4.1.19

Tomáš Houška: Bariéry našeho školství

Když budeme uvažovat o smyslu a cílech základní školy, možná se neshodneme úplně na všem, ale budou se nám nejspíš opakovat některé zásadní okruhy. Rozvíjení individuálních schopností. Akcelerace. Získávání návyků, znalostí a dovedností. Anticipace. Socializace. Možnost v bezpečném prostředí experimentovat, hledat a objevovat, v čem jsme dobří. Objevování radosti z tvůrčí aktivity a potažmo ze života. Rozvíjení schopností adaptace. A tak dál. Možná se pohádáme, jestli je škola a vzdělání jen přípravou na budoucí život, nebo už to je ten samotný život a fáze vzdělávání pro nás skončí až na smrtelné posteli. Ale vsadím se, že tam nenapíšeme: Připravit se na přijímací zkoušky.

I současná podoba Bílé knihy a RVP je docela moderně definována a dává prostor k docela modernímu vzdělání hodnému 21. století. Jenže pak přijde snaživý blb na postu ministra a všechno zničí. Nastaví se jednotné přijímačky (jakoby všechny střední školy byly nebo měly být stejné) a přijímačkám se dá forma i obsah, který je v příkrém rozporu s tím, co jsme právě definovali v Bílé knize a RVP. A základky tak nepřímo donutí rezignovat na moderní vzdělávání a skrze rodičovské ambice je donutí sklouznout zátky do nalejvárny volovin, které snaživí fachidioti naládovali do přijímačkových testů.

To je mor našeho školství. Vytváříme bariéry, které reálně vůbec nepotřebujeme a které jsou navíc v rozporu s tím, jak jsme si definovali vzdělání.

První, co mě napadá, že základní vzdělání dneska nekončí v patnácti. Končí maturitou nebo výučním listem. Anebo v moderní škole by klidně absolvent mohl dostat obojí najednou. Ano, střední školy by mohly být mnohem víc plastické a modulární. Dokonce některé už to pochopily a své vzdělávací plány tak mají nastavené. Student si může konfigurovat, kam míří.

A přechod na střední školu nepotřebuje vůbec žádné cut-off filtry a povinné rozřazování, tím méně plošné, a tím méně nastavované státní agenturou, a tím méně založenou na znalostech.

Představte si, že by si jednotlivé školy mohly místo toho individuálně poskládat zkoušku, která bude nejlépe odpovídat zaměření dané školy. Má zkušenost coby ředitele gymnázia mě dovedla k přesvědčení, že nejen, že mě nezajímají známky uchazečů, ale nezajímají mě ani jejich vědomosti. Protože obojí má vzhledem k dalšímu studiu relevanci blížící se nule. Nejdříve jsem myslel, že mě nejvíce zajímají jejich kognitivní schopnosti v jejich širokém spektru (což jsme se naučili poznávat sadou mnohafaktorových – a pohříchu ne zcela spolehlivých testů), ale ještě víc mě zajímají osobnostní nastavení. Selfmotivace, komunikační dovednosti, schopnost sebereflexe atd. Protože to jsou dynamické složky, které ve finále budou klíčové. A dokonce bych dnes šel tak daleko, že bych při skládání tříd uvažoval i jako o vytváření sociálních systémů. S vědomím, že na jiné škole mají úplně jiné představy a hledají úplně jiný typ studentů.

Zkušenost říká, že i ty chytré vícefaktorové testy kolikrát vyhodnotí někoho jako celkem nestudijní typ. Ale když s tím mladým člověkem mluvíte, máte pocit, že je tam určitá „jiskra“. A přiznávám že tu a tam jsem takovému uchazeči dal v duchu „divokou kartu“ a přijal ho – a zkušenost ukázala, že to bylo moudré rozhodnutí, protože jeho kvality se prostě jen míjely s našimi testy, jakkoli ty měly o dva řád vyšší vypovídající hodnotu než nějaké vědomostní testy.

Ale pojďte si představit něco, co mnoha lidem bude znít kacířsky: Připustit, že základní vzdělání opravdu končí až někdy v osmnácti-devatenácti. A v těch patnácti by se mělo jen postupně začít směřovat tam, kam si mladý člověk své směřování představuje. Žádná výhybka, žádné cut-off filtry. Ale všem žákům poskytnuté kvalitní poradenství a volbu už nechat z větší části na nich. Vnitřně škálovatelné střední školy. Protože kapacity středních škol na to máme. (Já vím, že část ředitelů středních škol mě za tuhle představu prokleje, protože ji budou považovat za moc utopickou.) A dopřát jim možnost ten „velký“ výběr dělat v co největší míře až po střední škole.

Převzato z autorova blogu MojeŠkola.net.

10 komentářů:

Jiri Janecek řekl(a)...

"I současná podoba Bílé knihy a RVP je docela moderně definována a dává prostor k docela modernímu vzdělání hodnému 21. století. Jenže pak přijde snaživý blb na postu ministra a všechno zničí. "

Moderni byla kdysi prstynkova trvala nebo tkanicky fosforove barvy… Treba se doziju toho, ze se podobne budeme divat i na tu Bilou knihu a RVP.
Stejne tak se pred dvaceti lety naslo asi par lidi, kteri povazovali za blby zavadece obecne/zakladni skoly, a pred patnacti lety propagatory RVP...

Eva Adamová řekl(a)...

"A základky tak nepřímo donutí rezignovat na moderní vzdělávání a skrze rodičovské ambice je donutí sklouznout zátky do nalejvárny volovin, které snaživí fachidioti naládovali do přijímačkových testů."

Tak to zase pardon, přijímačkové testy z českého jazyka jsou postaveny především na čtenářské gramotnosti a testy z matematiky na tom nejzákladnějším z nejzákladnějšího, navíc s tím, že je u nich potřeba i logicky myslet. A to tedy rozhodně nejsou žádné voloviny,


"Představte si, že by si jednotlivé školy mohly místo toho individuálně poskládat zkoušku, která bude nejlépe odpovídat zaměření dané školy."

Ale tu možnost přece střední školy léta měly. A jak toho využily? Vnímá autor příspěvku vůbec realitu kolem sebe? Část škol měla postaveny přijímačky na stejné bázi jako nyní, tedy čeština, matematika a známky ze základky, přičemž přijímačnové testy většinou nevykazovaly v porovnání s testy CERMAT nic moc kvalitu. Část škol využívala SCIO testy, které se ještě navíc snažily zkoumat i OSP, a to většinou jenom z důvodu, aby se nemuseli kantoři na školách s přijímačkovými testy smolit a opravovat. No a zybtek škol bral v rámci boje o žáka každého bez přijímaček.

"Ale pojďte si představit něco, co mnoha lidem bude znít kacířsky: Připustit, že základní vzdělání opravdu končí až někdy v osmnácti-devatenácti. A v těch patnácti by se mělo jen postupně začít směřovat tam, kam si mladý člověk své směřování představuje. Žádná výhybka, žádné cut-off filtry. Ale všem žákům poskytnuté kvalitní poradenství a volbu už nechat z větší části na nich. Vnitřně škálovatelné střední školy. Protože kapacity středních škol na to máme."

No právě vzhledem k tomu, že na SŠ je míst habaděj, tak se i dnes každý žák, dostane na školu, po které touží jeho srdce, bo cut-off filtr není zavedeno, je autorova kacířská myšlenka už reálně v praxi. Dokonce máme i mnoho škol vnitřně škálovatelných. Jenže, pokud by se ředitel pokusil někoho z maturitního oboru přeřadit na obor bez maturity, okamžitě o tohoto žáka přijde, ten totiž přestoupí na maturitn í obor na jiné škole, kde po něm milerádi šáhnou.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Ja si porad lamu hlavu nad tim, jak jsem se ja a moji vrstevnici mohli dostat na gympl, kdyz nam rodice nazaplatili zadny kurz. Za prve zadne nebyly, za druhe jsme se proste ve skole naucili vse potrebne. Kdo se nenaucil, za gympl nesel. O jak to bylo jednoduche. A to se do toho jeste motala ideologie.

Eva Adamová řekl(a)...

No jo, jenže dneska se do toho také motá ideologie, jenže trošku jiná.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Student si může konfigurovat, kam míří.

Tak to spíš žák, ne?
Dítě nejlépe ví, v čem je dobré a co je pro něj nejlepší. To bezesporu.
Škoda jen, že je povinno pořád docházet někam, kde je pod neustálým dozorem, a že mu není přiznáno volební právo řekněme od dvanácti let i s plnou trestně právní odpovědností za svoje počínání.
Z té mimologiky by se pytlikům utřeštila hlava.

Nicka Pytlik řekl(a)...

zákadní vzdělání opravdu končí až někdy v osmnácit-devatenácti.

Ono tedy jak v které profesi. Třeba pro lékaře, právníka či konstruktéra končí povinné vzdělávání kolem pětadvacátého roku života. Ale například pro odborníka na vzdělání nebo konzultanta tamtéž končí v té dnešní překotně měnící se době klidně už v patnácti letech. A někdy i dříve.

P. Vršecký řekl(a)...

"Ono tedy jak v které profesi. Třeba pro lékaře, právníka či konstruktéra končí povinné vzdělávání kolem pětadvacátého roku života.

To se pytlíci dost pletou. Lékaři se prakticky bez nejméně jedné atestace neobejdou a třeba právníc, pokud chtějí dělat něco lukrativního (např,soudce, státní zástupce, notář, advokát), rovnéž potřebují další kvalifikaci, jejíž získání není žádná legrace....

Nicka Pytlik řekl(a)...

Tedy pardon, ale dborníci na leccos, tedy houškové a následně i pytlici, tu pojednávají o ale úplně nejvíc nezbytném vzdělání. V tomto případě magisterském studiu. O dalších odborných požadavcích pro výkon té které profese, třeba autorizačních zkouškách, které bývají zpravidla formulovány profesní komorou, je lépe před odborníky na vzdělání, konzultanty a auditory ani nezmiňovat. Prokletím zdejšího vzdělávacího systému je, že kdo u jakékoli zkoušky neuspěje, končí v hanbě a zapomnění na pracovním úřadě, totiž. A to nadosmrtě!
To se pak jeden nemůže divit, že je takový nedostatek zaměstnanců. By pytliky zajímalo, co tím ty zpropadené komory sledují. Ještě, že učitelé žádnou takovou nemají a že ministr školství dostal kvalifikační rozum. Už zase budou moci zkompetentňovat vojenští vysloužilci. Flašinet jako flašinet.

Eva Adamová řekl(a)...

"Ale například pro odborníka na vzdělání nebo konzultanta tamtéž končí v té dnešní překotně měnící se době klidně už v patnácti letech. A někdy i dříve."

To jste zase uhodil hlavičkou na hřebíček, protože nová superstar mezi odborníky na školství, jistý Kania, u nás sotva prolezl bez propadnutí základku a v júesej absolvoval DVOULETOU SOUKROMOU střední školu, která je svými nároky sotva úrovni naší osmé třídy. Jeho tvrzení, že dostal stipendium na několika emerických univerzitách, není k uvěření, protože z těchto "středních" škol ani v té opěvované šuby duby emerice nikoho na univerzity neberou. Pravda je taková, že ho rodina dále v té emerice odmítla finančně podporovat, a tak se musel vrátit. Ale chlapec je to šikovná, protože hbitě nalezl díru, kam se dá vecpat, a založil svůj byznys na odesílání v ciziněvzděláníchtivých dětiček bohatých papínků na studia do emeriky. Problém je v tom, že už mnohá děťátka zjistila, že z oněch emerických středních škol Kaniova střihu, které jsou na úrovni naší základky, se u nás maturita neuznává, a tak si ji u nás musela buď pracně dodělat anebo se přihlásit na soukromé vysoké školy emerického střihu, které u nás bohužel také existují. Jediné, co tato děťátka alespoň trochu ovládají, je angličtina. Ovšem pokud je to angličtina Kaniova střihu, tak vlastně ani tu ne. Ale ono to v podstatě ani nevadí, oni pro ně jejich bohatí papínkové ve svých firmách nějaké to místečko najdou, alespoň nebudou škodit ve státním sektoru.

Jen houšť takových expertů na vzdělávání, jen houšť.

krtek řekl(a)...

"Má zkušenost coby ředitele gymnázia mě dovedla k přesvědčení, že nejen, že mě nezajímají známky uchazečů, ale nezajímají mě ani jejich vědomosti. " Jakože snaživy blb dokáže překonat svůj handicap a naučit se řídit atomovou elektrárnu? No potěš Homer!

Okomentovat