10.3.19

Připomínky Asociace češtinářů k novele školského zákona (změny státní maturity)

Asociace češtinářů je hluboce znepokojena chystanými změnami týkajícími se maturitní zkoušky, jak je obsahuje návrh zákona předložený MŠMT do připomínkového řízení 28. února 2019. Tento text shrnuje nejzásadnější námitky a poukazuje na problematická místa chystané novely.

Návrh zákona byl předložen bez standardní odborné diskuse. Ačkoli se MŠMT pro média vyjádřilo, že návrhu předcházela diskuse „jak na odborné, tak na politické úrovni“, vynechalo při přípravě relevantní ředitelská a učitelská sdružení, popř. odborná pracoviště (viz ZDE); dokonce ani neodpovědělo na dopisy, jimiž ho některá sdružení oslovila (poznámka redakce: viz článek Asociace češtinářů k chystaným jednáním na maturitní téma z 25. 6. 2018). Současně se vůbec nevypořádalo s argumenty, které jednoznačně hovoří proti plánovaným změnám. MŠMT tedy postupovalo netransparentně a nekorektně, návrhu chybí odborný základ.
Návrh zákona je radikální, zcela zásadně mění podmínky, za nichž bude probíhat maturita; maturitní zkouška z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka by se vrátila téměř do stavu před zavedením nové maturity. Přitom podoba zkoušky z cizího jazyka nebyla dosud předmětem větších polemik.
Návrh pomíjí to, že nynější podoba zkoušky z českého jazyka a literatury na rozdíl od dřívějška plně respektuje obsah oboru, vychází z osvědčených metodických principů a zohledňuje dobré zahraniční zkušenosti. Napomohla zrovnoprávnění všech tří složek předmětu a klade důraz na práci s textem a vlastní četbou žáka – přinesla tedy úpravy, po nichž se volalo desetiletí. Přestože se řada škol a češtinářů s těmito změnami spontánně ztotožnila, návrhy obsažené v novele nepochopitelně otevírají prostor pro rezidua starých časů.
Návrh se vůbec nezmiňuje o cílech maturitní zkoušky, což mělo být první částí maturitní diskuse; chybí mu tedy elementární myšlenkové východisko.
Návrh rozhodně nesměřuje k ministrem školství dříve veřejně proklamovanému cíli, aby maturita ověřovala minimální a srovnatelnou úroveň znalostí – přenesení písemné a ústní zkoušky do škol (spolu s možností nastavit si obsah zkoušky a kritéria hodnocení) naopak dosažení tohoto cíle předem hatí.
Na rozdíl od matematiky v češtině (a také v cizích jazycích) nelze ověřit základní, nepodkročitelnou úroveň pouze testy, podstatná je též – nebo spíš hlavně – schopnost písemně a ústně se vyjádřit; stát by si tedy měl zachovat kontrolu i nad těmito částmi. Předpokladem efektivní kontroly jsou ovšem jednotná metodika a hodnocení. Objektivita a srovnatelnost zkoušky bude narušena (což nezpochybňují ani ti, kdo se s obsahem navržených úprav již dříve ztotožňovali). Přesun ústní a písemné části zkoušky plně do gesce škol by tedy znamenal eliminaci možností státu efektivně hodnotit splnění vzdělávacích cílů.
Návrh také přinese zhoršení postavení žáků, zejména v případě nesouhlasu s hodnocením: Dnes jsou k dispozici katalogy maturitních požadavků, je propracována metodika vedení zkoušky a metodika hodnocení. Na řádově vyšší úrovni než dříve je zadávání maturitních slohových prací, hodnotící kritéria byla vytvořena na základě fundovaných odborných premis a osvědčených zahraničních zkušeností (žádný jiný systém hodnocení nebyl v souvislosti s maturitou prezentován a odborně diskutován). Žáci tedy mají k dispozici všechny potřebné informace, hodnocení je předvídatelné. Chybné hodnocení je možné transparentně revidovat. I kdyby každá škola v budoucnu vytvořila pro svou maturitu a své žáky takovéto materiály, není reálně proveditelné je odborně oponovat – ostatně návrh zákona s takovouto povinností škol a možností oponentury evidentně vůbec nepočítá. Bude-li pak hodnocení zcela ponecháno na rozvaze učitele, nebude možné ho rozporovat – případnou revizi hodnocení totiž nebude o co opřít.
Návrh vytváří podmínky pro to, aby si každá škola, či dokonce každý učitel nastavovali minimální úroveň pro složení zkoušky jinak. To ve svém důsledku může vést k diskriminaci žáků – pro dosažení daného stupně vzdělání nebude rozhodující žákův výkon, stejná úroveň schopností a znalostí, ale názor hodnotitele.
Návrh zákona se vůbec nezabývá důsledky změn pro žáky s PUP. Dnešní vysoce sofistikovanou a transparentní metodiku nebude možné při změně parametrů písemné a ústní zkoušky využít. Nedovedeme si představit, jak bude probíhat nastavení úprav prakticky pro každého žáka s PUP zvlášť, když jde o vysoce odbornou činnost, která si vyžaduje pilotování a kvalifikovanou oponenturu.
Návrh pravděpodobně nepovede ke snížení administrativní zátěže škol, jak se uvádí v důvodové zprávě – školy totiž budou muset připravovat zadání písemné a ústní zkoušky, v případě písemné zkoušky samy provádět hodnocení.
Návrh změn je mj. odůvodňován „posílením vztahu hodnotící učitel – žák“ a dílčím zvýšením komfortu žáka. Maturitní zkouška je však zkouškou certifikační, zpětná vazba má tedy jiný charakter než u zkoušek probíhajících v rámci výuky. Model, kdy hodnotitel nezná hodnoceného, po desetiletí standardně funguje u mezinárodní IB maturity.
Návrh změn je odůvodněn tvrzením, že „písemné práce jsou hodnoceny (…) bez znalosti specifik písemného projevu dotyčného žáka v průběhu středního vzdělávání“. Toto tvrzení jednak neodpovídá skutečnosti: naznačuje, že centrální hodnocení písemných prací nezohledňuje autorská specifika tam, kde je toto zohlednění možné a kde jsou tato specifika funkční; navíc vnáší do hodnocení maturitního výkonu legislativně i eticky nepřijatelnou možnost zohledňovat skutečnosti vně samotné zkoušky. Pokud by tento aspekt byl zohledněn, vytvořilo by to prostor pro bezprecedentní libovůli při hodnocení jakékoli jiné části zkoušky, ba jakékoli maturitní zkoušky vůbec.
V rozporu s tvrzením v důvodové zprávě návrh přenesením zodpovědnosti za písemnou a ústní zkoušku na školy přináší korupční rizika. Zásadním způsobem se zvýší počet ovlivnitelných položek zkoušky (zadání, průběh zkoušky, hodnocení) a ztíží možnost případné korupční jednání odhalit.
Návrh vůbec nezohledňuje souhrnná data a údaje z maturitních zkoušek. Pomíjí tedy např. skutečnost, že existuje výrazná disproporce mezi výsledky centrálně hodnocených částí zkoušky a částí či částmi hodnocenými školou. Z dat vyplývá, že žáci ze škol se slabšími či nejslabšími výsledky jsou např. oproti žákům gymnázií daleko méně úspěšní v centrálně hodnocených částech zkoušky a že jejich úspěšnost v těch částech zkoušky, kdy je hodnocení v rukou učitelů, násobně vzrůstá.
Tabulky zachycující neúspěšnost žáků ze škol s celkově nejlepšími a celkově nejhoršími výsledky:
Počet neúspěšných žáků v r. 2016 – centrálně hodnocen pouze didaktický test:
Typ školy
DT
PP
ÚZ
Celkem
Gymnázia celkem
113
87
378
578
Gymnázia osmiletá
16
29
96
141
SOU ostatní (nástavby)
1 131
178
323
1 632
SOU technické
415
65
107
587
SOU technické (nástavby)
244
28
50
322

Počet neúspěšných žáků v r. 2018 – centrálně hodnocen didaktický test a písemná zkouška:
Typ školy
DT
PP
ÚZ
Celkem
Gymnázia celkem
189
146
335
670
Gymnázia osmiletá
38
39
84
161
SOU ostatní (nástavby)
970
359
268
1 597
SOU technické
580
228
151
959
SOU technické (nástavby)
229
110
49
388

Následující graf zachycuje čistou neúspěšnost při psaní PP z ČJaL podle oborů – maturitní zkouška 2017 (centrální), 2016 (školní). Vyplývá z něj, že v segmentu škol s nejslabšími výsledky dochází při školním hodnocení PP k zřetelnému nadhodnocování PP oproti hodnocení centrálnímu:


Graf zachycující čistou neúspěšnost při psaní PP z ČJaL podle oborů – maturitní zkouška 2017 (a 2018) (vše centrální). Je vidět, že křivky let 2017 a 2018 si jsou velmi blízké a ukazují na konsolidovanost centrálního hodnocení:


Statistika počtu odvolání proti hodnocení písemných prací podaných v letech, kdy byly PP hodnoceny na jednotlivých školách. Průměrný počet vadných hodnocení se blíží padesáti procentům:
Oproti tomu ve statistice let centrálního hodnocení vidíme radikální zvýšení celkového počtu odvolání, avšak podstatné snížení jejich úspěšnosti, což ukazuje na růst objektivity hodnocení.

Návrh tedy v souhrnu nereflektuje závažná rizika plynoucí z jeho realizace, a to jak rizika pro objektivitu a odbornou úroveň zkoušky, tak pro postavení žáka. Jeho důsledkem bude stav, kdy maturitní zkoušku nebude možné označit jako certifikační. Novela ve svém důsledku jen zvýší počet pouze formálně vzdělaných žáků vlastnících maturitní vysvědčení; výhledově může vést k odsunutí matematiky z maturity a celkově zamlžuje hlavní příčinu maturitních problémů (tedy i relativně vysokého procenta neúspěšných maturantů) – příliš velký počet středoškoláků, kteří nejsou schopni splnit očekávané výstupy ukotvené v RVP ani v té nejzákladnější úrovni. S přihlédnutím k faktu, že didaktický test je schopna složit nejen část žáků nižšího stupně víceletých gymnázií, ale i talentovaní jedinci ze základních škol, je možné konstatovat, že předložená podoba novely má v sobě rizikový potenciál způsobit další degradaci středoškolského vzdělání ukončeného maturitou.

Nutno také podotknout, že jde o dílčí a nesystémový krok – chceme-li koncepčně a systémově měnit vzdělávací diskurs, je třeba začít u nastavení cílů a výstupů středoškolského vzdělávání, a to v kontextu se vzděláváním vysokoškolským. To je nutné činit primárně na odborné úrovni, teprve na tomto základě by měla být činěna rozhodnutí politická.


7 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

A komu všemu jsou ty připomínky zaslány? Ministrovi to cenu zřejmě nemá.

Simona CARCY řekl(a)...

Tak dlouho volali někteří nedostačivci po datech z maturit, aby je ti nejvyšší z nich zcela ignorovali, protože se jim taková data nehodí k jejich záměrům.
O odporují-li data teorii, je lepší data zavrhnout, než si dát práci s novou teorií.
Plagova záměrná slepota může mít i jiné společné jmenovatele. Počkám si, jak dopadne Faltýnek.

Josef Soukal řekl(a)...

Snažíme se oslovit "připomínková místa", někde na věcnost slyší, někde - jak mi pěkně napsali - nezpochybňují naše argumenty, ale nebudou se jimi zabývat, protože "odporují našemu postoji k maturitám".

E.Kocourek řekl(a)...

Nesmyslný je postoj češtinářů k roli odbornosti: "To je nutné činit primárně na odborné úrovni, teprve na tomto základě by měla být činěna rozhodnutí politická." -- Chtějí-li češtináři trvat na tomto, nemmělo by je překvapit, až proti nim bude bojovat celá veřejnost (a já teda určitě!). ////

IMO jsou politická rozhodnutí primární, a na rozhodování odborníků může dojít až teprve tehdy, když se politická sféra SHODNE, že o názor odborníků STOJÍ. ////

Dotáhnu-li postoj češtinářů ad absurdum, fungovalo by to tak, že asociace dopraváků by určovala, které zastávky a jak často objíždí autobus (a samozřejmě jak vysoké je jízdné), asociace popelářů by určovala, jak často a za kolik se vyvážejí popelnice, a asociace prodavačů pečiva by určovala, kolik má stát rohlík. Asociace státních kontrolorů by stanovila, že na technickou kontrolu půjdete čtyřikrát do roka. ////

Josef Soukal řekl(a)...

Na takovéhle komentářové absurdity škoda slov.

krtek řekl(a)...

Já myslím, že pan Kocourek chtěl říci, že když se společnost politicky rozhodne, že je země placatá, tak do toho fyzici nemají co šťourat.

Jirka řekl(a)...

I zde se nabízí možnost Ameriku nejen dohnat, ale i předběhnout!

Okomentovat