24.4.19

Martin Šimáček: Špatná novela "inkluzivní" vyhlášky

Ministr Plaga zřejmě v nejbližších dnech podepíše špatně připravenou novelu vyhlášky číslo 27/2016 Sb., která - zjednodušeně řečeno - nastavuje pravidla inkluze ve školách. Upravuje totiž vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „SVP“) a žáků nadaných. Do meziresortního připomínkového řízení se dostala poprvé již vloni před prázdninami, napodruhé znovu až před Vánoci. Přesto k novele zůstává nevypořádána dlouhá řada připomínek, především od ministerstev spravedlnosti, zdravotnictví i zahraničních věcí, Úřadu vlády i ombudsmanky.

Z článku na blogu autora na Aktuálně.cz (článek vyšel původně v Učitelských novinách č. 16/2019) vybíráme:

To nejsou dobré zprávy. A to především proto, že novela nepřináší jen kosmetické změny, ale naopak změny zásadní. V běžných školách (mimo jiné) klesne maximální počet asistentů pedagoga na dva v jedné třídě. Zruší se „jednodruhovost“ speciálních škol a umožní se, aby v rámci jedné specializované školy zřizované pro děti s konkrétním postižením vznikaly třídy, oddělení či skupiny pro žáky s jinými druhy postižení. A ve školách pro žáky s lehkým mentálním postižením (dále „LMP“) budou moci být zřizovány třídy, oddělení a skupiny také pro žáky bez tohoto postižení. Což je legislativní návrat k systémové segregaci, za kterou již ČR byla Evropským soudem pro lidská práva odsouzena.(...)

Ministerstvo k tomu má zatím jen základní data, a to souhrnné počty všech podpůrných opatření, a také tematickou zprávu České školní inspekce. O čem ministerstvo téměř nemluví, je dramatický meziroční nárůst počtu dětí diagnostikových se specifickými poruchami učení a chování (SPU/SPCh), kterých je aktuálně podle statistik ČŠI v základních školách více než 57 tisíc. Dětí s touto diagnózou bude zřejmě stále přibývat, meziročně totiž narostl jejich počet o deset tisíc a tvoří polovinu všech žáků se SVP! SPU a SPCh jsou přitom v českém pojetí extrémně široké kategorie, od relativně banálních až po závažné problémy při vzdělávání a v chování.

Často jde přitom o děti, za jejichž objektivními potížemi ve vzdělávání stojí velmi rozličné důvody –horší sociální a ekonomické zázemí, ale také například násilí v rodině, zanedbaná péče v raném dětském věku a dysfunkce v rodině. Poruchy soustředění a náročné chování dětí jsou symptomem jejich neošetřených problémů a nereflektovaných potřeb. V žádném případě na ně proto nelze nahlížet jako na děti, které prostě selhávají ve vzdělávání, ale především jako na děti, jejichž potřeby nikdo včas nezachytil. A i tady bude muset hrát škola zásadní roli; děti v ní totiž tráví polovinu svého bdělého času a nelze proto dělat, že se jí to netýká. Učitelům bude muset přijít na pomoc více speciálních pedagogů a psychologů, ale také například sociálních pedagogů, kteří v českých školách zoufale chybí. Bude nutné rozvinout spolupráci s centry duševního zdraví, s poskytovateli sociálních služeb a neziskovými organizacemi, a výrazně proměnit spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dětí.

A jak k „problematice“ dětí s SPU a SPCh přistupuje novela vyhlášky? Umožní jejich segregaci ve školách pro mentálně postižené děti. A reálná praktická a metodická pomoc učitelům ve školách, kteří již dnes mají ve třídách děti se SPUCh, je v nedohlednu.

3 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Inkluze...
Dítě neškatulkuje, ale zjišťuje, co potřebuje za podporu, a tu se mu snaží doručit.


Pytlici někde četli, že po zavedení inkluze se žádná katastrofa nekonala. Snad žeby až po té špatné novele? Proč vlastně institutně agenturní ředitel hořekuje? Pytlici tomu nerozumějí ani za mák.

"zjišťuje, co potřebuje za podporu"
Má ten člověk vůbec maturitu z českého jazyka? A nebo, kdo mu smolí takové větičky?

H a n a řekl(a)...

Pan Šimáček si asi myslí, že každý učitel je diagnostik. To si ale asi plete zařízení. Školy nejsou např. PPP. Navíc zná zřejmě terén jen některých škol, těch, kde ta "inkluze" funguje, protože tam zřejmě nemají děti s poruchou chování, které dávají zabrat nejen učitelům, ale i vedení škol. Pokud se vám z různých institucí dostane rady, že na agresivního žáka máte zavolat záchranku a policii, pak dítě na pár dnů "zmizí" ze školy, ale ono se vrátí a NIC to neřeší ani pro dané dítě, ani pro ostatní spolužáky, učitele, AP... Podpora těchto žáků je v tomto státě nevalná a systém nefunguje jak má, i když se nám to snaží mnozí skrze média namluvit. Legislativní díry se už objevily, ale k tomu se právě tito lidé příliš nevyjadřují, a žádný zázrak s nápravou se zatím nekoná. Melou jedno a to samé, ale učitele a další odborníky neposlouchají. Proč asi?...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

A na topole podle skal EDUin Šimáčkovi zatleskal. Bratři v neziskovém triku.

Okomentovat