26.1.19

Radka Hrdinová, Václav Janouš: V českých školách roste násilí, agresivní jsou kromě žáků i rodiče

Agresivita na školách vůči učitelům roste. Nedisciplinovanost žáků je již dlouhodobým fenoménem, novějším trendem ale je, že v útočnosti dohánějí děti i jejich rodiče, kteří jsou schopni se rovněž dopustit fyzického násilí. Podobnému chování přitom mohou předcházet sami pedagogové - nebo by to přinejmenším měli umět, myslí si odborníci.


Z článku v iDNES.cz vybíráme:

Na to, že v jejich vzdělávání „předmět“ rodiče zásadně chybí, si stěžují sami učitelé. Například ve výzkumu Masarykovy univerzity začínající učitelé přiznali, že na rodiče nejsou připraveni.

Jenže základy potíží s rodiči možná leží mnohem hlouběji. Tak jako se podle závěrů PISA ve srovnání s kolegy z jiných zemí OECD v průměru mnohem méně věnují vytváření bezpečného klimatu ve škole, také nejsou často zvyklí kultivovat vztah rodiče a školy. Český rodič se zpravidla dostane do kontaktu se školou jen na třídních schůzkách, kde se stále ještě řeší přezůvky a nedostatek toaletního papíru.

V kontaktu s rodiči učitelům nepomáhá ani to, že si sami ve srovnání s učiteli z jiných zemí málo věří. Nevěří si, že dokážou své žáky přesvědčit o hodnotě školního vzdělávání nebo je motivovat k učení, upozorňují výsledky PISA. Jak mají pak přesvědčit jejich rodiče, že jsou lidmi na svém místě?

6 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

Podobnému chování přitom mohou předcházet sami pedagogové

V našem společenském systému má násilník zpravidla víc práv, než jeho oběť. Nakonec vyjde najevo, že agresivní hovado mělo těžké dětství, a když se to vezme tak nějak globálně, může si za to oběť sama, poněvadž nejspíš chudáka útočníka vyprovokovala. On z toho svého selhání má teď tuze těžkou hlavu, a tak je tu zpropadenou oběť nutno vést k zodpovědnosti a k finanční náhradě agresorova psychického strádání.
Taktika úspěšného boje vychází ze skutečnosti, že zaručeně vyhraný boj je ten, ke kterému vůbec nedojde. A to nejlépe tak, že se z útočníkem jeho oběť vůbec nesetká.
Pak je tu ještě otázka, jak před nevychovaným a agresivním spratkem ochránit ostatní děti. Co by k tomu vzdělavatelé zaostalých učitelů Hřebecký nebo Čapek případně připodotkli podnětného a účinného, by pytliky zajímalo živě.

Ivo Mádr řekl(a)...

" Podobnému chování přitom mohou předcházet sami pedagogové - nebo by to přinejmenším měli umět, myslí si odborníci,"

kteří nikdy neučili. Je jen otázkou času, kdy do školy nakráčí ("hovado, které mělo těžké dětství") a vystřílí polovinu školy. Hlava, nehlava. Ani si s ním nestačíte promluvit.

Jana Karvaiová řekl(a)...

Učitelé mohou předcházet jen minimu. A to se školí, neboť se v posledních letech objevila školení právě na téma agresivity žáků a učitelů. Vypadá to, že tzv. odborníci zastávají podobný názor, jako kdysi společnost měla na ženy a dívky, které si "svým provokativním oblékáním a chováním" zasloužily znásilnění.
V poslední době jsem zažila matku, kterou pak již okřikoval i její manžel. Takže vlastně štěstí, že konflikt byl udušen již v počátku.

Emil Kudrnovský řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Emil Kudrnovský řekl(a)...

Učitelé mají vzdělávat žáky a rodičům podávat informace o vzdělávání jejich dětí.
Skutečnost: aby učitelé mohli vzdělávat celou třídu, musí žáky (některé více) důsledně vychovávat, tím ale klesá podíl vzdělávání a škola supluje rodinu.

Ta rodina o to v 21. st. ale ne vždy stojí, zvláště když si je voláme kvůli výchovným problémům 2x měsíčně. Stoupá již zmiňovaná agrese, přibývá napadání verbálního i fyzického. Rodiče dotčení odbornými názory pedagogů přehlásí dítě do jiné ZŠ (tím pouze přelijí problém jinam) nebo si stěžují u zřizovatele či České školní inspekce.

Děvčata či chlapci z ČŠI přijedou, vyslechnou, zapíší, většinou i pochopí, ale závěr napíší dle zadání "shůry" tak, aby zejména rodič byl uspokojen a aby se hlavně neodvolal. Zprávu pošlou zřizovateli, který nechce přijít o voliče (v horším o kamaráda), proto udělá "tytyty" na ředitele a případně ho odvolá. Tím jsou rodiče vychováváni zřizovateli a Českou školní inspekcí k tomu, že každý jejich "problém" vyřeší stížnost a cyklus se znovu opakuje.

ČŠI se pak diví, že musí řešit několik stížností týdně a nemají čas na svou kontrolní činnost. Zřizovatelé se pak diví, že nejsou učitelé a nikdo nechce dělat ředitele. Celá společnost se pak diví, že dlouhodobě stagnuje úroveň vzdělanosti našich potomků (dítě se má ve škole cítit dobře, bez stresu, to nevadí, že se nic nenaučí, hlavně když je v pohodě).

Na stížnosti typu „chcete toho po našem dítěti moc“ MŠMT i ČŠI reaguje káravě soudobým proletářským heslem "úspěch pro všechny" a běda řediteli, jestli budeme muset přijet znovu kvůli nějaké stížnosti. Jak říká pan Štoček „Přijít mohou, odejít musí“. Pokud se nechcete cítit jako „tupé ovce“ snažíte se bojovat s větrnými mlýny, tj. nezbývá vám nic jiného než vychovávat nejen žáky a rodiče, ale i ČŠI, OSPOD, zřizovatele a politiky. Proti „nechápajícím“ a věčně si stěžujícím rodičům nám nepomůže ani zřizovatel, ani kraj, ani ČŠI, ani Školské odbory = nikdo.

Kolegové ředitelé, učitelé, braňte se. Nenechte si „kálet“ na hlavu, nepřispívejte ke společenské dehonestaci profese učitel. Máte stejně zodpovědné zaměstnání jako např. lékaři, chtějte stejné ohodnocení, vážnost a úctu společnosti. Je nejvyšší čas to ostatní naučit.

Pozn. pod čarou: Paradoxem je to, že stát platí Českou školní inspekci jako kontrolní orgán a zároveň z druhé strany platí právníky, kteří pomáhají škole se proti jejich závěrům bránit.

Datel řekl(a)...

Za svojí praxi jsem zažil dva agresivní tatínky. Jeden vystartoval po kolegovi a druhý po mně. Oba dva dost krutě nepochodili. Nikdo nás neviděl a oba dva dostali rozum. Asi to nebylo správné, ale asi jediné možné.

Okomentovat