21.3.19

Asociace učitelů dějepisu ČR: Vyjádření předsedy k reportáži k pořadu TV Nova Střepiny

Z vyjádření Pavla Martinovského, předsedy ASUD, vybíráme: "Redaktoři pokládají otázky na encyklopedické otázky, ale na jiných místech zazní, že právě výuka touto formou je přežitkem, že se má učit v souvislostech! Neboli, co vlastně redaktoři těmito otázkami chtěli zjistit? Že máme málo žáků schopných účasti v AZ kvízu? Ano, to máme! Zarážející je také fakt, že se argumentuje velkým obsahem učebnic dějepisu. Ano, učebnice obsahují velké množství učiva, ale to nevadí. Nikde není napsáno, že učitel musí se žáky projít celou učebnici! Jediným závazným dokumentem je RVP. Učebnice může být pouze nástrojem. A někteří vyučující dokonce volí jiné nástroje a učebnici nepoužívají."


Vážené kolegyně a vážení kolegové,

v neděli 17. března odvysílala stanice TV Nova svůj pořad Střepiny, ve kterém se mj. hovořilo o výuce dějepisu. Od některých kolegyní a kolegů se mi doneslo, že bychom se k dané reportáži měli vyjádřit.

Nemyslím si však, že bychom se měli děsit reportáže, která by mohla být skvělou ukázkou manipulace s daty (například pro práci v hodinách mediální výchovy), o čemž hovoří i přemrštěné přívlastky: statistika je tristní, neznalost je alarmující atd... Rozhodně však není výpovědí o reálném stavu výuky dějepisu u nás.

Začněme tím, že autoři předkládají výsledky testu, kterého se účastnilo bezmála 200 žáků napříč republikou. Na jiném místě zazní číslo 177, což je s podivem. Pokud redaktoři TV Nova zaokrouhlují 177 na 200, označil bych reportáž jako doklad o matematické negramotnosti. Pokud by ve třídách sedělo 20 žáků, znamená to, že by se při počtu 200 dotazníků dostalo na 10 škol. Avšak v naší republice máme 14 krajů (včetně Prahy), pak tedy nebyl tento test napříč republikou a zjevně se na některé kouty naší vlasti nedostalo. Takže tu je problém s geografickou gramotností.

Autoři se ptají na Miladu Horákovou. Zaujala mne odpověď, že byla jeptiškou (atd.), podobně vtipné odpovědi zazněly u fotografie Jana Palacha. Ano, píšu vtipné, protože mne odpovědi žáků pobavily; dokáži si dost barevně představit situaci, kdy do třídy deváťáků nebo gymnazistů vpadne kdosi, kdo nám položí otázky tohoto typu. Pro mnoho studentů nastává skvělá příležitost uplatnit svůj černý humor. A myslím si, že to se i stalo. Odpovědi žáků nás totiž mj. přesvědčují o faktu, že naši žáci a studenti mají smysl pro recesi a nebojí se černého humoru. To je dobrý poznatek! Tito studenti totiž o svých odpovědích přemýšlí!

Redaktorům TV Nova vadí, že když žáci neznají odpovědi na encyklopedické odpovědi typu „Co bylo…? Kdo byl...? Kdo je na obrázku…?, nerozumí pak moderním dějinám. Jenomže pokud poznám, že je na fotce Jan Palach, mohu pak tvrdit, že rozumím dějinám? A pokud tvrdím, že rozumím moderním dějinám, je důležité vědět, jak Palach vypadal?

Redaktoři pokládají otázky na encyklopedické otázky, ale na jiných místech zazní, že právě výuka touto formou je přežitkem, že se má učit v souvislostech! Neboli, co vlastně redaktoři těmito otázkami chtěli zjistit? Že máme málo žáků schopných účasti v AZ kvízu? Ano, to máme!

Zarážející je také fakt, že se argumentuje velkým obsahem učebnic dějepisu. Ano, učebnice obsahují velké množství učiva, ale to nevadí. Nikde není napsáno, že učitel musí se žáky projít celou učebnici! Jediným závazným dokumentem je RVP. Učebnice může být pouze nástrojem. A někteří vyučující dokonce volí jiné nástroje a učebnici nepoužívají.

Pravdou je, že RVP nám dává volnost, nepoutá nás. Právě tato volnost může některým vyučujícím činit potíže, protože si s ní nevědí rady, ovšem to není problém jen výuky dějepisu, na tento problém se již upozorňovalo v minulosti a týká se všech vzdělávacích oblastí.

Nicméně pravdou je, že výuka dějepisu se musí změnit, lépe však upravit. Proto vítáme, že se můžeme účastnit jednání v rámci Strategie 2030+, proto jsme rádi, že se můžeme účastnit jednání revize RVP.

Pravdu říká pan Jaroslav Fidrmuc z NÚVu, když hovoří o výuce na základní škole, kde by se na I. stupni mělo více věnovat tzv. malým dějinám, tedy dějinám rodiny, obce (apod.), na II. stupni by se žák seznámil s chronologickým příběhem tzv. velkých dějin, aby získal základní přehled (což je spojeno s dalšími schopnosti a dovednosti). Prostor na různé experimenty pak zůstává na středních školách, avšak různá pojetí dějin by měla být nejprve prodiskutována.

Je zároveň pravdou, že moderním a současným dějinám bychom měli věnovat více prostoru, vždyť také o tom byla první jednání týmu, který revizi RVP chystá.
Protože nemám rád, když někdo kritizuje, ale nedodá, jak by se mělo, kdyby se…, dovedu si na závěr uvést jeden příklad, jak by mohla vypadat výuka pro Strategii 2030+.

Otázka položená v testu Kdo byl Alexandr Dubček? je zavádějící, protože si můžeme říci, kým byl opravdu Alexandr Dubček? A odpověď není jednoduchá!
V otázce vidím dobré zadání pro následující projekt. Nejprve bych například předal žákům několik dobových tiskovin (do srpna 1968), aby si na základě článků a fotografií vytvořili názor na Dubčeka. Pak by stálo za to konfrontovat jejich názor s deníkovými zápisky dění v Moskvě po vpádu sovětských vojsk. Jak se Dubček choval? Jaké měl možnosti? Měl vůbec nějaké možnosti? Následoval by pohled na Dubčeka v souvislosti s „pendrekovým zákonem“. Byl by stále tím oblíbencem jako na začátku? A pak přichází další část jeho života – na osudu mechanizátora by se mohlo ukázat, co čekalo ty, kteří nespolupracovali s režimem. Žáci by na internetu mohli vyhledat osudy jiných disidentů. Další aktivitou by byla role A. Dubčeka po roce 1988 – jeho role v roce 1989 a v letech následujících. Zajímavou by jisté byla práce s médii v případě Dubčekovy smrti. Nevím jistě, zda by žáci pak byli schopni odpovědět jednoduše a výstižně na otázku, kým (kdo) A. Dubček byl. Jsem však přesvědčen, že by získali plastický obrázek osudu jednoho z mnoha a tím by snáze mohli pochopit moderní dějiny. Potíží však v celém procesu takovéhoto objevování a zjišťování je, že se uvedené postupy nedají kontrolovat jednoduchou otázkou. Na to musí být otázky připravena – či lépe: ke kontrole by místo otázky spíše náležel úkol, během jehož řešení by žák prokázal jaké všechny schopnosti a dovednosti během práce s dějepisným tématem dokáže použít a využít.

Tímto směrem by se dějepis určitě měl ubírat a jak naznačuje praxe na některých školách, již se ubírá, o čemž mj. svědčí naše sborníky.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, určitě o výuce dějepisu musíme diskutovat a určitě bude nutné provést některé úpravy. Rozhodně však nemusíme usínat s těžkou hlavou, že by naši žáci napříč státem měli alarmující neznalosti...

Pavel Martinovský, předseda ASUD
asudcr@seznam.cz

1 komentář:

V. řekl(a)...

A stejní novináři nás informují třeba o globálním oteplování.

Okomentovat