6.5.19

MŠMT: Máme cíle Strategie 2030+ k diskusi

V lednu 2019 začala pracovat expertní skupina jmenovaná ministrem školství na dokumentu s názvem Hlavní směry vzdělávací politiky do roku 2030+. Jeho účelem je definovat vizi, priority a cíle vzdělávací politiky v období přesahujícím horizont roku 2030 a měl by se stát základem nové Strategie 2030+. Je začátek května a expertní skupina nyní poprvé představuje návrh struktury cílů a strategických linií na období 2030+.


Nejprve je nutné vysvětlit, o co jde, přičemž vše je skvěle popsáno v dokumentu zveřejněném na webu MŠMT (poznámka redakce: i na pedagogické.info v HTML), popř. na videu.

Strategické cíle představují to, čeho bychom měli dosáhnout. Jsou to hodnoty samy o sobě. Strategické linie jsou pak spíše prostředky a cesty, jejichž prostřednictvím těchto cílů dosahovat.

Toto rozlišení naši odborníci považují za důležité a užitečné, jak z hlediska strukturace následné Strategie 2030+, tak z hlediska diskusí, které ve vzdělávání vedeme. Dosavadní strategické dokumenty nebyly v tomto úplně konzistentní. Ze zkušenosti platí, že záměna cílů a prostředků k jejich dosažení je velmi častá. Diskuse o cestách a konkrétních opatřeních má ale smysl pouze tehdy, pokud si jasně řekneme, čeho chceme jejich prostřednictvím dosáhnout. Proto experti považují za klíčové začít ujasněním toho, jaké cíle jsou prioritní. Těchto cílů nemůže být mnoho. Musejí být také vzájemně konzistentní a co nejvíce srozumitelné. Strategické linie, které budou dále specifikovány do konkrétních opatření, mají smysl pouze ve vztahu ke strategickým cílům.

JAKÉ BY MĚLY BÝT HLAVNÍ STRATEGICKÉ CÍLE VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU A VZDĚLÁVACÍ POLITIKY V ČR V ODBOBÍ 2030+?

Expertní skupina v tuto chvíli vidí dva hlavní strategické cíle, které jsou podle důležité samy o sobě. Jejich pojmenováni se ještě bude upřesňovat a stejně tak budeme muset zpřesnit, co přesně tyto cíle představují.

Tyto cíle tedy jsou:

  1. Zaměřit vzdělávání více na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život; 
  2. Snížit vzdělanostní nerovnosti a zvýšit spravedlnost v přístupu ke vzdělání.

První cíl se týká toho, co si žáci a studenti, a vlastně kdokoli, kdo se nějak vzdělává, odnáší z procesu vzdělávání. Tento aspekt ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020 chyběl. Bylo to pravděpodobně zčásti dáno i obavou, aby se vzdělávací politika nezačala orientovat na testovatelné výstupy, tak jak se to stalo v mnoha zemích. Tato obava je jistě reálná i u nás. Na straně druhé považujeme za důležité se k této otázce postavit čelem. Vzdělávací systém je stále častěji kritizován za to, že „neprodukuje“ absolventy, kteří mají kompetence a gramotnosti nezbytné pro 21. století. Je evidentní, že technologie, ale nejen ony, radikálně proměňují náš svět. Ale mění se i samotní studenti. Vede to k vážným úvahám a otázkám, co a jak máme vyučovat a co má absolvent na jednotlivých stupních vzdělávání umět. Rádi bychom ve strategii jasně řekli, že cílem vzdělávání není učivo prostě jen probrat, ale že, mají-li si studenti něco odnést, musí se procvičovat, vyhodnocovat atd. Že škola není institucí na hlídání dětí (alespoň rozhodně ne primárně), ale na rozvoj jejich potenciálů a schopností a kompetencí, které jim pomohou žít lepší osobní, občanský i profesní život. Pokud ale řekneme toto „A“, měli bychom říci i „B“. Tedy co znamená ono „naučit se“. Rádi bychom alespoň v obecné rovině zformulovali, jak by měl absolvent jednotlivých vzdělávacích stupňů vypadat. Práce na zpřesnění tohoto cíle je velmi nesnadná, a to již z důvodu jazyka, který používáme (například zda používat slova kompetence, gramotnosti atd.). Shoda na tom, jaké kompetence (gramotnosti, dovednosti ...) jsou a budou důležité se určitě bude hledat poměrně obtížně. Strukturovaná debata na toto téma se dlouhodobě poněkud zanedbala a teď se to těžko dohání, zvláště když Strategie 2030+ musí řešit všechny aspekty vzdělávání a vzdělávací stupně. Od Strategie 2030+ tedy v tomto ohledu nelze čekat zázraky a vymezení cílů bude spíše obecnější. Ale považujeme za důležité na toto nerezignovat.

Druhým strategickým cílem je snížení vzdělanostních nerovností. Tento cíl byl obsažen již ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Bohužel v něm nebylo dosaženo významných pokroků. Naopak závislost vzdělávacích výsledků na socioekonomickém zázemí rodiny a diferenciace kvality ve školství se v Česku spíše zvyšuje. Významně se zvyšují neodůvodněné rozdíly mezi školami a zejména pak rozdíly mezi kraji.

JAK TĚCHTO CÍLŮ DOSÁHNOUT?

V současné chvíli vidí experti čtyři základní strategické linie, tedy prostředky, kterými strategických cílů dosahovat:
  1. proměna obsahu a způsobu vzdělávání;
  2. podpora učitelů, ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání;
  3. zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce;
  4. zvýšení financování a zajištění jeho stability.

Jednotlivé strategické linie jsou – a pravděpodobně i budou – v různé míře propracovanosti v závislosti na tom, nakolik se na ně dosavadní vzdělávací politika zaměřovala, nakolik k nim máme dostupné poznatky a nakolik se o nich doposud vedla odborná debata. Na jednotlivé strategické linie plánujeme realizovat speciální kulaté stoly, kde budeme již konkrétněji diskutovat, co by se mělo prioritně realizovat.

První strategická linie souvisí zejména (nikoli ovšem výlučně) s prvním strategickým cílem, tedy s proměnou samotné výuky a způsobu vzdělávání. Tuto linii tak má cenu začít podrobně rozpracovávat až tehdy, kdy si ujasníme, čeho přesně chceme dosáhnout v rámci SC1. Půjde o celou řadu opatření. Vzdělávací strategie nechce a ani nemůže seshora určovat, jaké pedagogické techniky mají být ve vzdělávání realizovány. To je výhradně v kompetenci učitele. Strategie by ovšem měla hledat, a navrhnout, takové cesty, které umožní každému učiteli učit efektivně a odstranit bariéry, které mu v to brání. Pokud například učitelé nestíhají učivo dostatečně probrat a vyšší časová dotace předmětů není možná, pak je třeba učivo v RVP redukovat a soustředit se na jádrové učivo. Případná revize RVP ovšem tvoří jen část této SL. Existují i mnohé další cesty ke zlepšení, jako je nastavení lepší provázanosti vzdělávacích stupňů, úprava způsobu ověřování znalostí, efektivnější využívání neformálních způsobů vzdělávání nebo zlepšení kariérového poradenství.

Druhá linie, podpora učitelů, ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání, navazuje na Strategii 2020. Je potřeba znovu zopakovat, že vzdělávací systém může být jen tak dobrý, jak dobří jsou učitelé a ředitelé. Hodnocení Strategie 2020 ukázalo, že dosavadní podpora pedagogických pracovníků ve školách není dostatečná. Je potřeba dále podpořit celou řadu opatření. Nejde „jen“ o zvýšení platů učitelů, ale také o posílení pedagogických týmů o potřebné další odborníky, o úpravu systému dalšího vzdělávání, snížení administrativní zátěže a mnoho dalších opatření. Kromě učitelů je důležité zaměřit se také na podporu a rozvoj ředitelů. Oproti Strategii 2020 považujeme za důležité reflektovat, že ve školství působí celá řada nepedagogických pracovníků, kteří jsou pro chod školy také velmi důležití.

Třetí linie, pojmenovaná prozatímně jako zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce, je asi nejširší a spadá do ní největší počet problémů. Ačkoli zlepšení řízení vzdělávací soustavy bylo jednou ze tří priorit již Strategie 2020, tuto strategickou linii chápeme šířeji. Nejde jen o řízení ze strany centra, tedy MŠMT, na které se Strategie 2020 zaměřovala. Vyhodnocení uvedené strategie ukázalo, že jedním z hlavních problémů je nedostatečná komunikace a nedostatek důvěry mezi všemi aktéry: centrem, kraji, obcemi, školami, rodiči, výzkumnými organizacemi atd. Důvěra a komunikace je samozřejmě klíčová vždy. Zvláštní důležitosti ovšem nabírají v tak decentralizovaných systémech jako je ten náš. Znovu se také ukazuje, že v systému nám chybí střední článek řízení. Obce jsou často příliš malé a nemají dostatečné odborné a personální kapacity k řízení školství. Jak to ovšem ukazují zkušenosti z úspěšných vzdělávacích reforem, bez vybudování odborných kapacit v územích se dále neposuneme. S tímto souvisí i často diskutované odbřemenění ředitelů. Intenzivně přemýšlíme o tom, jak nastavit systém řízení tak, aby se ředitelé mohli věnovat především pedagogickému leadershipu. Do této strategické linie ovšem spadá i řešení dalších problémů, jako je lepší využití a dostupnost dat a zlepšení kvality a relevance výzkumu v oblasti vzdělávání. Tyto věci jsou složité a vzájemně propojené. I při přípravě Hlavních směrů například narážíme na to, že nejenže nám chybějí data, ale také počet skutečných zkušených odborníků na jednotlivá témata je značně omezený. V některých případech jde opravdu o pár jednotlivců, kteří jsou pak pochopitelně velmi přetíženi. To ale zásadně omezuje naši schopnost budovat odborné kapacity.

Konečně čtvrtá strategická linie je věnována otázce financování. Je dobře známo, že vzdělávání v ČR je trvale podfinancované, a to jak v prostorovém srovnání se zeměmi OECD, tak při časovém srovnání v rámci ČR. Důsledkem je zaostávání platů učitelů na všech stupních škol a nízká atraktivita učitelského povolání. Otázka financování ovšem není spojená „pouze“ s výší prostředků, ale také jejich alokací. Je také důležité připomenout,

Z ČEHO VŠE VYCHÁZÍ?

Expertní skupina vychází z celé řady podnětů, podkladů, dat a informací. V první řadě a na počátku byla hlavním zdrojem inspirace Analýza naplňování strategie vzdělávací politiky do roku 2020 a také všechny další souhrnné zprávy a analýzy jako je výroční zpráva ČŠI, Audit vzdělávacího systému nebo pracovní verze Analýzy výzev vzdělávání v České republice, zpracovaná v rámci Eduzměny. Důležitým zdrojem podnětů byly a jsou také vstupy lidí „přímo z terénu“. 28. února proběhla velká vstupní celodenní konference. Členové expertního týmu se rovněž účastnili a účastní celé řady dalších konferencí a seminářů. V květnu a červnu jsou plánovány kulaté stoly na konkrétní témata, která jsme doposud vytipovali jako klíčová (viz dále).

Velkým zdrojem poznatků jsou rovněž formální a neformální diskuse s lidmi z praxe, v nejrůznějším postavení a roli v rámci vzdělávacího systému: řediteli, učiteli, zřizovateli, rodiči, úředníky atd. Je to sice velmi časově náročně, ale právě tyto kvalitativní a aktuální informace a zkušenosti jsou velmi cenné a nelze je jednoduše vyčíst od počítače... Za všechny tyto podněty experti velmi děkují!

CO BUDE DÁL?

Nejprve je nutné zdůraznit, že vše výše uvedené můžete již nyní komentovat doplňovat a dále navrhovat změny. A to přímo v dokumentu online. Vše je rovněž na webu MŠMT. Popř. zde na Facebooku či prostřednictvím našeho mailu: edu2030@msmt.cz.

Expertní skupina se nyní rozpadla do minitýmů, vedených vždy někým z externí expertní skupiny, které budou rozpracovávat jednotlivé strategické cíle a strategické linie. Šéfové týmů si přirozeně určují i to, jak bude vypadat jejich další práce.

V květnu a primárně v červnu proběhne celá řada akcí - veřejných debat, kulatých stolů. Akce budou mít rozdílnou podobu a budou se odehrávat na různých místech České republiky. Výčet akcí dle rozdělení jednotlivých strategických cílů a linií, který budeme dále doplňovat a specifikovat (a rovněž prezentovat i na sociálních sítích), najdete na webu MŠMT. V současné podobě se jedná pouze o "save the date" upozornění.

Stále pak platí, že expertní skupina by měla do konce září 2019 MŠMT poskytnout výslednou podobu Hlavních směrů vzdělávací politiky do roku 2030+, která se stane podkladem pro psaní samotné Strategie 2030+. Následně hlavní iniciativu přebere MŠMT a expertní skupina by měla hrát roli konstruktivních kritiků. I v této fázi by měla být vedena intenzivní veřejná debata, a to již nad konkrétními možnými opatřeními. Počátkem roku 2020 by Strategie 2030+ měla jít do připomínkového řízení a věříme, že někdy v polovině roku 2020 by mohla být schválena vládou ČR.



11 komentářů:

tyrjir řekl(a)...

MŠMT: Máme cíle Strategie 2030+ k diskusi - Kozel si zazahradničil?

Moje obavy, že půjde o zideologizovaný aktivistický návrh, se naplnily v několika ohledech. Například hlavní strategický cíl je formulován v rozporu ontogetickými a didaktickými zásadami (přiměřeně postupovat od věcí jednoduchých k věcem složitějším s ohledem na vývoj žáka):

Zaměřit vzdělávání více na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život

Správná formulace by měla obsahovat posloupnost pojmů osobní, profesní a občanský život.

Být panem ministrem, takovouhle aktivistickou "strategii", při jejímž čtení si mnohý soudný človék poťuká na čelo už když si přečte její hlavní strategický cíl, bych obratem "reklamoval u výrobce" například s tímto zdůvodněním:

Trváte-li na tom znění, předveďte mi na zahrádce, že lze sklidit úrodu, kterou pak zalejete a teprve pak zasejete semínka nebo zasadíte sazenice. Pěkně jste to, myslím, pohnojili.:)))

J.Týř

Jirka řekl(a)...

Však to známe i z reálného obrazu, který jste použil jako příměr.
Do udusané a notně zanedbané země nelze semínko vtlačit ani hrubou silou. Do nadýchané, voňavé peřinky dnes nedopadne. Svatý Petr zalévá jen občas, ale vydatně. Po "betonovém" povrchu mezi mělkými kořínky řepky a kukuřice sklouznou přívaly blahodárné vody do napřímených koryt a zmizí v nedohlednu. Dohání se to umělými hnojivy a jedovatým koktejlem, který ničí vše živé a zamořuje největší poklad, který leží hluboko pod našima nohama - spodní vody.
Na polích začíná i končí život lidské společnosti. Školství je jen věrným odrazem naší péče o národní poklady. Děti jsou bohatstvím rodiny a společnosti. Strategie 2030+ je považuje za polotovar na výrobu PET lahví. Vytvarujeme si je podle potřeby.

E.Kocourek řekl(a)...

Předpokládám, že všechny tyhle výhrady pošlete e-mailem ministeriálům a stratégům. Nepředpokládám, že by se na ty naše výhrady ohlíželi. ////

Na rozdíl od pana Týře soudím, že stratégům je málo do občanského života žáků, a do jejich osobního života je stratégům úplný kulový. Tedy že nejde tolik o pořadí, jako o nežádoucí obsah. ////

tyrjir řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
tyrjir řekl(a)...

Co se školstvím svedu?
Pustím do něj Edu.
Neschopné jsou PedF, MŠMT, NIDV, NÚV.
Učitelské spolky, to je téma k ledu.
Jsou tu však EduIn a EduZměna.
Ti dokáží dát hlas do pléna.
Uff.

Čím víc hloupostí budou někteří učitelé a jejich spolky plácat, tím bude, myslím, ta aktivistická nota silněji z MŠMT znít. Tím větší školský, pardon, pedagogický Kocourkov bude české školství.

J.Týř

mirek vaněk řekl(a)...

Plný souhlas.
Proč mají jako první proměnu obsahu a způsobu vzdělávání?

Vždyť to je hlavní zdroj všeho zla. 20 let se proměňuje a úroveň vzdělávání jde pod kytičky. Pokud naplní další tři body, pak tento bod přijde automaticky. Každý učitel v kontaktu se žáky pokud na to má čas a sílu hledá sám metody, které budou lepší a funkční. Bohužel roky jsou mu vnucovány hlouposti a jak vidět tento trend by měl pokračovat.
Tvoří to reformátoři, kteří se zlepšováním živí. A i když zlepšování nepřináší výsledky, ba naopak, stále se bude zlepšovat.

Nicka Pytlik řekl(a)...

zvýšit spravedlnost v přístupu ke vzdělání

Snad by chtělo uvést pár doložitelných případů, kdy někdo nespravedlivě, nebo vůbec bránil ve vzdělávání někomu, kdo se se chtěl vzdělávat.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

zvýšit spravedlnost v přístupu ke vzdělání

Co je to zvýšit? A co je ta spravedlnost? A vlastně: co je vzdělání?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Shoda na tom, jaké kompetence (...) jsou a budou důležité se určitě bude hledat poměrně obtížně. Strukturovaná debata na toto téma se dlouhodobě poněkud zanedbala...

Říká mj. bývalý ministr školství. Roztomilé.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Zaměřit vzdělávání více na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život

Na co tedy byly zaměřeny kompetence minulých deset let? Jakože promarněný čas?

Pepa řekl(a)...

"...škola není institucí na hlídání dětí (alespoň rozhodně ne primárně)..."

Ale ale, že by konečně někomu nahoře začalo docházet, kam se naše školství za posledních x let dostalo?

Tak asi ve Strategii 2050+ by se mohlo objevit, co s tím (jen odhaduju, možná to bude o 2 - 3 roky dříve, ale to by nebyl zase tak hezky kulatý strategický letopočet...

Okomentovat