11.5.19

Karolína Koubová, Daniel Platil: Roste počet dětí, které nedokončí základní vzdělání. ‚Propadnout by neměl nikdo,‘ říká psycholog

Podle posledních údajů nedokončí základní vzdělání až šest procent dětí. S daty přišlo v pátek ministerstvo školství. Velká část podle údajů končí v osmé třídě. Měl by se v Česku změnit přístup k výuce nebo školský systém, aby na základní vzdělání dosáhli všichni, nebo je přirozené, že část populace zůstane bez ukončených studií? Diskutovali o tom odborníci v Českém rozhlasu Plus.




Z článku na webu Českého rozhlasu vybíráme:

„V základním vzdělání by nemělo propadnout žádné dítě. Že mimo Česko je to ještě horší, to mě vůbec nezajímá,“ oponuje dětský psycholog Václav Mertin z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.

„S inkluzí to není mimoběžné, jelikož ta počítá s každým dítětem. Každé je individuální, tyto děti by měly mít plán podpory prvního stupně, ale opravdu okamžitě,“ reaguje na slova Hřebeckého.

Podle něj postupně ubývá nekvalifikované práce, takže jakýkoliv nedostatek ve vzdělání představuje problém. „Český systém klade nároky nediferencované, pro řadu dětí je to brnkačka, pro řadu dětí nepřekonatelný problém. Dětem, které nejsou geniální, tak jim nepomáhá,“ popisuje.


Poznámka redakce: Autoři zcela dezinterpretovali statistiku MŠMT C1.17.1 - Základní vzdělávání – žáci/dívky, kteří ukončili povinnou školní docházku v ZŠ ve školním roce 2017/18.




26 komentářů:

Jiri Janecek řekl(a)...

Když čtu článek nazvaný "Roste počet dětí...", celkem rád bych viděl, jaký byl jejich počet loni, předloni nebo před dvaceti lety.

Lepší než názory jen pana Mertina a Hřebeckého (chápu, když víte na koho se obrátit, stačí zvednout sluchátko), by bylo dobré slyšet názory z terénu:
a. Jak se žák, který nezvládnul ve 4. třídě ZŠ operace s celými čísly, učí v té páté zlomky + 58 jiných variant (pokud bychom teda šli podle Mertina).
b. Jaká je práce se 17-letým dvojnásobným repetentem v kolektivu 25 patnáctiletých deváťáků? (pokud budeme trvat na dokončení základního vzdělávání, ne devíti letech školní docházky; doplňující diskuzi by si zasloužila i míra delikvence mezi žáky opakujícími ročník).


Pavel PEŠAT řekl(a)...

Při vší úctě, systém nepomáhá ani dětem, které jsou geniální. Ba ani u nadanych to nestojí za řeč. V rámci objektivity by to měl psycholog vědět a zmínit.

V. řekl(a)...

z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.
To hodně vysvětluje...

Vera řekl(a)...

Osobně bych byla pro, aby slušné děti na základní škole nepropadaly,ale nevidím sebemenší důvod, proč by měli "projít" sprostí a drzí parchanti šikanující spolužáky i učitele, ničící vše, co jim přijde pod ruku, a nemající absolutně žádný zájem o vzdělání. Takové by si měl pan psycholog jít zkusit učit.

Jiri Janecek řekl(a)...

Poznal jsem několik slušných dětí, které sice propadly, ale devátý ročník si dodělaly desátým rokem docházky. Rodičům to nabídlo samo vedení...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

A k čemu je platné, když drzý parchant s nezájmem o vzdělání propadne? Propadání je neužitečný nesmysl.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Asi takto: buď bude splněním devíti let docházky splněno základní vzdělání nebo nebude. pokud nebude, má mít dítě šanci si ho dodělat odchozením dalšího ročníku nebo kurzem, které se již teď dávno nabízejí. pokud dítě nemá dokončenou docházku, nemělo by být přijato na střední školu. Čímž by mohlo být motivováno k učení se dřív, než bude pozdě.
Moje osobní zkušenost: leta letoucí nabízíme rodičům žáků ze specky dokončení deváté třídy. Ať je to hajzlík nebo není. Většinou to udělají. není co řešit. A to jsou žáci s LMP.
Propadání smysl má. pořád tu totiž dochází ke konfliktu - na jednu stranu tu máme očekávané výstupy, na druhou stranu je vlastně mnohé školy ani nepožadují.
Tak si to končně nějak sjednoťme.

krtek řekl(a)...

Je jedno, zda jde o drzého parchanta nebo slušné dítě, systém, kdy se na každém stupni smí opakovat jenom jednou a inkluze brání přechodu dítěte na základní školu praktickou, vede k tomu, že teoreticky může projít základním vzděláním někdo, kdo vlastně vzdělán není. A o to vlastně jde.
Vlastně doplňuji to, co sem právě teď napsala paní Karvaiová.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Máme ve škole dívku, která opakuje osmičku. Pětek bude mít více než vloni. V čem vidíte smysl, že si to odseděla znovu v osmičce a ne v devítce? To bych rád věděl.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

systém, kdy se na každém stupni smí opakovat jenom jednou, teoreticky může projít základním vzděláním někdo, kdo vlastně vzdělán není.

Ne teoreticky, ale i prakticky. Jak tomu chcete zabránit? Ani počet opakování tomu přece nezabrání. Naopak. Čím častěji žák propadne, tím spíše nemůže splnit očekávané výstupy (o kterých píše p. Karvaiová).


poste.restante řekl(a)...

A v čem byl tedy vlastně špatný dřívější systém, kdy někteří žáci propadali opakovaně a základní školu opouštěli třeba v šesté třídě, aniž by tedy získali základní vzdělání?

krtek řekl(a)...

Jestliže má více pětek, tak je asi něco špatně - pomůže jí, když ji pustíte do vyššího ročníku bez ohledu na známky? A jak to budou brát ostatní žáci?

Eva Adamová řekl(a)...

"Máme ve škole dívku, která opakuje osmičku. Pětek bude mít více než vloni. V čem vidíte smysl, že si to odseděla znovu v osmičce a ne v devítce? To bych rád věděl."

Pane Sotoláři, problém je v tom, že měla propadnout už v některém ročníku na prvním stupni a zopakovat si základy. Pokud by pak propadla i na druhém stupni, skončila by docházku na ZŠ v sedmém ročníku, kde je učivo pro děti s IQ pod 80 ještě jakž takž schůdné, a těmto dětem je opakování ku prospěchu. Zeptejte se kolegů na učňácích, ti Vám potvrdí, že spousta dětí, které k nim přišly z praktických škol a ze sedmých tříd jsou na tom po znalostní i pracovní stránce lépe než ty, které se nechávají na některých školách nesmyslně odsedět 8. a 9. ročník, kde se probírá učivo, které je naprosto mimo jejich perimetr. Děti s LMP pak se svými schopnostmi např. v matematice končí maximálně u naprostých základů zlomků a desetinných čísel, což je učivo 6. ročníku. Víc po nich v matematice nelze chtít ani náhodou. A pan psycholog to v rozhovoru podává, jakoby odchod ze základky v sedmé třídě byl naprostou tragédií, či jakoby absolvování praktické školy bylo naprostou tragédií. Vždyť to není vůbec pravda, tyto děti se přece mohou normálně vyučit, náš vzdělávací systém na tyto děti rozhodně nezapomněl.

"A v čem byl tedy vlastně špatný dřívější systém, kdy někteří žáci propadali opakovaně a základní školu opouštěli třeba v šesté třídě, aniž by tedy získali základní vzdělání?"

Systém jednoho možného propadání na každém stupni se zavedl asi před 25 lety z toho důvodu, že pokud by dítě už na prvním stupni mělo propadnout podruhé, jednalo se o dítě patřící do praktické školy a tam také tyto děti po určitou dobu většinou opravdu přecházely a netrápili jsme je něčím, co nezvládaly. Na základních školách pak zůstávali žáci, kteří byli schopni zvládnout alespoň učivo 7. ročníku. Tento systém je teď inkluzí naprosto rozbouraný. Na druhých stupních nám přibývá žáků plnících tzv. minimální výstupy, které odpovídají nárokům dřívějších praktických škol. Sedí přitom v 9. třídách v lepších případech s asistentem, který se jim individuálně věnuje a dělá s nimi něco z nižších ročníků. V horších případech tam ale sedí bez asistenta a přiznejme si, že vzhledem ke svým schopnostem opravdu jenom sedí. A myslím, že těchto případů není málo.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Propadnout by neměl nikdo, říká psycholog

Vyhozen z vysoké školy by také neměl být nikdo, říkají pytlici. A na jakoukoli střední školu by měl být přijat každý, i když ani tak moc nechce. Připodotýkají tito mudrci pro jedenadvacáté století.
Kdyby se už konečně zrušila ta nesmyslná klasifikace, nikdo by nepropadal a žádné naprosté tragédie by se nekonaly. Každý má právo na úspěch získání nějakého toho véeš titulu a inkluzi mezi elitu národa. Jen se podívejme na parlament, vládu nebo hrad. Tam se může dostat kdekdo.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

My se tady budeme kodrcat s propadáním a učiliště klidně vezme a vyučí žáka s několika pětkami. Jak tohle vezmou žáci?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

A dovedeme odhadnout, kolik tam sedí žáků, kteří měli čtverky z milosti?

Nicka Pytlik řekl(a)...

A k čemu je platné, když drzý parchant s nezájmem o vzdělání propadne?

A k čemu je platné, když chodí do školy prudit a obtěžovat ostatní?
Bez zrušení povinné školní docházky se to zdejší vzdělávání nepohne nikam.
Pytliky překvapuje, že s tím ještě odborníci na vzdělání, konzultanti a auditoři nepřišli. Pytlikům to přijde, jako kdyby všichni zatuhli v časech Marie Terezie. Téměř dvě stě čtyřicet let po její smrti. Neuvěřitelné...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

U některých žáiků nejde o IQ, ale o lenost. Co by se namáhali, když se spětkami stejně může vyučit jako ten s trojkami?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Pane Pytlíče, ta dívka, o které mluvím nikoho neprudí a neobtěžuje. Dokonce se mile usmívá.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

A jak vezmou žáci, když dám pětku z dějepisu a žák vzápětí odejde na gymnázium? To je zkušenost, ne fiktivní příklad.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Ona ta 'drzý parchant s nezájmem o vzdělání' se ke všemu ještě 'dokonce mile usmívá'?
To už ale doopravdy přesahuje všechny meze!!!

Eva Adamová řekl(a)...

Na každém rodičáku několika rodičům vysvětluji, že pro školní úspěšnost jsou důležité tři předpoklady - inteligence, píle a schopnost soustředit se na výuku. Chybí-li jeden z těchto předpokladů, tak to ještě jde, chybí-li dva je to už tragédie. Ale jak to mají pochopit rodiče, když to mnohdy nechápou ani pracovnice PP poraden, psychologové a všelijací pseudoodborníci na vzdělaní, kteří problémové dítě viděli ne z vrtulníku, ale z tryskáče. Dnes se prostě razí myšlenka, že ve škole musí být úspěšné i dítě neinteligentní, líné jak veš, které se navíc nesoustředí ani minutu. Prostě se po učitelích chce nemožné ihned a zázraky na počkání. Problém nastane, až se tyto děti dostanou na pracovní trh, tam už jim mazat med kolem huby nikdo nebude. A huba namazaná medem je k úrazu podstatně náchylnější než nenamazaná.

Já v propadání nevidím žádný problém. Za více než třicet let jsem v minulosti zažila na základce dost dětí, které propadly a odcházely ze sedmé třídy použitelnější než dnešní čtyřkaři, které jsme do devítky dopravili téměř násilím a proti jejich vůli.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Popis divky od pana Sotolare mne ze vseho nejvic pripomina obrazek divky s mentalni retardaci. Je mozna pravdepodobne, ze je LMP, ale poradensti se te dg dnes stiti a tak chudera zustava na zakladce. Urcite vsechny kolem sebe obohatila.( divce se omlouvam, semlel ji system, ktery pod praporem nejlepsiho zajmu ditete dela pravy opak).

Eva Adamová řekl(a)...

Ano paní Karvaiová, situace se opravdu vyvrbila tak, že se děti s LMP nechávají na běžných základkách. Kdyby se jim alespoň ulevilo dvojím propadnutím, řekněme nejpozdějí ve třetí třídě a pak v šesté, nebyla by to pro ty z nich, kteří jsou schopni se naučit alespoň trochu solidně číst a počítat alespoň s přirozenými čísly, taková tragédie. Sedmý ročník, který už je mimo jejich schopnosti, by nějak přežily. Jenže ono to funguje tak, že se jim (podotýkám, že v lepším případě) přidělí asistent, který za ně dělá téměř vše a dokonce i vypracovává testy, takže se tvrdí, že to zvládají, anebo se řekne, že propadnutí by bylo znevážením práce asistenta. V horším případě se nechá dítě bez asistenta, a to je už pak naprosto ztraceno, ve škole jen bez zájmu sedí nebo vyrušuje. Na druhých dtupních základních škol tak přibývá nevzdělavatelných dětí, které se dostanou i do osmičky či devítky a neumí ani číst ani psát. K čemu je jim pobyt ve třídách, kde se probírají slovesné třídy, chemické rovnice a pracuje s proměnnými, místo aby se učily alespoň pracovat rukama, mi dodnes nikdo nevysvětlil.

Praktické školy, i když se to tak dnes už nejmenuje, zejí prázdnotou. Zrovna teď se v okolí řeší zánik jedné z poboček tohoto typu školy a děti, které do ní docházely, budou muset dojíždět 20 km s dvojím přesedáním. K tomu, aby běžné základky zřizovaly třídy pro tyto děti, není zrovna lehká cesta, a systém k tomu školy nenutí, takže se to ani neděje. ýproces kolem rušení praktických škol bude pravděpodobně trvat minimálne deset, patnáct let. Tento typ škol se doslova nechá vyhnít a pak se překvapivě zjistí, že bez speciálních tříd v běžných školách, tak jak to mají např. v tom opěvovaném Finsku, to nejde. Jenže chudáci děti, které se po tudo dobu budou potloukat po běžných základkách, prý v jejich nejlepším zájmu, bez rozumného přístupu.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Jenže chudáci děti

Jak to tak vypadá, pro mnohé bojovníky za práva dětí na kdeco to stále ještě žádná katastrofa není. A bezesporu ani nikdy nebude, protože zadání shůry bylo naplněno.
Kupodivu se s obdobnými osudy dětí pytlici setkávají i ve svojí působnosti. Jen o úroveň výš. To jest když se mezi žáky s obecně vyššími schopnostmi 'potácí' dítko se schopnostmi běžnými. Dlouholeté trápení pak mnohdy vyústí až k odchodu zpravidla i se setrvalým a nezáviděníhodným pocitem selhání.
Z druhé strany se tu jistě vkrádá úvaha, jestli případně je ku prospěchu člověka, i když zabývá činností, ke které nemá mnoho předpokladů. Třeba běhání. Nikdy nic nevyhraje, a pokud ano, pak jen proto, že ti dobří nepřišli, ale běhají. Sice pořád na chvostu, ale běhají. Bě-ha-jí... To pytlici popsali asi tak dvacet předchozích let svého života.
Jenže, kdo to všechno může předjímat hned zkraje, a vhodným způsobem do děje v pravý čas vstoupit. Pro koho je co ještě ku prospěchu, a pro koho to je už jen neutuchající trápení.
V každém případě pytlici ubezpečují, že jsou se svými běžeckými osudy ztotožněni, a že si svoje poziční příkoří nehojí metáním šutráků do zad všem, kteří běží nezaslouženě lehce před nimi. Jsou šťastní že vůbec popoběhbou. Nehodlají ale tlouci na vrata stadionu místního atletického oddílu, a dožadovat se svého nezadatelného práva na medaili a z ní plynoucího pocitu úspěchu.

Jirka řekl(a)...

Běž, Pytliku, běž! Stejně měníš svět.

Okomentovat