25.3.19

Anna Brzybohatá: Zbytečná válka mezi rodiči a učiteli. Inspektoři řeší tisíce stížností

Oba tábory učitelů a rodičů chtějí totéž – spokojené a vzdělané děti v lavicích. Často se ale cesty ke stejnému cíli rozcházejí. Podle České školní inspekce (ČŠI) sice v loňském roce stížností ze stran rodičů ubylo, ale dlouhodobě je jich počet stále vysoký. Výjimkou nejsou ani opakovaná udání nebo trestní oznámení.


Z článku v iDNES.cz vybíráme:

Rozčilení rodiče, otrávení učitelé a děti, kterým se nechce chodit do školy. Obrázek, který nikdo nevidí rád, ale někde je bohužel realitou. Zástupkyně ředitele Základní školy Vybíralova na pražském Černém Mostě Iveta Řezníčková to chce změnit a přistupuje k rodičům jako k partnerům.(...)

Současně podotýká, že je u agresivních rodičů prvně potřeba zklidnit emoce, pak může rozhovor proběhnout konstruktivně. Nejhorší je komunikace s rodiči, kteří považují učitele za poskytovatele služeb pro jejich dítě. Učitelé mají totiž v jejich očích až podřadné postavení a jako zákazníci si diktují podmínky. Řezníčková poslední dobou řešila hned několik takových konfliktů.

„Třeba v případě problémového dítěte, které ohrožovalo své spolužáky a vůbec se nepřipravovalo na výuku, jsme opakovaně o těchto problémech rodiče informovali a řešili je s nimi na výchovné komisi. Rodiče vždy slibovali, že se situace zlepší, což se pak nestalo, zároveň ale tvrdili, že syn se doma chová normálně a je vina školy, že ho nevychovala. Když se situace nezlepšila, poslali jsme zprávu orgánu sociálně právní ochrany dětí a během několika dnů rodiče podali na školu trestní oznámení za šikanu jejich syna,“ popisuje jeden z případů zástupkyně ředitelky v pražské základní škole.

1 komentář:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Výjimkou nejsou ani opakovaná udání nebo trestní oznámení.

Tak ono se dnes udává? Anonymně? A jak s těmi udáními inspekce nakládá? Bývaly časy, kdy se anonymy házely rovnou do koše na smetí a všelijaké svinstvo.
A co ta trestní oznámení? Pytlici měli za to, že to je věc policie. Nu, je jiná doba. A nebo zase nějaká stejná?
Pytlici bývali čas od času popotahování, že si někdo na ně stěžoval. Nikdy se ale pytlici nedozvěděli, kdo si stěžoval konkrétně na co. Prý se ti stěžovatelé pytlíků báli. No bodejť! Dály se to věci v hodinách pytliků. Nikoho ale nikdy nenapadlo pořídit z těch nepřijatelností nějaký záznam. A to ani v té dnešní překotně měnící se době moderních technologií.
Pytlici sami navrhovali, aby se takové záznamy pořizovaly pravidelně. Prý by to nemělo cenu, protože by si pytlici dávali před mikrofonem pozor. Že by to dítka ochránilo před pytlikovic zlovůlí, už nikoho z ochranářů pedagogické etiky nezajímalo.
Není nad jasný a zřejmý důkazní materiál. Pytlici by takové záznamy jen uvítali. A možná by se stěžovatelé divili. A inspekce jakbysmet.

Okomentovat