9.5.19

Laďka Ortová: Co je lepší než jednotné přijímačky?

Dejme na stůl argumenty odpůrců jednotných přijímaček. Jaké jsou jejich nápady na rozřazení dětí do příslušných škol? Jsou tyto nápady lepší než stávající jednotné přijímačky?


Přijímací řízení vnímáme jako seřazení a výběr. Školy vybírají studenty, kteří v daný čas a na daném místě nejlépe obstáli v testech. Většina škol zohledňuje též prospěch v předchozích ročnících a úspěchy ve vědomostních soutěžích, byť poměrně malým počtem bodů. Nástroj, který je hrubý, svým způsobem brutální a neosobní. Na druhou stranu měřitelný, jednoznačný, objektivní a funkční.
Jednotné testy jsou shrnutím učiva základní školy. Obsahují tedy výhradně úlohy, s kterými se žáci už mnohokrát setkali. A přijímačky ověřují, zda je žák schopen a pohříchu často také ochoten se učivo základní školy naučit. V tuto chvíli je zcela irelevantní, zda se žák na přijímačky pečlivě a systematicky učí v rámci školní docházky a domácí přípravy, či zda mu rodiče zaplatí kurzy či zda se nepřipravuje vůbec. „Tady teď předveďte, milí uchazeči, jak vybrané učivo umíte. Buď je umíte výtečně, lépe než 30 (60, 90) ostatních uchazečů, tak to vás rádi v září u nás ve škole uvidíme. Anebo v tuto chvíli lépe uspěli jiní uchazeči a vy si zvolte jinou školu. Anebo jste neuspěli vůbec, ani při druhém pokusu. Dostali jste tedy zprávu, že buď musíte v přípravě na přijímačky přidat, anebo nejste studijní typ a nárokům střední školy byste pravděpodobně nedostáli. Nic vám nebrání zkusit přijímačky na rok znovu.“

V diskusích možná poněkud zaniká fakt, že jednotné písemné testy mohou tvořit minimálně šedesátiprocentní, maximálně stoprocentní část přijímacího řízení. Jinými slovy, školy mohou dle vlastního uvážení zařadit jako součást přijímacího řízení jakoukoliv aktivitu, která dopomůže k roztřídění uchazečů na ty, kteří se na vybranou školu dostanou, a na ty ostatní.

Ti, kteří odmítají jednotné přijímačky, argumentují takto:

1. Každá škola potřebuje jiný typ studenta a jednotné přijímačky zabraňují si takového studenta vybrat.
1.1 Každý student, gymnazista i konzervatorista, student průmyslovky i střední pedagogické potřebuje umět češtinu i matematiku. Koneckonců všichni z češtiny maturují, není tedy jediný důvod, aby na nějakou školu byly přijímačky v povinné části odlišné.
1.2 Školám pořád zbývají 2/5 bodů, které mohou uchazečům přidělit na základě vlastní části přijímacího řízení. Tuto část ať si nadefinují tak, aby se k nim mohl dostat právě ten uchazeč, který umí základy matematiky a češtiny a zaujme i jinými projevy.

2. Jednotné přijímačky dělají ze studentů šedivé stádečko.
Ehm. Nevím, co je šedivého na schopnosti zorientovat se v základoškolském učivu matematiky a češtiny. Respektive netuším, oč jsou studenti jakékoliv školy šedivější než třeba učitelé dané školy, fotbalisti jednoho klubu, sestřičky jedné nemocnice nebo architekti jedné kanceláře.

3. Jednotné přijímačky děti nic nenaučí
3.1 No bodejť, to po nich snad nikdo soudný ani nechce.
3.2 Přijímačky ukáží, jak je dítě schopné a ochotné naučit se část základoškolské látky a obstát v testu, který je shodný pro všechny ostatní zájemce o studium. Nic víc, nic míň.

4. Jednotné přijímačky znevýhodňují jednostranně nadané děti.
4.1 Pakliže je dítě opravdu nadané, byť jednostranně, jistě mu nebude dělat problém ovládnout základy češtiny a matematiky.
4.2 Pakliže se češtinu a matematiku se svým nadáním prostě nemůže naučit, je otázka, co by mělo dělat na maturitním oboru a jak by tam prospívalo.

5. Přijímačky deformují výuku a nedovolí učitelům učit to, co považují za důležité.
5.1 Nikoliv, to není v moci přijímaček. Výuku zaměřenou na zvládnutí přijímaček nastavuje konkrétní učitel pravděpodobně s vědomím či přímo nařízením ředitele. Některé školy i v devátém ročníku dodržují školní vzdělávací program a přípravu na přijímačky nabízejí mimo povinnou výuku.
5.2 Jak ředitel skloubí rozporuplné požadavky rodičů, z nichž někteří nárokují školní přípravu na přijímačky a jiní dodržování ŠVP, je zcela v jeho kompetenci.

6. Testy z češtiny a matematiky málo vypovídají o osobnosti dítěte, lepší je pohovor a ideální portfolio žáka.
6.1 Ach ta fetišizovaná portfolia! Co udělají agilní rodiče, bude-li na portfoliu záviset přijetí či nepřijetí jejich dítěte na vybranou školu?
6.1.1 Zjistí si, co v portfoliích zabírá, na co se daná škola zaměřuje, jak vypadala portfolia již přijatých studentů.
6.1.2 Naládují do něj spolu s dítětem všechno potřebné, ať už se tím dítě zabývalo opravdově nebo jen okrajově. Výkresy kreslil bůhvíkdo, fotky fotil tentýž, vyrobit řadu diplomů a pamětních listů je maličkost, herbář je po starším sourozenci.
6.1.3 Navrčí s dítětem prezentaci portfolia i odpovědi na pravděpodobné otázky.
6.1.4 Jak houby po dešti budou vznikat agentury na profi portfolia. Skvělý přivýdělek pro SŠ a VŠ studenty, pohodlná práce v teple. Můj známý píše uchazečům o zaměstnání životopisy a připravuje je na vstupní pohovory, velmi úspěšně. Portfolia a pohovory pro budoucí SŠ studenty významně rozšíří jeho možnosti podnikání. Už teď si mne ruce.
6.2 Totéž se týká pohovoru.
6.3 S oběma těmito formami přijímacího řízení se pojí tak závažné okolnosti, že jejich zařazení do přijímacího řízení považuji za neakceptovatelné:
6.3.1 Obě tyto formy silně znevýhodňují děti plaché, introvertní, nejisté, které svou vrozenou typologii mohou i při důsledném vedení pouze korigovat, nikoliv odstranit.
6.3.2 Portfolio i pohovor zabraňují daleko víc než písemné testy dětem ze znevýhodněného prostředí být při přijímačkách úspěšné. Pokud nějaké dítě smolí portfolio samo na základě svého chudšího mimoškolního života (nemá foťák ani lyže, nejezdí s rodiči na výlety, na kroužky matka samoživitelka neměla peníze, jeho soukromé slohové práce nikdo nekontroloval, nekorigoval, nenabízel podněty a drobné úpravy) a pak je bez přípravy prezentuje po boku svých lépe zabezpečených a lépe připravených vrstevníků, nutně je v nevýhodě. Tato nevýhoda však nepramení z jeho neschopnosti či neochoty se něco naučit, nýbrž pouze z jeho původu.
6.3.3 Písemné testy jednoznačně a neoddiskutovatelně ukazují, kolik dítě získalo bodů a jak je na tom v porovnání s vrstevníky. Naproti tomu do hodnocení pohovoru i portfolia se promítá řada vysoce individuálních faktorů typu osobní sympatie, estetická měřítka, časový stres či naopak pohoda, pořadí uchazečů, hodina, v které se dítě dostane na řadu, preference konkrétního hodnotícího ad.
6.3.4 Celý přijímací proces v případě pohovorů a portfolií může být poznamenán klientelismem, protekcí a úplatky, což se v případě jednotných přijímacích testů může stát mnohem hůře.
6.3.5 Pořád se jedná o děti, nikoliv o dospělé s odolnější psychikou, sebevědomím a hodnotovým žebříčkem. Čtrnácti patnáctiletým dětem říct, že něčí portfolio se komisi líbilo víc, aniž by bylo jasné proč, že někdo zaujal při pohovoru více, aniž by bylo jasné čím, a že se tudíž na vybranou školu nedostane, je devastující. Někdo napsal jednotné testy lépe? OK, to beru, těžko diskutovat. Ale přijímat děti ke studiu na střední na základě sympatií?

7. Každá škola potřebuje jiný typ studenta, ať si tedy přijímačky dělá každá škola taky sama.
7.1 Tohle už tu donedávna bylo a tato cesta se zjevně neosvědčila. Školní testy často byly mimořádně špatné. Bývaly tvořeny učiteli dané střední školy, kteří neměli žádné vzdělání ani zkušenosti v tvorbě testů, testy si nenechali zkontrolovat nezávislými odborníky a po přijímačkách školy jen těžko odolávaly stížnostem a dotazům rodičů.
7.2 Nebo školy využily testy zpracované profesionálními soukromými společnostmi. Typy úloh i testovací jazyk byly v tomto případě tak nezvyklé, že dítě bez řádné přípravy mělo jen těžko šanci uspět, neboť se s podobnými otázkami dosud nesetkalo. Též někteří základoškolští učitelé neměli s podobou takových testů zkušenosti a nemohli se tudíž podílet na školní či mimoškolní přípravě dětí.
7.3 Mají-li děti možnost hlásit se v první vlně přijímaček na dvě školy, je poněkud nepraktické, aby se připravovaly na minimálně dvoje přijímací řízení. Přihlášky se odevzdávají na konci února a nemálo dětí váhá do poslední chvíle, na jakou školu se budou hlásit. Měly by se tedy připravovat několik měsíců na několik druhů přijímacího řízení dle zvažovaných škol?

8. Děti ze znevýhodněného prostředí nemívají placené předpřijímačkové kurzy a jsou tudíž v nevýhodě.
8.1 Předně je třeba říci, že tyto děti jsou v nevýhodě vždy a všude, nejen při přijímačkách. Chtít po přijímačkách odstranění těchto nerovností, je nerozum, neboť to není v jejich moci.
8.2 Jednotné přijímačky obsahují otázky, s kterými se dítě ve škole mockrát setkalo. Každé dítě absolvuje povinnou školní docházku a na jednotné přijímačky se může připravit:
8.2.1 Může dávat pozor ve škole.
8.2.2 Může se na nejasnosti doptat učitele.
8.2.3 Může věnovat soustředěný čas domácí přípravě.
8.2.4 Může si v knihovně půjčit knížky s typovými úlohami.
8.2.5 Může si na internetu dohledat úlohy z minulých ročníků a vypracovat je.
8.2.6 Může docházet do přípravných kursů, pokud je jeho škola organizuje.
8.2.7 Může oslovit neziskové společnosti, které poskytují těmto dětem bezplatné doučování.
8.3 Jakkoliv jsou děti ze znevýhodněného prostředí v komplikovanějším postavení, jednotné přijímačky rozdíly stírají maximálně. Respektive žádná jiná z navrhovaných forem přijímacího řízení neposkytuje znevýhodněným dětem tak srovnatelné podmínky, jako jednotné přijímačky ze školního učiva.

9. Dále navrhovanými formami přijímacího řízení je ještě práce ve skupině a test všeobecných studijních předpokladů.
9.1 Pro práci ve skupině platí to, co již bylo napsáno u bodu 6. Hodnocení práce ve skupině je nejednoznačné, závislé nikoliv na inteligenci a přípravě dítěte, ale na jeho osobnosti a též na osobnosti hodnotitele. Jak v tomto případě škola odpoví na logickou otázku rodičů: „Proč jste moje dítě na školu nepřijali?“ Třeba „Jiné dítě se nám víc líbilo? Nebo hodilo? Nebo lépe pasovalo do skupiny, jakou z nich chceme vytvořit? Přeložte to svému patnáctiletému puberťákovi, jak chcete.“
9.2 Je téměř úsměvné, že test všeobecných studijních předpokladů, stejně jako portfolio či pohovor, propagují lidé, kteří mají největší starost především o znevýhodněné děti. Děti, kterým je doma odmala věnována péče a pozornost, předkládány podněty, kterým rodiče nabízejí pro zábavu logické hádanky, dítě, které má díky vzdělaným rodičům odmala přístup k bohatě zásobené knihovně, inspirativním lidem, činnostem, dovoleným, úlohám, je při testu všeobecných studijních předpokladů pochopitelně ve velké výhodě. Ano, přiznejme, je ve veliké výhodě skoro vždycky. Test studijních předpokladů není v tomto případě tím, čím test školních vědomostí, ke kterým měly přístup úplně všechny děti.

10. Nejlepší by byly žádné přijímačky.
Školy ale mají omezenou kapacitu, jak si vyberou děti do prvních ročníků? Buď dítě nastoupí na nejbližší střední školu, stejně jako jeho spolužáci. To by ovšem předpokládalo, že střední školy budou srovnatelné, takže vyjde nastejno, na které gymnázium nebo průmyslovku deváťák nastoupí. Jenže školy stejné nejsou, mají různé zaměření, různé preference, jinak laděný profesorský sbor, jinou atmosféru, jiný přístup k žákům, jiný objem volitelných předmětů ad. Chceme, aby byly všechny školy stejné?

Úvodní otázka zněla: Co je lepší než jednotné přijímačky?

Odpověď je jednoznačná: V tuto chvíli nic.

Zatím se v médiích nenabízel žádný jiný funkční systém, který by děti rozřadil.

Nicméně i ten stávající lze udělat vlídnější, méně stresující, zohledňující různé talenty dítěte. O tom blíže v dalším blogu.

35 komentářů:

krtek řekl(a)...

Díky. Konečně velmi rozumné slovo.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Přijímačky ukáží, jak je dítě schopné a ochotné naučit se část základoškolské látky a obstát v testu, který je shodný pro všechny ostatní zájemce o studium. Nic víc, nic míň.

Přesně tak: nic víc, nic míň. Je tedy zbytečné mluvit o studijních předpokladech a kvalitě.

Jiri Janecek řekl(a)...

"Přesně tak: nic víc, nic míň. Je tedy zbytečné mluvit o studijních předpokladech a kvalitě."

A co chtit vic a jak to zaridit?
Je sice jen jeden Tata partak, ale I kdyby rodicu, kteri si mysli, ze maji chytre dite a jsou schopni jit kvuli tomu k soudu, bylo jen promile, je to furt jedna zaloba co pet let...

O studijnich predpokladech mluvi prevazne ti druzi… My, latkovaci, centraliste a vrazi detskych dusi, to spojeni pouzivame jen v reakcich, pripadne ve zjednodusene verzi "studijni predpoklady = schopnost prolezt zakladkou a odnest si tolik, ze to na ty testy stacit bude"...

Ygrain řekl(a)...

"Je tedy zbytečné mluvit o studijních předpokladech a kvalitě"

Pane Sotoláři, a co tedy podle vás znamená "schopné a ochotné se naučit", než že dítě má předpoklady ke studiu? Neschopný a/nebo neochotný je totiž obvykle ten, kdo tyto předpoklady nemá.

S článkem do puntíku souhlasím, ale nečekám, že zatvrzelé příznivce pohovorů a portfolií přesvědčí. Oni se přece bijí za to dobro.

Nicka Pytlik řekl(a)...

jak je dítě schopné a ochotné naučit se

Víc studijních předpokladů pro střední školu té dnešní překotně měnící se doby pytlici neznají.

Ivo Mádr řekl(a)...

Paní Ortová, souhlas.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

jak je dítě schopné a ochotné naučit se část základoškolské látky a obstát v testu

Pokud je studijním předpokladem zkouška pouze z ČÁSTI látky a schopnost obstát pouze v TESTU, pak ANO. Jsem zvědav, jak budou středoškolští učitelé hodnotit tyto studenty ověřené přijímačkami. Takto prověření studenti by neměli mít problém ani s maturitami.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

S článkem do puntíku souhlasím, ale nečekám, že zatvrzelé příznivce pohovorů a portfolií přesvědčí. Oni se přece bijí za to dobro.

Roztomilé. Takže zatvrzelí jsou pouze zastánci něčeho jiného než přijímaček? Takže obhájci přijímaček se netváří, že se bijí za dobro?

Josef Soukal řekl(a)...

Myslím, že nikdo netvrdí, že test obsáhne vše. Ale ukáže leccos, proto rozhodně není zbytečné brát ho jako test studijních předpokladů. Stačí?
Obhájci testů se nezaklínají líbivými slogany např. o "respektování žákovy osobnosti" či o nutnosti vyrovnat rodinné a sociální handicapy. Naopak upozorňují, že "vyrovnávat" je snížením nároků je nesmysl.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Respektive žádná jiná z navrhovaných forem přijímacího řízení neposkytuje znevýhodněným dětem tak srovnatelné podmínky, jako jednotné přijímačky ze školního učiva.

A co je školní učivo? Učivo stanovují ŠVP, ne RVP.ZV.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

ukáže leccos = studijní předpoklady?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

"vyrovnávat" je snížením nároků je nesmysl.

Kde kritika přijímaček volá o snížení nároků? Prosím citaci. Dík.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Všude jinde mohou hrát roli osobnostní problémy a časový stres, ale u přijímaček nee. Poněkud jednostranné vidění, nemyslíte? (Kopíruji z nejmenovaného webu.)

poste.restante řekl(a)...

Pane Sotoláři na tomto webu smíte uvádět název webu ceskaskola.cz. To si pletete místo a čas. :-)

Které a čí osobnostní problémy máte na mysli.

Učitelovy?
Pak je to ovšem problém. Pokud člen přijímačkové komise nesnáší rodiče žáka a hojí si své mindráky na něm. Nebo pokud naopak má s nimi "nadstandardní vztahy".
Kde je pak objektivita přijímacího řízení.

Žákovy osobnostní problémy?
Doufám, že nechcete vyrukovat s Tajného "stresovou úzkostí". Už mnohokrát jsem mu uvedl, že naprostá většina žáků dává přednost písemné formě zkoušky před ústní. Ale bylo to marné, bylo to marné, …

Časový stres?
Opakuji to, co jsem uvedl už na České škole.
Letos na nijak nevýběrové škole, kde učím odevzdávala odhadem třetina žáků ještě před časovým limitem.
Kritérium času je samozřejmě relevantní. Ale opravdu nemám z posledních let přijímaček pocit, že by žáci nestíhali.

A k studijním předpokladům.
Nikdo z nás přece netvrdí, že výsledky přijímaček jednoznačně predikují další studijní průběh.
Na druhou stranu všichni víme, že korelace mezi výsledky přijímaček a dalším průběhem studia tady jasně existuje.
Chcete ji snad popírat?

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jako kriterium pro přijetí žáka pytlici jednoznačně upřednostňují ochotu se učit. A pak schopnost se naučit.
Aby nebylo mýlky, týká se to učení nazpaměť věcí obtížně uchopitelných, nezáživných a nepochopitelných. Přijímací zkoušky třeba na gymnázium by pytlici poskládali z memorování matematických a fyzikálních pouček a přednesu básní o nejméně šedesáti verších. Také by testovali schopnost vstřebat naprosto neznámý text nejlépe v maďarštině. Samotné zkoušky by měly probíhat v nepodnětném prostředí s mnoha rušivými vlivy a především pak ve značném časovém presu.
Pytlici by ze skoušek úplně vyřadili vše, co se týká myšlení, jako je například pochopení textu nebo nalezení řešení nějakého problému. To jsou všechno procesy založené na nahodilosti, štěstí popřípadě talentu či inteligence. To vše je jen obtížně měřitelné z hlediska zjištění ochoty se učit.
Pytlici ve svých závěrech čerpají z mnohaleté praxe učitele odborných i všeobecně vzdělávacích předmětů a především pak dlouholetého žáka bojového umění aikido. Tam je dokonce jakékoli myšlení prvních asi tak dvacet let vyloženě ku škodě věci. Podstaná je ochota strpět mnohá příkoří a naprosto nezastupitelná je snad až slepá důvěra v jednání a schopnosti učitele.
Pokud žák není ochoten a schopen dostat informace do hlavy a tam je uložit, nemohou se mu v mysli tvořit vztahy mezi pojmy a na nich založené myšlenkové struktury. Pro nedůvěřivé mohou pytlici uvést jejich oblíbený příklad z prvorepublikové učebnice deskriptivy. Pokud si člověk předříkává i zprvu nepochopitelný text dostatečně dlouhou dobu, dřív nebo později to tam naskočí. Pravdou ale zůstává, že v některých případech dřív umře na sešlost věkem. Viz
"Mez stínu vrženého je stínem meze stínu vlastního."

Josef Soukal řekl(a)...

Vyučení rovná se pád do propasti nevzdělání a řady dalších problémů. Tuhle myšlenku jsi ještě nikde nečetl?

Josef Soukal řekl(a)...

Učivo stanovují ŠVP. Tenhle výklad RVP asi umožňuje nešťastnou formulací. Naštěstí ale učitelé chápou, že si z RVP nemohou vybírat jako ze švédského školu. Tedy např. morfologie ano, ale skladba ne.

Jiří Kostečka řekl(a)...

Ad Ygrain "S článkem do puntíku souhlasím, ale nečekám, že zatvrzelé příznivce pohovorů a portfolií přesvědčí. Oni se přece bijí za to dobro."

- Přesně. Článek paní Ortové je skvělý - upřímné díky za něj -, ale fanatika argumenty nepřesvědčíš. Viz neobyčejně poučná diskuse na webu, z nějž zde lze citovat :). Zejména tamní komentáře P.R. jsou naprosto precizním doplněním a rozvinutím článku. Stojí za přečtení.
Klíčová myšlenka uvedeného přispěvatele je ta, že testy sice nejsou samospasitelné, ale jsou nezastupitelné; jsou potřebným a dobrým sluhou, nikoli absolutním a zlým pánem. A střední školy nejsou nikterak omezovány v tom, aby test kombinovaly s jinými postupy, např. s oním osobním pohovorem či portfoliem.

Naprosto souhlasím. A dodám s J. Soukalem, že dnes už umějí odborníci testy připravit velmi kvalitně. Rozhodně lépe než drtivá většina škol.

Kritici ovšem chtějí testy bez milosti a výjimky z přijímaček vyhnat. A právě tady končí odborná debata a začíná fanatismus. Bohužel ke škodě celé společnosti, pokud by se prosadil do zákona.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Myslím, že to nejdůležitější napsal laimes na ČŠ:

5/základem veškerého zkouškování jsou jednotné a závazné osnovy

A tam směřuje veškeré testování. Paní O. to nijak nepopírá. Já jen chci vědět, zda to tak opravdu chceme a zda se tímto směrem opravdu bude ubírat revize RVP.ZV.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

"Obě tyto formy silně znevýhodňují děti plaché, introvertní, nejisté, které svou vrozenou typologii mohou i při důsledném vedení pouze korigovat, nikoliv odstranit," píše paní O.

Zdá se, že o osobnostních problémech žáků lze mluvit pouze na té správné straně barikády. Stejně jako jen na té nesprávné straně barikády jsou fanatici.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Nikdo z nás přece netvrdí, že výsledky přijímaček jednoznačně predikují další studijní průběh.

A co zastánci cutt of score?

krtek řekl(a)...

Ani zastánci cutt of score neříkají, že zák, který v jednom roce neuspěl, nemůže opakovat v dalších letech. Podle mne je lepší si udělat nejdříve vyučení list a pak maturitu, než obráceně. A ten předcházející příklad, pane Sotolari, nějak nepopírám. Možná jen, ze u testu jsou na tom hůře žáci, kteří potřebují neustále ujištění, že jdou správným směrem.

Laďka Ortová řekl(a)...

Pane Sotoláři, necítím se být na barikádě, ta z podstaty zamezuje dialogu, spolupráci a hledání společné cesty. Zformulovala jsem svůj názor a diskutujme. Máte pravdu, že děti trpící testovou úzkostí jsou v nevýhodě při písemné části přijímaček. V jejich prospěch však dle mého hovoří to, že testy ze školy znají, za 9 let školní docházky je několikrát absolvovali a mohou se též opřít o vědomosti a dovednosti, které ze školy mají. Naproti tomu nepředpokládám, že by učitelé připravovali děti na pohovory, natož aby s nimi kompletovali portfolia. O co se tedy mají opřít děti, které působí nesympaticky, potichu mluví, uhýbají očima a dojem z jejich prezentace je vyloženě nedobrý? Prezentační dovednosti některé děti, na rozdíl od češtiny a matematiky, úplně minou a pokud je nepřipraví rodina, budou nutně u přijímaček hendikepované.

Nicka Pytlik řekl(a)...

základem veškerého zkouškování jsou jednotné a závazné osnovy

A především zlaté osnovy. Připodotýkají pytlici...

neříkají, že zák, který v jednom roce neuspěl, nemůže opakovat v dalších letech

Na to se obecně poměrně dost zapomíná. A přitom na školách vysokých běžná věc. Neprojde to letos, tak se počká na příští rok, a nebo lépe až na přespříští rok.
Popřípadě se zkusí jiná škola. Pak ještě jiná, a ještě a ještě.
Docela nedávno mluvili pytlici s jedním svým žákem, který odmaturoval na osmiletém gymnáziu, pak studoval asi na nějaké ekonomce a ted se úspěšně živí jako tesař. Pytlici snad nemusejí zdůrazňovat, jak až velikou radost jim ten chlapec udělal.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

O co se tedy mají opřít děti, které působí nesympaticky, potichu mluví, uhýbají očima a dojem z jejich prezentace je vyloženě nedobrý

Paní Ortová,

tak nějak jsem si myslel, že na SŠ jsou profesionálové, kteří by tohle dovedli vzít na vědomí. Ale přenechat opravu testů Cermatu je prostě jednodušší. A za VŠ to zase vyřeší Scio. Není tady jádro pudla?

A proč nepředpokládáte, že by prezentační dovednosti mohla škola rozvíjet? Je to náročné (a teď vidíte, že kritika přijímaček není zároveň voláním po nějaké nenáročnosti), ale smysluplnější než drilovat zaškrtávací testy. (O to se snad rodina nestará? Neplatí právě rodina mnoha žákům placené kurzy? Byznys přípravy by se rozjel i v případě portfolií nebo prezentančích dovedností.)

Ygrain řekl(a)...

"tak nějak jsem si myslel, že na SŠ jsou profesionálové, kteří by tohle dovedli vzít na vědomí. "

Pane Sotoláři, už jste někdy zkoušel introverta z konverzace? Vy můžete brát na vědomí, co chcete, ale faktem zůstává, že pokud ten introvert za sebou nemá důkladný trénink a není schopen se překonat, leze z něho všechno jak z chlupaté deky a vy nemáte ve vymezeném časovém limitu možnost poznat, co v něm vlastně je.

Centralizované zkoušky mají obrovskou výhodu v tom, že víte přesně, co se po vás bude chtít a jak se to bude chtít, a máte možnost zkusit si to nanečisto, kolikrát chcete. Přijímací pohovor budete trénovat mnohem hůř, a protože neexistují kopie kantora ideála, které by byly na všech školách stejné, nikdy nebudete mít stejné podmínky. Stačí, aby s vámi dělal pohovor dvoumetrový krakonoš s dunivým basem, a jste v p.... hned, jak se vás zeptá, jak se jmenujete.

A sorry ale spoléhat se na SŠ profesionály má asi takovou váhu jako spoléhat se, že žádný doktor neudělá chybu. Chyby v testech, které kontroluje několik lidí (a tím nemyslím dva), než je vypustí na veřejnost, se dají odchytat. U pohovoru ne, a pokud máte na škole víc jak jednu komisi (což by u větších škol byla nutnost), srovnatelnost hodnocení prostě nezaručíte.

Ygrain řekl(a)...

"Podle mne je lepší si udělat nejdříve výuční list a pak maturitu, než obráceně."

Nedávno se za mnou stavoval bývalý student, který šel v tom opačném gardu. Vyjádřil se, že se, idiot, u nás čtyři roky zbytečně stresoval.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Možná by mohl někdo znalý pytlikům alespoň naznačit, jak se během pár minut pokud možno spolehlivě rozpozná, jestli uchazeč neodpovídá, protože má nějaký blok, a nebo proto, že nic neví.
Pytlici by to rádi zohlednili při hodnocení práce třeba řemeslníka. To jest, jestli má fóbii řekněme z ručního nářadí, a nebo jestli to je normálně pako.

Josef Soukal řekl(a)...

Zatím testujeme bez jednotných osnov a kupodivu to jde. A zavést jednotné osnovy podle starého vzoru je nereálné.

poste.restante řekl(a)...

Nikdo nechce zavádět staré "socialistické" osnovy.
Jen bychom chtěli mít zpět tu svobodu, kterou nám "svazující" osnovy poskytovaly.

Krom toho mi zatím nikdo nedokázal vysvětlit, proč se všem pamětníkům mnohem lépe vyučovalo podle osnov v roce 1995, nežli podle RVP o 20 let později.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Protože před dvaceti lety se, pane poste.restante, pořád ještě dobře učilo ať už s osnovami, a nebo bez nich. Vždyť to víte.
Pytlikům se ale s novým ředitelem školy už zase učí dobře. To by jeden neřekl, co všechno se dá za pár měsíců napravit a narovnat. Třeba jen taková drobnost, že pytlici nejsou za vonuce, totiž. A co je naprosto zásadní, že rodiče jsou z ředitelny posíláni za příslušným učitelem. Mnohdy tam už ani nedorazí. Co by tam nakonec taky dělali...

Jiří Kostečka řekl(a)...

Ad P.R. 10. 5.:
Tady si s Vámi dovolím nesouhlasit. Já jsem pamětník-praktikující učitel od r. 1982 a rozhodně nemůžu říct, že by se mně líp učilo podle osnov do r. 1989, ba ani 1990-1995 než dnes. Pytlikova poznámka je správná, učilo se OBECNĚ líp, ovšem ne kvůli lepším osnovám, nýbrž díky lepší atmosféře a lepším vztahům mezi rodiči a školou.
Možná zde hraje roli i rozdílnost oborů/předmětů. V češtině – přesněji v její literární složce – je totiž tolik možných pojetí jak koncepčních, tak tematických, nemluvě o rozdílnosti názorů na „velikost“ toho kterého autora či „přínos“ toho kterého směru, že staré osnovy opravdu svazovaly, a to nejen z důvodů politických. Ze zásady nevrtám do oborů, ve kterých nejsem aprobován, ale snad se můžu domnívat, že středoškolští matematikové daleko spíš dojdou ke konsensu, co je středoškolské (resp. gymnaziální/negymnaziální) matematické minimum, než češtináři. RVP pro ČJL je proto stanoven tak, že předepisuje jen to, na čem se příčetní češtináři skutečně shodnou (např. všichni učíme májovce a Nerudu, ale jestli jeden přidá Hálka, druhý Světlou a třetí nikoho, je již věcí každého z učitelů). A ŠVP si pak kromě tohoto minima stanoví na míru kantorů dané školy, co budou učit navíc. Dokud mně někdo opravdu přesvědčivě nevysvětlí, v čem je tento koncept principiálně chybný, budu jej hájit.

poste.restante řekl(a)...

Možná to upřesním.
Učil jsem krátce v polovině 90. let. Osnovy sice platily, ale nikdo je nebral jako dogma.
Ale hlavně, předepisovaly jen cca 70 % času na povinné učivo daného ročníku. RVP je v tomto smyslu mnohem rigidnější a v některých předmětech jej psali lidé, kteří nejspíš nebyli při smyslech. Jak co do obsahu, tak co do jeho šíře. Pokud by to člověk bral vážně, tak se to prostě při dané hodinové dotaci nedá stihnout.

Mně nevadí koncept RVP/ŠVP obecně.
Ale vadí mi, že byl povinně vnucen všem. Když byl tak skvělý, tak proč nemohl fungovat jako alternativa vedle Obecné a Základní školy?
Vadí mi, že na středních školách spíše petrifikuje výuku v odborných předmětech. Každý větší zásah musí projít schvalovacím procesem. A když budu chtít "legálně" změnit obsah učiva u letošních třeťáků, tak nesmím. Mohu začít podle změněného obsahu učit až příští prváky. Pokud se stihne schválit dodatek.
Ale hlavně mi vadí systémově sepisování elaborátů na 150 - 300 stran, prostřednictvím "povolených výrazů", mezi kterými slova "umět, znát" aj. jsou zakázána. Bláboly, které stejně nikdo nečte a jsou vlastně pro kočku a pro buzeraci ze strany ČŠI. A které se musí předělávat při každé pitomé změně, která na MŠMT a v parlamentu někoho napadne.
Učitel má učit a ne psát "eseje" co učí a že to patří do vzdělávací oblasti xy.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Bláboly, které stejně nikdo nečte

A k tomu ještě rozklíčované kompetence, prořezaná témata a znalostní gramotnosti!

Jiří Kostečka řekl(a)...

AD P.R. 13. 5.
„Mně nevadí koncept RVP/ŠVP obecně. Ale vadí mi, že byl povinně vnucen všem…“
– RVP jsem vždycky chápal jako zastřešující dokument, z nějž mohou vycházet různé konkrétní ŠVP, eo ipso i různé školní programy včetně Obecné školy aj.

„Vadí mi, že /RVP/ na středních školách spíše petrifikuje výuku v odborných předmětech.“
– Pokud je tomu skutečně tak, je chyba v konkrétním znění daného RVP. Rád bych vás požádal, abyste si prošel alespoň letmo RVP ČJL G/SOŠ. Například literární historie i pro gymnázia „povinně vnucuje“ toto: „/Žák/ vystihne podstatné rysy základních period vývoje české i světové literatury, významných uměleckých směrů, uvede jejich představitele a charakterizuje a interpretuje jejich přínos pro vývoj literatury a literárního myšlení.“ Tady se přece nevnucuje, natož petrifikuje – zde se naopak nabízí obrovský, nebývalý prostor pro uplatnění představ školy i jednotlivého učitele! Pro Open Gate jsem napsal ŠVP, kde se první rok probíral úvod do čtenářství, druhý literatura a film, literatura a hudba, tematické celky typu renesance apod. (samozřejmě vše v propojení s četbou) a teprve poslední dva roky jsme se věnovali výběrové literární historii. A RVP to naprosto unesl. Vytvoření tohoto ŠVP mně trvalo měsíc.

„Když budu chtít "legálně" změnit obsah učiva u letošních třeťáků, tak nesmím.“
– Opravdu nerozumím. Jestli hovoříte o ŠVP, stačí dvě porady předmětové komise a normální ředitel, jde-li o menší změny.

„Ale hlavně mi vadí systémově sepisování elaborátů na 150-300 stran prostřednictvím "povolených výrazů", mezi kterými slova "umět, znát" aj. jsou zakázána.“.
– Jistě, Bloomova taxonomie nám všem už leze krkem, stejně jako všechno, co se zbožští. Svoje místo ale v procesu má, ovšem stejně jako znalosti faktografie. A opět: RVP i pro ZŠ taxativně stanovuje kromě bloomovských výstupů i učivo – a to nejen v češtině!
Ptám se zcela upřímně a neútočně: který blb nařizuje tvůrcům ŠVP, že nesmí uvést formulaci „žák zná/umí“? Já se s tím ani jednou za dobu existence RVP/ŠVP nesetkal. Ani od ČŠI. To jsem měl jen štěstí na skvělé školy a skvělé inspektory?

„Bláboly, které stejně nikdo nečte a jsou vlastně pro kočku a pro buzeraci ze strany ČŠI…“
– Opět: narážíte-li na ŠVP, je chybou předmětové komise, když sestaví blábol až o 300 stranách. V Manuálu NÚV se jasně říká, že rozsah není stanoven.
Trvám na tom, že vlastní text ŠVP pro ČJL SŠ (tedy bez úvodní identifikační omáčky) nemusí přesáhnout 70 stran – cca 3 strany na stručný češtinářský úvod, 6 stran aplikace kompetencí na ČJL, 14 stran na jeden ročník (7 jazyk a sloh, 7 literatura), 5 stran doporučená odborná literatura, event. učebnice. Celkovou charakteristiku a zaměření školy, profil ideálního učitele další onu omáčku dělá vedení školy, ne učitel. Pochybuji, že by jiné obory či předměty potřebovaly podstatně víc stran.

„Učitel má učit a ne psát "eseje" co učí a že to patří do vzdělávací oblasti xy.“
– Naprostý souhlas. ŠVP má tudíž být napsán tak, aby ho nebylo nutné zásadně měnit nejméně po celé 4 roky středoškolského cyklu a aby i zásadní změny byly početně omezené – ne aby se musel celý ŠVP kompletně přepisovat co čtyři roky. Snad s výjimkou nějakého dramatického objevu v přírodních vědách, který by zboural celé pojetí oboru či jeho části. Samozřejmě specifické postavení má zde IT, kde jdou věci kupředu více než dramaticky, ale to by bylo na samostatnou diskusi odborníků.

Okomentovat