráva, vzdělávací instituce, okresní hospodářská komora, významní zaměstnavatelé v regionu, profesní skupiny a řemeslné cechy, … - všechny tyto subjekty by měly mít spoluodpovědnost za vzdělání žáků a studentů základních a středních škol. Tato spoluodpovědnost by měla být vyjádřena formou dohod deklarujících tuto spoluodpovědnost a vzájemnou spolupráci se stanovenými konkrétními úkoly a cíli. Věřím, že to nezní příliš utopicky a doplním tuto úvahu i ideou obnovení jakýchsi pravidelných profesních setkávání učitelů v regionu (matematika, IT, fyzika, robotika, pracovní činnosti …) potažmo v našem městě pod vedením kvalitních a tvořivých učitelů, které určitě v našem regionu a městě máme a na kterých by participovali i zástupci výše zmíněných subjektů resp. vzdělávacích institucí. Ani rámcový vzdělávací plán pro základní vzdělávání není v tomto směru dokonalý. Jsem přesvědčen, že redukce přemíry tematických okruhů v rámci pracovních činností a posílení výuky klasických dílenských prací – samozřejmě v závislosti na současných trendech a pokroku v této oblasti (zde odkazuji na spolupráci popsanou výše) – by technickému vzdělávání byla jen ku prospěchu.

V závěru si v této souvislosti postesknu i nad spousty let občas na povrch vyplouvajícím fenoménem optimalizace sítě středních škol. Potřebujeme opravdu v tomto státě všichni maturitu i za cenu, že budeme stále slevovat v kdysi mnohem přísnějších požadavcích na erudici a kvalitu každého maturanta?

Zdroj: TOP09

3 komentáře:

Unknown řekl(a)...

A neni spise problem v zaseknuti skolstvi v ere centralniho planovani monarchie a komunismu? Opravdu je stale potreba skolsvi ktere ohyba a formuje "pracovni silu" dle zadani a potreb elit? Proc to vubec dela stat? A povinne? A stejne pro vsechny? Zrusme MSMT a nechme rodice a deti at si sami hledaji cesty. Zadny centralni planovac nenajde cestu lepsi nez miliony lidi paralelne.

Ivo Mádr řekl(a)...

Takové pěkné SCI-FI. Stát v rámci udržitelnosti státního rozpočtu bude do školství (na celém světě) zasahovat nadále. Proces globalizace a nastupující průmyslové revoluce 4.0 nelze zastavit. A požadavky na odbornost absolventů budou neustále růst. Nikdo sám doma "nestvoří" chirurga, elektroinženýra,...

krtek řekl(a)...

""Zrusme MSMT a nechme rodice a deti at si sami hledaji cesty. Zadny centralni planovac nenajde cestu lepsi nez miliony lidi paralelne."
---
A co slepé cesty? Co s obory, o které není zájem, jako je teď třeba učitelství fyziky? Pak bychom ve skutečnosti nenechali vše na rodičích a dětech, ale na zřizovatelích a ekonomických zájmech. A to mi věřte, že opravdu nechcete.

Okomentovat