24.3.19

Zuzana Majerová Zahradníková: Rozhovor pro BYZNYS NOVINY, týkající se (pro mě zcela nelogických) otázek na legitimitu a zákonnost zadávání domácích úkolů

Neřešíme naprosto nic nového pod sluncem. Úplně stejnou otázku nalezneme v pedagogických časopisech pro kantory ve druhé polovině 19. století. Tam byly ovšem protiargumenty inteligentnější než dnes: autoři řešili, zda škola vůbec smí zatěžovat domácími úkoly děti dělníků, které po návratu ze školy musejí pomáhat v domácnosti.



DOTAZY DENÍKU BYZNYS NOVINY

1) Jsou podle vás domácí úkoly povinné pro žáky základních škol? Mohou základní školy vynucovat (pod hrozbou kázeňských či klasifikačních postihů) na žácích plnění domácích úkolů?

Neřešíme naprosto nic nového pod sluncem. Úplně stejnou otázku nalezneme v pedagogických časopisech pro kantory ve druhé polovině 19. století. Tam byly ovšem protiargumenty inteligentnější než dnes: autoři řešili, zda škola vůbec smí zatěžovat domácími úkoly děti dělníků, které po návratu ze školy musejí pomáhat v domácnosti.
Co je však na Vaší otázce podstatné, je ono sloveso „vynucovat“. Říká se, že škola vynucuje kázeň, škola vynucuje plnění domácích úkolů – ale není to tak, že škola vynucuje vzdělávání dítěte? Musíme se shodnout, co vlastně po českém školství chceme. Pokud má být škola jen jakási úschovna dítěte-zavazadla (v duchu prvotního významu slova, kdy zavazadlo bylo odvozeno od „zavazeti“) v čase od 8:00 do doby, než si dítko někdo vyzvedne ve školní družině, pak je jistě ukládání a vynucování domácích úkolů ničivé. Pokud má škola dítko dokonce i vzdělat a spolu s rodiči vychovávat, pak se ukládání domácích úkolů řadí kamsi vedle domácí práce jako je utření prachu v pokojíčku, vyložení myčky nebo úklid hraček.

2) Na základě jakého právně závazného aktu či legislativního podkladu jsou podle vás v současné době domácí úkoly dětem ukládány? Jsou ukládány v souladu s právním řádem ČR?

Samozřejmě můžeme domácí úkoly prohlásit za “protiprávní”. Stejně jako třeba diktáty, písemky, kompozice, testy, ústní zkoušení, laboratorní práce nebo hod granátem. Nic z toho totiž explicitně česká legislativa neukládá, nic z toho nenalezneme v Ústavě České republiky nebo v Listině základních práv a svobod. Můžeme tedy směle zrušit veškeré ověřování znalostí...

3) Je podle vás zakotvení povinných domácích úkolů (tedy povinnost dětí a jejich rodičů plnit požadavky státních institucí, jako je ZŠ, ve svém soukromém životě bez toho, aniž by povinnost byla zakotvena zákonem) ve školských řádech v souladu Ústavou ČR, respektive s Listinou základních práv a svobod?

Líbí se mi optimismus všech zúčastněných stran. Skutečně jsme všichni psali domácí úkoly vždy vzorně doma s maminkou vedle sebe a tatínkem za zády? Nebo jsme dost často napsali úkoly „ještě ve škole“ nebo dokonce o přestávce před hodinou? U prvňáčků, druháků je snad samozřejmé, že se rodič s dítětem doma trochu učí. Ostatně, to učení má stejně formu hry a rodič zároveň zjišťuje, co dítě ve škole probírá, může včas zaznamenat, že dítě něco nepochopilo, popřípadě dokonce i to, že ve škole něco neklape. Nevěřím ovšem tomu, že u deváťáka by rodič trávil čas hraním si s dítětem, které je ovšem jako otrok přikováno ke stolu s úkolem.
Pokud chceme uvažovat takto extrémně, je pak otázkou, zda se smí žákům dopředu říkat termín písemky: musejí se pak přece doma učit a opět tedy je školní písemka zásahem do jejich volného času.

4) Vztahují se či nevztahují na domácí úkoly (respektive na jejich vynucování a trestání jejich neplnění) příslušná ustanovení Hlavy první Listiny základních práv a svobod (*) … „nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“?

Odpovím Vám otázkou: vztahuje se či nevztahuje toto ustanovení na učitelku, která doma musí opravovat diktáty, místo toho, aby si hrála se svými dětmi (v mezičase píšícími úkoly, pravděpodobně)?

5) Je podle vás pro případné korektní (tedy legislativně konformní) „uzákonění“ povinných domácích úkolů dostačující případné zakotvení povinnosti konat domácí úkoly pouze ve školním řádu, který schvaluje školská rada, v níž mají rodiče pouhou třetinu hlasů; 1/3 mají učitelé a 1/3 zřizovatel?

Zamyslela bych se právě nad tím složení školské rady: není v duchu této diskuse alarmující, že v ní nemají zastoupení sami žáci? Vždyť takový žák v pubertě jistě není zcela přesvědčen o tom, že jeho zájmy vzorně hájí rodič (který se na konci osmé a počátku deváté třídy dostane v očích žáka do kategorie nejvíce nežádoucí osoby na světě). Neměl by tedy ten poměr být žáci 51 %, rodiče 33 %, zřizovatel 15 % a učitelé
1 % (tedy zhruba čtvrtina učitelky na jednu školskou radu)?

6) Domácí úkoly (vyžadující řádově hodiny času) jsou dnes základem výuky a to zejména ve vyšších ročnících ZŠ. Je podle vás veřejné, státem řízené školství schopno poskytovat bazální vzdělávací standardy i bez domácích úkolů, tedy bez přenášení tíhy výuky na bedra soukromého života dětí a rodičů?

Určitě je. Specifikujme si nejprve termín bazální vzdělávací standardy. Jistě existuje konsensus, že bazální edukace zahrnuje kruciální kompetence gramatické a matematické. Tedy v kostce to, co bylo dříve označováno jako čtení, psaní a počítání. Pohlížíme-li na vzdělávací zařízení jako na zařízení, které přeměňuje s maximální mírou efektivity vstupy (děti) na výstupy (děti vybavené kompetencemi), pak lze splnit úkol třemi různými cestami. Zaprvé, vstupy budou vysoce kvalitní. Škola tedy bude mít právo odmítnout přijetí dítěte, u kterého je zjevné, že bazálních vzdělávacích standardů nebude schopno dosáhnout jen v rámci prezenční výuky a u kterého by tedy hrozil vznik potřeby uložení domácích úkolů. Druhou možností je navýšit počet hodin výuky tak, aby se ve škole podařilo dosáhnout stejné úrovně výstupu bez ohledu na kvalitu vstupů. Alternativou by bylo osekat vzdělávací proces od všeho nepřínosného balastu (tedy od všemožných výchov, kterých neustále přibývá) a takto vzniklý prostor opět vyplnit učením. S omezenými zdroji (4–7 hodin ve škole denně) a stále rostoucími požadavky na kvalitu výstupu jinak těch „bazálních vzdělávacích standardů dosáhnout nemůžeme.

7) Mnozí učitelé přiznávají, že ve škole se (v kolektivu spolužáků během vyučovací hodiny) určité typy učiva nedají vyučovat, protože na ně není čas ani klid… Nestálo by podle vás za úvahu reforma, která by výuku na ZŠ (ale i na SŠ) zefektivnila, zmodernizovala, aby se děti ve škole mohly v klidu naučit to, co potřebují?

Jeden starý vtip říká: „Jsem hrdým absolventem mnoha školských reforem.“ Naše školství vskutku nepotřebuje neustálé reformy, potřebuje však dostatek klidu pro učitele, rodiče a zejména žáky na společnou práci. V lítých diskusích zapomínáme, že hlavním úkolem, hlavním smyslem školy, je usilovat spolu s žáky a rodinou o poznání, o chápání světa kolem, ale také o výchovu.

Dejme kantorům, dětem i rodičům klid na práci, nedělejme z pseudokauz velké kauzy a starejme se o to, co je podstatné!

Článek v BYZNYS NOVINY

3 komentáře:

Jana Karvaiová řekl(a)...

Tleskam.

Jiri Janecek řekl(a)...

Na poslankyni PSP CR za ODS prekvapive dobre...

I kdyz teda za tu vetu: "Domácí úkoly (vyžadující řádově hodiny času) jsou dnes základem výuky a to zejména ve vyšších ročnících ZŠ.", by normalni clovek mel redaktora nakopat nebo poslat do patricnych mezi…

vevoda Jan řekl(a)...

A dost. Domácí úkoly jsou nutné jen z pohledu psychologie učení. Nebude-li si člověk opakovat osvojené znalosti pak do 24 hodin polovinu zapomene. Dojde-li k opakování ještě týž den, pak zapomene jen 20%. Aby peníze vynaložené na výuku nebyly jen zbůhdarma vyhozené, žádá škola domácí opakování formou úkolu. Tedy domácí úkol=ekonomická hospodárnost

Okomentovat