20.12.18

Jana Kunšteková: Evropský soud pro lidská práva nikdy ČR neodsoudil k provedení totální inkluze ve školství

Ministerstvo školství připravilo návrh novely vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními potřebami. Stěžejní částí novely je odstranění povinné totální inkluze ve školství. V případě jejího vydání by rodiče získali zpět právo rozhodnout, jestli jejich dítě má nastoupit do vzdělávání v běžné základní škole, nebo ve speciální škole, jejíž osnovy a personální a materiální vybavení je uzpůsobeno vzdělávání dětí s poruchami učení.


Z článku v Literárních novinách vybíráme:

Velký senát proto nakonec ve svém konečném rozsudku, proti němuž se již není kam odvolat, konstatoval, že v případě stěžovatelů došlo k porušení článku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 2 Protokolu č. 1. Zkráceně řečeno, že stěžovatelé se stali obětmi rasové diskriminace v přístupu ke vzdělání. Jakkoli můžeme s tímto závěrem soudců Velkého senátu ESLP nesouhlasit, stejně jako s metodami při jejichž použití k tomuto závěru soudci došli, je místě zopakovat, k čemu ESLP odsoudil ČR. Podle rozsudku musela ČR vyplatit poškozeným finanční kompenzaci nemajetkové újmy ve výši 4 tisíc Eur na osobu a uhradit náklady řízení. Evropský soud pro lidská práva, ani žádný jiný soud, ČR nikdy neodsoudil k provedení totální inkluze. Ani to ČR nenařídil v tomto nebo jiném rozsudku. K vyvrácení mýtů, které v tomto směru v ČR řada lidí opakuje, lze použít citát bodu 205. rozsudku Velkého senátu:

„Volba mezi jednotnými školami pro všechny, specializovanými zařízeními a integrovanými zařízeními se specializovanými odděleními vyžaduje nesnadné hledání rovnováhy mezi navzájem protichůdnými zájmy. Pokud jde o tvorbu a úpravu učebních plánů, jedná se v převážné míře o otázkou účelnosti, o níž Soudu nepřísluší rozhodovat“.

Tímto citátem lze nade vší pochybnost prokázat, že soudci ESLP nikdy nenařídili ČR zrušení zvláštních škol nebo osnov, podle nichž se v těchto školách vyučovalo. I zástupci romských organizací ve svých rozborech zveřejněných na webových stránkách např. Sdruženi Romea připouštějí, že jedinou změnou nutnou k tomu, aby stát vyhověl rozsudku ESLP může být změna formuláře žádosti o zařazení dítěte do speciální školy. A to tak, aby obsahoval formulaci o informovaném souhlasu rodiče. Tedy poučení o tom, že bude dítě vzděláváno jednodušším způsobem než v základní škole. A tedy, že probere méně učiva.

Přeměnu zvláštních škol na speciální školy s výukou upravenou s ohledem na potřeby dětí se zvýšenými nároky na podporu při vzdělávání provedl náš stát dobrovolně. A to v roce 2005, kdy vstoupil v účinnost nový školský zákon č. 561/2004 Sb. Tedy ještě před vydáním rozsudku Velkého senátu ESLP.

Rozhodnutí Velkého senátu ESLP však nevládním neziskovým organizacím dalo do roku klacek, kterým se někteří ministři školství nechali zatlačit až k inkluzi.

Peníze ze státního rozpočtu a později i fondů EU byly přesměrovány od přípravy učebních pomůcek v romštině na projekty inkluze. Pro nevládní neziskové organizace se inkluze stala „mlýnem na veřejné peníze“. Romům ani dětem s poruchami učení to nijak nepomohlo. Mnoha z nich to naopak zhoršilo jejich situaci při vzdělávání. Jediný, kdo z toho má profit, jsou příjemci dotací na inkluzi z nevládních neziskových organizaci.

Citát rozsudku Velkého senátu ESLP rovněž dokládá, že ESLP nenařídil našemu státu provedení totální inkluze. Tedy zbavení rodičů práva rozhodovat po konzultaci s odborníky o tom, v jaké škole má dítě absolvovat vzdělávání. To provedla až ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) novelou vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními potřebami. Jen a pouze její verze vyhlášky stanovila, že dítě musí být povinně zařazeno do výuky v běžné základní škole. I když to odborníci po vyšetření dítěte nedoporučují. A i když si to dokonce nepřejí ani rodiče dítěte. A teprve až když se v praxi ukáže, že dítě není schopné plnit požadavky, které na něj výuka v běžné škole klade, může být přeřazeno do speciální školy.

Tato praxe přináší mnoha dětem opakované pocity ponížení vyplývající ze soustavného selhávání. Právním jazykem ji lze označit za týrání.




9 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...

by rodiče získali zpět právo rozhodnout, jestli jejich dítě má nastoupit do vzdělávání v běžné základní škole, nebo ve speciální škole

To jakože to právo rodiče neměli?
Od kdy o tak naprosto základních právech rozhoduje vyhláška?
To je tedy chlív. Kdo má až takovou prasárnu na triku?

Jana Karvaiová řekl(a)...

A stejně je to i s Úmluvou o právech lidí se zdravotním postižením. Ani tato úmluva, ani žádná jiná ČR nenařizuje vůbec nic. Předpokládá se totiž, že Karvaiové a Pytlíci a další prostě tyhle spisy číst nebudou a tudíž je možné manipulovat jejich smýšlením. Jenže se holenkové přepočítali. Já osobně jsem četla skoro vše a stále se nestačím divit drzosti těch, kteří jsou schopní takto s lidmi vy.at. Vyhrožovat. A argumentovat v oficiálním připomínkovém řízení, pročež jsou tyto lži zdokumentované.
Jak jsem psala ve svém článku, tyto vylhané argumenty stále stačí na to,aby se měnily vyhlášky apod.
Vyškrtnutí slova "přednostně" je zcela jednoduchý administrativní akt, který nepovede k žádné katastrofě, jak naznačují neziskovky, kancelář ombudsmana či Eduin. Nestane se naprosto nic. Stejně tak se nic nestane,i když budou přijaty další návrhy lidí z praxe.
Možná, že mají strach, že by vyschly dotace. ne pro školy a žáky samozřejmě.
A možná by bylo opravdu fajn, kdyby hlavní rozhodovací právo měli rodiče. Ti,co chtějí dítě v inkluzi i ti,co to nechtějí ani omylem. zatím je protěžována jen jedna strana.

Eva Adamová řekl(a)...

Ano, inkluze je opravdu hlavním bodem v čerpání peněz v současném programovém období využití peněz z ESF. Většina věcí se lepí z evropských peněz, včetně asistentů pedagoga alias školních asistentů, až toto skončí, bude naše inkluze "po Česku" už úplně v PRDL.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pokud si rodiči-voliči takové vyhláškové omezení práv směrem k vlastním dětem nechají líbit, je to jejich věc. Pokud se ale někdo touto necivilizovanou buserací cítí poškozen, měl by se pro odškodnění obrátit s žalobou k Evropskému soudu pro lidská práva. Nejlepší by bylo, kdyby tak učinili násilně inkludovaní příslušníci nějaké diskriminované menšiny.

Ivo Mádr řekl(a)...

"se nestačím divit drzosti "

...,která mnohdy hraničí s trestnými činy

"se lepí z evropských peněz"

Mám obavy, že aktivisté z některých neziskovek si najdou cestičky k penězovodům státního rozpočtu.

Ivo Mádr řekl(a)...

"Pokud se ale někdo touto necivilizovanou buserací cítí poškozen"

Sedí v přední nebo poslední lavici. Nepřítomně hledí k tabuli nebo pospávají v lavicích, nedělají si zápis, nespolupracují. Ve třídách o počtu 25-30 žáků jsou naprosto ztraceni. Do kolektivu žáků o počtu okolo 10 žáků, kde by se mohli něco naučit, zažit pocit úspěchu ve třídě stejně zdatných, nemůžou být tito žáci na základě vyhlášky z roku 2016 přijati.







Nicka Pytlik řekl(a)...

Evropský soud pro lidská práva nikdy ČR neodsoudil k provedení totální inkluze ve školství

Je až úsměvné, že se v tomto světle začíná o tom rozsudku hovořit až teprve tehdy, kdy vychází najevo, že totální inkluze totálně drhne.

Jana Karvaiová řekl(a)...

To nemate pravdu kolego. Rozsudkem se ohaneji jiz davno. Spolehajic na to, ze jejich slovo je nade vse. Ti, kteri na anesmyslnost ohaneni se rozsudky a jinymi pamflety poukazovali, byli jiz pred par lety postaveny verejne do role obecnich blbecku. Prizivniku specialniho skolstvi. A jinych dalsich libustek. Udelali to sikovne, soudruzi a soudruzky, to zas joooo.

Nicka Pytlik řekl(a)...

Pytlici to, paní Karvaiová, mysleli tak, že zatímco dřívávějc se odborníci na práva kdekoho oháněli rozsudkem, který si připokroutili k obrazu svému, a média, a státní správa ve školství pak zejména, zhola nic nenamítala, se inkluze buldozeřila chutě a zčerstva. Kdo měl řeči, byl na pranýř přikován i s odsudkem a obecným zavržením na věky.
A když teď vychází najevo, že za ty peníze, kterých se navíc ještě nedostává, se ovoce rodí spíš kyselavé, se najednou rozvzpomíná, že to není zase až tak žhavé s těmi nezadatelnými právy. Či spíše naopak, že právo rodičů na svoje děti by mělo být rehabilitováno.
Možná by někteří lidé mohli na nějak čas přestat lézt před kamery, natož aby se do nich žulili žoviálně.

Okomentovat