15.4.19

Ze sociálních sítí: Naše společnost stojí na prahu čtvrté průmyslové revoluce

Ministr Robert Plaga byl dnes hlavním hostem diskuse o budoucnosti našeho vzdělávání, kterou uspořádal Institut pro politiku a společnost. Dalším hlavním hostem byla europoslankyně Martina Dlabajová.



Naše společnost stojí na prahu čtvrté průmyslové revoluce. Strojové učení, robotizace, umělá inteligence a další technologie budou mít stále větší dopad nejen na samotnou ekonomiku, ale i na podobu trhu práce. Dnes jsme proto uspořádali společně s Microsoft CZ pracovní snídani, které se zúčastnil ministr Robert Plaga z Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a europoslankyně Martina Dlabajová. Jestli máte dvě minuty, přečtěte si náš report z akce ⤵️

Přídomek 4.0 se čím dál tím častěji vyskytuje a diskutuje v souvislosti i se vzděláváním. Ačkoli si uvědomujeme proměny, kterým čelíme, není lehké se přizpůsobit těmto výzvám a dohlédnout, co přesně nás čeká.

Oba hosté se shodli na tom, že pracovní pozice se budou měnit a vyvíjet i že určitá skupina profesí zcela zanikne. Jedinou cestou, jak čelit této skutečnosti, je proměna obsahu i formátu vzdělávání. Robert Plaga i Martina Dlabajová doporučují se zaměřit na:

✅ polytechnické znalosti,
✅ flexibilitu,
✅ motivace,
✅ kreativitu,
✅ celoživotní průběžné vzdělávání,
✅ soft skills,
✅ podnikavost,
✅ samostatnost,
✅ kritické myšlení a práci s informacemi,
a zahraniční zkušenosti (a s tím spojenou jazykovou vybavenost a mobilitu).

Tyto charakteristiky je ale nezbytné požadovat nejen po dětech (žácích, studentech a absolventech), ale rovněž od samotných učitelů. Narážíme však zde na nízkou atraktivitu učitelského povolání. Prvním krokem by tedy mělo být změna myšlení společnosti – pedagogika by měla být vnímána jako profese, která je atraktivní, stabilní a dobře placená. Je nutné přesvědčit maturanty, že je výhodné jít na pedagogickou fakultu a poté jít učit. To je ale, bohužel, běh na dlouhou trať, který není závislý jen na platech (budoucích) učitelů.

Robert Plaga v souvislosti s výše uvedeným upozornil, že české vzdělávání potřebuje rychlé změny, které však budou koncepční a ne urychlené. Paradoxem dle něj je, že stále existuje tlak (firem) na to, aby české školství produkovalo stále více a více učňů. Vzdělávání totiž dle něj nemá reagovat na aktuální potřeby trhu práce (to by bylo krátkozraké). Je nutné se zamýšlet v delším časovém horizontu. Jedině tak můžeme docílit toho, že i za pár let bude Česko konkurenceschopná země.

Martina Dlabajová připomenula, že právě konkurenceschopnost je klíčovým prvkem nejen pro Českou republiku samotnou, ale pro celou Evropskou unii. A právě vzdělávání a zaměstnanost jsou dvě spojité nádoby. Bohužel, 40 % absolventů v EU nemůže najít práci v oboru a stejné procento zaměstnanců nemůže najít pracanty s potřebnou kvalifikací. V celé Unii zároveň roste poptávka po absolventech technických oborů a zaměstnancích, kteří jsou schopni pracovat s informacemi a daty.

Podle Martiny Dlabajové je tedy třeba posílit vztah mezi vzděláváním a zaměstnaností („učení se prací“). Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je posílení celounijní mobility, sdílení příkladů dobré praxe a jejich výměna mezi členskými státy. Společně s ministrem Robertem Plagou oceňuje řadu pilotních projektů ve vzdělávání, a to i mimosystémových subjektů (Google, Microsoft, NGOs atp.).

1 komentář:

mirek vaněk řekl(a)...

Takže doporučují zaměřit se prakticky na všechno, jen na to, co hlavně chybí ne.
To souvisí i s ostatním.

To co chybí je podpora pracovitosti.

Žádné okecávání a zaklínání se frázemi o revolucích nepomůže. Pokud nebudou pracovití lidé, bude vždy nedostatek pracovních sil.

Okomentovat