31.3.19

Jana Švecová: Drsný svět dětí. Celoživotní kantory obdivuji, říká ředitel školy Václav Horáček

O dnešních dětech se říká, že jsou drzé, že je kromě mobilu nic nezajímá. Je to tak doopravdy, nebo jde jen o opakování určitého klišé? U příležitosti Dne učitelů Deník vyzpovídal ředitele malé venkovské školy v Zásadě na Jablonecku a zároveň bývalého poslance Václava Horáčka (Starostové za TOP 09). „Do hry vstoupil internet, technologie, sociální sítě, které v mnohém dnešním dětem spíš ubližují. Ale v jádru jsou pořád stejné,“ říká vystudovaný učitel.

Z rozhovoru v Deník.cz vybíráme:

V čem vy osobně vidíte klady a v čem naopak zápory současného školství?
Z těch pozitivních věcí vnímám třeba to, že na druhém stupni se s dětmi už docela dobře diskutuje, mají přehled. A co jim opravdu sám závidím, je jazyková vybavenost. Naopak v čem nám ujel vlak, je ztráta učňovského školství. Toho, myslím, budeme jako národ litovat. A také dobře nevidím současnou podobu inkluze.

Proč?
Když takové dítě vidí, jak hrozně mu ujíždí vlak, tak se buď obrní, nebo to vzdá. Když si vzpomenu na zvláštní školy, tak tam měli žáci i jiné učebnice a hlavně se na ně kladly odpovídající nároky, takže i při svém znevýhodnění mohli dostávat odpovídající známky, jedničky, dvojky. Ty děti tam žily v poklidu, chodily tam rády, kdežto tady úspěšné ani šťastné nejsou. Jedničky nemůže dítě přeci dostat za to, že na to má „papír“ z poradny.(...)

Nedávno jsem četla o učitelce, která se styděla ve společnosti říct, co dělá. Je společenská prestiž kantorů opravdu tak nízká, jak se tvrdí?
Kdyby byla nějaká tabulka prestižních profesí, tak jsme jako učitelé hodně dole.

Čím to je? Nízkým finančním ohodnocením ve společnosti, která měří úspěch podle příjmu?
Myslím, že dřív se rodiče postavili za učitele, dnes je to naopak. Přitom ta práce je velmi náročná, pořád jste jednou nohou v kriminále, kdyby se dítěti něco stalo… ale ta prestiž povolání je skutečně hodně nízká…

Ale kam se ztratila? Je to tím, že v 90. letech přišla demokracie, ale my se nenaučili, že ke slovu můžu se váže i termín musím, prostě svoboda bez zodpovědnosti, možná úcty k druhým?
Nevím, jestli to přišlo hned v roce 90, ale v devadesátých letech určitě tak, jak říkáte, demokracie ztratila mantinely. A když nemáte mantinely, můžete si dovolit cokoliv. A tím myslím celou společnost.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

četla o učitelce, která se styděla ve společnosti říct, co dělá

Chudák holka...
Když pytlikům někdo vpálí, že učitelé mají pořád jen prázdniny za ty peníze, opáčí jim pytlici, že kdyby se dotyční ve škole nepoflakovali a studovali řádně, mohli být učiteli také.

Okomentovat