7.3.19

Ondřej Šteffl: Odřená kolena jsou dobrá

Nejnebezpečnější věcí, kterou můžete dětem udělat, je chránit je před každým nebezpečím. Zdá se ale, že přibývá rodičů, kteří si to neuvědomují. A přibývá také předpisů, které učitelům a školám brání v rozumném přístupu.


Někteří rodiče mají o své potomky pořád strach. Nesmí se dostat do žádného nebezpečí. Nesmí se jim zkřivit vlas, nesmí zažít žádné ústrky, natož bolest. Když se ve škole s někým pohádají, hned rodiče běží hlásit šikanu. Dětem se prostě nesmí stát nic nepříjemného, musí být jako v bavlnce.

Jenže to také znamená, že se k ničemu nedostanou, neučí se nést následky svých rozhodnutí, neumějí rozpoznat nebezpečí a riziko. Přesně tyhle věci ale budou jednou v životě potřebovat. A když je nebudou umět, narazí. Tak jako když divoké zvíře, které žilo celý život v kleci, vypustíme do přírody... Většinou nepřežije.

Matka nedovolí vylézt dítěti na prolézačku, aby, proboha, nespadlo. Ale ono jednoho dne stejně vyleze. A protože to nikdy nezkusilo, neví, na co stačí. Vyleze příliš vysoko. A spadne. A ublíží si. Pořádně. A jako s prolézačkou je to se vším. Dítě, které nikdy nezacházelo s nožem nebo s horkou vodou, se jednoho dne vážně pořeže nebo se opaří.

Dítě, které se neučí rozhodovat, se to nemůže naučit. A jednoho dne se rozhodne špatně. Dítě, které se neučí samo posuzovat nebezpečí, se to nemůže naučit. A jednou se dostane do nějakého průšvihu. Když ho k ničemu nepustíme, nebude to umět.

A ano, když ho pustíme, může si ublížit. Příroda to zařídila tak, že zranění v deseti letech nejvíc bolí. Ale také se nejrychleji hojí. S „odřenými koleny“ příroda počítá. To proto, že tak se nejrychleji učíme – běhat, skákat, lézt na stromy, ale i řešit konflikty, odhadnout své síly, poznat nebezpečí. Je proti přírodě, když dětem ze strachu nic nedovolíme a pořád je hlídáme. A je proti zdravému rozumu, když všelijakými předpisy nutíme učitele, aby dětem nic nedovolili.

Trochu kratší verze vyšla 23. srpna 2018 v deníku METRO.

Převzato z autorova blogu na Aktuálně.cz pod licencí Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.

11 komentářů:

V. řekl(a)...

Stoprocentně souhlasím.
Ono by to dítě pak i jednotné přijímačky a maturitu z matematiky zvládlo, kdyby pořád někde neslyšelo, že je to zkouška zbytečná. Vlastně škodlivá.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Vyborne, souhlas.

Jiri Janecek řekl(a)...

Stejne tak by zvladlo i pruskou kadetku s biflovanim se Ohmova zakona a vsech lumirovcu, pokud by rodice furt neslyseli, jak moc to zadupava osobnost ditete...

Ivo Mádr řekl(a)...

Souhlasím. A jak z toho bludného kruhu ven?

poste.restante řekl(a)...

"Učení bolí", říkávalo se.
Taky "myšlení bolí" a "život bolí".

No a aby život bolel méně, občas se může stát, že i učení bude bolet.

Tentokrát s panem Štefflem úplný souhlas.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...

Bude to stačit jako vysvětlení školního úrazu? Na scioškole jsem dozor neviděl.

P. Vršecký řekl(a)...

Neučí se nést následky vlastních rozhodnutí.


WTF? Já myslel, že právě k tomu vzdělávací model panem Štefflem propagovaný zcela přímo směřuje. Asi jsem se mýlil.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Na scioškole jsem dozor neviděl.

To ještě nemusí znamenat, že tam žádný není. Pytlici žijí v přesvědčení, že žák školy nesmí zůstat bez pedagogického dozoru ani jednu vteřinu. A zápis v třídní knize stran poučení žáka o jeho chování v dnech státních svátků a prázdnin ve scio školách činí, jak se patří? A třídní knihu jste tam, pane Sotoláři, viděl?

Nicka Pytlik řekl(a)...

dětem ze strachu nic nedovolíme a pořád je hlídáme

Otázka zní, strachu o co či strachu z čeho? Je to strach o dítě, že se zraní, a nebo je to strach o svoje pohodlí, že se zraněným dítětem bude ještě víc práce?
V každém případě u štefflů zřejmě něco řeší. Další text směrovaný k rodičům žáků. To pytlikům nějak nesadí. Snad že sklizeň ovoce? Tak nějak celospolečensky?
Kdyby na to přišlo, dnes by tedy pytlici se svými žáky na nějaký výlet nejeli ani za nic. Nikdy a nikam. Nejsou dobrodruzi ti pytlici.

Jirka řekl(a)...

Za mne strachu z čeho. A to vzpomínám na výlety, kde byla všeobecná pohoda, nebo se schylovalo k pěknému průšvihu. Vše se ale řešilo mezi učiteli a jejich žáky. Odpovědnost byla opravdová na obou stranách. Od té doby, co je jen papírová, dnes už jen digitální, tak bych nejel na několikadenní výlet ani za zlatého Ámose. Vše by za nás řešili rodiče, inspekce a raději nepokračuji. Vždyť ani ve škole už není pro učitele bezpečno.

Simona CARCY řekl(a)...

Nejsem si zcela jistá, že odřená kolena jsou tím pravým projevem záměru kazatelských spolků, aby každé dítě "zažilo úspěch". Pokud by totiž odřené koleno jako výraz ne zcela komfortního setkání s realitou mělo být výrazem úspěchu, tak naše "odřené školství" je vlastně jeden velkej úspěch. A tady asi něco nehraje.

Okomentovat