15.4.19

Tomáš Feřtek: O palačinkách a mimozemšťanech. Je čas změnit slohy, a nejen u maturit

Skončily maturitní písemky a studentské diskuse na Facebooku se zabývají tím, jestli není nespravedlivé, že tentokrát nebyla v nabídce témata jako popis či zpráva - a jestli úřední dopis není přehnaný požadavek na maturanta. Čímž jen dokládají absurdní stav, k němuž dospěla výuka psaní na středních školách. Právě nad maturitními písemkami si můžeme každý rok zopakovat, že výsledky třináctileté kultivace na základních a středních školách jsou opravdu tristní. Vina ale není na žákovské straně. Co je třeba změnit, je způsob, jakým děti učíme psát.

Z článku v RESPEKT.cz vybíráme:

Důvody těch nízkých kompetencí se opakují. Na středních školách, včetně většiny gymnázií a lyceí, se píše minimálně. Fakticky jen v hodinách češtiny. Počítá se ale s tím, že v závěru středoškolského studia budou maturanti ovládat přinejmenším deset slohových útvarů: úvahu, vypravování, líčení, popis, zprávu, článek, referát či formální dopis, v maturitní nabídce může být i reportáž nebo fejeton…

To znamená, že u každého z nich musí učitelka studentkám a studentům vysvětlit, jaké jsou zákonitosti toho útvaru, jaké mají využívat jazykové prostředky, napsat ho s nimi, ideálně vícekrát - a pokaždé jim ve zpětné vazbě vysvětlit, co udělali a neudělali dobře. To je při množství další látky a úkolů nereálné. Učitelé navíc sami většinu těch útvarů znají jen z učebnice, až na pár výjimek píší velmi málo. Něco dobře napsat, to je především věc tréninku. a na ten není čas. Navíc když honíte deset zajíců najednou…(...)

Mělo by to hned několik výhod. Pokud by učitelé měli za úkol žáky naučit fakticky jen tento útvar, zvýšila by se šance zopakovat ho tolikrát, aby maturanti esej s jistotou ovládali. Argumentační esej má jasná pravidla a strukturu, nutí vás přehledně argumentovat, rozvrhnout si myšlenky. Což jsou všechno věci, které dnešním absolventům zásadně chybějí. Dá se psát (a jinde se opravdu píše) ve všech předmětech. V zeměpisu píšete esej na téma geografické příčiny ekonomického zaostávání v Africe, ale stejně tak můžete psát na učilišti v předmětu technologie argumentační esej o oprávněnosti zákazu dieselů v evropských městech. Jedním z možných pozitivních důsledků by mohlo být, že by základy psaní a psané argumentace ovládali i všichni pedagogové. Protože dnes je pěstování těchto dovedností obvykle jen na učitelích češtiny. I proto jsou výsledky tak rozpačité.


22 komentářů:

Veronika Valíková řekl(a)...

Proti krátké argumentační úvaze (eseji) nic nemám, ovšem nejdříve by ji museli zvládnout češtináři.

Nicka Pytlik řekl(a)...

nejdříve by ji museli zvládnout češtináři

Pytlici si nejsou až tak úplně jisti, jestli kupříkladu trenér sprinterů musí nutně běhat rychleji, než jeho svěřenci. On snad nemusí umět běhat vůbec. Podstané je, aby dokázal sprinterům poradit, jak dosáhnout co nejlepšího výsledku.
A v literatuře to platí tím spíš. Literární kritik nemusí být uznávaným autorem. Pytlici kupříkladu nevyloudí z ústní dutiny čistý tón, a přesto poznají, pokud někdo zpívá falešně. A na lidskou krásu jsou vyloženě expertí. Také přesně vědí, kdo kdy a jak měl to té meruny čutnout.
Pytlikům třeba vůbec nevadí, když se k otázce zkompetentňování vyjadřuje kdekdo bez patřičného vzdělání i praxe. Vadí jim, že je dopřáváno sluchu trdlům, která melou hloupostě.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Proti krátké argumentační úvaze (eseji) nic nemám, ovšem nejdříve by ji museli zvládnout češtináři.

Stejně jako recenze nebo horory?

Ygrain řekl(a)...

No... představa, že češtinář by neuměl napsat kterýkoli literární útvar, mne poněkud zaráží.

Nicka Pytlik řekl(a)...

představa, že češtinář by neuměl napsat kterýkoli literární útvar

V dnešní překotně měnící se době? Klidně.
Letos maturují žáci, které měli pytlici před sedmi lety na tělocvik. A kdyby nakonec ředitelstvo vyloženě zbaběke necuklo, mohli pytlici učit i angličtinu.
Na prestižním gymnáziu! Hauárjůůů? Ájmbyzi!

Josef Soukal řekl(a)...

Měli by ho umět dobře napsat a velmi dobře posoudit.
-
"Pokud by učitelé měli za úkol žáky naučit fakticky jen tento útvar..."
Tudy na to! Další slohová výuka by mohla jít do kopru. A proč by se matematika neobešla třeba bez geometrie? Tohle by normální učitel nevymyslel, na to musí být expert.
-
"Vina ale není na žákovské straně."
To samozřejmě nikdy. Jen nevím, co si počne ta nemalá část středoškoláků, která se úvahy bojí jako čert kříže. Když už tedy pomineme nešťastníky píšící stylem Mělo byto hnet hodně víhod...

Veronika Valíková řekl(a)...

Dovolím si s Pytlíky zásadně nesouhlasit. Kdyby mou dceru učili tančit trenéři, kteří nemají vyšší třídy, nic by ji nenaučili. I trenéři atletů jistě dříve atletiku dělali. Od nejstarších dob ti schopní předávají svůj um mladé generaci. Na tom je přece založena podstata učení, mistře Pytlíku.

S většinou zadání letošních slohů bych měla problém. Hororové vypravování bych asi napsala, protože jsem letitá vypravěčka hororů I líčení bych snad zvládla. Napsala bych, pod tlakem a nerada, i recenzi na Havlíčka, úvahu, článek a dopis, možná ne na jedničku. Recenze bez knihy v ruce se dají psát jen o láskách, nebo o knihách, které máte čerstvě přečtené. Chci tím říct, že Cermat volí zadání, která jsou i pro češtináře obtížná.

Argumentační esej, respektive krátká úvaha založená na argumentech, je pro život velmi potřebná. Ostatně i naše diskusní příspěvky by měly být založeny na argumentech, které si vzájemně předkládáme. A jak to vypadá?

Pytlíci se pletou. Češtináři by měli umět dobře napsat útvary, které po studentech chtějí oni i centrální maturita. Pak by zadání vypadala trochu jinak a sloh by měl jinou časovou dotaci.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Tak to asi pytlici zcela nečekaně podlehli agitaci, že učitel má mít především rád děti. Začíná to vypadat, že by měl taky něco sám umět. Tak to tedy pytlici vydrželi v tom školství poměrně dost dlouho. Snad jestli to bude tím, že nikoho nikdy nezajímalo, co oni ti pytlici vlastně umějí, a jestli vůbec něco.
A platí ten požadavek alespoň nějakého umění i pro ostaní aktéry zkompeteňovacího kvasu?

Josef Soukal řekl(a)...

Myslím si, že maturitní zadání by kromě V. Valíkové zvládli i někteří další češtináři v ČR, např. tvůrci maturitních zadání. A zvládla by je - všechna - i část maturantů. Dnešní maturita je určena i pro trojkaře už ze základních škol. Ostatně komentář kolegyně Valíkové má 181 slov, tj. více než třetinu požadovaného rozsahu a devadesát procent tolerovaného rozsahu.

Josef Soukal řekl(a)...

Zůstaňme u toho, že učitel by měl v psaní zvládnout určitý standard; a (i) na základě toho, že by především měl být fundovaným "trenérem". Že ho někteří jeho svěřenci v něčem překonají, není nenormální ani na závadu.

Oldřich Botlík řekl(a)...

Feřtekův text pokládám za zásadní návrh východiska z neutěšeného stavu, v němž se výuka psaní na našich školách nachází už nejméně od dob mého mládí. Za návrh, který opravdu může něco užitečného přinést. Na rozdíl od naivních představ, že úroveň výuky psaní může pomoci zvednout třeba hrozba maturitní písemky „z úředního dopisu“. Ať už se bude hodnotit na školách, nebo v centru. Za klíčovou pokládám především tuto Feřtekovu argumentaci.

Na středních školách, včetně většiny gymnázií a lyceí, se píše minimálně. Fakticky jen v hodinách češtiny. Počítá se ale s tím, že v závěru středoškolského studia budou maturanti ovládat přinejmenším deset slohových útvarů: úvahu, vypravování, líčení, popis, zprávu, článek, referát či formální dopis, v maturitní nabídce může být i reportáž nebo fejeton…

To znamená, že u každého z nich musí učitelka studentkám a studentům vysvětlit, jaké jsou zákonitosti toho útvaru, jaké mají využívat jazykové prostředky, napsat ho s nimi, ideálně vícekrát – a pokaždé jim ve zpětné vazbě vysvětlit, co udělali a neudělali dobře. To je při množství další látky a úkolů nereálné. Učitelé navíc sami většinu těch útvarů znají jen z učebnice, až na pár výjimek píší velmi málo. Něco dobře napsat, to je především věc tréninku. A na ten není čas. Navíc když honíte deset zajíců najednou…


Jistý spisovatel kdysi napsal na adresu kritika, který ztrhal jeho novou knihu: „Mezi kritikem a ředitelkou nevěstince je jeden podstatný rozdíl. Bordelmamá může za svou zaměstnankyni kdykoli zaskočit.“ Pan Feřtek a paní Valíková dobře vědí, k čemu se vyjadřují – oba aktivně psali a píšou. V tomto smyslu mají mnohem blíže ke spisovateli než ke kritikovi. T. Feřtek, když ještě působil v Reflexu, dokonce s několika kolegy oživoval reportáž, tehdy téměř zaniklý publicistický útvar. Před časem jsem jiným diskutujícím, majícím ovšem mnohem blíže ke kritikovi, marně vysvětloval, že dobrá reportáž (nebo dobrý rozhovor) není jen otázkou dodržení šesti hodnoticích kritérií 1A až 3B, ale především výsledkem náročného myšlenkového procesu. Procesu, který zpracovává konkrétní situaci a respektuje dobře vymezený okruh čtenářů. Nemůže tedy být adekvátně simulován s tím, že „funkce výchozího textu je inspirativní“.

Soustředí-li se výuka psaní na argumentační úvahu či esej, výrazně se zmenší počet zajíců, které honí. Zmenšením se zas tolik nestane: kdo se naučí písemně argumentovat, naučí se – až to bude potřebovat – napsat popis pracovního postupu, úřední dopis nebo „překlad z budoucího času do minulého či naopak“ levou zadní. To, co se naučí psaním argumentačních esejů, se mu však bude rozhodně hodit nejen ve škole. Každý, kdo občas písemně argumentuje, dobře ví, jak to pomáhá tříbit myšlení.

Navíc se taková výuka přirozeným způsobem spojí s výukou dalších předmětů. Díky tomu bude toto pojetí také mnohem spravedlivější třeba vůči budoucím strojařům, zdravotním sestrám nebo maturantům v potravinářských oborech. Budou totiž moci psát o tom, co studují.

Výuka mě zajímá mnohem víc než (domněle) spravedlivá certifikace jejích výsledků. I tak si ale dokážu představit, že se do hodnocení maturitních argumentačních esejů ve škole zapojí učitelé ostatních předmětů. Není totiž podle mě v silách češtinářů posoudit věcnou správnost argumentace v rozmanitých odborných problematikách, jichž se argumentační eseje maturantů budou týkat. A protože Cermat zcela jistě nebude školit centrální hodnotitele s jinými aprobacemi (třeba informatiky), bude rovněž definitivně jasné, proč hodnocení písemných prací patří do škol.

Zdeněk Bělecký řekl(a)...

Dnes jsem opět musel zadávat přijímací testy plné školometských blbostí typu "ve kterém z úseků textu se vyskytuje slabičná podoba neslabičné předložky". Shodou okolností jsem den předtím psal s páťáky popletené pohádky, užili jsme si kopec psaní i srandy a bylo moc zajímavé a poučné vyšťourávat střípky originality a zárodky obratnosti z projevů zajisté ještě velmi nedokonalých. Jestli se děti naučí patřičně zacházet s češtinou, rozpoznáváním slabičně neslabičných předložek to určitě nebude. Je to hrůzný způsob vyvolávání odporu ke čtení a psaní a autor "výchozího textu" by se asi zjevil, kdyby viděl, nač bylo jeho dílo použito.

Oldřich Botlík řekl(a)...

Jestli se děti naučí patřičně zacházet s češtinou, rozpoznáváním slabičně neslabičných předložek to určitě nebude. Je to hrůzný způsob vyvolávání odporu ke čtení a psaní a autor "výchozího textu" by se asi zjevil, kdyby viděl, nač bylo jeho dílo použito.

Vidím to úplně stejně, pane Bělecký.

Dnes vyšel v Lidovkách můj komentář k testům z Cermatu. Začíná těmito slovy.

Jednotné přijímací a maturitní testy z matematiky a češtiny mají dva významné přínosy. Odhalují, jakými pitomostmi se musejí zabývat naše děti, aby prospěly. A také to, že jejich učitelé už jsou zřejmě apatičtí nebo na těch hloupých úlohách nevidí nic divného. Protože se hromadně nebouří. Nezačneme-li to okamžitě řešit, bude pořád rychleji přibývat žáků, kteří nečtou knihy, matematiku nenávidí a mnohdy ztratili chuť mít s vlastním vzděláváním cokoli společného. Což je problém nejen jejich, ale také náš. Už dnes. A vážný.

Odpoledne jsem se podíval na oba přijímací testy pro páťáky. Chudáci děti!

Nicka Pytlik řekl(a)...

Chudáci děti!

Pokud by to bylo to nejhorší, co by je mohlo v životě potkat, mají to za sebou.
Šťastné děti...

krtek řekl(a)...

To, že v 5. třídě píši testy na víceletá gymnázia, asi není třeba dodávat. Chudáci experti.

Nicka Pytlik řekl(a)...

testy na víceletá gymnázia

Pytlici dnes zadávali a všimnuli si, že se někteří malí zájemci o studium podepisují téměř minutu velkými tiskacími písmeny, s jazykem lehce povyplazeným, propisku v ruce jako stanový kolík.
Chudáci učitelé...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Hlavně když jazyk plazí středem.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

A také to, že jejich učitelé už jsou zřejmě apatičtí nebo na těch hloupých úlohách nevidí nic divného. Protože se hromadně nebouří.

A proč učitelé? Proč ne rodiče?

Ygrain řekl(a)...

Marně přemýšlím, co je tak děsně těžkého na pochopení, co je to předložka a slabika, a že mám hledat rozdíl v/ve, k/ke/ku, s/se, z/ze. A taky nevím, proč by přijímací test neměl kromě funkčního užití jazyka testovat i schopnost abstraktního myšlení a práce s pojmy. Uchazeč o přijetí na gymnázium by něco takového měl dávat levou zadní, a na jiných typech škol stejně nebudou trvat na stoprocentním skóre...

Oldřich Botlík řekl(a)...

Přemýšlejte dál...

Nicka Pytlik řekl(a)...

A proč učitelé?

Náročné řemeslo.

Proč ne rodiče?

Protože rodiče tráví čas se svými dětmi tak akorát jejich rozvážením do školy a na kroužky.

Veronika Valíková řekl(a)...

Co tak vrátit se zpět ke slohům.

V roce 1984 jsem psala úvahu o přátelství. Nebyla špatná,za jedna, nicméně češtinářka četla nahlas úvahu na stejné téma od třídního básníka :) Ale měla jsem pocit, že jsem odvedla slušnou práci, i v době totalitní.

Mají stejný pocit dnešní maturanti?

Okomentovat