13.6.19

Bořivoj Brdička: Digitální rovnost Consortium for School Networking v roce 2019

Zpráva o tom, jak se posunulo řešení problematiky rovnosti žáků v přístupu k technologiím v rámci amerického sdružení Consortium for School Networking.



Když už vytěžujeme CoSN (minule to byly Standardy interoperability podle CoSN), ještě chvíli u tohoto sdružení koordinujícího snahu o optimální formu zavádění technologií do amerických škol zůstaňme. Podívejme se, co nového dělá pro zajištění rovného přístupu k technologiím a internetu pro všechny žáky, tedy i ty, kteří nemají k dispozici vlastní zařízení a doma nemají internet.

O tom, co v této záležitosti CoSN podniká, jsme referovali již v roce 2015 (Digitální inkluze po americku). Tehdy byl úplnou novinkou nápad namontovat do školního autobusu hotspot a zaparkovat ho po vyučování v chudinské čtvrti tak, aby socio-ekonomicky znevýhodnění žáci vybavení školním přístrojem mohli dělat domácí přípravu. CoSN se snaží ovlivňovat veřejné mínění pomocí hesla „closing the homework gap“, já bych raději pojem „domácí úkoly“ nepoužil, protože ta činnost by dnes měla vypadat přece jen trochu jinak.

Zato pojem digitální inkluze bychom asi měli spolu s Američany nahradit digitální rovností. Inkluze u nás dnes již není tak žhavé téma, a navíc si pod ní spousta lidí představí začleňování fyzicky či mentálně hendikepovaných dětí do výuky. U těch ale je již využití digitálních pomůcek standardní záležitostí. Mnohem větším problémem jsou žáci znevýhodnění socio-ekomomicky. A je jich bohužel daleko více.

Šéfa CoSN Keitha Kruegera jsme před čtyřmi lety zanechali ve stavu počínajícího plánování systémového přístupu k této problematice. Od té doby CoSN udělalo kus práce. Řeší rovnost podobně jako interoperabilitu. Má pro ni na webu samostatný modul Digital Equity Initiative. Zde lze nalézt balíček nástrojů Digital Equity Toolbox, který obsahuje hlavně studii doporučující školským obvodům, jak mají postupovat [1]. Kromě technických záležitostí popisuje i různé možnosti mimoškolního připojení – od zlevněných pevných linek až po propůjčování mobilních hotspotů (což má značnou výhodu u žáků, kteří se často stěhují). Podle studie je vhodné zapojit místní firmy ochotné žákům pomáhat. Další (levnější) možností je využít místa s volným přístupem k internetu v okolí školy. Samozřejmostí jsou knihovny a výše již zmíněné školní autobusy.

Velmi důležitá je kapitola věnovaná obvodní politice. Prvním krokem je přesvědčit kromě IT firem též jiné organizace a místní komunity. Poté je třeba najít finanční a lidské zdroje. Následuje snaha zapojit do přípravy pokud možno všechny nalezené partnery a rodiny, kterých se to týká. Nakonec musí být vypracován realistický plán, podle něhož se bude postupovat. Studie vše dokládá příklady dobré praxe.

CoSN se snaží naplňování záměru podpořit ještě jinak. Od roku 2017 existuje soutěž v tom, kterému školskému obvodu v USA se daří naplňovat strategii rovného přístupu nejlépe – Community Leadership Award for Digital Equity. Letos vyhrál Vancouver. O tom, proč, referuje nová ředitelka projektu Beth Holland [2].

Obvod Vancouver Public Schools se nachází ve státě Washington (jedná se tedy o jiné město než to stejnojmenné kanadské). Vyznačuje se úspěšnou snahou o naplňování všech hlavních komponent zavádění technologií do škol – hardware, konektivita, budování komplexního studijního prostředí pro žáky online, a hlavně příprava učitelů.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.

1 komentář:

E.Kocourek řekl(a)...

Navrhuji zařadit v článku popsané činnosti do kategorie "šílenství z blahobytu". ////

Výrok "samozřejmostí jsou knihovny" zajisté platí, naopak výskytu "chudinské čtvrti" ve státě Washington (na pacifickém pobřeží) se poněkud zdráhám uvěřit. ////

Okomentovat