14.3.19

Ze sociálních sítí: V nejhorším povoláme naše důchodce

Roman Kantor komentuje na stránce Týdeník Školství na sociální síti Facebook: "Příliš se o nich nemluví. Ve školství si odpracovali poctivých třicet a více let, zažili velké společenské proměny, na něž museli za pochodu reagovat. Dnes si užívají zasloužený odpočinek. Ne však všichni."




Celý text komentáře:

Příliš se o nich nemluví. Ve školství si odpracovali poctivých třicet a více let, zažili velké společenské proměny, na něž museli za pochodu reagovat. Dnes si užívají zasloužený odpočinek. Ne však všichni.

Když se zeptáte kantorů nad padesát let, jestli se těší do důchodu, bez váhání odpovědí: „Už se nemůžu dočkat.“ Cítí se unaveni. Sotva zkrotili na svých stolech osobní počítače, Word a Excel, naučili se vytvářet powerpointové prezentace a zapisovat potřebné údaje do elektronických třídních knih, nečekaně je zastihla inkluze, individuální vzdělávací plány, jejich hodnocení, nové haldy papírů navíc. Ve třídě se zničehonic objevil asistent, který celou hodinu něco šeptá do ucha svému svěřenci.

Kdo v posledních letech završil svou pedagogickou dráhu, dobře ví, o čem je řeč. Dokonce se začalo propouštět a všichni ve sborovně netrpělivě čekali, kdo další odejde z kabinetu, aby si mohli rozdělit jeho úvazek. Nejeden ředitel prosil vybrané kantory, aby požádali o předčasný důchod.

Jenže situace se zakrátko otočila. Ve třídách zvolna přibývá žáků a ve sborovnách rychle ubývá učitelů. Kdo mohl, ten včas odešel. Prý není třeba se ničeho obávat. Když ne pedagogické fakulty, tak všemocný trh určitě vše vyřeší. Dnes ve třídách údajně schází šestnáct tisíc učitelů. Povoláme odborníky z praxe (bez pedagogické přípravy). Přijmeme nekvalifikované síly. Poprosíme důchodce, aby nám opět pomohli. Ani jedno řešení není perspektivní.

Žák zůstává v pohodě, ale jeho rodiče jsou nervózní. Stále častěji se dožadují kvalitnější výuky a lepšího vzdělání svých dětí. Maturita je minimum. Čeho jsme nedosáhli my, dosáhnou naše děti. Školství a vzdělávání nejsou ve formě, kvalitu už dávno předehnala kvantita.

Jen učitelů je najednou málo. Snad bychom je mohli přivézt ze zahraničí. Třeba z Ukrajiny, stejně jak to dělají v našem zdravotnictví. Kvalita? Rychle na ni zapomeňte. Hlavně že bude mít kdo vstoupit do třídy, pozdravit udivené žáky a vysvětlit jim, co se mají naučit, pak vše zkontrolovat a vyhodnotit. V nejhorším povoláme naše důchodce, které jsme ještě nedávno posílali domů.

Roman KANTOR

3 komentáře:

Nicka Pytlik řekl(a)...

V nejhorším povoláme naše důchodce

Vzhledem k tomu, že většina škol je přístupná bezbarierově, neměl by to být až takový problém. Tak snad ještě nějaké šablony na školní pečovatelky.

Zen řekl(a)...

Mno, jen jestli ti duchodci budou mit zajem. Jak se vyjadrila teta (ucitelka v duchodu) pred dvema lety: "Uz nikdy vic!"

E.Kocourek řekl(a)...

Asi je to rozhodování důchodců velice rozmanité. Možná to také závisí na situaci na té které škole. Strejdovi důchodcovi se na jeho škole děsně líbí (odcházet se nechystá) a vypadá to, že vedení té školy ho tam také vidí rádo. ////

I když není všechno ideální, dvě češtinářky ho tam dost vytáčejí. ////

Okomentovat