20.4.19

Radka Hrdinová: Průměrný záškolák má 37 neomluvených hodin. Často je kryjí i rodiče

Školní vysvědčení má speciální kolonku na neomluvené hodiny. V minulém školním roce do ní učitelé zapsali o poznání méně hodin než o rok dříve. Průměrnému záškolákovi na základní škole jich napočítali 37, o 16 hodin méně než v roce předcházejícím. Vyplývá to z výroční zprávy České školní inspekce.


Z článku v iDNES.cz vybíráme:

Podle odborníků je u klasického záškoláctví nejlepší léčebnou metodou spolupráce s rodiči.

„Je to individuální, někde stačí, že zavoláme rodiči, který často vůbec neví, že jeho dítě do školy nechodí. Jsou ale i případy, kdy to nepomůže, pak volíme kázeňská opatření. Na rozdíl od základních škol můžeme záškoláka vyloučit, což také funguje,“ vypráví zástupkyně ředitele pražské Akademie řemesel Tereza Králová.

Poukazuje také na to, že je nutné brzdit i skryté záškoláctví. Pokud se omluvenky vrší a třídní učitel má podezření, že s nimi není vše v pořádku, může od studenta chtít místo podpisu rodičů razítko od lékaře. „Když máme reálné podezření na záškoláctví, nemusíme omluvenku od rodiče přijmout,“ tvrdí Králová.

4 komentáře:

Eva Adamová řekl(a)...

Průměrná absence se na SŠ blíží 30 %, což je doslova šílené numero, a začíná to prosakovat už i na základky. Omluvneky typu bobánka pobolívá hlava, bobánka píchlo v bříšku, bobánek pokulhává, bobánek přijel unavený ze školního výletu, bobánek je psychicky vyčerpaný po přijímčkách (nejnovější omluvenka z minulého týdne) se množí jako houby po dešti a školy podobně jako v jiných záležitostech nemají v rukách žádný legislativní nástroj jak to řešit, dokonce i s vyžadováním omluvenky od lékaře je problém.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Jo a jeste lepsi je prichod rodice do vyucovani-“ si ho beru”. Kdyz se zeptate kam, je vam receno: co vam je do toho, je to moje dite.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Když byli pytlici třídními učiteli, pojímali omluvný list jako přehledný soupis všech případů žákovy nepřítomnosti ve škole a omluvenky od rodičů jako doklad, že rodiče žáka mají přehled o tom, kde a jak tráví jejich dítě čas zkompetentňování dle školního vzdělávacího programu a stanoveného rozvrhu hodin. Jestli se sdělení rodičů zakládá na pravdě, pytlici nikdy nezjišťovali, neboť ani nevěděli, jak by to činili. A popravdě jim bylo celkem jedno, kde a jak tráví žáci s požehnáním svých rodičů čas svého mládí. Pokud žák školy necítí potřebu ve škole pobývat, nechť nepobývá. Nakone vysoká míra absence vede ke stavu, který pytlici považují pro budoucnost kvalitního vzdělávání jako naprosto nezbytný. Stavu, kdy docházka do školy nebude povinná pro žádný stupeň školství (viz expertní výzkumy).
Když někdo na pedagogické radě hořekuje, že je vysoká absence, ptají se pytlici, jak nebo v čem učitele nepřítonost žáka omezuje. Učí se mu hůř? Když mnohdy není přítomen týpek, který má běžně sklon k tomu, aby soustavně prudil. A pak, čím méně žáků ve skupině, tím více lze uplatňovat individuální přístup.
Někdy mají pytlici dojem, že škola funguje spíš jako cestovní kancelář či zábavní park nebo permanentní sportoviště. Každou chvíli je soustavnost zkompetentňování přerušena výměnným pobytem, exkurzí, sportovním kurzem nebo projektovým dnem nějaké pro život nezbytné výchovy. Pro kolísající zájem jsou do takových aktivit sdružováni žáci různých tříd, takže ve třídě zbývají při výuce tu dvě třetiny žáků, tu jejich polovina. Pak se tu nabízí nepřeberné množství různých divadelních a filmových představení, tématických přednášek, besed, sportovních či vědomostních soutěží, různých dotazníkových šetření a testování kdečeho.
A tak to prakticky každý rok dopadá tak, že pytlici některé třídy nevidí klidně i měsíc v kuse. Jakože po-ho-da. Nějaké soustavné, systematické a smysluplné zkompetentňování v té dnešní překotně měnící se době už nikoho nebere a ani jej nezajímá. Diví se ještě někdo něčemu?

Eva Adamová řekl(a)...

Přesně, třeba naši prvňáci, tři dny adaptační kurz - týden v tahu, tři dny výtvarníky organizovaný pobyt v Praze - týden vtahu, další týden v tahu díky lyžařskému kurzu, výměnný pobyt naše děcka tam - týden v tahu, výměnný pobyt - jejich děcka sem - týden v tahu, projektový týden v rámci projektu přeshraniční spolupráce je dalším týdenním zářezem do pažby, a když se k těmto šesti týdnům přidají letošní volné středy s odpadlými dvouhodinovkami, tak už to dá rovné dva měsíce v čudu. Fakt po-ho-da. Takový odpad hodin nebyl ani v dobách nácviku spartakiády.

Okomentovat