5.6.19

Jaroslav Mašek: Na Spomocníkovi se zajímavými lidmi o technologiích a vzdělávání – díl 5.: Petr Naske

S Petrem Naske o propojování lidí, projektu Podpora práce učitelů, aktivitách Digikoalice, ICT a třídních učitelích a jeho plánech do budoucna.




Z rozhovoru v Učitelském spomocníku vybíráme:

Teď se dostáváme k tvé učitelské profesi. Když si vzpomeneš na své učitelské roky, co tě tenkrát v roli učitele nejvíc překvapilo? Je situace v tomto směru dnes jiná? Mohlo by tě dnes něco překvapit?

Pro mě největším překvapením v celé mé kariéře učitele bylo, když jsem jako absolvent Matematicko-fyzikální fakulty musel všem kolegům a kamarádům vysvětlovat, proč jsem šel učit na základní školu. Místo toho, aby i v tvé sociální bublině lidé hledali to, že jednou budou mít sami děti a budou taky chtít, aby měly kvalitní vzdělání. Až to bylo zvláštní. Tohle jsem prožíval prvních šest sedm let velmi intenzivně.

Jestli si tady můžu z mé pozice dovolit nějakou radu nebo zkušenost, mě hodně pomohlo, že jsem si mohl hned od začátku různě pestře poskládat to učitelování, že jsem mohl školit kolegy učitele, vést projekt ve škole. Tohle si myslím, je jedna z pastí českého vzdělávání a školství, že se toho na učitele valí strašně moc. Jakmile mají plný úvazek ve škole a do toho dozory v jídelnách a různé péče o rodiče, v dnešní době e-mailová komunikace atd., tak toho času to opravdu sebere hodně. Když jsem zjišťoval, jak s tímhle nasazením někteří kolegové z naší školy po roce po dvou odcházeli, protože si sami pro sebe nedokázali najít rovnováhu těchto věcí a vynaložené energie. Tohle mě překvapuje vždycky, moje zkušenost versus nějaké proklamované věci na internetu, kdy se v diskuzích řeší, jestli je práce učitele hodně administrativně náročná nebo není. Pro mě největším přínosem bylo samotné objevování, jak to mám a kde je moje osobní rozhodnutí. Kde jsem dokázal přestát různé strasti té práce, ale pořád jsem tam šel za nějakým smyslem, který jsem hodně viděl. Ale tím, že jsem musel jako matfyzák pořád obhajovat, proč učím IT na základkách, bylo pro mě zajímavý.

Jinak těch dalších příběhů by bylo opravdu hodně, pro mě třeba největším pokladem učitelské práce bylo, když jsem byl třídním na základce na druhém stupni. A to si myslím, že jde úplně stranou jakákoliv oborovost a vize odborné, protože to byla opravdu práce s dětmi. Já jsem vždycky říkával, že role učitele je, aby krmil vize a sny svých dětí, byl tam od toho, aby našly smysl, kam jít. Když jsem v mé třídě zjišťoval, jak kluci v sedmičce osmičce najednou upouštěli svoje plány, že budou letci a podobně, protože najednou začali zjišťovat, že je to hodně práce a že je nebaví počítání a tak. Tam si myslím, že je role třídních učitelů úplně zásadní.

Kdybych měl tohle všechno zúročit, tak tímto chci pozdravit všechny třídní učitele, hlavně na základních školách. Vy, co máte v péči ty kluky a holky, u kterých společně lepíte jejich průběh a příběh ve škole. A to vnímám i v mém projektu, protože my máme pečovat o téma gramotností a jsme zapojeni do iniciativy Úspěch pro každého žáka. Což je přesně zásadní princip, že nechodíme do škol, abychom odučili své předměty a obory, ale abychom měli v centru pozornosti dítě, které zejména na druhém stupni plyne z hodiny do hodiny, od člověka k člověku, ale pořád je to jeden človíček a jeden lidský osud, kterému máme pomoct v povinné školní docházce najít cestičku k tomu, co se svým životem dál.

Žádné komentáře:

Okomentovat